Nemova říše
J. M. Troska (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/32043/kapitan-nemo-i-nemova-rise-32043.jpg
4
257
257
Kapitán Nemo série
1. díl >
První díl trilogie seznamuje čtenáře s dvojicí českých techniků, kteří chtějí sestrojit ponorku a vydat se v ní na průzkum mořského dna. Za dramatických okolností se dostávají do fantastické podzemní říše kapitána Nema a stávají se jeho spolupracovníky.
Přidat komentář
Na tuto knížku jsem se velice těšil a pak jsem byl velice zklamaný. Kniha je velice nudná svými technickými popisy bez děje. Je to jen velké popisování věcí. Akce, záhady a dobrodružství nikde. A soužití tučňáků a ledního medvěda na jednom místě, to je fakt sci-fi.
Přiznám, že v tomto případě si trochu doplňuji vzdělání, protože knihy pana Trosky mě v mládí narozdíl od knih J. Verna minuly. Tři hvězdičky dávám spíše pro knihu samotnou a její význam v historii české sci-fi literatury.
Jelikož 20000 mil pod mořem patřila k mým oblíbeným románům, byl jsem zvědavý, jak se postavy kapitána Nema chopí tento průkopník české sci-fi literatury. Struktura románu nápadně připomíná styl J. Verna. Hlavní postavy jsou vysoce vzdělaní muži technického zaměření s neutuchající touhou posouvat hranice lidského poznání. Jejich dobrodružná cesta umožní čtenáři prostřednictvím kapitána Nema poznat spoustu technických zázraků a prozkoumat Nemovu podzemní říši.
Pokud vám vyhovoval tento typ románů, které na úkor děje provází čtenáře světem technických zázraků (podobně román Setkání s Rámou), pak určitě oceníte tento český příspěvek.
Já osobně preferuji spíše vyváženější příběh. V románu 20 000 mil pod mořem se akce střídá s filosofickými diskusemi nebo technickými popisy. Tuto vyváženost zde postrádám a lituji, že jsem román nečetl v mládí.
Nicméně se mi nelíbí způsob, jakým Troska zpracoval život kapitána Nema. Chybí tu ona tajemná mlha halící Nemovu minulost, kterou Verne představil až v románu Tajuplný ostrov. Verneův Nemo má hluboký příběh, když po porážce indického povstání ztratil všechno včetně své rodiny. Plný hněvu se vydal do boje proti koloniálním impériím na moři a čtenář tak nějak rozumí, o co Nemovi vlastně jde. Troskův Nemo je Francouz a jeho činy se nesou ve znamení pohrdání lidstvem, které dle jeho názoru potřebuje, aby ho chránil.
Výborné čtení s dobrodružným příběhem na motiv Kapitána Nema. Děj nutí čtenáře číst dále a dále aby se dostal až na konec dobrodružství. Při čtení jsem se hned vrátil do dětských let, bohužel pro mladší generace už nebude četba tolik záživná.
Verneovka po česku. Jo bylo to naivní, vědecky často úplně mimo, ale napínavé a odpočinkové. Autor si dal otázku, co kdyby se s kapitánem Nemo setkali čeští vědci? A co kdyby vybudoval celou říši v zemské kůře a měl technologie jimiž nemůže na povrchu nic konkurovat. Ač je kniha přes padesát let stará, stále má co z fantastiky nabídnout.
Knihy dětství by zaslouzily mít zvláštní kategorii. Často se nad nimi člověk usmívá, co že je to za absurdní svety ve kterých vyrostl. Hrubinuv Spalíček, Troska, Foglar, Verne, Seton, van Gulik, Bradbury.. a i daleko daleko hůř, ve smyslu téměř brak. /a taky hrozně bala jsem se dlouho třeba Trnky, Malého prince a taky třeba rozhodne všech loutek./ Ale trochu tam je v tech knihách dětství vždy jeste takove tajuplné pouto s dneskem, které vůbec není racionální.
Kdysi to asi bylo napínavé dobrodružství, ale dnes už jen dlouhá nuda. Za to ale nemůže ani kniha, ani autor...
Svého času to musela být bomba, český Jules Verne. Bohužel doba vzniku zanechala stopy. Ale je tam prvorepublikové češství, svět techniky a poznávání, tajemství, statečnost, objevování. A odkaz na Nema, aby to bylo lákavější. Zároveň si autor plnil sen a doplňoval a rozšiřoval Verna o nové prvky. Něco jako Souček v Cestě slepých ptáků a hodných pár let později. Rozhodně ale nelituji a už se těším na další dva díly.
