Zakázaná láska
Petra Karasová
Dcera jihočeského šlechtice z rodu Vítkovců, čtrnáctiletá Petronela, přijíždí do Nových Hradů, do kláštera na vychování. Zde potká novohradského knížete Miroslava. Petronela si k němu chodí půjčovat knihy, ale vzájemná láska způsobí, že nedělní odpoledne na zámku začnou oba hrdinové trávit jinak. Jenže Petronelin otec má o její budoucnosti jiné představy. Jak dopadne příběh jejich zakázané lásky?... celý text
Přidat komentář
Na začátku knihy krátký úvod do klášterního života, kam 14letá Petronela přichází na převýchovu. Poté popis návštěv u Miroslava a na konci drobná zápletka se šťastným koncem.
Postavy nejsou moc popsány, ale přisuzuji to délce knihy. Děj jde chronologicky, poté 2 leté poskočení v ději. Děj je vcelku rychlý ale popisy (když jsou) se mi líbí. Kniha je spíše zaměřena na vývoj vzahu Petronely a Miroslava, než na popis situací, klášterního života, doby a místa, kdy se děj odehrává (což mně moc vyhovovalo). Děj neobsahuje nic moc z historie (také jsem uvítala).
Ich forma z pohledu Petronely a občas Miroslava - to se mi moc líbilo, ale vyměnila bych duplicitní rozhovory spíše za myšlenky a emoce daných postav.
Kniha je pro nenáročného čtenáře, hezká struktura textu, občas chybka (neruší při čtení), krátké kapitoly.
Kniha mě bavila, četla se rychle a hezky a rozhodně bych si ji uměla představit alepsoň 3x - 4x delší - s popisy postav, s detaily.
Hodnotím 3 hvězdičkami, ale spíše ke 4 :)
Bookstagram @ctu_a_pisu
Na tomto příběhu je opravdu velmi znát, že se jedná o autorčinu prvotinu. Nápad byl skvělý, ale zpracování nedostáhlo takovým rozměrů, jaký si nápad zasloužil. Zápletka by mohla být zajímavá, pokud by dostala prostor, který jí zoufale chybí. Chtěla jsem příběh označit za povídku, ale nejsem si jistá, zda by to bylo vhodné. I na povídku to má příliš mnoho ale
Vyprávění hezky plyne, ale je to příliš rychlé a chybí tomu výplň. Chybí tomu detaily, které by nám více přiblížili osobnosti hlavních hrdinů, dále prostředí, ve kterém se příběh odehrává a celkovou situaci, ve které se ti dva nachází. Nevíme absolutně nic o jejich minulosti a ještě méně o jejich přítomnosti, protože jejich rozhovory jsou prázdné, uspěchané a spíše povrchní. To však platí pro veškeré rozhovory, kterých se v příběhu dočkáme. Bohužel ani jeden nejde do hloubky dost na to, aby čtenářům přinesl jakékoliv poznání.
Kapitoly se střídají z pohledu Petronely a Miroslava. Bohužel většina těchto kapitol má z 90% naprosto stejnou textovou náplň a liší je v minimálních detailech. Čtenář nechce číst přesně to samé dvakrát za sebou, není třeba opakovat stejná slova. Naopak nás spíše zajímají myšlenky, ten rozhovor si moc dobře pamatujeme.
Musím však pochválit popisy milostných scén, které jsou popsány moc hezky a především s citem. Ty se mi na celém příběhu líbili nejvíce a dokázali mě jako jediné vtáhnout do děje.
Díky tomu, že je příběh ošizený o zmíněné popisy a rozhovory, se zdá být poslepovaný a nedokončený. Tohle je námět, který si zaslouží více prostoru, více se rozepsat a popustit uzdu fantazii u obou hlavních hrdinů. Oba potřebují doslova rozkvést pod rukama autorky, protože takto jsou to naprosto ploché postavy, které si čtenář zkrátka nedokáže za tak krátkou chvíli oblíbit.
Hodnocení: 2/5
No, co napsat...to byl takový fofr, že jsem byla v šoku. Najednou byl konec...uměla bych si představit úplně ten samý příběh, ale o minimalme 200 stran silnější. Propracovaný děj, který by popisoval klíčící vztah, problémy, překážky, vášeň...tohle bylo nic, přitom by to mohlo být tak super čtení.
Beru to tak, ze to neni ucebnice dejepisu, ale fikce. Cetlo se to docela dobre, ale spis nez roman je to delsi povidka.
Tak dobře, na pět hvězdiček to skutečně není, ale jinak se to četlo docela dobře i díky délce knihy. Když pominu historické nepřesnosti, máme to celkem zajímavý příběh.
Kupodivu se od těch dob mnoho nezměnilo. Cesta za tím pravým je stále stejně trnitá, ačkoli místo vynuceného snatku, platíme za naši vlastní, zbrklou volbu.¨
Přiznávám, že by mě docela bavil prequel. Třeba jak se Petronela a Miroslav náhodně setkali a ještě netušili, že to není naposled.
