NeoAddix
Jon Courtenay Grimwood
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/22446/bmid_neoaddix-DKm-22446.jpg
3
37
37
Druhý svazek edice Moderní díla science fiction vám přináší moderní kybepunk od jednoho z nejvýraznějších britských autorů současné fantastiky - Jona Courtenaye Grimwooda. Budoucí Paříž se skládá z rozsáhlých chudinských čtvrtí pečlivě oddělených od lesku městského centra. Na březích Seiny dochází za tajemných okolností k sérii krutých vražd a vypadá to, že jejich pachatel se dokáže snadno vypořádat s jakoukoli snahou o dopadení. Stovky let starý upír Sabatini je však pronásledován odhodlaným reportérem Alexem Gibsonem. Zprvu nerovný souboj se změní v bitvu na život a na smrt mezi dvěma neobvykle nadanými protivníky poté, co je Alex neurálně transformován do tvora téměř božských schopností...... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2007 , Laser-books (Laser)Originální název:
neoAddix, 1997
více info...
Přidat komentář
Kyberpunk je pojem, který mě v počítačových hrách nebo ve filmech hodně láká, ale v knižní podobě jsem ještě nenarazil na kousek, který by mě vysloveně nadchnul. Na každém něco je a u této knihy to bohužel není jinak.
Děj je trošku jiný, než co píše popis knihy. Představíte si upíry a ono to je o upírech jenom okrajově. Představíte si kyberpunk a ono je to všechno, jen ne technologický thriller z budoucnosti plný technologických udělátek a perfektní noir atmosféry.
Během čtení byla kniha neskutečně zmatená. Nevíte, kde je realita a kde fikce. Jednou se pročtete dějem k něčemu, aby Vás to další kapitolou okamžitě zmátlo. Také mě tu překvapila poměrně velká brutalita, která ale působí spíš na efekt, než aby dávala nějakou logiku.
Hodně jsem nad knihou přemýšlel a ve výsledku jsem nenašel moc důvod, proč se k ní vůbec vracet. Přiznám se, že jsem přemýšlel, zdali je vina v knize a nebo v samotném překladu knihy. Po přečtení druhého autorova díla – Pašazád – jsem nakonec usoudil, že to ale překladem určitě nebude.
Velmi nepovedený pokus o cyberpunk. Anotace knihy sprostě lže - žádné pronásledování upíra reportérem ani jejich souboj se nekoná. Části odehrávající se v kyberprostoru jsou napsány zmateně, části v realitě jsou podivně poskládány, nenavazují na sebe logicky ani časově. Autor se věnuje na několika stranách deatilní operaci kolen, aby hned přeskočil několik dní (týdnů) na zcela jiný děj. Myšlenka byla dobrá, ale provedení je mizerné. O divném závěru ani nemluvě.
Asi velmi dobrý nápad spojit Matrix s upíry. Bohužel zůstalo jen u něj. Vlastní provedení je spíš zoufalé. Autor neustále zbytečně surfuje, což v literární formě na rozdíl od filmové je spíš nuda. Většinou chybí logické spojitosti a situace se mění dle potřeby autora aniž by se snažil cokoliv vysvětlit. To se dá skousnout, pokud je literárně na výši a zahltí čtenáře svou imaginací. To ale není tento případ. O tom, že se čtenář vůbec nedozví, jak se k této dějinné situaci došlo ani nemluvě. Poslední historické info jsou z 1870. Takže spíš 2,5*.
Zajímavé...rozhodně čtivě, ale místy jsem měl pocit, že příbeh skáče až moc rychle a konec ve finále takový dost otevřený. Dal bych 3,5* ale nejde to. Líbí se mi, že když čtu takový starý scifi tak předpokládali, že některé technologie budou stále v budoucnu a už teď nejsou :)
Alternativní svět, ve kterém Napoleon uskutečnil svůj sen a stvořil Impérium ovládající celou Evropu, se z plánované utopie proměnil o několik set let později v noční můru byrokracie a diktatury. Ve stínech technicky vyspělé civilizace pak žijí bytosti z hlubin věků, monstra lačnící po krvi, které rozhodně nemají zájem být odhaleny… což se ovšem stane. Výpověď bezvýznamného žebráka spustí kolotoč událostí, jež ve svém soukolí začnou drtit osudy vybraných smrtelníků.
