Neobyčejný čtenář
Alan Bennett
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/36945/neobycejny-ctenar-36945.jpg
4
76
76
Novela Neobyčejný čtenář (The Uncommon Reader) oceňovaného britského dramatika Alana Bennetta (za svou hru The History Boys v roce 2006 obdržel šest divadelních cen Tony Awards) začíná popisem neobvyklé situace, kdy královna, když náhodou zabloudila do pojízdné knihovny, zaparkované poblíž Buckinghamského paláce, pocítí náhlé nutkání vypůjčit si knihu. Nemá však samozřejmě nejmenší tušení, že toto jako mávnutí motýlích křídel nevinné rozhodnutí přinese nedozírné následky. Jak si totiž s pomocí Normana, mladíka pracujícího v královské kuchyni, z knihovny začne půjčovat vše, klasiky počínaje a Jeanem Genetem konče, brzy pod vlivem četby začne měnit své názory, pochybovat o zavedeném světovém řádu a své roli jakožto královny. Jelikož její prapodivná vášeň nezůstane ušetřena pozornosti pracovníků paláce či jejího chotě, brzy povede k jistým velmi humorným událostem, které navždy ovlivní celou zemi.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 2010 , DybbukOriginální název:
The Uncommon Reader, 2007
více info...
Přidat komentář
Upřímně... příběh byl dost slabší než jsem čekala. Občas jsem se zasmála a ten konec se mi vážně líbil, ale kdybych se nenudila o pauzách ve škole, asi bych knihu ani nedočetla. Za mně jde spíš o příběh na zahnání nudy, nic, od čeho bych se nemohla odtrhnout, ale že by byl vyloženě špatný, to říct nemůžu.
Zajímavý náhled na to, jakým způsobem knihy ovlivňují život čtenáře (i takové jako je královna).
"Knihy nejsou o krácení času. Jsou o životech jiných lidí. Jiných světech. Jsme dalece od toho, že bychom si přáli krátit si čas (...), jen si přejeme, abychom jej měli víc."
“What she was finding also was how one book led to another, doors kept opening wherever she turned and the days weren't long enough for the reading she wanted to do.”
Neobyčejný čtenář byl jednoduchý, hezký a pohodový příběh založený na menším počtu postav a kratší a nekomplikované dějové linii. Zaměřoval se především na knihy, na to, jak člověka dokáží změnit, na královnu Alžbětu II., její každodenní příhody a její rodinu. Svým způsobem se mi příběh líbil, ale není to ten typ knížky, ke které bych se ještě někdy v budoucnu vracela.
Já vím, že je to absurdní novela, že se jedná o groteskní situaci a taky, že autor prý oplývá laskavým, „typicky britským“ suchým humorem, ale já prostě nevím.
Určitě oceňuji nápad … groteskní situace ad absurdum - britská královna propadnuvši čtenářské vášni a vůbec knihám - tak to mě zaujalo a vlastně i bavilo :-).
Následují „humorné“ situace, kdy královna změní své tradiční hodnoty, způsoby chování, vyjadřování, což vede k různým prapodivným situacím, možná až trapasům na nejvyšší úrovni, až nakonec k tomu, že královna začne přehodnocovat svůj žebříček hodnot a tak i svou životní cestu, následuje (následovat by mělo), řekněme takové britsky humorné zpytování vlastního života, ... a ani k tomu není co namítnout, za mě zajímavý a v podstatě vtipný motiv :-).
JENŽE … mě to prostě, navzdory nastíněné groteskně-humorné situaci, moc nebavilo. Za mě způsob podání trochu klopýtal za nápadem, případně nedokážu posoudit, jestli to třeba není překladem, kdy může být možná problém přeložit anglický humor tak, aby i nám, českým čtenářům, přišel vtipný, mě to zvlášť výrazně vtipné nepřišlo, možná sem tam úsměvné (ale do našeho českého Saturnina, či švédského Staříka, který vylezl z okna a zmizel - porovnáváme-li grotesknost situace, to má opravdu poměrně dost daleko, anebo, vytáhnu vyšší kalibr, dokonce Kurta Vonneguta, jr. … což je u mě jednička v groteskních příbězích; a taky bych možná řekla, že třeba takový Saturnin využívá typického britského humoru víc, ale taky je možné, že mu prostě jen nerozumím :-)´).
Každopádně, navodit autorovi, ale spíš bych řekla, že v tom má prsty překladatelka, tu správnou atmosféru, se za mě nepovedlo!
Chybělo mi využití takové té britské uhlazenosti (teď vzpomínám s úsměvem na Wodehouseova Nedostižného komorníka), podle mě se jí totiž ani absurdní příběh nemusí vzdávat, naopak, očekávala bych, že ji využije daleko víc a vtipněji – pro mě by pak rozhodně zajímavější byl.
