Nemodlenec
Karolina Světlá (p)
Román Karoliny Světlé Nemodlenec je posledním z tzv. ještědských románů, jejichž děj je zasazen do autorčina milovaného podhorského kraje pod Ještědem v severních Čechách. Autorka jej prvně vydala v roce 1873 a námět pro něj posbírala za svých pobytů na Ještědsku. V románu se odkrývají a řeší všechna pro autorku typická témata: kritiku katolické církve, sociální otázku a nešťastnou a neopětovanou lásku. Navíc se zde objevuje téma pomsty jako způsobu reakce na křivdy v mezilidských vztazích a vztazích mezi rodinami. Stejně tak se v díle objevuje postava silné a energické ženy s tragickým osudem vzniklým na základě tehdejších společenských vztahů zvyků.... celý text
Přidat komentář
Kniha mě dost zklamala. Už dlouho se mi nestalo, že by v knize bylo tolik nesympatických postav. Nějak jsem se nedokázala začíst. SPOILER: Dalena mě hrozně štvala tou svojí záští. Dokonce si kvůli ní zkazila i své štěstí. Karolínu Světlou mám ráda, ale Nemodlenec mě bohužel nezaujal.
Nádherně popsaný příběh, kde se chudobný lid nesměl míchat s panstvem. Jenže lidé jsou lidé a lásce se neporučí. V té době bylo těžké změnit názor, že každý člověk má své místo určené a není radno to měnit. Připomínalo mi to dobu mé prababičky, kdy vyprávěla různé příběhy z jejího mládí.
Dost dobře promakaný příběh, až mě to na tu dobu překvapilo. Vřele doporučuji k přečtení.
Krásně popsané smýšlení lidí té doby, krásný příběh. Taky jsem si chvilku zvykala na jazyk, jakým je kniha napsaná, však je taky z roku 1873. I po tolika letech má své čtenáře. Mnohonásobně lepší než leckteré současné "bestsellery".
Ze začátku jsem myslela, že si nezvyknu na autorčin jazyk, ale nakonec mi připadal okouzlující :)
Přesto, že od napsání knihy uteklo už poměrně hodně času, kniha se moc pěkně čte. Dá se říct, že je i napínavá a kdo má rád červenou knihovnu, přijde si na své.
Kniha mě chytla od začátku a i přes ne vždy srozumitelné vyjadřování jsem v ní ráda pokračovala. Trochu jsem se obávala, kam to až můžou záporné postavy až dotáhnout, jak dokáží ublížit. Ale vrchol a závěr knihy mě dostal - odpuštění, usmíření a láska zvítězily. Takže za mě, jedna z bezvadných knih.
Mně se kniha líbila. Není to lehké čtení, ale až na pár výtek mi sedla. Objevují se tam všechny znaky tvorby Karoliny Světlé. Jsem ráda, že jsem na ni narazila :)
Takřka hororové scény, drama lásky, teologicko-filosofické úvahy, duchařina, psychologické vykreslení postav, sociální tématika, náběh na červenou knihovnu. Kdyby byl příběh převeden do současného jazyka, mohl by patřit mezi bestsellery.
Když jsem potřeboval přečíst k maturitě něco z klasiky, Povídky malostranské, Povídky z jedné/druhé kapsy, Vesnický román - budiž, ale tohle mi nešlo, matně si vzpomínám, že jsem to přečet s velkou dávkou sebezapření a u maturity doufal, aby se mě někdo nezeptal, o čem to bylo, protože už tehdy jsem si to nepamatoval. Ne, tohle už se dneska čte velice špatně.
Když jsem před časem objevila u babičky knihy Karolíny Světlé, docela jsem si je oblíbila. Ale tato je nudná, nezáživná a mírně zmatená.
Autorovy další knížky
1981 | Vesnický román |
1988 | Frantina |
1976 | Nemodlenec |
1998 | Námluvy |
1979 | Černý Petříček |
knihobudka ? nebo nález z půdy u kamarádky...četla se mi docela těžce. Nečtivá, spousta omáčky. A spousta zloby a zášti v rodech... Jediné, co zaujalo, bylo jméno Dalena...Magdalena...
Proč měl každý touhu ublížit ? touha po moci, následně zlo...a roste, a bují...a rody podle toho trpí..vymírají...pocestuje dál.