Nemusí být vždycky kaviár
Johannes Mario Simmel
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/50640/bmid_nemusi-byt-vzdycky-kaviar-V3d-50640.jpg
4
344
344
Tajný agent proti své vůli Thomas Lieven, atraktivní, inteligentní muž německého původu hovořící několika světovými jazyky, původní profesí soukromý bankéř, má dvě životní lásky: ženy a vaření. Ženy ho obdivují, milují, podvádějí a nenávidí. Při vaření dostává nejlepší nápady, které mu leckdy zachrání život. S úsměvem a šarmem zvládá nebezpečí, do nichž se za druhé světové války dostává jako agent tajných služeb spojeneckých zemí a zároveň i německého abwehru. Prostředí bohatých průmyslníků, bankéřů, politiků, zločineckého podsvětí a nejvyšších vojenských kruhů neopouští ani v prvních poválečných letech a dějištěm jeho rušného života se stává kromě Německa, Francie, Anglie a Portugalska také řada dalších zemí. Charakterní a sympatický hrdina „bez bázně a hany" dokáže být i podvodníkem a svůdcem, ale nikdy nezradí své zásady, k nimž patří odpor k násilí, hlouposti a fanatismu, ale i schopnost racionálního jednání a pochopení pro lidské slabosti. Dobou prosycenou zlem, proradností a nebezpečím kráčí muž, který si v sobě nese vlastní životní filosofii: „Nemusí být vždycky kaviár". Životní osudy Thomase Lievena doprovází navíc i řada jeho vlastních receptů na vynikající lahůdky, v nichž opravdu není vždycky kaviár...... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 1999 , Ikar (ČR)Originální název:
Es muss nicht immer Kaviar sein, 1984
více info...
Přidat komentář
Můj první Simmel - a totální nadšení, jedna z nejlepších knih, co jsem četla.
Něco mezi 007, Stoletým staříkem, hrdiny z knih Jeffreyho Archera a taky ještě trocha Anthonyho Bourdaina.
Recepty jsem nejprve přeskakovala... a asi od třetího maximálně už jsem je pročítala velice důsledně.
A představovala si... :-D
Náhoda či osud občas přihraje bezradné, mezi spoustou knih tápající čtenářce, nádherně vtipnou knihu, která jí na několik dní přinese výbornou zábavičku... A ani nemusí pokaždé být ke svačině kaviár :-).
Od autora jsem znala až doteď pouze dramatický román Láska je jen slovo. Spoiler není žádoucí a tak mohu jen konstatovat, že Kaviár je z úplně jiného soudku a až na to, že se odehrává převážně v pochmurné době 2WW, je to v podstatě komedie, někdy plná omylů :-).
Thomas Lieven, hlavní hrdina knihy, prochází svým životem díky svým parádním schopnostem, ale tak trochu též se štěstím. Jiný člověk by pravděpodobně neobstál v situacích, ze kterých Thomas dokázal bravurně vybruslit...
Byl vězněn a bit a týrán. Stokrát zbohatl a stokrát o všechno přišel. Byl mnohokrát milován krásnými ženami, ale tu, kterou prý miloval doopravdy, ztratil. Pomáhal lidem v nouzi, byl ale nemilosrdný k četným padouchům, ovšem, vždycky hledal cestičky, po kterých chodí spravedlnost a pomstu nikdy nebral do svých rukou...
No, prostě takový mnoha věcí znalý Robin Hood, křížený s Jamesem Bondem a v neposlední řadě s postelovým supermanem...
V knize jsou zabudovány odkazy na historické události a místy zřejmě i reálné postavy.
V závěru se dozvídáme, že Thomas Lieven, mistr vynikající kuchyně, skutečně existoval... Nebo že by to celé byla mystifikace??!
Co vy na to, vážený autore? Jak to tedy je? Střílíte si z nás, nebo ten Pan dokonalý opravdu nakonec našel svou lásku, rozvinul svoje kuchařské umění do nebetyčných výšin... a navždy se dokázal vyvléct z osidel tajných služeb několika zemí, které by ho tak rády i v době míru využívaly jako svého agenta?
