Nemístnosti
Michaela Keroušová
Poezie Michaely Keroušové (1987) je vystřihovaná ze všedních dnů i ze snů, z každodennosti i z pohádek. Je holčičí i ženská najednou. Ať už se v ní píše o čemkoliv, má zvláštní jas a rytmus. Tahle slečna se navíc nebojí - leze po hromadách haraburdí, prochází v noci panelákovými sklepy a setmělými městskými parky. Když ji přepadne strach, začne si potichu zpívat a usmívat se. Poezie svrchního kvašení, čepovaná koláž.... celý text
Přidat komentář
Používání hovorového nespisovného jazyka snižuje působivost básní, dodává jim jakousi pachuť špinavosti, která nutí k rychlému přečtení a odložení sbírky. Což je škoda, neboť některé zajímavé nápady obsahuje.