Není římského lidu
Jarmila Loukotková
Všichni plakali, jen Petronius se usmíval a v očích mu plál oheň. Oblíbený román líčí poměry v Římě za vlády císaře Nerona. Hlavní postavou je básník a osobní přítel císaře Gaius Petronius, svědek císařovy cesty ke slávě i prokletí. Generacemi čtenářů oblíbený, uhrančivě napsaný historický román líčí poměry v Římě za vlády císaře Nerona. Hlavní postavou je římský patricij, prokonzul v Bithýnii, básník a osobní přítel císaře Gaius Petronius. Císař dal na jeho úsudek, oblíbil si ho pro jeho pohotový vtip a vytříbený vkus, dokonce jej nazval „soudcem krásy – arbitrem elegantiae“. Neronova podezíravost a hrůza ze spiknutí však nakonec i jeho oblíbence donutily spáchat sebevraždu. Díky autorčině mimořádnému vypravěčskému talentu prožíváme lásky, intriky, vášně, přátelství i zatracení, cesty ke slávě i prokletí. Barvitý obraz antického Říma z pera Jarmily Loukotkové zanechává nesmazatelné zážitky.... celý text
Romány Literatura česká Historické romány
Vydáno: 2024 , TympanumInterpreti: Pavel Soukup
více info...
Přidat komentář
nightlybird - Nenene, tak jsem to nemyslela! Nevadí mi hovorová nebo stylizovaná archaická mluva, to je v pořádku. Vadí mi obsah některých dialogů, prostě jim nevěřím, jsou nepřirozené. Třeba Medúza je moderní román a mám tam stejný problém. Začátek svižný, vtipný, dialogy trefné, ale v momentě, kdy hrdinka potká svou životní lásku, začínají oba používat věty, ve kterých je tolik zbytečného patosu, že jim nevěřím, vadí mi a spíš bych je čekala v nějaké přihlouplé jihoamerické telenovele.
Román má zajímavou historii, původně napsala Loukotková pouze novelu, která se v podstatě zabývala pouze Petroniem a která byla censurou v době protektorátu zakázána, autorka tématiku přepracovala do divadelní hry Soudce krásy, která se měla realizovat na jaře 1945 v ND. Z realizace nešlo a Loukotková látku znovu přepracovala a rozšířila o Petroniova protihráče Nerona a vytvořila tak po historických studiích monumentální a věrohodný obraz Říma v období začínajícího křesťanství, bohatou fresku zahrnující život u dvora i život plebsu, fresku jiskřící láskou i nenávistí.
Alix - není nijak neobvyklé, pokud autor historického románu použije pro zvýraznění koloritu doby v dialozích poněkud jiného než současného hovorového jazyka, někdy až archaického (i když je zřejmé, že naše představy o tehdejším způsobu mluvy vycházejí pouze z literární pozůstalosti a to může být poněkud zavádějící)
Obdivuji se historickým znalostem spisovatelky, ale dialogy jejích postav mne dost často ničí. Připadají mi příliš květnaté a nepřirozené, takže si od jejích knih musím občas odpočinout.
Štítky knihy
intriky starověký Řím Nero, římský císař historické romány
Autorovy další knížky
1988 | Navzdory básník zpívá |
1975 | Není římského lidu |
1999 | Medúza |
2000 | Spartakus: Smrtí boj nekončí |
1994 | Pod maskou smích |
Četla jsem ji několikrát,je poutavě napsaná,nelze nezamilovat se do soudce krásy.