Není zač
Daniel Glattauer
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/236096/bmid_neni-zac-236096.jpg
4
248
248
Román, ve kterém dárce zaujme místo, jež obvykle zaujímá zločinec. Kdo stojí za tajemnou sérií darů? Gerold Plassek je novinář, pracuje pro bezplatné reklamní noviny. Jednoho dne se však ozve jeho bývalá přítelkyně a požádá ho, aby se na pár měsíců postaral o jejího čtrnáctiletého syna, protože musí pracovně odjet do zahraničí. Gerold není zrovna nadšený, ale nemůže odmítnout, Alice mu totiž svěří, že je Manuelovým otcem. Manuel tedy vysedává v jeho kanceláři, pozoruje ho při nicnedělání a netuší, že tenhle ztroskotanec je příčinou jeho existence. Geroldovi úplně chybí energie, volný čas tráví po hospodách a alkohol je jeho nejspolehlivější přítel. Pak ale v jeho životě nastane změna: napíše krátkou zprávičku o přeplněné noclehárně pro bezdomovce a toto zařízení vzápětí dostane velkou sumu peněz od anonymního dárce. To je začátek série dobročinných darů, díky kterým se Gerold postupně dostává do veřejného povědomí, neboť vždy záhadně souvisejí s jeho články. A nakonec si ho oblíbí nejenom Manuel. Napínavý a dojemný příběh založený na skutečné události.... celý text
Přidat komentář
Příběh je krásný a má spád, ale bohužel až po prvních 70 stranách, kdy stále doufáte, že už "to" musí přijít (proto dávám jen 4 hvězdičky). Každopádně knížka stojí za přečtení stejně jako pro mě TOP tohoto autora - Dobrý proti severáku a pokračování Každá sedmá vlna.
Tahle kniha pobaví i pohladí a udrží vám úsměv na tváři. V dnešní době je příběh o lidské pomoci a solidaritě víc než aktuální. Dobro a pomoc může přijít nečekaně a odkudkoli.
Hlavní hrdina provází svým příběhem s vtipem a umí vtáhnout do děje. Měla jsem ho ráda, i když by měl být vlastně nesympatický, protože jde o životního ztroskotance a alkoholika. Geri mě ovšem přesvědčil, že i když žil část svého života z mého úhlu pohledu špatně, dokázal se pod vlivem okolností, lidí a vlastního chtění měnit a inspirovat druhé k pomoci a charitě.
Kniha ve mně zanechala hezký pocit, rozhodně doporučuji...
Knížka se mi moc líbila. Je milá, vtipná, čtivá a ač hlavní hrdina není zrovna "můj typ", tak je podle mě vylíčen opravdu objektivně, žádná idealizace.
Částečně vtipné a zároveň částečně hluboké.
Lidský příběh.
Na Dobrý proti severáku chybí této knize ještě něco, s čím bych se mohla ztotožnit, ale i tak jsem si četbu moc užila. A musím doporučit.
Neplánovaně se stalo že jsem si půjčila dvě dost podobné knihy Moniky Peetz!" Jedna + 1" a Glattauerovu "Není zač". V obou je mužský hlavní hrdina ,tak trochu lůzr, nebo trošku podivín,hledající se v zaměstnání i životě.Další podobnosti - začínající nový vztah,problematický vztah s otcem, v obou případech mají důležitou roli potomci nebo neteř a zásadní co obě knihy spojuje je prvek obdarovávání.O trošičku líp z tohoto dvouboje vyšel pro mě rakušák před němkou.
Knížku jsem objevila tady na databázi, téma mi přišlo zajímavé, Kniha se skutečně dobře četla a tak do poloviny, dvou třetin mě dost bavila. Pak se téma vyčerpalo, přišlo mi, že autor už všechno řekl a děj zbytečně natahuje. K dobrému konci vše směřovalo, takže bylo docela milé, že se v něm nerozbalilo naplno úplně vše a zbyla špetka, která se nacházela mezi řádky. Jako odpočinková kniha velice dobré.
Pekna knizka a pekne cteni...ano,bylo trochu citelne a v jistem ohledu,predvidatelne..ale co uz,odpocinkova kniha je odpocinkova kniha...