Jon Courtenay Grimwood sestavuje příběh jako důmyslnou mozaiku, kdy zpočátku tápete mezi střípky, které teprve v druhé půlce začnou dávat smysl. Ovšem smysl plný brutality, beznaděje a erotiky. Autor se nesnaží hrdiny nijak idealizovat, žijí, aby přežili a víc je nezajímá. Pojmout tedy k někomu sympatie není právě jednoduché. Navíc se nedokážu zbavit dojmu, že póza zmaru byla pouze z papundeklu, protože ne všechno dávalo úplně smysl. Přesto mě tenhle kyberpunkový thriller opepřený mytologickým bestiářem nakonec docela bavil.
V Paříži budoucnosti řádí brutální vrah, dokud nezavraždí dceru mocného muže. Na vraždě je zvláštní brutalita a to, že v době, kdy skoro každá část města je sledována speciálními kamerami, nikdy se vraha nepodařilo identifikovat. Vraždu vyšetřuje ambiciózní Clare Fabio, která je ale ministrem odvolána a zkompromitována, hodně indicií nasvědčuje také tomu, že se nějaká moc snaží zamést všechny stopy související s případem bohužel se ale pokusí zničit také mocnou organizaci otce dívky. Clare je potom využita na odhalení vraha, společně s Johnniem T., skvělým japonským hackerem a Alexem Gibsonem, reportérem, který jako jediný zachytil vrahovu stopu, která vede k podivnému Řádu starého knížete Sabatiniho, do všeho se připlete taky jeho brutální pomocník Rosary, princezna Maxine a bojovnice Razz.
Anotace dost kecá, čekal jsem akční horor, kde mezi sebou budou bojovat strašlivý upír Sabatini a "robocop" Alex, nic takového tam prakticky není. NeoAddix je ale spíše klasický kyberpunk s celosvětovou sítí Cy, hackery, různým vylepšováním pomocí implantovaných čipů nebo drog, špínou, kriminalitou a podobně.
Je vidět, že jde o autorovu prvotinu, příběh není nijak zvlášť silný, spíše klipovitý, nic moc překvapivého nebo zajímavého se neděje. Grimwood se snaží být cool, takže čekejte různé superchvaty, kabelky od Gucciho, nechybí ani klišé jako třeba tah na F5. Zároveň je na můj vkus až trochu moc explicitní a sado-masochistický. Postavy mi přišli trochu ploché, třeba Johnnie T. je chvíli hacker, chvíli superchirurg, jak je potřeba.
O knize se asi nebudou skládat básně, ale četla se mi dobře, a i když nejsem fanda kyberpunku, tak bych jí doporučil jako oddechovku, pro někoho, kdo má tenhle žánr rád.
Kyberpunkový výlet do pařížských slumů s investigativním novinářem Alexem Gibsonem, černošskou hackerkou Razz, drogovým designérem Johnnie Murakamim a mladičkou francouzskou aristokratkou Maxine de Pomerol Melusine se nese v duchu moderny, specifických výrazových prostředků a zastřené brutality. Některé scény bych opravdu označil nálepkou mládeži nepřístupné. Koneckonců sexu, drog a zabíjení je tu více než dost. Atmosféra je bezútěšná, okultní s příměsí noirové detektivky. S kontinuitou příběhu si Grimwood hlavu příliš neláme, takže se v jeho časové míchanici docela snadno ztratíte, tím spíše, že jednotlivé roviny od sebe nejsou nijak odděleny a je nutno si hlídat flashbackové odstavce. Tato roztříštěnost mi hodně vadila a poskládat příběh dohromady se mi podařilo vlastně až v úplném závěru, a to jsem se ještě musel několikrát vracet zpátky, abych pochopil myšlenku jako takovou. Některé matrixové a únikové pasáže byly fajn, v jiných jsem se dusil jak ryba na suchu. Nejspíš nejsem cílová skupina pro tento druh avantgardy.