Neočekávané dýchánky

21.07.2024

Svěží a zábavné fantastické povídky. Autorovy neotřelé nápady mě hezky zbavily. Jo, také pěkná obálka a ilustrace.

26.04.2023

Na příběhy Jana Dobiáše musíte mít chuť a náladu. Bez toho Vás můžou dost otrávit, s ní Vás ale naopak mohou jednoznačně pobavit...a potěšit.

Jako již s předchozími knihami, i zde jsem se totiž setkal s celou řadou rozpustilých nápadů, které navazují na různé známé příběhy, ale i pohádky, a notně si s nimi pohrávají, upravují a mnohdy i vystřelují. Prostě si s nimi autor hraje tak, aby každá jeho povídka byla takový nenápadný výstřelek ze samotného žánru, ale zároveň i trošku pocta.

Určitě to má něco do sebe a musím říct, že autor má jistý dar slova, se kterým umí velice dobře pracovat. Pokud tedy chcete odpočinkovou literaturu, u které očekáváte absolutní relax, jsou jeho příběhy přesně pro Vás. Bláznivé příběhy plné různých uvěřitelných a neuvěřitelných postav, o kterých byste ani neměli tušení, že byste vůbec kdy mohli číst.

25.06.2018

Fantastické, Jan Dobiáš mi vrátil chuť do české fantasy. Sbírka 15 povídek odkazujících na nejrůznější literární díla, folklor, mytologii a životní styl. Jakoby se v každé povídce schovával taj, který čtenáře přiměje, aby si myslel, že hrdinovi se jeho dobrodružství jen zdá, ale žádné probuzení se na konci nekoná. Skvělé splynutí normálního všedního dne s fantazií, která nemá hranice. Některé povídky jsou slabší, na některé zapomenete, ovšem jiné ty zbylé zastiňují. Já osobně jsem se zamilovala do povídek. Nebe a hvězdy, Ples příšer, Cihla, malta...taška pálená, Koblih, Zasadil dědek dýni, Pramen života, Nová gotika a Neočekávaný dýchánek. Kniha se čte skoro sama a pokud milujete pohádky, fantasy a báje, určitě se od knížky neodtrhnete.

28.11.2017

Perfektní oddychová knížka nacpaná těma nejluxusnějšíma povídkama, na které jsem kdy narazila. Přetéká referencemi, humorem, parodiemi na pohádky a bezkonkurenční kreativitou autora. Vřele doporučuji každému, klidně i osobám mimo fantasy kruhy. Čtení jsem si neuvěřitelně užila a hned jsem chtěla víc a víc.

13.06.2017

Nepředvídatelná, fantastická, vtipná. Přesně takto bych popsala tuto skvělou knihu. Přečetla jsem ji jedním dechem. Mohla bych o této knize psát, jak moc se mi líbila a jak autor zde krásně spojil pohádky s realitou skutečného světa, ale myslím si, že je to zbytečné. Každý, kdo knihu četl ví, o čem mluvím. A ten, kdo ještě neměl příležitost ji vzít do ruky a ponořit se do hlubin jejích příběhů, by si je měl co nejdříve přečíst. :)

11.06.2017

Skvělá kniha plná různorodých povídek. Věřím, že každý si tu najde svůj oblíbený příběh. Některé povídky čtenáři perfektně sednou, jiné třeba tolik ne. A díky tomu se dá obdivovat rozmanitost autorovy fantazie. Navíc je kniha tzv. kapesní vydání, takže se skvěle hodí na cesty :)

03.06.2017

Z patnácti povídek mě zaujala nejvíc Přadlena osudu, potom vtipné variace na pohádky Koblih a Zasadil dědek dýni a opravářská Nebe a hvězdy. Za nejslabší považuji povídku o průvanu a Změnu vedení. Viz mé komentáře u jednotlivých povídek.

31.05.2017

Anotace u téhle knihy mi zněla vážně lákavě, ale věřte - skutečnost je ještě mnohem lepší! :)

I mně se nejvíc líbila povídka Padesát odstínů tygří srsti. Perfektní! Miluju Krásku a zvíře a miluju parafráze pohádek. A to, co řekla hned na začátku Anastázie, jsem si sama pomyslela už dávno dávno, když jsem sledovala pohádky (asi jsem taky malinko zvrhlá).

Nová Gotika je taky vážně super. Objevuje se tu znovu motiv "útěku do reality" (podobně jako v povídce Za devatero hor) ale je to zpracované zase úplně jinak, takže rozhodně žádná nuda.