Když jsem viděla tuto knihu od autora nejskvělejšího Dobrý proti severáku, neváhala jsem, a jsem za to ráda. Kniha byla skvěla - čtivá, velmi lidská, roztomilá, reálná, o rodině, přátelství, hledání svého štěstí... Velmi mi příběh sedl do nálady. Otevřený konec mi sice trošku drásá nervy, ale musím uznat, že v tomto příběhu má své kouzlo.
Rozhodně ano, takové knihy, které jsou psané lehce, s brilantním humorem, optimistické, svěží a s dojemným lidským příběhem, si vždycky ráda přečtu. Někdy humor v knihách působí násilně, ale tady je lehký, sebeironizující a téměř na každém řádku. Dobře, hlavní hrdina je leckomu nesympatický, protože dost chlastal, ale psát uměl a když začal se synem pracovat na sociálně laděných novinářských článcích, i jeho život a chování se měnilo. Knížku jsem četla stále s úsměvem na rtech a děkuji Glattauerovi za tuto vtipnou, lidskou, chytrou a optimistickou knihu. Rozhodně si přečtu i jeho další knihy.
Daniel Glattaur mě baví hlavně tou lehkostí, s jakou píše. Stejně lehce se to potom i čte. Jeho knížky jsou oddychové a přitom se často týkají docela důležitých témat hlavně z přístřeší rodinných nebo mezilidských vztahů. Glattauera jsem objevila díky LiStOVáNí.
Kniha, kterou bych hodnotil víc, jak 3 hvězdy, ale méně než 4. Určitě mě bavila a její poselství je příjemné, ale na mě až moc snadno \"přístupné\", přímočaré, zřejmé. Mám raději knihy, ve kterých si to jejich kouzlo musím jaksi sám objevit. Škoda, že nejde dát 3,5 hvězdy. Tři hvězdy jsou málo, čtyři těsně moc.
Knihu jsem přečetla s chutí, i když je pravda, že v druhé polovině příběh trochu" ztrácel dech". Přesto mě autor zaujal natolik, že si od něho ráda přečtu i něco dalšího...
Tahle kniha mě docela zklamala. Doufala jsem, že to bude ten druh čtení, který pohladí po duši a ke kterému se někdy zase ráda vrátím. Ale je to vcelku banální příběh o alkoholikovi, nebo přinejmenším ochlastovi, který prdí na celý život včetně sebe sama a který se zázračně vzchopí poté, co do jeho života vstoupí novopečený syn. Ani originalitu za nápad s tajemným mecenášem nelze autorovi přičíst k dobru, protože se inspiroval skutečnou událostí. Čte se to dobře, to nemůžu říct. Ani ne proto, že by to bylo tak strhující, ale proto, že chcete jednoduše vědět, jak to dopadne. O tom celá kniha vlastně je, kdo je tajemný dárce peněz, i když samozřejmě jsou tam mnohé další dějové linky.
Co oceňuji, je způsob vyjadřování. Některé obraty a věty jsou neotřelé, autor se myslím zdařile vyhýbá výrazovým klišé. Dějovým už méně. I dialogy jsou uvěřitelné, takhle nějak by lidé opravdu reálně mluvili. Sympatický byl i suchý sarkastický humor v podobě hlášek a komentářů hrdiny.
Co mě naopak hodně vadilo, to byl hlavní hrdina, který má prostě pořád nutkání chlastat. Chlastá jedno pivo za druhou kořalkou (jeho vlastními slovy) a často se ztříská do pořádné opice. Chlastání na mě působí odpudivě, čili bohužel se to promítlo i do mého pocitu z knihy. Ke konci to pak zase poněkud připomínalo protialkoholní agitku. Kromě toho tam byly podivné kiksy, jako že v obavě z nechtěného smazání e-mailové zprávy se hrdina hystericky pídí, jestli se dá ještě nějak "stáhnout ze sítě" – to jako autor neví, že smazaná zpráva se ocitne v koši, kde je normálně k dispozici? Stejně tak první, co bych udělala po obdržení e-mailu od osoby, kterou se snažím vypátrat, je prověření její e-mailové adresy. V knize to ale nikoho ani nenapadne. No co už, jak by řekl hrdina.
Shrnuto a podtrženo: čtení docela šlo a odsýpalo, po dočtení mám smíšené pocity a knihu pošlu dál do světa.
P.S. Kdo je tajemný mecenáš se nabídne asi v půlce knihy, protože je na něj tak nějak nenápadně upozorňováno. Přesto tu myšlenku hned zavrhnete, protože nečekáte, že by dotyčný/á měl/a tolik peněz. A ani po dočtení bohužel nevěřím, že by měl/a dotyčný/á tolik peněz.