Když jsem knížky J. M. Trosky objevil v místní knihovně, byl jsem u vytržení a nechápal jsem, jak přede mnou mohly zůstat tak dlouho utajeny. V sedmdesátých letech mělo zůstat utajeno leccos, zdá se, ale naštěstí existovaly tajemné hlubiny knihoven, kde jsem čas od času objevil nějaký ten knižní poklad. Přečetl jsem vše jedním dechem. Těžko říct, jestli byly ty knížky tak dobré, nebo já tak malý.
I v pokročilejším čtenářském věku mne kniha bavila. Nebudu knihu nazývat "českou verneovkou" nebo "sci-fi pro děti", protože kniha má svou originalitu. Na těchto starších vědecko-fantastických knihách se mi líbí jejich optimismus v technický pokrok a nadšení pro vědu. Žádná dystopie, se kterou se můžeme někdy setkat u moderní sci-fi. Příběh mne bavil, čtení je to kratší, nestihne nudit. Prostě jedna z knížek, kterou jsem si měl chuť vzít na čtení na chatu. :-)
Naprostá nevědomost a neznalost mě přivedla k J.M.Trosce v domnění, že půjde o pořádnej sci-fi kousek. Jenže když jsem spořádal první kapitoly, nabyl jsem dojmu, že čtu nějakou Verneovku. Škoda že jsem tyhle knížky neobjevil, když jsem byl ještě pod zákonem. Byl bych z toho nadšenej asi víc. V týhle knížce je to samej učenec a vynálezce a aby toho nebylo málo, tak lidi, co maj bejt dávno mrtvý, nebo to maj bejt báchorky, tak žijou a jsou mocnější, než brumbálova armáda.
Jejich kápo je kapitán Nemo. Dává to smysl? Je to největší Big Brother ve světě i ve sklepě pár set kiláků pod zemí. Určitě si za těch padesát let dole vypěstoval i pořádný úchylky. Nevěřím tomu, že všechen čas věnuje jenom bádání, učení a louskání záhad.
Celou knížku trávíme v super ponorce hluboko pod mořem a jezdíme pod zemí pneumatickejma konzervama. Je všechno jenom náhoda? Řekl bych, že to všechno svištělo jak Nautilus a bylo to krátký. Přes to všechno to taková lambáda nebyla. Uvidíme, co za překvápko nám nachystaj další díly...
Hodnotím celou trilogii: Celkově vzato je to dost slabé. Uznávám, že tehdejší dítě mohl uchvátit jiný svět plný vynálezů - Nemova říše. Ale dnes už to působí dost přitažené za vlasy. Bohužel to je vlastně celá pointa trilogie, děj je tam jen jaksi navíc a ještě k tomu skáče od pátého přes deváté. Všichni hrdinové jsem stoprocentní kabrňáci a správňáci, záporáci jsou břídilové. Poznámka editorů na konci třetího dílu mě utvrzuje v tom, že "originální" konec by vyzněl ještě více komunisticky a to je taky škoda. Už dlouho jsem se takto nemusel nutit něco dočíst.
Moje poslední letos přečtená knížka mi opět připomenula, že jsou knihy a knihy. A u dětských tomu není jinak.
A tak zatímco klasiky jako Děti z Bullerbynu, Annu ze Zeleného domu, Hobita, Medvídka Pú či Vítr ve vrbách mohou bez problémů po letech číst i dospělí (fakticky u dvou posledních je to snad i vyžadováno), tato „troskárna“ má již odzvoněno.
Jako malý jsem jí nečetl, ale vzhledem k tomu, že jsem si v dospělém věku dokázal napoprvé užít výše zmíněné tituly, rozhodl jsem se zkusit i dílo „českého Verna.“ A namoutě nevím, kde se vzala tahle Troskova přezdívka. Zatímco Verne totiž pro každou svou knihu dělal obsáhlé rešerše a přepisy tak, aby jeho díla vycházela z tehdejších vědeckých poznatků (zmíním majstrštyk „Ze Země na Měsíc“), a tím pádem se do budoucna stala inspirací pro nové generace vědců, Troska vědní aspekt nahrazuje pavědou, super-duper všeřešícími chemikáliemi a teoriemi, které snad i v jeho době působily úsměvně (a to i jako sci-fi) – viz sekvence s kouskem Měsíce a domnělými Selenity.
