Nepremožiteľný
Stanisław Lem
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/332599/nepremozitelny-maI-332599.jpg
4
296
296
Hvězdolet Nepřemožitelný je vyslán, aby na planetě Regis III pátral po ztracené sesterské lodi Kondor. Na první pohled obvyklá space opera o průzkumu vesmíru a cizích planet. Ale protože tento román napsal Stanisław Lem, velmi rychle se prvoplánované dobrodružství změní v hlubokou sondu do jednání a mysli člověka, postaveného tváří v tvář neznámému, naprosto nepochopitelnému pseudoživotu. Stanisławu Lemovi, světově uznávanému autorovi knih jako například Solaris či Příběhy pilota Pirxe, se již před více než čtyřiceti lety podařilo vytvořit dílo, které se v kontextu ostatní světové vědecké fantastiky nemá za co stydět. A hlavně, neztratil nic na čtivosti ani pro dnešního čtenáře (v SK)... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1966 , SmenaOriginální název:
Niezwyciezony, 1964
více info...
Přidat komentář
Nehledám ve sci-fi nějaký filozofický přesah, takže pro mě průměrná kniha, která byla ve své době na totální špičce. Do tří čtvrtin super, ale poslední čtvrtina už hodně sklouzává do vztahu mezi člověkem a neznámou strojovou entitou, ani nemluvě o nevýrazném konci.
Další skvělá Lemova etuda k jednomu z věčných témat sci-fi, setkání lidstva s nepředstavitelným, neuchopitelným životem ve vesmíru.
"Ne všechno a ne všude je pro nás..."
Moje třetí kniha od Lema a další zajímavá sci-fi záležitost. Tentokrát se toto dílo řadí do hard sci-fi, takže tu máme popis všech možných strojů a úkonů, někoho to může odradit, mě to baví neskutečně.
Opět jako v prvních dvou knihách (Planeta Eden a Solaris) tu máme střet lidské civilizace s mimozemskou. Lemova představa této "civilizace" je opravdu nadčasová a dokonale vymyšlená. Kapitoly, kde vědci hvězdoletu spekulují o tom jak pravděpodobně vznikla a funguje je opravdu dechberoucí.
Máme tu samozřejmě průzkumné mise a akční pasáže. Ale prim tu hraje právě ono snažení se ony "obyvatele" planety pochopit.
Na konci knihy máme dva doslovy, díky kterým čtenář získá další informace ohledně Lemova smýšlení a pojetí tohoto příběhu. Hlavně mluvím od doslovu Františka Novotného, po jeho přečtení u mě kniha stoupla ještě výš.
Celkové hodnocení 90%
Můj oblíbený autor už od dětství. Myslel jsem si, že jsem přečetl všechny jeho knihy vydané u nás a ejhle tahle mi unikla. Důležité je, že neunikla Ježíškovi a tak jsem si ji mohl přečíst. No a hodnocení výborná, ale jsem možná trochu zaujatý.
Kniha se nečte snadno, za to čtenáře odmění parádním příběhem, který je podle mě velmi nadčasový. K dokonalosti mi však něco chybělo. Jen bohužel nevim co...
Doporučila bych nejen každému, kdo má rád sci-fi, dobrodrůžo ve vesmíru, napětí, mysteria atd., ale také tomu, kdo chce v úvahách vykročit z antropocentrismu. Lem zde podobně jako v Solaris nabízí cesty, jak uvažovat o místě člověka ve vesmíru jinak...
Začátek je pomalý. Tak nějak se nic neděje. Dalo by se říci ticho před bouří. Postupně přibývají perfektní dialogy a popisy a atmosféra houstne. Podle mě lépe než v Solarisu. Zde je popisů méně (akorát), dialogů také (přesto je velmi snadné utvořit si představu o charakteru různých postav a co víc - dokonce jim rozumět!) a atmosféra je temnější a děsivější. Ani špetka absurdity. Ke konci jsem už sama očekávala za rohem horší situace, než jsem vždy dostala. Ale to mě až do konce neuklidňovalo. Neklid zůstával ještě po dočtení. Musela jsem knihu "zajíst" a otevřít novou, kde napětí nahrazuje humor. Prostě utéct.
Síla Nepřemožitelného tkví v obrazotvornosti. Nepamatuji si slova. Co postavy říkaly, na čem se dohodly... vidím stovku obrazů. Jeden vypadá reálněji než druhý.
Mnoho slov v textu bylo složitých a vůbec jsem nevěděla, co si za nimi představit. Prostě sci-fi. Dělala jsem, jakoby nic. Podobně jako když ve Star Treku připravují loď pro boj a hlásí stavy přístrojů; nevím, co se děje, ale věřím, že postavy ví, co dělají. Tak mi cizí pojmy brzo přestaly vadit a plula jsem knihou přirozeně - prohlížela si obrázky v hlavě. Chápu, že to ale může rušit.
Vizuální stránka, která se ve mně vytvořila, vypadá jako svět ve snech. Je neuchopitelný, ale přesto se zdá jako hmatatelný. Zřejmě je to výsledek skvělého vypravěčského stylu a výborného překladu Pavla Weigela. Nebo možná schopností knihy přivézt mě do meditativního stavu, při kterém jsem od druhé poloviny nevnímala vůbec nic mimo slova, čárky a tečky...
Tys mým oblíbeným autorem.
Kdysi jsem Nepřemožitelného četl.Připadal mi popisný někdy i zdlouhavý.Poslední kapitola mě dokonce svým způsobem nakrkla.Ted něco takového spíše vyhledávám.Dnes je vše viděno jinak.Hold čtenářská evoluce,zdá se:)
LEM jako živý.Jako by to napsal před pár měsíci.Stále aktuální a čtivý zároven.