K této knize jde napsat snad jen to, že mezi námi žijí lidé kteří pomáhají. Více není třeba dodávat. Doporučuji
Kniha Není zač se mi četla lehce, je členěná na krátké podkapitoly, takže jsem mohla podle okolností snadno přerušovat čtení a neztratit nit.
Hlavní hrdina mě nenadchl. Gerold Plassek je zřejmě nejtalentovanější novinář na světě, na co sáhne, to změní v senzaci a má nejvíce práce to pár desítek let tutlat před okolím a tvářit se jako alkoholik a zoufalec. Masku odhodí s příchodem syna a mění se o 180°.
" ... Ale pak se zase jednou ukázalo, že mezi námi dvěma se nakonec vždycky prosadí ten názor, který není můj." Dohadování a slovíčkaření s Manuelem, který jako jablko nepadl daleko od stromu, se mi líbilo.
Příběh je zajímavý, pestrý. Od jisté chvíle se okruh možných mecenášů dost zužuje, ale napětí zůstává až do posledního panáka.
Obálka mě moc nelákala ke čtení, ale dobře, že jsem to nevzdala. Obsah na mě působil mile a příjemně. Trošku mi to připomínalo Posla od Zusaka.
Novináři, tak trochu násoskovi, který bere život jen tak ledabyle se přihodí pár zázraků. Dostane na hlídání 14ti letého syna, o kterém nevěděl, zapojí ho jen tak mimochodem do své práce a to všechno je psáno s nenuceným, lehkým suchým humorem. Patří mezi knížky, které si asi tak od poloviny šetřím na čtení.
Štítky knihy
rakouská literaturaAutorovy další knížky
| 2010 |  Dobrý proti severáku |
| 2015 | Není zač |
| 2013 |  Navždy tvůj |
| 2015 | Dobrý proti severáku / Každá sedmá vlna |
| 2012 | Každá sedmá vlna |
Nenápadná kniha, které bych si sice vlivem dost nevýrazné a nenápadité obálky v knihkupectví ani nevšimla, ale naštěstí jsem ji zaregistrovala díky relativně vyššímu hodnocení zde. Po přečtení anotace bylo o jejím půjčení rozhodnuto. A opravdu jsem nelitovala.
Pokud bych jí měla dát pouze nějaký jednoslovní přívlastek, asi by mě napadlo slovo laskavé.
Ano, přesně takový dojem mi po jejím přečtení zůstal.
Je to příběh životem otráveného čtyřicátníka - novináře, který už poztrácel jakékoliv ambice, na život až skoro rezignoval a tráví ho napůl v neuspokojivé práci a napůl v hospodě u jednoho, dvou, tří.. piv.
Zlomem v jeho životě je setkání s vlastním synem - teenagerem, o kterém do té doby neměl ani potuchy a který v něm postupem času probudí znovu chuť k životu.
A o tom to vlastně všechno je.
Žádná velká psychologie, ale obyčejný příběh o postupném sbližování dvou lidí, z nichž jeden ani netuší pokrevní spojení.
Kulisa tohoto příběhu je ozvláštněna zajímavým motivem tajemného mecenáše obdarovávající potřebné, o kterých hlavní hrdina píše své krátké, nenápadné a upozaděné články do novin. Tyto činy spustí lavinu otázek, hlavní hrdina se tím dostává do popředí zájmu, a bez vlastního přičinění se stává až jakousi celebritou, což pochopitelně zapůsobí i na nově nalezeného syna, který ho do té doby vnímá jen jako nezajímavého zkrachovalce a alkoholika.
Právě motiv anonymního dárce činí z knihy vlastně i takovou detektivku, kde se ale pátrá ne po pachateli zločinu, ale naopak po člověku páchající extra dobro. A právě tento motiv také udržuje při čtení neustálé napětí, protože odhalení totožnosti záhadného sponzora je prostě hodně lákavé.
Celkově se kniha velice dobře čte, monology i dialogy jsou přesvědčivé a uvěřitelné, i když právě ten dárcovský příběh se naopak zdá až neuvěřitelný. Ale nejúžasnější a nádherné na tom je, že autor čerpal ze skutečné události a takový člověk opravdu existoval. A to je velká přidaná hodnota této knihy.