Neohlížej se
Ben Cheetham
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/485131/bmid_neohlizej-se-qjk-485131.png
3
181
181
Sídlo Fenton série
1. díl >
OPRAVDU V SÍDLE FENTON STRAŠÍ? Po tragické smrti jedenáctiletého syna Adam a Ella usilují o to, aby se jim nerozpadla rodina. Pak se ale naskytne příležitost, která se zdá být příliš dobrá na to, aby to byla pravda. Vyhrají soutěž a mohou zdarma bydlet v úchvatně krásném sídle na poloostrově Cornish. Je v tom jen jeden háček - v sídle údajně straší. Sídlo Fenton bylo vždy zahaleno tajemstvím. V roce 1920 se původní majitel domu, samotářský průmyslník Walter Lewarne, v nejvyšší věži oběsil. V roce 1996 zmizeli beze stopy tehdejší obyvatelé George Trehearne, jeho manželka Sofia a jejich mladičká dcera Heloise. Ani jedna záhada nebyla nikdy vyřešena. Adam není typ člověka, který by věřil v existenci duchů. Podle něj jsou duchové prostě vzpomínky. Kamkoli v jejich stísněném domě v Londýně pohlédne, vidí svého zesnulého syna. I přes jisté pochybnosti je šance na nový začátek příliš lákavá, než aby ji nechal bez povšimnutí. Adam, Ella a jejich přeživší syn Henry se do sídla Fenton přestěhují. Zpočátku všem změna scenérie dodá novou chuť do života. Ale jak dům začíná prozrazovat svá tajemství, začnou mít podezření, že v něm nejspíš nebudou sami...... celý text
Přidat komentář
Ačkoliv se jedná o jednodušší dílo, které není příliš strhující, děj je zajímavý a dobře čtivý. Konec překvapil. Na čtenářský oddech dobrá volba:)
No, naštěstí kniha neměla moc stránek, příběh dobrý, ale všechno je tak nudně popsané. Znovu bych si to rozhodně nepřečetla.
Tuto knihu jsou si vyhlídl když byla vydána, ale dostal jsem se k ní až mnohem později a následně při čtení jsem se nemohl prokousat do konce. Příběh pěkný, ani mi nepřišlo že by měla “hluchá místa, ale napsáno to bylo prostě nudně
Dobrou správou je, že dej upaľuje svižne dopredu, má to len okolo 200 strán, postáv je málo, chýbajú zbytočné vedľajšie dejové odbočky a... a tým by sme s plusmi končili. Námet o rodine sťahujúcej sa do nového domu je asi jedným z najčastejšie používaných v hororovej literatúre (alebo len ja mám taký pocit?), ale mne osobne to nevadí, lebo ak sa to dobre spracuje, vie sa to čitateľovi sprostredkovať fajnový zážitok (legendárny Cyntoryn zvieratiek od Kinga, veľmi slušná jazda Adama Nevilla Dobří sousedé, nedocenený Malý vetřelec od Sarah Waters). Žiaľ, to nie je prípad tejto knihy. Keď som sa dozvedel, že má pokračovanie, tak som sa úprimne zhrozil a pomyslel som si, že do tohto veru nejdem, lebo už jednotka bola presne o jednu časť viac, než by táto séria mala obsahovať. Navyše netuším, o čom by dvojka mala byť, pretože v prvej časti je podľa mňa plus-mínus všetko uzavreté. Tak ale zas kto chce peniaze zarábať, palicu na psa si vždy nájde. S touto knihou mám viacero problémov a povedal by som, že všetky sú ku*va zásadné: postáv je síce naozaj málo, čo je fajn, ale sú hrozne nezáživné a nezaujímavé, do toho mdlé, ako cez kopirák spráskané dialógy a prakticky nulové stopy po hororovej atmosfére, čo akiste uznáte je pri horore trošku problém. Prvých 70 – 80% knihy som premýšľal, či to vôbec je regulárny horor. V prvej polovici sa vlastne skoro nič nestane (!). To by samozrejme nevadilo, ak by to autor využil na budovanie tiesnivej, mrazivej atmosféry. Hádate ale správne, ak tipujete, že nič také sa nekoná. Zarazila ma ešte jedna vec. Na prvý pohľad detail, ale mne to pripadá amorálne voči čitateľovi. Zvykli sme si, že súčasťou obálok sú nadšené reakcie iných autorov, napr. Stephen King je citovaným preženiem to na obale každého druhého hororu, kde tvrdí veci ako „hororová senzácia roka“, „lepší horor tento rok čítať nebudete“, alebo „wow, brilantné“. Môžete premýšľať, koľko mu za to zaplatili a či mu to za to stojí, ale aspoň viete, na čom ste. V prípade Neohlížej se som sa ale asi prvý raz stretol s tým, že sú citovaní „akýsi“ čitatelia. Nie je spomenuté akí, ani dajme z akého webu (časopisu?). V nejednom z nás tak akiste skrsne podozrenie, či si to len niekto z vydavateľstva nenapísal doma večer, keď si so ženou otvoril fľašu červeného a ona šla spať a on sa nudil. A ešte ma zaujala jedna perla. Netuším, či je to chyba prekladu, bezmocnosť počas prekladu, alebo to tak bolo aj v origináli, ale... „opakované záchvaty špatného zdraví“??? Toto sa hodí možno k Poeovi, Stokerovi alebo Lovecraftovi, do doby, v ktorej medicína mala ešte čo-to doháňať. Nie do príbehu zo súčasnosti.
