Nepaměti
Ludvík Vaculík
Autorovy deníkové zápisy z let 1969-1972 jsou dokumentem počátků normalizace a přípomínkou dobových snažení. V proudu zápisů se objevují Vaculíkovi přátelé a známí, jsou popsány aktivity kolem textu Deset bodů adresovaných federální vládě 21.8.l969. Kniha jako by byla doplňkem k Českému snáři. Poutavé jsou barevné reprodukce obrazů vršovického malíře Vlastimila Beneše, kterému je kniha věnována.... celý text
Přidat komentář
Zajímavý obraz doby. Jakožto osoba toho času ještě neexistující jsem si nikdy moc nedokázala představit, jak to vlastně tehdy fungovalo všechno, a nyní mám trochu představu. Ale kniha je psaná zvláštně, autor sám často zmiňuje, že se nepamatuje nebo se mu to nechce psát, a nejde poznat, co je ještě pravda a co už ne. Navíc je tam kousek, kde říká, že to píše jako paměti nebo deník, ale pak zase říká, že to píše jen kvůli lidem, kteří si rádi pamatují maličkosti a hlouposti, o kterých ani nevím, jestli jsou pravdivé, čímž sám říká, že si dost možná skoro všechno vymyslel. No je to zvláštní kniha, ale četla se překvapivě lépe než jsem očekávala.
Autorovy další knížky
1990 | Český snář |
1968 | Sekyra |
2004 | Morčata |
1995 | Jak se dělá chlapec |
1990 | Jaro je tady |
LV ani tentokrát nezklamal. Tohle by měla být povinná četba, protože lidi strašně rychle zapomínají.
to makovec: zkus si přečíst od L. Vaculíka i jeho jiné knížky, píše osobitým stylem a rozhodně si nic nevymýšlí. Tak to opravdu bylo.