Líbily se mi ale i ostatní povídky, některým bych dala hvězd 5 a některým celé hvězdné nebe (pokud by je pro mě někdo vyrobil). Dlouhé povídky byly všechny vážně dobré, ty kratší byly někdy slabší.

Jan Dobiáš má spoustu originálních nápadů. Zamýšlí se nad nejrůznějšími prvky fantastiky a jeho postřehy jsou mnohdy úžasné. Co by to vlastně VŠECHNO znamenalo, kdyby někde pramenila živá voda? Zkusili jste to někdy domyslet? A tak podobně.
Chápu, že má hlavu plnou nápadů, ale stejně bych ráda, kdyby se u nějakého zastavil na delší čas, pořádně ho propracoval a napsal zase nějaký román. Povídky jsou sice fajn, vtipné, originální, ale Modrá luna čarodějů, rudý měsíc války, to bylo bezkonkurenční.

12.03.2017

Krátké povídky mi naprosto vyhovovaly, je to ideální knížka do MHD. Pro mě to bylo vtipné a oddechové fantasy, ve kterém se dá najít i hlubší myšlenky. Líbili se mi odkazy na jiné autory a celkově spád povídek. Není to příliš náročné čtení, ale pro svůj účel (knížka na půl hodiny ve vlaku) posloužila naprosto perfektně.

12.02.2017

Je mi ľúto ,že to sem musím takto napísať ale táto kniha bola pre mňa sklamaním, ani som ju nedočítal do konca. Z 15 poviedok som prečítal osem a páčila sa mi iba jedna a to poviedka Prameň života(len preto dávam 2 hviezdičky inak by bola iba 1). Kniha možno niekomu, kto má rád krátke príbehy bude páčiť, ale mne tento štýl nesadol. Chýbalo mi tam napätie, postavy viedli úplne zbytočné, hlúpe dialógy alebo príbehu chýbala hlava a päta. Neodporúčam !!!

19.09.2016

Celkem fajn sbirka takovych "pohadek". Pohodovy cteni.

09.09.2016

Honza Dobiáš je bezpochyby skvělý povídkář, jen pro něj bohužel neplatí, že „co slovo, to perla“ a na každou jeho vynikající povídku připadá několik průměrných až podprůměrných. Do antologií jako obě Legendy se pochopitelně dostane jen to nejlepší, ale v tomto autorském sborníku (podobně jako v Po dračím ohni) se tento nešvar projevuje v plné nahotě. Takže tady máme dvě excelentní povídky, které by obstály v libovolné konkurenci (Kobliha a Ples příšer), několik nadprůměrných a poté bohužel mnoho průměrného až podprůměrného balastu, který kdyby nikdy nespatřil světlo světa, nic by se asi nestalo. Celkově převládají spíše rozpačité pocity.

08.07.2016

Tak tohle pro mě bylo trochu zklamání. Některé povídky byly moc pěkné, ale smysl jiných mi zase naprosto unikal. Na všech se mi ale líbili odkazy na jiná fantastická díla, pochybuji, že jsem pochytala všechny, ale byly to takové pěkné upomínky.
Nejvíc se mi líbilo Padesát odstínů tygří srsti (i když některé věci tam moc nedávaly smysl... nebo byly možná jen nedovysvětlené?) a Pramen života (ten konec byl sice trochu moralizující, ale co...).
Pěkné byly taky: Nová Gotika, která na mě měla ale trochu rozvleklý začátek, kde vůbec netušíte, k čemu mají všechny ty nitky sledovat. Přadlena osudu, které v podstatě nemám co vytknout, jen mě prostě tolik nezaujala. Nebe a hvězdy - mám dojem, že by se to prostě dalo napsat líp... Byly tam takové hluché momenty, ale celkově byl nápad dobrý. Ples příšer byl vtipný, ale bylo to takové dost útržkovité. Změna vedení také nebyla špatná.
Neočekávaný dýchánek byl sice vtipný, ale bylo to bez pointy. Koblih, Autobiografie průvanu a Zasadil dědek dýni mě nijak neoslovilo. Křik Harpyje byl hrozně pesimistický, i když musím říct, že to zase mělo originální nápad a celkové provedení nebylo špatné. Čím budu až vyrostu... se do té sbírky naprosto nehodilo a... bylo to fakt divný. Zítra bude válka - tady mi ta pointa prostě asi jen uniká... Cihla, Malta - nebyla špatná, ale prostě mě to nebavilo...