Neortodoxná
Deborah Feldman
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/474449/bmid_neortodoxna-kpY-474449.jpg
4
151
151
Osobná spoveď mladej židovky o jej úniku z náboženskej sekty. Satmárska sekta, spoločenstvo odštiepené od chasidského judaizmu, ľudí zvonka láka svojím tajomnom. Deborah Feldmanová vo svojich memoároch odhaľuje, ako sa žije v osídlach náboženských tradícií, vo svete, ktorý si mlčanie a utrpenie cení viac než slobodu jednotlivca. Deborah vyrastala vo svete, kde sa všetko riadi podľa neúprosných pravidiel a zvykov, ktoré rozhodujú o všetkom, počnúc tým, čo si smie obliecť, s kým sa smie rozprávať, až po to, čo smie a nesmie čítať. Aj napriek týmto obmedzeniam z nej vyrástla nezávislá mladá žena, potajomky hltajúca príbehy silných literárnych hrdiniek Jane Austenovej a Louisy May Alcottovej, ktoré jej pomohli vytvárať si predstavu iného spôsobu života. Už ako tínedžerka sa ocitla v sexuálne i emocionálne nefunkčnom manželstve s mužom, ktorého takmer nepoznala. Jej vnútorné napätie medzi nenaplnenými túžbami a povinnosťou žiť tak, ako sa na vzornú židovku patrí, vyvrcholilo v momente, keď sa ako devätnásťročná stala matkou. Vtedy si naplno uvedomila, že – bez ohľadu na prekážky – kvôli sebe a svojmu synovi musí uniknúť.... celý text
Literatura světová Náboženství Biografie a memoáry
Vydáno: 2021 , AktuellOriginální název:
Unorthodox: The Scandalous Rejection of My Hasidic Roots, 2012
více info...
Přidat komentář
Stále jsem si připomínala, že to není ze středověku, že se děj odehrává v Americe na přelomu 20. a 21. století. Praktiky pro mě stěží uvěřitelné, žena je 14 dnů v měsíci nečistá, sňatek velmi mladých lidí domluví příbuzní a dohazovači.. holení ženských hlav (jakože umělé vlasy jsou méně nemravné než vlastní?), zákaz jednoduché zábavy asi dokážu tak nějak pochopit, ale zákaz čtení klasické literatury opravdu stěží. Uniknout z područí náboženských fanatiků musí být dost adrenalin, jsem ráda, že to jde.
Další varianta náboženského fanatismu... A stejně nebezpečná jako ty ostatní. Kromě jiného mě na knížce zaujalo, že i když člověk odmalička vyrůstá a je vychováván v takovém prostředí, stejně se u něj může rozvinout taková vnitřní svoboda, která autorku dovedla tam, kam ji dovedla. Deborah už jako malá polemizovala nad tím, jestli to, co se jí říká a podsouvá, je správné nebo jediné možné. Do určité míry chápala, proč si její prarodiče vybrali takový způsob života (to, jak si satmarští chasidé vysvětlují holocaust pro mě bylo docela překvapivé). Zároveň si ale kladla otázku, proč by tak měla sama žít a proč by na ni mělo být takový vliv to, jak se rozhodli její předci. Řekla bych, že sekulární knihy, ke kterým se dostala její rodině navzdory, na tom měly taky asi docela velký podíl. Trošku mě štvalo, že se netflixová minisérie Unorthodox docela dost liší, dokud sama autorka v doslovu neuvedla, že na sérii spolupracovala a že tento seriál má vyprávět nejen její příběh, ale i příběhy ostatních, kterým se podařilo odejít.
Židovská kultura mě něčím fascinuje už řadu let a není úplně běžné, že do ní gój může jen tak nahlédnout a už vůbec ne, když se jedná o ultraortodoxní chasidské hnutí. Deborah Feldmanová není první ženou, která se zřekla svých chasidských kořenů, ale je první, kdo o tom napsal knihu a otevřeně popsal, jak to v této komunitě chodí.
.
