Neobjasněné záhady druhé světové války

01.09.2021

Obrazová publikace , která zaujme snad každého nadšence a historika, kterého baví vše, co se týká druhé světové a chce si dohledávat další informace. Barevné ilustrace spojené s příběhy a výpověďmi svědků určitých událostí např. Atentát na Hitlera, Odhalení jantarové komnaty nebo co se stalo s Martinem Bomannem- tajemníkem nejmocnějšího muže v dějinách války?
Zahady, které nikdy nebyly rozluštěny čekají právě na vás...

28.11.2020

Podle mě se spíše jedná o nešťastné náhody, než o neobjasněné záhady. Zaujala mě kapitola o atentátníkovi, který několik nocí připravoval bombu na Hitlera v mnichovské pivnici, o železniční tragédii v italském tunelu, o ponorce, která se zničila svým torpédem, o výbuchu lodi plné výbušnin, bavlny a hnojiva v bombajském přístavu.
Pod slovem záhada si představuji např. příběh jantarové komnaty, o které v knize není ani zmínka.

13.02.2020

Přesnější název by byl: Skoro objasněné záhady… Neobjasněné byly v době, kdy se udály, v pozdější době byly většinou objasněny. Příběhy jsou to ale zajímavé, je jich 14, jsou psané jasným a stručným stylem. Jde o válku, takže samá tragédie. Nejvíc mě zaujaly ty, které se udály v přístavu v Bombaji, v italském tunelu, na lodi Cap Arcony, na ponorce USS Tang. Zbývajících deset pojednává o ztraceném bombardéru, Rudolfu Hessovi, atentátu na Hitlera, krásné rusovlásce, ukradeném umění, německé tajné zbrani, Martinu Bormannovi, admirálu Jamamotovi, Amelii Earhartové a pokusu o likvidaci Churchilla.
80 % (zatím nás hodnotilo 17, průměr 82 %).

24.07.2018

Název a občas i část jednotlivých příběhů je konspirací za každou cenu, zvláštně na mě působil na některých místech i překlad. Zatímco jsou v textu důsledně ponechány původní měrné jednotky, název japonského bombardéru je nesmyslně počeštěný na "Micubiši".
Samotné příběhy jsou rozhodně zajímavé a souhlasím s názorem, že by si kniha zasloužila mnohem větší rozsah.

08.01.2017

Pan Jackson tedy vyprávět umí! To se musí nechat. Problém mám jen s rozsahem, který čítá něco málo přes 90 stran (snesla bych jich víc) a slovem “záhady“ v názvu knihy. Pro mě to totiž byly spíše objevy. Mám-li se úplně přiznat, nebýt deváté kapitoly věnující se Martinu Bormannovi, bylo by mi jako bych – ehm, jak to říct? – s válečnou literaturou teprve začínala, nebo spadla z pěkné výšky. Vyberte si. Zkrátka byla úplně mimo mísu….

O to rychleji jsem však těch 14 kapitol zhltla a dozvěděla se mnoho nových jmen, osudů a informací. Hvězdičku navíc dávám za obrazový materiál (fotky, mapy, články a plakáty) + barevné rámečky se svědeckými výpověďmi. Bylo to obohacující, pestré čtení.

Doporučuji!