Hororů se většinou bojím a málokdy je mohu číst i v noci. U téhle knihy však žádné mrazení nepřišlo. Zhodnotila bych jako takovou průměrnou knihu, jejíž konec dokáže odhadnout...
Ze začátku mě kniha bavila, ale pořád jsem čekala na to WOW, které nepřišlo. Taková průměrná kniha.
Na začátku nuda, v prostředku začíná mírné napětí a nakonec utnutý konec bez jakékoliv snahy o vysvětlení. To jako vážně?
Neurazí, nenadchne. Knihu bych hororem nenazvala, na tohle bych se nebála ani dívat, kdyby to byl film. Působí to na mě spíš jako thriller, nebo drama. Souhlasím s ostatními, že kniha má potenciál, kterého autor nevyužil.
Autor určite píše dobre a pútavo, no hororom by som túto knihu nenazval. Kto hľadá mrazivý duchársky horor, asi bude sklamaný. Autor nevyťažil z pútavej témy takmer nič. No skúste...
S nadšením a doufáním doufám v horor. Opět úžasné prostředí, starý dům s minulostí, pohnuté osudy rodiny Piperů nám otevírají možnost, že z toho bude správný hororový zážitek. K tomu přidejte stařenku Rozen a... No a nic. Pro efekt Vám autor přihodí trochu satanismu a to je celé. Ve finále jde o příběh -než o horor- jedné pohnuté rodiny, co se nastěhuje do domu s pohnutou minulostí, kde kromě chodeb za zdmi se vážně nic moc neděje. Za mě nevytěžené možnosti a přitom si o to některé chvíle opravdu sami říkali. Ale nebylo jim dopřáno. Kdo nemá rád otevřené a nezakončené konce, že vlastně ve finále Vás nenavede na myšlenku PROČ a JAK tak asi raději sáhnout po jiné knize.
Příběh byl poutavý, ale bylo to bez konce, což je škoda, pořád jsem čekala jak to dopadne...
Hororem bych to nenazývala,nějaké duchařiny či hororového napětí zde bylo co by se za nehet vešlo.
Avšak celkově hodnotím knihu velmi kladně.
Smutný příběh Elly a Adama Piperových,kteří při nešťastné náhodě přišli o jednoho ze svých synů a proto se rozhodli pro nový začátek ve Fenton House,který jim byl nabídnut zcela zadarmo.
Dům měl samozřejmě svou historii a někteří říkali,že tam straší.. My se toho bohužel v knize nedočkáme..Rozuzlení celého příběhu je zajímavé a já jsem zvědavá na pokračování,které má vyjít již brzy
Dobře se četla, ale ten konec? Žádné vysvětlení proč. Bylo to takové useknuté, rychle ukončené, par stránek na víc by kniha ještě unesla.
(SPOILER)
Jedná se o fajn mysteriozní jednohubku, horor ani tak ne, spíš bych to nazvala jako takovou lehce znepokojující knížku, sem tam s malým záchvěvem mrazení...ale určitě jsem četla i hororovější knížky.
No s touhle knížkou i přesto, že se mi jako celek líbila, mám přeci jen trochu problém. Nebo spíš jsou tam věci vyvolávající asi zbytečně moc otázek za mě - To s Heloise na konci mi nedávalo vůbec smysl, nevím no.....žádné vysvětlení ani náběh, proč ta stará divná babča chtěla pořád Adama líbat, to taky nechápu...nebyla ona nějak posednutá Heloise, nebo já nevím, mě to prostě nedává smysl. A jako chápu ona ta knížka má takové jako lehce smyslně kořeněné pasáže, kdy si manželé užívají techtle metle tam a tam, nebo vzhledem k té historii nahých karnevalů - ono i v téhle době se tam na můj vkus zbytečně moc svléká. No prostě chci tím říct, že ta kniha byla občas tak jako zajímavě okořená, pokud se budu vyjadřovat trochu víc abstraktně. Adam a jeho pomalé probouzení z celibátu má chut dráždivé skořice, se zajímavě trpkou chutí a přitom tak smyslnou, že je možná někdo v domě špehuje při ,, nepravostech", ta linka s paranoidním Adamem jenž začne podezírat vlastního syna, možná z vraždy je jako silný, hořký pelyněk a bolehlav, jenž vám nedá spát...a co pak třeba chut soli připomínající všeobjímající moře, děsivě ledové i konejšivě osvěžující obětí. No a celkový motiv kniha - jak už název napovídá - Neohlížej se....jít dál, naučit se žít znovu, vážit si toho čeho máme, a radši nevyhrabávat kostlivce ze skříně at jsou sebehorší...protože jít dál, znamená neohlížet se zpět, neznamená to, ale bohužel, že zapomenete...konec opět takový nejednoznačný, ale to bylo fajn.
Taková trošku duchařská pohodovka na jedno nebo dvě odpoledne. Dobře se čte, ale nečekejte žádné překvapení ani složité zápletky.
Od knihy jsem čekala něco trochu jiného a asi bych to opravdu nenazývala horor. Postava Adama mi tak úplně nesedla. Prošel mi takovej divnej. Kniha nebyla vyloženě nejhorší, ale konec mě zklamal. Čekala bych od něj trochu víc.
Neohlížej se
No. Tuhle knihu jsem měla dlouho v záložkach a konečně na ni došlo. Velice rychle se četla a bylo to opravdu napínavé a zajímavé. Myslela jsem si že tam budou strašit duchové ale bylo tomu jinak.. Těším se na druhý dil