Není římského lidu
Jarmila Loukotková
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/437734/bmid_neni-rimskeho-lidu-D89-437734.jpg
5
837
837
Román Není římského lidu vypráví o věčném boji mezi mocí a bezmocí, láskou a nenávistí, dobrem a zlem. Na jedné misce vah císař - zhýralý, rozmařilý a sobecký matkovrah Nero, na druhé básník - citlivý, velkorysý, obětavý soudce krásy - Petronius. A mezi nimi ženy - ctižádostivá a cynická Poppaea Sabina, nevinná a nedůvěřivá Nealcé. A všude kolem Řím plný krutosti, ohně a nátku prvních křesťanů. Příběh, který se čte jedním dechem od začátku až do konce.... celý text
Přidat komentář
Krásně a čtivě napsaná kniha, která zpracovává mně blízké téma vlády římského císaře Nera. Byl to určitě jeden z nejhorších vladařů té doby, ale paní spisovatelka jeho příběh napsala opravdu dobře a poutavě. Zajímavá kniha.
Styl paní Loukotkové je mi velice blízký, její knihy čtu s nadějí v lepší zítra.... V porovnáním s Quo vadis od Sienkiewicze, kde se zdůrazňuje kontrast mezi sílou víry pronásledovaných a divokými orgiemi Neronových pijáckých slavností, tady je doba pronásledování křesťanů popisována lidštěji, snad i díky pro mě velice milé, velice vzdělané a neméně a citlivé postavě Petronia a přesto, že se jednalo o lidské tragédie, spatříte v dějinách i trochu té naděje a lásky. Krásné čtení.
Jednou z mých nejoblíbenějších knih je Quo vadis, a proto jsem se na tuhle knihu moc těšila. Bohužel to pro mě bylo zklamání, chyběla mi tam hlavní dějová linka a to, aby příběh vtáhnul a nepustil. Autorka používá hodně básnický a květnatý jazyk a ačkoliv dokáže skvěle popsat prostředí, mně tam chybělo napětí, zvraty, chemie mezi postavami, výrazné charaktery. Knihu jsem měla jako audio, Pavel Soukup je velký profesionál, ale tady mi bohužel ten trochu až dokumentární styl příliš nesednul.
Před dávnou dobou jsem propadla Jarmilce a v poslední době i audioknihám, které mi dovolují zmnohonásobit čtení.
Miluju Jarmilku Loukotkovou a přečetla jsem většinu jejích knih, protože je jedna z mých nej. Tuto knihu jsem četla již dvakrát před mnoha lety a proto jsem měla velkou radost, že je vydaná jako audiokniha a skvěle (jak jinak?) načtená panem Soukupem. A co se nestalo? Při poslechu jsem si uvědomila, že Jarmilka je prostě někde úplně jinde, stejně jako Čapek, Dickens a jiní, tato literatura má velkou hloubku, moudrost, neuvěřitelnou slovní zásobu a hlavně přesah do jakékoliv doby. Je to jednoduše jedna z nejlepších historických knih vůbec, i když není zcela podle pravdy, ale ty myšlenky?!
Prostě a jednoduše, doporučuji z celého srdce. A jestli Vás stejně jako mě zajímají diktátoři, tak si možná také spojíte Nerona s Pepou Džugašvilim a jeho stihomamem a hrůzovládou. A Petronius? Ooooo! Senzace.
Po delším čase jsem si přečetla tuhle knížku znovu a opět mě dokonale uchvátila. Nejen autorčinými znalostmi o starověkém Římě, ale hlavně jejím stylem psaní, který tolik připomíná básně. Je čirá rozkoš se probírat stránku za stránkou tímto napínavým románem.
Velmi mě bavila. Sympatický hrdina, chytrý. Kličkování na hraně, všemocný tyran. Krásný historický román.
Toto byla jedna z mých prvních knih, jež jsem začal číst. Velmi mě zaujali postavy, zvláště Petronius, který mě fascinoval tím, že si dokázal se vším poradit.
Tato kniha mě rovnou. ,,vhodila" do světa, jež knihy naskytují, takže jsem rád za můj první ,,dojem" na knihy a příběhy v nich obsažené.
