Není římského lidu
Jarmila Loukotková
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/545677/bmid_neni-rimskeho-lidu.jpg
5
834
834
Všichni plakali, jen Petronius se usmíval a v očích mu plál oheň. Oblíbený román líčí poměry v Římě za vlády císaře Nerona. Hlavní postavou je básník a osobní přítel císaře Gaius Petronius, svědek císařovy cesty ke slávě i prokletí. Generacemi čtenářů oblíbený, uhrančivě napsaný historický román líčí poměry v Římě za vlády císaře Nerona. Hlavní postavou je římský patricij, prokonzul v Bithýnii, básník a osobní přítel císaře Gaius Petronius. Císař dal na jeho úsudek, oblíbil si ho pro jeho pohotový vtip a vytříbený vkus, dokonce jej nazval „soudcem krásy – arbitrem elegantiae“. Neronova podezíravost a hrůza ze spiknutí však nakonec i jeho oblíbence donutily spáchat sebevraždu. Díky autorčině mimořádnému vypravěčskému talentu prožíváme lásky, intriky, vášně, přátelství i zatracení, cesty ke slávě i prokletí. Barvitý obraz antického Říma z pera Jarmily Loukotkové zanechává nesmazatelné zážitky.... celý text
Romány Literatura česká Historické romány
Vydáno:
2024
,
Tympanum
Interpreti: Pavel Soukup
více info...
Přidat komentář
Není římského lidu je první knihou od paní Loukotkové, kterou jsem četl. Ze začátku jsem k ní byl poněkud skeptický - měla celkem pomalý rozjezd, poetické/snové pasáže mě příliš nebavily a spíše jsem je pouze přelétával očima. Začal jsem se obávat toho, že celá kniha bude takto nudná a pro mě bude problém ji vůbec dočíst. Naštěstí jsem mýlil. Děj nabral spád a román byl velmi čtivý až do konce.
Hlavními postavami jsou básník a soudce krásy Petronius Arbiter a jeho protipól císař Nero. Během Neronovy krvavé cesty k moci až k naplnění svého osudu se zde seznamujeme s osudy dalších postav - císaře Claudia, Neronovy matky Agrippiny, manželek Octavie a Poppey, vychovatele Senecy a dalších. Současně s nimi román zachycuje i požár Říma či Pisonovo spiknutí proti Neronovi. Rovněž mě zaujala zmínka o Petroniovu Satyrikonu a s ním související hostině u Trimalchiona.
Byl jsem překvapený, když jsem se v doslovu dočetl, že se jedná o autorčinu prvotinu. Z hlediska historie toho kniha obsahuje opravdu hodně a podle mého názoru dokáže zábavnou formou nahradit dvě hodiny dějepisu. Já jsem si nakonec román užil, bylo to inteligentní a přínosné čtení. Kdyby to šlo, dal bych 4,5 hvězdičky a to jen proto, že Quo vadis se mi kdysi líbilo o chlup více.
Ach, ten vášnivý starověký Řím plný intrik, násilí a vražd! Román vypráví o věčném boji mezi mocí a bezmocí, láskou a nenávistí, dobrem a zlem. Na jedné straně císař - zhýralý a sobecký matkovrah Nero, na druhé básník - velkorysý a obětavý soudce krásy Petronius. A všude kolem Řím plný krutosti a ohně, když jej nechá císař vypálit...
Já osobně na románu nejvíce oceňuji nádherný, bohatý až poetický jazyk, jakým ho autorka napsala.
Historické romány od Loukotkové se čtou jedna báseň. Vždy je schopná vytvořit velmi sympatické a zajímavé charaktery a i záporné dokáže popsat neskutečně poutavě.
Rozhodně se nejedná u brutální naturalistický styl románu, v podstatě ani příliš originální, spíš má blíže k pohádkovému vyprávění a trochu k romanci, ale i tak je to výborná kniha a dokonalá řemeslná práce.
