Nepoddajní aneb Nešlo to jinak
Jana Soukupová
Příběhy jihomoravských disidentů v 70. a 80. letech 20. století O českém disentu vyšla již řada knih i studií. Většinou se však jednalo o pohled historiků a v centru pozornosti stála pražská skupina chartistů. Kniha Jany Soukupové nabízí jiný pohled. Cíleně mapuje situaci disentu v Brně a na jižní Moravě a její reportáže-portréty vycházejí z autentických vzpomínek samotných aktérů. Příběhy disidentů vytvářejí plastický obraz moravských opozičních aktivit v době normalizace a ukazují, že zde vyrostla řada osobností, které pak v mnoha oblastech ovlivnily i polistopadový vývoj u nás. Kniha je specifická i tím, že autorka sama byla součástí tohoto hnutí, což jí umožňuje pohlížet na jednotlivé aktéry i události zevnitř. Čtenáři se zde setkají s příběhem Jaroslava Šabaty, Petra Cibulky, Evy Trúdy Vidlařové a mnoha dalších, stejně jako se studentskými či kulturními protirežimními aktivitami, brněnskou hudební novou vlnou, Ochotnickým kroužkem i koncertem zpěvačky Nico v brněnském hospodském sálku. Příběhy jihomoravských disidentů vycházely původně jako seriál v deníku MF DNES. Čtenářský ohlas byl tak velký, že se autorka rozhodla zpracovat je do knižní podoby.... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
2013 | Štatl za Husáka |
1996 | Věc: Marta Chadimová |
2011 | Nepoddajní aneb Nešlo to jinak |
1994 | Kdo na Hradčanech zraje pro peklo |
1998 | Dávnověk |
Příručka brněnského disentu (neboli "od Šabaty přes Cibulku", abych jmenovala krajní osobnostní póly, ovšem včetně pozoruhodných "mezistupňů", z divadelní oblasti třeba J. A. Pitínského, Trúdy Vidlařové či Františka Derflera, z dalších zavražděného Pavla Švandy, obhájce Jiřího Machourka atd.), vycházející z novinových článků autorky, souputnice a přítelkyně mnoha zachycených. Knížka se skromnou ambicí popsat svým způsobem typické osudy "nepoddajných" v době normalizace, většinou bez pokračování po sametové revoluci (což má logiku, ale je to škoda) - a s velkou ambicí představit specifika Brna jako centra protikomunistického odporu, které, jak autorka neopomíná několikrát zdůraznit, "nehrálo druhé housle". Svazek se dá číst jako beletrie, zajímavých příběhů je v něm dost - a ještě si čtenář leccos připomene. Nevýhodou je nerozhodnutost, zda zůstat u literatury faktu či jak rozsáhlý prostor přiznat subjektivním dojmům, a stručnost; s mnoha osobami bych se ráda seznámila blíže.