Autorka je stejně stará jako já, takže když popisuje, jak dívky nemohou číst sekulární knihy, mluvit a číst anglicky, chodit do kina, poslouchat rádio či televizi, studovat světské školy, v sedmnácti se musí vdát za muže, kterého mohou vidět půl hodiny, po svatbě si musí vyholit hlavu a nosit paruku, vzdát se všech ambicí a dál už jen rodit děti... No, šla mi z toho trochu hlava kolem. Když zmíním názory Satmarské komunity na holocaust (trest za to, že byli Židé málo zbožní a asimilaci), odmítání sionismu a jednotného státu Izrael, historky o mluvící rybě, děsivé historie prvních nocí nezkušených mladíků a dívek, tak vám aspoň trochu přiblížím úžasné žití v newyorském ghettu 21.století.
.
Co se týče samotného stylu psaní, tak vás nečeká nic výjimečného, ale nemohu a ani nechci být k Deboře Feldmanové přísná, protože si prošla nelehkou cestou a to nejen proto, že vyrostla v ultraortodoxní zbožné židovské skupině, ale hlavně proto, že se ji jako jedna z mála žen rozhodla opustit a převzít osud do vlastních rukou.
Wow! Ja vždy žasnem nad tým, že náboženský fanatizmus môže až takto prerásť. Ani sa mi nechcelo veriť, že sa toto môže ešte stále diať v 21. storočí.
Obdivujem odvážnu pani autorku! Nielen pre to ako ma oboznámila s pre mňa úplne neznámou židovskou kultúrou, ale aj pre jej kroky do neznáma, čím dúfam nespoilerujem, ale aj obálka knihy to hovorí.
Vôbec som knihu nebrala ako fňukanie, treba však povedať, že občas tú frustráciu bolo cítiť.
Ja sa ale vôbec nečudujem. Akože, áno, literárne to bolo trochu kostrbatejšie a autorka sa zrejme ešte hľadá, čo sa týka štýlu písania, ale ako prvotina a zároveň takáto intímna sonda do vlastného života je to super!
Vnitřní fungování sekt mě vždy dostane do kolen. Jedna věc se ale vždy opakuje – omezený přehled o světě, který funguje jako nástroj k ovládání členů. Unorthodox není výjimkou, přesto mě ale zarazilo, v jaké míře byla neznalost v oblasti ženské anatomie a sexu. A kniha mi potvrdila i druhý názor – dlouhodobě jsou tyto komunity (díkybohu) neudržitelné.
Knihu jsem měla docela dlouho na seznamu "chci si přečíst". Až během čtení jsem zalitovala, že jsem ji nepřečetla dřív. Bylo to moc zajímavé, neuvěřitelné a rozšířila jsem si obzory. Obdivuji autorku, že se dokázala vymanit z tak šíleného diktátu "sekty/náboženství". A samozřejmě děkuji, že můj svět je ještě v pořádku.
Knihu jsem přečetla doslova jedním dechem a nemohla jsem se odtrhnout. Připadalo mi až neuvěřitelné, jaké zážitky a zkušenosti autorka popisuje, a to zejména s ohledem na fakt, že nás nedělí veliký věkový rozdíl ani jiná doba nebo naprosto odlišná kultura země původu. Jak je možné, že v civilizovaném (a/nebo západním) světě, kde se veřejně vykřikuje, jak máme rovná práva – nejen mezi muži a ženami, nikdo tyhle extrémní komunity nekontroluje, neřeší akreditaci vzdělávacích institucí (a povinnou školní docházku/přezkušování elementárních znalostí apod.), nepředává informace o možnostech „jiného života“ a především neřeší, že vlastní obyvatelé neznají ani svůj mateřský jazyk. Pevně věřím, že tato kniha může pomoci osobám v obdobné situaci, v níž se nacházela autorka předtím, než své memoáry sepsala. Díky tomuto typu literatury si pak uvědomuji, jaké neskutečné štěstí jsem v životě měla, byť si občas stěžuji...
Silný příběh, napínavý děj, čtivá kniha. O to víc, že jde o reálný, nesmyšlený příběh.