Nero i Petronius jsou jednoduše neskutečně charismatické a zajímavé postavy, které absolutně vtáhnou do příběhu. Když k tomu připočteme krásnou atmosféru pompézního Říma na počátku letopočtu, tak není o čem váhat, doporučuji.
Mám ráda paní Loukotkovou. Knihu jsem četla snad jako školačka. Po hodně letech jsem ji otevřela znovu a nemohla jsem se odtrhnout. Velmi čtivé, doporučuji.
Když občas jedu do Říma, už se na něj vždycky dívám očima paní Jarmily Loukotkové, jedné z mých nejoblíbenějších českých spisovatelek. Člověk má při četbě tohoto jejího románu pocit, že je přítomen ději přímo na místě a společně s jejími hrdiny prožívá jejich osudy. Společně s nimi se raduje, bojí, děsí i miluje.
Knihu jsem četla poněkolikáté. Líbí se mi ta vůně rozpáleného prachu, skoro neslyšně se pohybujícího hmyzu a neustále se měnícího počasí. Při čtení úplně cítím to sílící napětí a přicházejícího zmaru, stejně jako postavy v příběhu. Ale zatímco já mohu kdykoliv přestat číst, oni jen těžko uhnou svému osudu.
Moje nejoblíbenější kniha všech dob. Otevřela jsem ji poprvé někdy ve svých dvaadvaceti letech a od té doby jsem si ji musela koupit už třikrát. První výtisk se mi opakovaným čtením už rozpadl v ruce, druhý jsem zapůjčila a dotyčná osoba ho nechtěla pustit z ruky, samým nadšením jsem jí ho proto, že taky našla "lásku svého života", zanechala, třetí výtisk jsem si zakoupila minuly rok a odmítám ho už někomu vydat. O ději je podle mě těžko hovořit, Loukotková se ve svých historických románech soustředí na to, že zlo vítězí nad dobrem, tak, jak to bývá často v reálném světě, a i tady je jasná převaha zlého Nerona nad hodným básníkem Petroniem, ačkoliv hranice mezi správnou morálkou a dobrým a zlým úmyslem Loukotková velmi umně stírá. Čtenáři představuje absolutně vrcholně barvitý a košatý jazyk a neskutečné větné vazby, pro mě strop, který dokáže dohnat jen Josef Toman a jeho Po nás potopa, jenž dějově předchází Není římského lidu. Loukotková v této knize dokázala, že jsem snad poprvé v životě pocítila "zamilovanost" do knižního hrdiny a stejně jako v jejím dalším díle "Doma lidé umírají" - z republikánského Říma - ji obdivuji nejen za styl psaní a vyprávění uhrančivého příběhu, ale i za resesanci slova "zamřelina". Prosím, ať se tento úžasný výraz vrátí i do dnešní běžné češtiny. Já už jsem s ním nakazila své nejbližší okolí a svoje poslání se snažím šířit dál :)
Pokaždé, když po této knize, už asi posté, sáhnu, tak mě donutí k slzám, ačkoliv ji znám už zpaměti. Jestli existuje něco jako knižní závislost, je to pro mě vztah s touto knihou. Dech beroucí od první věty, která uvozuje hostinu u císaře Claudia, po husí kůži během vzestupu Nerona až po závěrečný pocit prázdnoty, beznadějně a zmaru.
Literární orgasmus.
Nádherně zpracovaný příběh císaře Nera i básníka Petronia, protknutý pronásledováním prvních křesťanů. Výtečně zpracovaná starověká historie, která je velmi čtivá.
Už nikdy neuvidím Petronia jinak,než jak ho vykreslila paní Loukotková. Kdekoli jinde se s touto postavou setkám,mávnu rukou a řeknu si "ale co,to stejně není on"
V této knize miluju všechny postavy. I ty záporné..ale které jsou vlastně záporné?
Chviličku trvalo, než si mne kniha získala, na gymplu to šlo rychleji... ale určitě doporučuji, skvěle vykreslené dobové reálie a Petronius...
