Německo páchá sebevraždu - Jak dáváme svou zemi všanc

12.08.2019

Minulý týden jsem pobýval v Deutchlandstánu, protože název Německo už je značně iluzorní. To co autor avizoval před 9 lety v 9 kapitole jako negativní verzi, bohužel probíhá v přímém přenosu. A ač byl levičáky nálepkován za národního vyvrhele, jeho věcné a přesné statistiky,fakta, popis reality a prognózy, jim jsou neustále trnem v oku a jsou dnes aktuální...
Mešity a minarety jsou realitou a žen v muslimských šátcích přibývá namísto toho, aby byly bourány a imigranti vráceni do svých otčín... Hranice bude znovu na západě... Už ale nikoliv s Německem, pokud se Němci okamžitě neprobudí....

01.01.2019

Kniha by mohla být podstatně kratší, kdyby v ní autor některé myšlenky neprezentoval neustále dokola. Přestože jsou autorovy ideje podloženy statistikami a výzkumy, občas se jeho úvahy na nezávislých statistikách nezakládají (především tam, kde statistické výzkumy chybí). Nicméně autor v knize upozorňuje na poměrně naláhavý problém a kniha je psaná velmi dobře a čtivě. Doporučuji.

18.08.2018

Je osvěžující, když v naší rozkmitané době píše inteligentní člověk politicky nekorektně, a dokáže si přitom udržovat úroveň, bez hulvátství, podbízení se, primitivismu a ubožáctví. Lidé jako Sarrazin, Hazlitt nebo Lomborg nám pomáhají tříbit si úsudek, ověřovat si vlastní tušení, hledat tu správnou rovnováhu jak by se měla společnost vyvíjet, aby nezakrňovala ani nebyla vedena pofidérními politruky dobra či zla jako oslík za mrkvičkou. A opět se musím zastat přirozeného řádu věcí, který je neustále mršen různými idejemi a lidskou chamtivostí. Jenže komunismus, sociální stát, globalizace, islámský dogmatismus, neudržitelná migrace a další jevy posledního půlstoletí přirozený řád věcí řádně pochroumaly, a my se v této pádící době setkáváme s karmou, kterou za sebou vlečou. Vskutku není normální, aby přistěhovalci brali 60% středního příjmu v zemi, k jejímuž historickému bohatství ničím nepřispěli a - kromě plození dalších človíčků s nataženou dlaní - nepřispívají. Především není normální společnost, která toto připustí. Jenže to je jenom jeden z nepřirozených jevů, které kolem sebe vidíme, a které nemusím popisovat. Jak z toho ven? Nejlepší je vždycky začít sám u sebe, a ne si ulehčovat svou práci a čistit své svědomí špiněním druhých. A většina z nás tam klidně může i skončit, protože ta práce na sobě je úmorná a nekonečná, zejména pokud začneme v pozdějším věku. Průběžně si čistit mysl i tělo od nánosů balastu a sraček, které se na ně během desetiletí života nalepily, je velmi prospěšné, a současně můžeme zapracovat na vztazích v rámci rodiny, přátel a kolegů. A kdo z nás může říci, že toto vše má dobře ošetřeno?! (Já rozhodně ne.) Pak člověk možná zjistí, že ten svět není až tak špatný, protože těžko můžeme zodpovídat za balast a sračky, které si v sobě nesou jiní, neznámí, cizí lidé, a potažmo některé celé národy, a protože ten kruh, který v sobě a kolem sebe máme, a v němž máme nějaký reálnější vliv, je relativně čistý a dobrý. A když takových kruhů bude hodně, přirozený řád věcí se uspořádá sám, a svět bude takový, jaký je. Báječné místo k narození! Znáte snad lepší?

13.03.2018

Věcné, názorné, důrazné. Takové jsou argumenty Tilo Sarrazina. Jeho kniha totiž stojí na tvrdých datech a množství statistiky. Což má dva důsledky. Není příliš čtivá, protože v každé kapitole se čtenář musí prohrabat několika tabulkami a číselnými údaji. Jako bonus k tomu sem tam dostane graf. Druhý důsledek je, že se jeho vývody obtížně vyvracejí. S tím se kritika vypožádala typicky. Buď je ignorovala, nebo onálepkovala autora a odsoudila onu nálepku. Musím uznat, že Sarrazin na mě občas působil jako lehce asociální technokrat. Ovšem to je to nejextrémnější, co o něm můžu říci.

29.04.2017

Bohužiaľ túto knihu nečítajú práve tí, čo by si ju mali prečítať. Lenže tí ani nepočujú, ani nevidia, tak ako by som chcela aby čítali, žeano.