Nevím... T. L. prý žije nenápadným mírumilovným životem kdesi za velkou louží a žádná další dobrodružství nečekají ani jeho, ani zvědavé čtenáře...
Naštěstí autor ale vkomponoval do knihy i množství jeho receptů, které lze vyzkoušet a aspoň takto je možné přiblížit se mistru mnoha zvláštních umění...
P. S. Musela jsem se vrátit na začátek, abych si osvěžila, jak se vlastně T. L. stal tím, čím se stal, aniž by si to přál, protože kniha je hodně dlouhá a hodně propletená a pestrá, se spoustou jmen a událostí.
Skvělé čtení, fakt jsem se pobavila! :-)
Plný počet hvězd nedávám z čistě osobních důvodů - špionážní žánr nemusím. Komentář píši z důvodu zveřejnění jedné myšlenky, která mne při čtení napadla:
Kniha nemá ucelený příběh, to mi při jejím čtení vadilo, ale jen do té chvíle, než jsem si uvědomil, že právě proto, že to jsou jakési útržky různých situací, které dle aktuálního stavu a nápadu musel hlavní protagonista řešit, je s největší pravděpodobností kniha psána dle skutečných událostí. V běžném životě totiž přicházejí různé starosti, radosti, průšvihy, úspěchy jaksi jeden po druhém a vše je vlastně jakýmsi souhrnem dílčích příběhů. Tvůrce románu by vybral jeden příběh, příslušně ho dle pravidel psaní zkonstruoval a vygradoval. Tady ne. Ony recepty, pro které je kniha tak vychvalovaná, jsou zde jistě kvůli zaujetí milovníků dobrého jídla, ale hlavně proto, aby se knize dodalo jakési pojítko, které má dodat zdání jednoty.
Simmelovy knihy mám ráda, ale tato mě bohužel neoslovila, de facto jsem se jí prokousala spíš z úcty k autorovi.
Kniha pre pamätníkov, alebo stará dobrá klasika. Asi tak nejako by som charakterizovala toto dielo. Predovšetkým tu ide o dobrodružný, napínavý a miestami trochu absurdný príbeh so sympatickým hlavným hrdinom, ktorý ovplýva láskou k vareniu a okrem špionáže nám ponúka aj svoje recepty. Konečne som našla pôvodcu, ktorý inšpiroval mnohých súčasnych autorov pre doplnenie svojich príbehov o podobné kulinárske vsúvky.
Úžasná kniha, ktorú som si vychutnávala do poslednej bodky.
"A tak pozvedám sklenku na lidský rozum. Ať nás všechny ochraňuje, černé, žluté a bílé. Ať nás vyvede ze stinného údolí strachu do Ráje plného míru a radosti." tak pravil Thomas Lieven, alias Peter Scheiner, alias Eugen Walterli, alias René Clairmont alias kapitán Everette nebo Monsieur Leblanc. Střeštěné příběhy proložené skvělým jídlem a poměrně sarkastickým humorem provedou čtenáře světem špionů v pozadí světových válek. Poměrně dlouhé čtení, ale velmi zdařilé. Doporučuji.
VAROVÁNÍ: Nečtěte nalačno, pokud držíte dietu, nebo pokud máte daleko do svačiny.
Poslouchal jsme jako audioknihu.
Tak tohle bylo něco úžasného. Povětšinou veselé a často lahodné vyprávění o stratech války a profesi špióna. Hlavnímu hrdinovi (je skoro zbytečné zmiňovat jeho jméno, neboť na další stránce se pravděpodobně bude jmenovat jinak) padají ženy k nohám, že by mu mohl James Bond závidět. Jeho bryskní intelekt a deduktivní myšlení hravě trumfne i Sherlocka Holmese (přestože se náš hrdina dopustí několika chyb v úsudku, rozhodně nemachruje a nedehonestuje ostatní jako ten namyšlený Londýňan).