Do knihy jsem se pustila, protože se mi velmi líbil seriál na Netflixu. Sice mi připadalo, že kniha nemá se seriálem tolik společného děje, ale i tak je úžasná. Dovídáme se více podrobností ze života Debory v komunitě satmarských chasidů a o jejím nefunkčním manželství.
Kniha na mě velmi zapůsobila a považuji ji za nejlepší knihu, kterou jsem v poslední době přečetla.
Začetla jsem se v části příprav na svatbu. Přes rozličné kurzy a osobní průvodce nejrůznějšími aspekty tedy to hlavní se nějak dívky nedozvěděly (a chlapci asi taky ne), jinak by svatební noc pro nevěstu v některých případech neskončila na pohotovosti se silným krvácením z konečníku. A v případě hrdinky jen marnými pokusy manželství naplnit. A rabi, nikoli gynekolog rozhoduje o všem, mj. o tom, zda je žena "čistá", nebo nečistá (ne zda má žena zdravotní problém, za který navíc může muž).
Autorka měla navíc nespočet nejrůznějších neduhů, asi dílem psychosomatických, ale taky značnou porci smůly - dostat pásový opar v rituální lázni mikve?!
Pro nezasvěcence děs a hrůza a nevěřícnost. A pocit neudržitelnosti takového způsobu života, včetně postupné degenerace skupin. Zajímavé bylo, že z Brooklynu spousta uprchlíků z ortodoxních osidel prchlo zrovínka do Berlína...
Vadilo mi, že se autorka ani překladatel či odborný poradce nepostarali, aby čtenář porozuměl spoustě použitých jidiš slov a pojmů.
_____________________________________________________________________
Přečetla jsem dříve další velmi odlišné knihy, z nichž se rovněž dá leccos dozvědět:
Po čem rabíni touží
Mazl Tov
Knihu jsem četla na základě TV minisérie - chtěla jsem vědět víc detailů ze života a prožívání nejen hlavní hrdinky, než bylo v seriálu. A to jsem dostala. Nakonec byla v knize řada věcí jinak, takže tím spíš není od věci si ji přečíst.
Když jsem v Jeruzalémě potkávala ultraortodoxní židy, často jsem si říkala, jací jsou doopravdy. Co se skrývá za jejich černo-bílým oblečením, klobouky/štrejmly, parukami a šátky, někdy ne moc vřelými pohledy. Proto dílo Debory přitáhlo moji pozornost a rozhodně rozšířilo mé obzory. Jak tu psali někteří přede mnou, lepší je tuhle komunitu nehodnotit. Ale stejně jsem se mnohdy neubránila úžasu, žel spíš v negativním slova smyslu (třeba když jsem se dočetla, co se může stát o svatební noci kvůli neznalosti anatomie). Mně se kniha četla dobře, pěkně mi odsýpala, vzbuzovala ve mně zvědavost. Možná škoda, že u fotek nebyly popisky, i když leckdy bylo zjevné, kdo je kdo. Je to hlavně kniha o hledání sebe, o ochotě vykročit ze sakra zajetých kolejí, což není vůbec snadné, zvlášť když to neznámo "tam venku" je příliš velké. Takže pro spoustu lidí může být motivační a podporující. A můžeme si díky ní víc vážit možností, které v naší společnosti máme, být za ně víc vděční.
,, Já také hladovím po moci. Ne však proto, abych ovládala ostatní, ale abych patřila sama sobě."
Po přečtení této knihy jsem šťastná, že jsem se narodila do komunistické ČSSR a ne do komunity satmarských chasidů, kde by ze mne byl pouze nástroj na uspokojení všech potřeb mého manžela, rodící jedno dítě za druhým, bez vlastní vůle, svobody se rozhodnout. Bez vzdělání! Protože to je pro ženu zbytečné a nebezpečné. Hodně mi to připomnělo knihu Niny Špitálníkové Svědectví o životě v KLDR. Vymývání mozků od dětství, nalajnovaná budoucnost, právo rabiho nadřazené zákonům země. Po přečtení části,kde zbožný chasid zabije své dítě a zamete se to pod koberec se mi opravdu zvedl žaludek. Tohle není život,to je peklo, o to pekelnější, že si to přímí účastníci neuvědomují, jak jsou kvalitně zpracovaní.
