Nemocnice
Jan de Hartog
Nejde o román v pravém slova smyslu, jde spíše o literaturu faktu. Autor se při svém pobytu v USA v Houstonu seznamuje se situací v jedné místní nemocnici, kterou pro poměry v ní panující označuje za skvrnu lidské civilizace. Lidé zde umírají pro nedostatek péče, chybí lékaři i zdravotnický personál, kojenci umírají pro nedostatek výživy, po banálních operacích pacienti umírají na sepsi. Nastupuje zde jako pomocný ošetřovatel spolu se svou ženou a to mu umožní popsat barvitě děje probíhající v nemocnici včetně jednotlivých případů, politických intrik okolo provozu nemocnice a jejího financování a podařilo se mu vytvořit poutavé, živé a kritické dílo popisující neotřele odvrácenou tvář města, které je pyšní svou technickou vyspělostí a svým střediskem pro řízení meziplanetárních letů.... celý text
Literatura světová Literatura faktu Zdravotnictví
Vydáno: 1976 , SvobodaOriginální název:
Het ziekenhuis, 1972
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
Kniha popisuje skutečnou realitu chudinské nemocnice v texaském Houstonu roku 1963. V Houstonu se nenacházelo toho roku jen americké středisko řízení pro pilotované vesmírné lety a jeden a půl miliónu obyvatel, ale také dvě stě tisíc nuzáků v chudých čtvrtích a šedesát tisíc analfabetů. První třetina knihy popisuje otřesné podmínky v nemocnici J. D. a po zbytek knihy se autor Jan de Hartog, který do nemocnice nastoupil jako dobrovolník snaží tento stav zvrátit, ať už třeba zvýšením finančního rozpočtu, nebo finanční sbírkou a po nejvíce náborem nových a profesionálně vyškolených dobrovolníků. Ač nebyla kniha po celou svou dobu vždy záživná obsahuje několik zajímavých postav, které se zdají být neporazitelné, ale tlak a podmínky v nemocnici je dostanou do kolapsu a nebo je donutí k odchodu. A že se to stalo před šedesáti lety a dnes už by se to stát nemohlo? Ale mohlo.
Citace: Ještě přesně vím, jak tam stál ve dveřích u zábradlí, kde se zapisovali pacienti: hala byla plná vozíků a nosítek, vzduch prosáklý nemocemi a sténání zatracených znělo jako truchlivá litanie této ranní hodiny vánoční. Na okamžik se mě zmocnil hrozný pocit, že všechno je beznadějné, že se to nikdy nezmění. A tehdy jsem pocítil na svých ramenou ruku, vzhlédl jsem a poprvé jsem viděl Johna Riverse, jak se usmívá.
"Pojďte," řekl a otevřel dveře. "Vzdejte se na chvíli tohoto pozemského štěstí."
Knihu jsme koupili hned, jak vyšla. Teď nevím, zda to bylo to první vydání v roce 1976, nebo další, v roce 1981. Moc se mi to líbilo. Bohužel detaily si už nepamatuji.
I když.. slovo líbilo se sem moc nehodí. Spíše jsem byla vyděšená, jak to autor popsal, co se kde děje.
Knihu jsem četla dvakrát, poprvé když mi bylo 15 let a přečetla jsem jí jedním dechem a díky ním jsem začala tzv. hltat další knihy. Po 30 letech jsem si ji velmi ráda přečetla znovu a opět jedním dechcem
Přečetla jsem v době, kdy se kniha řadila k těm, na které byl v knihovně pořadník. Pamatuji se, jak jsem se nadšeně vrhla do čtení. První polovina knihy popisuje šílené poměry v nemocnici. Druhá část je nudná, dohadují se v ní, jak poměry v nemocnici zlepšit. Myslím, že jsem ji ani nedočetla a poslala dál.
Ve své době asi před 40 lety to byl bestseler. Tehdy jsem nečetla, až nyní.
Literatura faktu.
Části zajímavé, strhující a dobře se čte, ale pak několik částí, které se mi nelíbily - jasně, asi ke stylu patří i popisy toho neatraktivního. Ale zkazilo mi to pocit, dojem z knihy.
Takže rozpaky.
Zprvu jsem se velmi těšil, asi jsem očekával něco opravdu šokujícího. Ale musím přiznat, že kniha mne příliš nešokovala. Většinu času jsem se do čtení musel nutit a kniha mi přišla často velmi nudná - číst stále dokola o politických hrách na pozadí, o tom, jak obtížné bylo něco v chodu nemocnice změnit... Nic pro mne.
Z počátku mě kniha doslova vcucla (mazec jak to v USA fungovalo v černošských nemocnicích), ale postupem času jsem jí dočetl velmi znuděně.
Šokující až hororová četba, skoro se mi nechce věřit, že se někde něco takového dělo...knihu jsem několikrát odložila, nedala se přečíst ,,jedním dechem"
Kniha mne naprosto šokovala, odhalila pro mne netušené....jak se mohlo něco takového dít ve vyspělém městě, ve vyspělém 20.století....jak je možné, že tomu nikdo nezabránil, nikdo to neřešil, nikdo na to nepoukázal až autor knihy náhodně se ocitnuvši přímo v místě plného lidské bezohlednosti, lhostejnosti až bezcitnosti k lidským bytostem....četla jsem skoro bez dechu, nevěřícně zhýčkaná našim zdravotnictvím, kterého si již mnohdy ani nevážíme, přijímáme automaticky a zdá se nám to málo a nenapadne nás už, že všichni na světě tuto péči nemají.....všichni by měli číst tuto knihu.....mrazilo mně i jsem byla dohnána k pláči
Tak to teda nedočtu. To je hororová nemocnice - a to byla skutečnost na začátku šedesátých let dvacátého století. Doufám, že na konci knihy je vše špatné vyřešené, ale nějak nemám sílu se přes ty poměry v nemocnici k tomu konci dočíst.
Drsné čtení o drsné realitě. Často nadáváme na úroveň zdravotní péče u nás a myslíme si, bůhví jak vysoká je její úroveň v zahraničí. Kniha vyšla před čtyřiceti lety, situace se snad za tu dobu zlepšila, jisté ale je, že zdravotní péče financovaná z veřejných zdrojů se bude vždy potýkat s problémy souvisejícími s nedostatkem peněz ať už jde o technické vybavení nebo o personální obsazení. A když si vzpomenu, jaké se tady z této problematiky dělá politikum, že si jedna politická strana z 30ti korunového poplatku (ekvivalent cca 1,5 piva,0,5 krabičky cigaret) udělala volební trhák - tak se děsím stáří a nemocí s ním spojených.
Autorovy další knížky
| 1976 |  Nemocnice |
| 1971 |  Kapitán Harinx |
| 1972 | Plout musí námořník |
| 1968 | 3x Gregory a Yvonna |
| 1993 | Thalassa |
Šílené vyprávění známého spisovatel z Holandska, který se dostal, jako pomocník do nemocnice v Houstonu. Až skoro k neuvěření v jakých podmínkách tam lidi ošetřovali.