Není co ztratit
Rowan Coleman
Některá rozhodnutí jsou těžká jen do té chvíle, kdy je uděláme. Pak už se jen sami sebe ptáme, proč jsme je tak dlouho odkládali. Rose Pritchardová se odhodlávala dlouho, snad až příliš dlouho. Odejít od násilnického manžela není tak snadné, jak by se mohlo nezasvěceným zdát, a tak Rose dlouhá léta setrvávala v nesnesitelném soužití. Z černé díry beznaděje ji vytáhla docela obyčejná pohlednice: pár laskavých slov od člověka, s nímž se setkala před lety, jen na pár chvil. Tak málo stačilo, aby zdeptaná Rose pochopila, že musí odejít. Že nemá co ztratit. Že může jenom získat. Utíká s několika narychlo sbalenými kousky oblečení a se sedmiletou dcerkou Maddie. Když se uprostřed noci ocitá na prahu vesnického penzionu, uvědomí si, že teď už skutečně není cesty zpět. Ve stejné chvíli se začne trápit pochybnostmi: neudělala strašlivou chybu? Nehoní se za nesmyslnou chimérou? Bude si umět vybudovat úplně nový život? Ať už bude odpověď na všechny znepokojivé otázky jakákoli, jisté je jedno: že Rose zkrátka nezbývá nic jiného, než aby se pro sebe a pro svou dceru pokusila vybudovat lepší život. I kdyby ji to mělo stát cokoli.... celý text
Přidat komentář
Příjemné čtení že života. Místy trochu naivnější. A opět mám pocit, jako v knihách často, že dětská postava není dobře zvládnutá.
Kniha se mi líbila, je to oddechovka, ale některé dialogy či scény mi přišly zvláštní, nereálné. Ale i tak nepovažuji čtení této knihy za ztrátu času, bavila mě.
Pro mě zde bylo několik překvapivých momentů, a i když člověk od začátku ví, jak to s Rose dopadne, je příjemné číst o jejím vývoji a proměně. A především o proměně Maddie - tahle postava mě skutečně zaujala a oblíbila jsem si ji.
Je to moje první kniha od této autorky tak nemohu srovnávat. S chutí si přečtu i další její knížky.
Začátek knihy mě zaujal, pak mi přišlo, že se Rose opakuje, a druhou půlku knihy, obzvláště závěr, už jsem četla s napětím, jak vše dopadne. Z postav se mi asi nejvíce líbila malá Maddie.
Téma domácího násilí mě zajímá, ale kniha mi přišla moc rozvleklá, trošku jsem se musela k dočtení nutit. Takže dávám jen tři hvězdičky.
Tak trochu červená knihovna. Samozřejmě, ne všechno bylo uvěřitelné. Ale téma domácího násilí v mých očích zvedlo knížku nad běžný průměr žánru. Kéž by pomohla ženám jako Rose a její kamarádka jejich situaci řešit.
Hlavní hrdinka Rose je žena, která našla odvahu, sílu v řešení své situace domácího násilí a u konce své cesty tolik vytoužený klid a štěstí. Co ji k tomuto kroku vedlo, kterou cestou se vydala a co ji pohánělo, to najdete na stránkách knihy.
Zpočátku jsem zaujatě, vtažena do děje, očekávala strhující příběh honby za svobodou a nalezení nového štěstí,což zkazil prostředek knihy, kde se děj vlekl a místy mě nudil.
Příběh o hledání sebe sama, o odpuštění, ztrátách a znovunalezení, ale já bohužel nenašla cestu k příběhu tak, aby mě skutečně zaujal a bavil.
Pro mě moc zdlouhavé a bez náboje.
Kniha mimo toho, že vypráví o domácím násilí, popisuje též nalézání lásky a hledání porozumění k otci.
Taková oddechovka, spíše červená knihovna, ani nevím, jak se dostala na můj seznam knih na přečtení, ale četlo se to dobře.
Krásný a místy smutný příběh o týrané ženě, která sebere odvahu a uteče za vysněnou láskou přes celou zemi. Najde nejen svojí vysněnou lásku, ale také svého otce, který ji opustil jako devítileté děvče. Opravdu silný a krásný příběh.
Ani druhá autorčina kniha nezklamala, lidský příběh o hledání a nalézání vztahu k otci, o důležitosti odpuštění a síle vzepřít se násilí a sobeckosti a hlavně o lásce..
Moc pěkný příběh. Přečteno na jeden zátah v době nemoci. Od této autorky už mám přečteno vše.
Není to žádný román pro ženy ve smyslu slaďárny, je to silný příběh, který ve mně ještě dlouho zůstane.
Již druhá kniha této autorky a moc se mi líbila.
Kniha o nových začátcích, ztrátách i nálezech, o tom, jak nás události z dětství formují a utvářejí v dospělosti, zanechávají v nás dobré, ale často i negativně poznamenávají. A také, jak je někdy těžké najít cestu a odpuštění člověku, který nám v dětství ublížil. Příběh, u kterého se střídá smutek s úsměvem, nadějí a romantikou mě především bavil.
A stejně jako Kniha vzpomínek, i přes vážné téma, je to kniha optimistická a krásně napsaná.
Ač byla kniha místy dojemná, nějak to pro mě nebylo to pravé ořechové. Chvílema jsem se u čtení nudila a čekala na akčnější spád děje.
Štítky knihy
anglická literatura psychologické romány domácí násilí
Autorovy další knížky
2015 | Kniha vzpomínek |
2017 | Všichni jsme utkáni z hvězd |
2017 | Léto plné neskutečných věcí |
2015 | Není co ztratit |
2019 | Zrcadlo, zrcadlo |
Vážně jsem zvažovala,že se vratím ke staré dobré klasické detektivce :-) neb tam nehrozí, že mi budou posledních několik kapitol ukapávat slzy :-) . Nicméně stálo to za to a urcite si od autorky koupím i dalsi knihu. Ono je potřeba čas od času provětrat slzné kanálky.