Knihu jsem si koupila před časem v Jeruzalémě a přečetla ji během jediného sabatoveho odpoledne. Je třeba zdůraznit, že stejně jako třeba v křesťanství i v judaismu existuje vicero denominaci : Ultraortodoxní, moderně ortodoxní, konzervativní, reformní..... Bylo by tedy velkou chybou zevseobecnovat. V této knize se jednalo o velmi specifickou skupinu satmarskych chasidu, kteří mj neuznávají existenci Státu Izrael, návštěva Izraele v jejich kruzích rovná se totální sociální ostrakizace. Autorka popsala velice ctive dusive prostředí této komunity a má můj obdiv, že dokázala odejít. Přiznávám, že když si představím školní třídu v prostorách, kde bývaly pánské toalety.. Není to příjemná představa.
Ke knize jsem se dostala po shlédnnutí minisérie na Netflixu. Velmi silný příběh, pro mě důležitý. Odvaha jít za svojí podstatou, i když člověk cestou něco ztratí.
(SPOILER)
Nejdříve jsem viděla filmovou adaptací a očekávala jsem, že kniha bude přesná kopie. Ale nebylo tomu tak a jsem za to vlastně ráda. Bylo zajímavé nahlédnout do této židovské komunity a pokusit se pochopit život ortodoxních Židů.
Hlavní hrdinka (Deborah) nemohla téměř nic. Nemohla vlastnit obyčejné knihy a už vůbec je číst. Nesměla se oblékat podle svého vkusu. Nesměla žít vlastní život. Až o mnoho později, kdy je již několik let vdaná a má syna, se konečně rozhodne svou rodinu opustit, z komunity odejít a postavit se na vlastní nohy...
Výborná sonda do světa ultrakonzervativního náboženského společenství. Důležitá kniha, vzbuzující mnoho otázek a úvah. Bude ve mně ještě dlouho doznívat.
Čekala jsem teda mnohem víc, popisy zvyku, tradic. Knizka je spis výkřik nešťastné chasidske ženy, která opustila komunitu. Za mne zklamání.
Nepochybně zajímavé nahlédnutí do života v ortodoxní židovské sektě, která je vůči vnějšímu světu velmi uzavřená. Sama autorka se v dospělosti rozhodla tuto sektu opustit a tak se díky ní máme možnost dozvědět věci, které jsou jinak známy pouze jejím členům. V některých případech jsou zvyky, rituály a pravidla skutečně šokující (jakkoliv mi tohle slovo v podtitulu knihy vadí) a je těžké uvěřit, že takto mohou žít lidé v současném New Yorku. Kontrast mezi životem většiny dnešních amerických, ale i českých dětí je totiž skutečně obrovský. Co za mě knihu trochu sráží je, že autorka neumí moc dobře psát, místy je vyprávění zmatené, věty nedávají smysl, což je více vidět v první třetině knihy, a zřejmě se tu projevuje fakt, že sama autorka neměla po většinu svého života možnost knihy číst.
Štítky knihy
Židé náboženství životopisy, biografie zfilmováno sekty chasidismus svoboda chasidská tradice podle skutečných událostí
Knihu jsem četla až poté, co jsem viděla seriál (ten se od své literární předlohy v mnoha ohledech liší). Po literární stránce to není nic převratného, ale téma je pro mě nesmírně zajímavé; že něco takového může stále fungovat ve 21. století, je pro mě naprosto nepochopitelné. Únik z chasidské komunity není v knize líčen vůbec tak dramaticky jako v seriálovém zpracování, spíše je to takový "únik od sebe samé", od autorčina "minulého já", a postupný přerod v sebevědomou nezávislou ženu. Líbí se mi, že narozdíl od seriálu je v popředí touha autorky po vzdělání, jak po něm přirozeně prahne a nebojí se kvůli tomu postavit normám své ultrakonzervativní rodiny a společnosti (v seriálu hlavní hrdinka hlavně chtěla zpívat, jestli si to dobře vybavuju). Ráda si přečtu i pokračování Exodus.