Na druhou stranu, alespoň nějaké to zamyšlení, jsem si z příběhu přeci jen odnesla:
„Člověk svůj život nevkládá do knih, které píše. Nachází jej tam.“
Každopádně, jsem za Brity ráda, že si královna uvědomila, že nechce (a ani nemůže) být jenom čtenář – protože „čtenář se nachází pouze o stupeň výše než divák“ … ona musí být daleko víc … o svých myšlenkách, které ji při četbě napadají, totiž musí přemýšlet, musí je formulovat, a určitě i zapisovat … „protože když píše, koná, a konání je povinnost.“ … v tomto případě, přímo, povinnost královská :-).
A samozřejmě, pokračovala královna …. „život jde dál, neuběhne ani týden, aby se něco zajímavého nestalo, skandál, kamufláž, ba i válka … neboť naše perspektiva je dlouhodobá … v osmdesáti se věci nestávají, ale ... znovu nastávají.“ :-)
Zábavná a kratičká hříčka pojednávající nejen o knihách, ale především o čtenářství jako hobby a životním stylu. Sympatické téma!
Jak by nejspíše poznamenal vévoda z Edinburghu: "zatrachtilá kniha"! Nejen, že se autor nespokojuje s tím, že čtenář hltá jeho text - on jej musí ještě ponoukat ke čtení dalších! Sama jsem se přistihla, že stejně jako Alžběta, nabývám na chuti po všech literárních odkazech, které jsou mi předkládány. Bennett krásně vylíčil to opojení ze čtení i jeho důsledky.
V zásadě by tahle novela zůstala úsměvnou kratochvílí, kterou by čtenář mohl (i myšlenkově) odložit. (Snad s vděkem za pěkně strávené odpoledne). Typicky britský humor a přiléhavé výrazivo jí ale propůjčují zaslouženou výjimečnost v tomto žánru. A závěr... prostě krásně vypointovaný!
Tak já nevím. Na knihu jsem se dlouho těšila, ale asi jsem čekala něco trochu jiného. Anglický humor nevyhledávám, ale když už na něj narazím, tak se většinou bavím. Bohužel u této knihy jsem se moc často nebavila. Začátek byl slibný, pak to ale trochu zvolnilo a vlastně se tam nic nedělo. Pořád to samé. Půjčení knihy - četba - vrácení. Kniha je útlá (možná to ji zachraňuje). Přečteno za jedno odpoledne. Jen díky závěru ji to vystřelilo u mě o hvězdu více.
Zajímavá publikace o světě Anglické královny se všemi jejími koníčky. Dobře vymyšlené.
Anglický humor? Oddechová četba? Studie čtenáře gurmána? Inspirace? Od každého něco, a vše současně. Může se stát příjemným společníkem na krátkou cestu, ale může se stát i zdrojem, který nás povede k dalším knihám, které stojí si zato přečíst. Ale i kdyby to náměty nebyly, lehkost a úsměvnost textu stojí za přečtení i sama o sobě.
Přečetla jsem ji za pár hodin a bavila mě. Aspon to nebylo psané takovým tím obvyklým stylem.
Hořkosladce úsměvný příběh, co by se stalo, kdyby britská královna propadla čtenářské vášni. Místy jsem se velmi bavila, místy trochu nudila, často zjišťovala, co všechno jsem ještě nečetla. Vynikající pointa!
Příjemná jednohubka na deštivý večer. Britskost z této útlé knížečky čiší, ale spíše disponuje milou nadsázkou, než pořádným suchým britským humorem. Smíchy jsem se u ní rozhodně nelámala.
Jednohubka do kapsy, na jeden večer nebo jen tak do vlaku, do autobusu a poslat ji dál. Anglický humor is not my cup of tea.
Vtipné. Líbil se mi popis toho, jak se čtenář mění a zahryzává se do četby. Připomíná mi to sebe a mnohé další známé, kteří našli cestu ke knihám a četbě.
Škoda, čekala jsem od knížky více. Ale protože je to o čtení a čtenářích a z Anglie, tak 3.
dala bych jen tři hvězdičky, protože přestože příběh je tak nějak v pohodě, styl vyprávění třetí nezúčastněnou osobou, která to chce mít hned z krku, je pro mě kapku nezajímavý. Málo přítomnosti, málo prožitýho, všechno jen odvyprávěný. Jako hra v dovadle by to bylo hezký...a ta hvězdička navíc? No za závěr, přece :)
Neobyčejný čtenář
Skvělá jednohubka, při které se asi pobaví jen skuteční knihomilové a navíc musí být buď obeznámeni s anglickou literaturou, nebo mít po ruce strýčka gůgla, jinak jim mnohé suché vtípky uniknou. Já jsem hlavně na začátku vyhledávala a kratičkou novelu jsem si moc užila.