Kniha je také ukrutně černobílá, plná přepjatých citů, a nemá ani Wellsův přístup ke sci-fi, kdy pohádkovitost a vědecká nepřesnost slouží k poukázání na něco hlubšího. Zkratkovitost zdejšího děje ale bohužel vylučuje i nějakou strhující dobrodružnost, Troska neumí vybudovat napětí, a já jsem se asi v polovině knihy přistihl, že mi je vlastně jedno, jak to s hrdiny dopadne. Co tedy z této knihy zůstane nám, kteří jsme jí nečetli jako malí? Rovněž mám za to, že kniha již dnes není seriózně zfilmovatelná, leda tak jako parodie ve stylu Lipský-Brdečka.
Hodnotit * nebudu, přeci jen je to kousek naší sci-fi historie, byť zastaralý již v době vzniku, objektivně by to ale bylo tak na 2-3*.
Velké plus je za vydání z roku 1992 od Sfingy. Jen kvůli Rotreklovým ilustracím si snad koupím i zbylé dva díly.
S panem Troskou jsem se minula. V dětství se ke mně jeho knihy nedostaly a dnes je už nedokážu vychutnat, jak bych měla. Bohužel.
Předrevoluční exkurze a praxe. Práce tam nebyla ani pro zaměstnance, natož pro nás, středoškoláky z průmyslovky, kteří jsme do továrny chodili povinně a hlavním úkolem bylo nepřekážet. Stroje vyráběly a brousily jehly a my jsme četli J. M. Trosku, jehož tři díly kapitána Nema přinesl spolužák Čestmír zvaný Effa. V kantýně jsme si koupili osmistupňové pivo, zalezli do skladu a hltali fantastický text. Rychle utekla nejen osmihodinová směna, rychle se přečetly i všechny knihy. Vzpomínám, že byly nabité dějem a jak jsme byli šťastní, že verneovky mají pokračování.
Ověřeno a potvrzeno v národním podniku Igla České Budějovice.
80 % (aktuálně 185 hodnotících s průměrem 88 %).
Tajemný kapitán Nemo a jeho Nautilus znovu ožívá v Troskově trilogii. Dodnes si pamatuji, s jakým ohromením jsem ještě jako dítko školou povinné poprvé držel tuto knihu v ruce a potají s baterkou ji četl pod peřinou, aby rodiče nevěděli a nezatrhli mi ponocování. Od knihy se totiž nedalo odejít, dokud člověk neotočil poslední stránku. V hlavě se pak honily všechny ty sny o dobrodružstvích inženýrů Holana a Farina… a samozřejmě také o stoletém bělovousém starci, který je pánem své vlastní říše. Troska byl, určitě i díky této trilogii, označován za českého Vernea, avšak na rozdíl od mnohdy suchopárných Verneových místopisů se přece jen vždy více zaměřoval na svižný napínavý příběh. Nemova říše je vstupenkou do onoho úžasného klukovského světa, v němž všechna ta báječná dobrodružství teprve čekají na své objevení. Čtena už mnohokráte a jako by za tu dobu vůbec nezestárla.
tato kniha se mi moc líbila, byla zajímavá napínavá a přišlo mi, že navazovala na knihu od Julese Verna Tajuplný ostrov a na knihu Dva tisíce mil pod mořem
Tak jsem se vrátil k jedné z oblíbených sci-fi svého dětství a musím říci, že jsem věru nebyl zklamán. Docela mě překvapilo, jak ty technické vize byly, vztaženo k době 1. vydání, celkem na výši a vůbec ne tak naivní. Myslím, že Troska byl opravdu důstojným nástupcem Vernovým. A tak se s radostí pustím do dalších dílů.
Vůbec, zdá se, že se potvrzuje moje letitá zkušenost. Jak jsem tak v dětství a mládí bez ladu skladu četl, co se mi dostalo před oči, a mnoho z toho předčasně, přesto jsem zjistil, že co se mi líbilo tehdy, to se mi líbí i dnes. A naopak. Možná to dnes více chápu do hloubky, ale požitek je stejný. S tím se nedá nic dělat, zavržené zůstává zavrženým.
Autorovy další knížky
| 1970 |  Zápas s nebem (1. - 3. díl) |
| 1969 | Nemova říše |
| 1993 |  Planeta Leon I.-II. |
| 1992 | Metla nebes |
| 1991 | Pistole míru |
Kniha má málo příběhu ale hodně o technologii jak co jde řešit a dělat čekal jsem něco jako 20 000 mil pod mořem bohužel tohle mě nesedlo.