Čtení téhle knihy byl opravdový zážitek. Nádherný jazyk, scény vykresleny tak, že jsem je viděla před očima. Po dlouhé době knížka, kterou jsem si doslova vychutnala.
Autorčiny myšlenky z počátků křesťanství v Římě nám sděluje Petronius a můžeme si vytvořit představu, jak se asi žilo a vládlo v antickém Římě a že to nebyla pouze idylka o antickém umění a rozkvětu věčného města. Moc hezky napsáno - nejsem znalec podrobných dějin, ale také nejsem schopen rozeznat, které postavy byly skutečné a které vymyslela autorka!
Nejenom město Řím je nevšední zážitek, i tento příběh o něm je čistá radost. Román se čte jedním dechem a všechny ty starověké neřesti, vášně a intriky víří kolem. Další vynikající záležitost z knihovny mojí maminečky.
Pro mne pohlazení po duši, četla jsem to poprvé v patnácti za trest při vyrušování v hodině českého jazyka....knihy jsem četla odmalička...ale toto byl super trest.A teď jsem si to dala znovu....
bohužel kvalita tvorby paní Loukotkové se ztrácí v dnešní laciné, zahlcené komerční době.Kdy se hledí na zisk a ne na kvalitu.Na takovéto knihy jsme stávali každý čtvrtek fronty před Knihami.Fronty na knihy byly mnohem větší než ty na banány!
Moje hodnocení je trochu ovlivněno faktem, že jsem už dříve četl Já Claudius a Quo Vadis. Román Jarmily Loukotkové patří samozřejmě ke kvalitně napsaným historickým románům. Upřímně si myslím, že by se její jméno společně se jménem Václava Kaplického mělo každému vybavit, když se řekne český historický román. Zároveň se však nemohu ubránit dojmu, že se autorka nedokázala dostatečně soustředit na dvě hlavní postavy, tj. Nerona a Petronia. Oproti knize Henryka Sienkiewicze je zde Petronius více morální a méně cynický. Naproti tomu Nero je zde méně šílený a více při smyslech. Proto závěrečné šílenství a podpálení Říma nepůsobí příliš důvěrně. V románu Henryka Sienkiewicze je příběh postupně veden k velkému požáru Říma, přičemž je pro něj čtenáři poskytnuto rozumné vysvětlení. Na druhou stranu, na rozdíl od Quo Vadis či Já Claudius zde máme možnost nahlédnout do myslí postav Nerovy matky i nevlastního bratra. Všeobecně se mi kniha sice četla dobře, ale nemohu se zbavit dojmu, že příběh celého románu postrádá nějakou spojovací linku. Quo Vadis je příběhem o lásce a střetu křesťanského a římského světonázoru, Já Claudius zase o touze po moci a šílenství, které zákonitě přináší. V Není římského lidu podobnou myšlenku postrádám - šílenství, korupce mocí, nebezpečný život na dvoře, to vše je v románu pouze naznačeno.
Bohužel nedočteno. Filozofické pasáže se pro mě staly překážkou, kterou jsem nakonec nedal. Původně jsem chtěl odložit asi po 100 stranách, ale vydržel jsem. Nakonec jsem se dostal těsně za polovinu.
Když jsem tuto knížku četla před mnoha lety coby středoškolačka, byla jsem nadšená. V totalitní době bylo toto dílo úžasné.
Tentokrát jsem román četla poměrně dlouho, nebavily mě rozvleklé popisné pasáže. Do čtení jsem se musela nutit. Až v posledních kapitolách mě čtení bavilo, i když si z dějepisu pamatuji, jak vše skončilo.
Autorovy další knížky
| 1988 |  Navzdory básník zpívá |
| 1975 | Není římského lidu |
| 1999 | Medúza |
| 2000 | Spartakus: Smrtí boj nekončí |
| 1994 | Pod maskou smích |
Tedy řeknu vám, tohle byla monumentální kniha jak hrom! :) Už delší dobu jsem se chystal, že si ji přečtu, ale až teď jsem se k tomu dostal. No a musím uznat, že čtení to bylo vynikající, i když historické romány nevyhledávám často. Starý Řím mě ale fascinuje už dlouho, takže jsem nedokázal odolat :). Ve finále to vidím na pět stars a doporučení :))).