Moc se my líbilo vkládání receptů do děje, mnohokrát třeba doprostřed věty, ale rozhodně to nepůsobilo rušivě (některé z těch receptů bude muset manželka i uvařit).
Příběh sám o sobě je fascinující příběh slušného člověka který se podrazem dostane do spárů tajných služeb a i přes to se snaží být stále slušným člověkem. Chvílemi to vypadá jako bondovka, chvílemi jako Forrest Gump, ale nikdy neztrácí tempo a jakousi jiskru.
Pokud je toto jedna ze slabších Simmelových knih, jsem velmi zvědav na ty ostatní.
Dlouhé, dlouhé, příliš dlouhé. Škoda, je to pěkné, svěží... ale pořád dokola to stejné. Kdyby byla kniha třetinová, tak téměř nemá chybu.
Moje první Simmelovka a úžas. Člověk je až nesvůj, jak si s ním autor dokonale hraje, jak má zmáknutý řemeslo (což pochopíte po třetí, čtvrté). Škoda, že to pak už přechází do pohádky - jak mu to vždycky díky kulinářtví zázračně vyjde a vyklouzne.
Hmm, a jak mi po čase trochu splývají - byly tady čínský sáňky? Nevíte někdo, jak se to dělá?
Jiný Simmel než jsem zvyklá.Bondovky nemusím a když budu chtít recepty tak si vezmu kuchařku.
Vaříte rádi? Ano? Tak si přečtěte tuto knihu!
Na začátku každé kapitoly je recept a v průběhu děje příslušné kapitoly ho hlavní hrdina - dvojitý, vlastně trojitý, vlastně já ani nevím kolikerý špión uvaří. A jak praví název knihy - není to vždycky kaviár. Základní surovinou jednoho z receptů jsou např. i staré chlebové kůrky.
Kniha je vtipná, čtivá a agentovi všech možných rozvědných služeb od anglické, ruské, německé a já nevím jaké budete určitě fandit!
Tuto kniha jsem četla už před drahnými léty, ale moc se mi líbila. Ačkoliv zásadně nečtu knihy z války, tahle ji měla jen jako pozadí. Byl to vtipný příběh, velmi dobře se četl. Inspirovalo mě to k dalším knihám od Simmela, ale Simmel je všeobecně dost depresivní, alespoň pro mě. Nicméně tako kniha pro mě stála za to.
Moc dobře jsem se bavila. Kniha mi sedla. Od autora jsem zatím nic dalšího nečetla, to ale určitě napravím.
Tudy cesta ke knihám pana Simmela asi nevede, pokud ale začnete jinými (např. Láska je jen slovo nebo Všichni lidé bratři jsou), zkusíte pravděpodobně i další knihu a už to může být i tato. Pak už je to jen krůček, aby se ocitnul mezi vašimi oblíbenými, což rozhodně není chyba.
Jednoznačně řadím mezi nejlepší knihy co jsem kdy četl. Akční příběh, který hravě překoná knihy o Jamesi Bondovi. A Ještě se člověk naučí vařit. :-)
Štítky knihy
špionáž vaření špionážní zápletka
Autorovy další knížky
| 1976 |  Láska je jen slovo |
| 1998 | Všichni lidé bratry jsou |
| 1992 | Nemusí být vždycky kaviár |
| 2001 | Svůj kalich hořkosti |
| 2007 |  A s klauny přišly slzy |
Vynikající kniha. Hlavní hrdina měl něco z Forest Gumpa a Stoletého staříka, něco z hrdiny Chyť mě, když to dokážeš., trochu možná byl lupič gentleman, měl trochu z J. Bonda, dokonce i Agent W4C se mi vybavil. Všechno to je použito jen přiměřeně a příběh je originální.
Jo, být pacifistou v letech 1939-1945 nebylo jednoduché. Hlavní hrdina se snažil být slušný člověk, což mu komplikovaly snad všechny tajné služby.
Bavila jsem se, a vůbec to nebylo hloupé.
Od autora jsem nedávno četla Láska je jen slovo, tohle je něco úplně jiného.
A některé recepty možná vyzkouším.