Nemodlenec
Karolina Světlá (p)
Román z pojozefínské doby ukazuje na dramatickém osudu hlavního hrdiny problematickou úlohu církve a vrchnosti. Román nás zavádí do Podještědí a seznamuje s osudy rodu Luhovských, kteří po celé generace trpěli pro víru a pro odboj proti panstvu. Blíže nás seznamuje s životem zemana Luhovského, kterého dal kdysi jeho otec do služby v zámku, aby udělal s pány smír. To se mu podařilo a mladý zeman se naučil s pány jednat tak, že se stal prostředníkem v jednáních mezi poddanými sedláky a vrchností. Za jedné bouřlivé noci se změní život několika lidem vzájemně osudem propojených. Do statku Luhovských přijde děvečka Dalena, které říkají „hraběnka z psí kůže“ a s ní i podezření, že očarovala zemanku Luhovskou a jejího staršího syna, kteří zanedlouho po jejím příchodu zemřeli. Zeman se ožení právě s Dalenou, jejíž matka byla opravdu hraběnkou, ale ona byla nucena chodit světem se svým otcem, který byl sluhou její matky. Mladší zemanův syn Michal se zamiluje do mladé hraběnky Alžběty, která je sestrou Daleny, ale to nikdo netuší. Při jedné slavnosti, kde vrchnost s pomocí zemana Luhovského chce uvalit na poddaný lid dvojí robotu. Dojde k tomu, že Michal lest prokoukne a postaví se na stranu obyčejných lidí proti panstvu a tím vlastně i proti svému otci. Hrozí mu za to vězení a trest, ale Dalena dokáže pomocí listiny, která prokazuje její původ, Michala zachránit a na některé lidi a události změní svůj názor a tam , kde dříve nenáviděla, dokáže pochopit. Michal, který dostal přezdívku nemodlenec, odchází z rodného kraje, ale vrchnost se již neodvážila přikazovat lidem dvojí robotu. Medailón o autorce napsal Vítězslav Rzounek.... celý text
Přidat komentář
Kniha mě dost zklamala. Už dlouho se mi nestalo, že by v knize bylo tolik nesympatických postav. Nějak jsem se nedokázala začíst. SPOILER: Dalena mě hrozně štvala tou svojí záští. Dokonce si kvůli ní zkazila i své štěstí. Karolínu Světlou mám ráda, ale Nemodlenec mě bohužel nezaujal.
Nádherně popsaný příběh, kde se chudobný lid nesměl míchat s panstvem. Jenže lidé jsou lidé a lásce se neporučí. V té době bylo těžké změnit názor, že každý člověk má své místo určené a není radno to měnit. Připomínalo mi to dobu mé prababičky, kdy vyprávěla různé příběhy z jejího mládí.
Dost dobře promakaný příběh, až mě to na tu dobu překvapilo. Vřele doporučuji k přečtení.
Krásně popsané smýšlení lidí té doby, krásný příběh. Taky jsem si chvilku zvykala na jazyk, jakým je kniha napsaná, však je taky z roku 1873. I po tolika letech má své čtenáře. Mnohonásobně lepší než leckteré současné "bestsellery".
Ze začátku jsem myslela, že si nezvyknu na autorčin jazyk, ale nakonec mi připadal okouzlující :)
Přesto, že od napsání knihy uteklo už poměrně hodně času, kniha se moc pěkně čte. Dá se říct, že je i napínavá a kdo má rád červenou knihovnu, přijde si na své.
Kniha mě chytla od začátku a i přes ne vždy srozumitelné vyjadřování jsem v ní ráda pokračovala. Trochu jsem se obávala, kam to až můžou záporné postavy až dotáhnout, jak dokáží ublížit. Ale vrchol a závěr knihy mě dostal - odpuštění, usmíření a láska zvítězily. Takže za mě, jedna z bezvadných knih.
Mně se kniha líbila. Není to lehké čtení, ale až na pár výtek mi sedla. Objevují se tam všechny znaky tvorby Karoliny Světlé. Jsem ráda, že jsem na ni narazila :)
Takřka hororové scény, drama lásky, teologicko-filosofické úvahy, duchařina, psychologické vykreslení postav, sociální tématika, náběh na červenou knihovnu. Kdyby byl příběh převeden do současného jazyka, mohl by patřit mezi bestsellery.
Když jsem potřeboval přečíst k maturitě něco z klasiky, Povídky malostranské, Povídky z jedné/druhé kapsy, Vesnický román - budiž, ale tohle mi nešlo, matně si vzpomínám, že jsem to přečet s velkou dávkou sebezapření a u maturity doufal, aby se mě někdo nezeptal, o čem to bylo, protože už tehdy jsem si to nepamatoval. Ne, tohle už se dneska čte velice špatně.
Když jsem před časem objevila u babičky knihy Karolíny Světlé, docela jsem si je oblíbila. Ale tato je nudná, nezáživná a mírně zmatená.
Štítky knihy
náboženství ženy venkovské romány život na vesnici
Autorovy další knížky
1981 | Vesnický román |
1988 | Frantina |
1976 | Nemodlenec |
1998 | Námluvy |
1979 | Černý Petříček |
knihobudka ? nebo nález z půdy u kamarádky...četla se mi docela těžce. Nečtivá, spousta omáčky. A spousta zloby a zášti v rodech... Jediné, co zaujalo, bylo jméno Dalena...Magdalena...
Proč měl každý touhu ublížit ? touha po moci, následně zlo...a roste, a bují...a rody podle toho trpí..vymírají...pocestuje dál.