Ta kniha mě bavila v šestnácti a o sedmnáct let později jsem ji zhltla se stejným nadšením. Řím na pokraji zkázy, ve své surové a krvavé podstatě, plný jedu, úkladů a pletich. Moc svěřená do rukou nevyrovnaného a do sebe zahleděného člověka ohrožující všechny kolem. Nikdo si nemůže být jist svým životem. Jak poučné a jak současné. Ale stejně bych se ráda prošla v Petroniově exotické zahradě.
Vzhledem k tomu, že kniha Navzdory básník zpívá je jednou z mých nejoblíbenějších knih vůbec, byla pro mě kniha Není římského lidu poněkud zklamáním. Mrzí mě to, protože paní Loukotková měla neskutečné nadání, ale prostě jsem se tady nedokázala začíst a nemohla jsem se ubránit neustálému srovnávání s NBZ, které jsem vždycky hltala a nemohla jsem se odtrhnout. Přiznám se, že u této knížky jsem se musela do čtení někdy i nutit a některé pasáže na mě byly tak rozvleklé a abstraktní, že jsem pak měla problém si knihu užít a přilnout k postavám a jejich osudům. Ale uznávám, že je asi problém ve mně, paní Loukotková byla jednoznačně mistryně ve svém oboru.
S antickým románem Jarmily Loukotkové jsem dlouho bojovala. Prakticky jsem se začetla až v poslední třetině knihy... Nicméně Petronia bych brala domů, charaktery autorka zachytila bravurně. Škoda jen těch zdlouhavých úvodních pasáží, které mě zdržovaly a trochu obtěžovaly.
Petronia Jarmily Loukotkové si prostě musíte zamilovat. Petronius srší vtipem, Petronius nevlastní otroky, Petronius hrdinně snáší tragický úděl samoty, Petronius je gentleman, Petronius se vrhá na pomoc spoluobčanům v hořícím Římě...
Až jsem si z toho všeho musela obstarat Satirikon.
Poprvé jsem se po střední škole (nebo možná po základní? :)) vrátila k této autorce a opět jsem se do příběhu rychle začetla. Krásná čeština, chytlavý příběh, vypracovaná psychologie postav. Co víc si přát? :)
Paní Loukotková byla bezpochyby velkou vypravěčkou a spisovatelkou s velkým S. I když se Není římského lidu řadí k jejím prvním románům, patří mezi její nejlepší - ten květnatý jazyk, ty básnické obraty, to je prostě radost číst. Na jednom poli se zde střetává zápas dobra (básník Petronius) se zlem v podobě Nera a jeho druhé ženy... Dozvíme se tedy, jak a proč císař zavraždil svého bratra, matku a první manželku, nebo co ho vedlo k tomu, aby nechal vypálit Řím...
Tahle kniha mne v mládí velice nadchla. Dodnes vím, jak se mi moc líbila. Je to skvělá knížka a pro mne vedle Spartaka to nejlepší od této spisovatelky.
Je zajímavé porovnávat román J. Loukotkové s Quo Vadis H Sienkiewicze. I když oba romány jsou o stejném historickém období a konkrétních postavách, tak jsou přece jen rozdílné, ale oba stejně poutavé a krásné.
Štítky knihy
intriky starověký Řím Nero, římský císař historické romány
Autorovy další knížky
| 1988 |  Navzdory básník zpívá |
| 1975 | Není římského lidu |
| 1999 | Medúza |
| 2000 | Spartakus: Smrtí boj nekončí |
| 1994 | Pod maskou smích |
Zajímavá doba - úpadek Říma. Příběhy několika postav.
Skoro každá kapitola je uvedena zajímavým citátem z díla Petronia - arbitra elegance.
Čtivé, zajímavé, hezké.
Citáty:
"CARPE DIEM. Využij plně každičkého dne. HORA RUIT. Čas se řítí nezadržitelně a zběsile vpřed...AUDACEM FORTUNA INVAT. Odvážnému štěstí přeje."