Dneska jsem si konečně přečetl Vaší knihu, kterou jsem měl na ploše PC a stále jsem se k ní nemohl nějak dostat, nevím proč, ale nechtěla se mi číst, pravděpodobně to bude obalem knihy, který mne velmi zklamal. Snažím se však řídit heslem, které říká, abych nesoudil knihu dle obalu, tak jsem se tedy dal do čtení. Jedním slovem se dá shrnout celá kniha, kterou jste napsala. Celou knihu vystihuje pojem HRŮZA. Nezlobte se na mne, ale nikdy ve svém životě jsem nečetl nic horšího, než je vaše veledílo, jinak to bohužel nazvat neumím.
Začátek knihy byl dejme tomu slušný. Popis života v klášteře a prostředí je průměrné, bohužel z tohohle průměru kniha upadá do hlubokého podprůměru. Nechápu, jak může kníže jen tak chodit po klášteře, ženském klášteře a další věc. Druhou věc, kterou moc nechápu je, že po krátkém rozhovoru, který jsme dala na dejme tomu tři řádky si ji pozval hned k sobě na zámek, to mi přijde trochu divné.
Po začátku knihy se dostávám k nedělním návštěvám Petronely na zámku v Nových Hradech. Nechápu však, proč jste návštěvy Petronely na zámku věnovala tolika času a přitom se v podstatě nic nestalo. Já bych vašich X odstavců o návštěvách uměl napsat ve dvou větách: Petronela chodila na zámek, kam si ji pozval kníže, který po ní chtěl sex, jenže za X týdnů, dokonce za 2 roky se nic nestalo. Teprve druhým rokem, když si měla brát nějakého starého dědka z Třeboně se s ním vyspala. Vážně mi nejde do hlavy, proč jste věnovala tolika času návštěvám Petronely na zámku, když pokaždé tam jen čte a odmítne sex, pořád dokola, čtenáře to jen nudí! Vím, že se opakuji, ale opakování je matka moudrosti.
No a potřetí a naposledy. Petronela se odstěhuje na zámek do Třeboně k jejímu novému manželovi, který, jak jste uvedla v jedné větě má sklony k nějakému sadu masu. Nevím, jak ostatním, ale mně to přijde dost ujeté a pokud měl tedy k tomu nějaké sklony, měla jste to více rozepsat. Trapné návštěvy Petronely na zámku v Nových Hradech, kde se nic neděje rozepisujete na X stránkách, ale tohle nerozepíšete vůbec. Více už komentovat nebudu, protože bych mohl pokračovat dál a dál a to se mi nechce.
Na závěr bych chtěl jen říct, že číst Vaši knihu je ztráta času. Za sebe rozhodně nedoporučuji, pokud si budu chtít přečíst nějakou erotickou knihu, najdu si nějakou lépe psanou a ne takové veledílo, jako jste napsala Vy.
"Dcera jihočeského šechtice z rodu Rožmberků..." Anotaci jsme jistě četli všichni, a tak mě zarazilo, že v knize je představena jako dcera Jana z Hradce. Ráda bych upozornila, že to jsou dva rozdílné rody. Dále bych chtěla upřesnit, že Nové Hrady patřily Rožmberkům.
Další zvláštností je chování abatyše k Petronele. Tato mladá dáma je šlechtična z významného rodu a podle toho by se k ní měli všichni v klášeře chovat. Různé práce jako například plení záhonu jsou tudíž směšné. Také bych chtěla upozornit, že klášter je ženský. Možnost, že by kníže Miroslav - byť jen náhodou - mohl zahlédnout dívky je nulová. A když už jsme u Miroslava, víte, že titul kníže k nám přišel až po roku 1618? Dříve se používal titul : Páni z Rožmberka, Páni z Hradce, atd. Ale to už je detail.
Víte, jen málo spisovatelů si troufá psát historický román. A když už, tak si určitě zjistí alespoň základní informace. Zkuste někdy zajet na prohlídku nějakého zámku patřící rodu Rožmberků.
Autorovy další knížky
2015 | Zakázaná láska |
2016 | Posedlá láskou |
2022 | Žila jsem s hlavou v oblacích |
2016 | Lucreziino srdce |
2017 | Můj smutný svět |
Kde začít. Kniha mi byla poskytnuta formou spolupráce za což jsem vděčná, že jsem tuto šanci dostala. Však je mnoho nedostatku které jsem shledala asi jako první to bude slovosled a tvoření vět které by mohly být obzvlášťněny. I výběr slov mohl být sofikovanejší. Další byla propracovanost postav se kterou by se také dalo pohrát jejich myšlenky, popis. Zápletka ač myšlená dobře byla velmi osekaná.
Kniha by byla super pokud by byla více propracovaná.
Téma se mi velice líbilo a mělo by to větší myšlenku pokud by autorka zapracovala na pár detailů.
V autorce něco je a jistě o ní ještě uslyšíme