Jeden z těch co předběhl dobu a dost možná samotné uvažování té doby,kdy byla kniha napsána.
Až na pár drobností moderní román (když přimhouříte oko s poplatností doby a objevů po ní).Užije si jak milovník hard tak i ti co mají rádi napínavé či dramatičtější situace.Je tedy pravda narozdíl od stěžejního Solarisu tu není tolik fylozofie a psychologie.Lem se opět nezapře,rozpoznatelný na poprvé.Nic není černobílé a mezi řádky je samozřejmě mnoho skrytých tajemství a myšlenek.Konec rozhodně není otevřený.Vše je řečeno.Závěr je jeden z nejpřirozenějších a výborný svým rozuzlením.
Lidstvo a evoluce.Sebestřednost s pýchou dobyvatelů.Nepochopení viděné skrze naše vnímání.
Obdivuhodný Vizionář z východu S.Lem.
Silnou stránkou Lema je vytvorenie atmosféry neznámeho a nepoznateľného. Ľudstvo sa dostalo do kontaktu s niečím, čo prevyšuje jeho schopnosť racionálneho chápania. Lem je veľmi zdatný v technických a prírodných opisoch, text vás primrazí a nepustí. Výborne pracuje s napätím. Ak máte radi tajomstvo, ktoré nemusí byť nevyhnutne vysvetlené (JJ Abrams ho nazýva "mystery box"), toto je presne kniha pre vás. Motív evolúcie neživých foriem je geniálny a keď sa dnes zamyslíme nad umelou inteligenciou, algoritmami a samoučiacimi sa informačnými sa sieťami, môže byť prekvapivo relevantný aj dnes (podobne ako androidi P.K.Dicka).
Niektoré pasáže knihy pôsobia úsmevne kvôli technickému pokroku - vytvárajú tak romantický vintage/retro pocit (opisy zariadení na kozmickej lodi - napríklad "zbalené mapy v kartografických kajutách"). V iných častiach ma trochu viac rušil "zub času" a kultúrny kontext knihy - napríklad Lem postavy pomenúva neosobne cez ich spoločenské funkcie, povolania (inžinier, astrogátor, biológ, lekár). V novele je zopár nelogickostí (boje s využitím jadrových zbraní a potom pohyb postáv po tejto oblasti s vágnou ochranou) a jedna premisa, ktorú som Lemovi neuveril (rôzne druhy strojov tej istej civilizácie spolu začali z nevysvetlených dôvodov bojovať).
Slabou stránkou knihy sú dialógy a psychológia postáv. Pred pár mesiacmi ma veľmi zaujalo, keď som sa dočítal, že Lem mal pomerne rezervovaný postoj k angloamerickej sci-fi. Je pravda, že mnoho anglofónnych autorov nedokázalo do svojich diel vložiť ani zďaleka toľko technickej imaginácie ako Lem. Máloktorý autor je tak vizuálny. Je ale tiež pravda, že Lemove texty z hľadiska rozprávačského umenia krívajú na jednu nohu. V tejto knihe, podobne ako v Planéte Eden, nenájdete takmer žiadnu psychológiu postáv. Dialógy pôsobia trochu neprirodzene - ako nástroj na posúvanie informácií čitateľovi. V knihe je vlastne iba jedna psychologická scéna a iba jeden slabý vnútorný konflikt (Rohan a Horpach). Keby Lem silnejšie rozpracoval druhý motív - napríklad napätie medzi Horpachom a posádkou, konflikty medzi členmi výpravy, kniha mohla byť pôsobivejšia. Túto Lemovu slabinu vidieť v tom, že sa takmer nevenuje vykresľovaniu emócií svojich postáv, opisu ich fyzických prejavov (čím vie spisovateľ zhmotniť, sprítomniť svoje postavy), alebo rozohrávaniu konfliktov medzi nimi. Vnútorné psychologické napätie je v podstate redukované len na iný odborný názor. Hoci vnútorný svet je pre Lema španielska dedina, v opise toho vonkajšieho vyniká. Opisy farieb, detailov, štruktúr a prírodných javov majú úplne kinematografický charakter. Záverečná "morálna porážka ľudstva" je veľmi pôsobivá, pripomenula mi westernové alebo vojnové scény.
Divím se, že román nebyl ještě zfilmován. Je v něm všechno záhadná planeta, zaniklá mimozemská civilizace, nukleární bitva a psychohra. Lem román dopsal v roce 1963, ale i dnes by zněl velmi moderně, skoro se nechce věřit, že vznikl ve východním bloku.
Jeden z mých nejoblíbenějších románů. Silné myšlenky, napětí, dobře vystavěný příběh, vykreslení postav, to vše se mi líbí tolik, že se ke knížce vždy po pár letech vracím už po několikáté. I když vím, jak to dopadne.
Dobrý nápad, hezky napsané, napínavé. Rád se k ní pravidelně vracím. Líbil se mi (a dodnes líbí) více než Solaris. Oboje má tajemství, napětí a geniální nápad.
Tato kniha je ze všech Lemových děl asi nejvíc technologická, ale současně i nejvíc dramatická. Doslova jsem se potil napětím.
Nepřemožitelný má dych berúci námet a spracovanie, príbeh napínavý od začiatku do poslednej stránky, v istom zmysle detektívny (až po hypotézu dr. Lauda som netušila, o akého protivníka ide), uveriteľne vykreslenú psychológiu postáv (najmä astrogátora Horpacha a navigátora Rohana), nenápadne vloženú filozofiu a technické popisy podané tak, že laika neznechutia, naopak - rozšíria mu obzory. Som veľmi rada, že záver sa nestratil kdesi v dunách piesku planéty Regis III či v čiernom mraku kovových "mušiek", ale že Rohan vďaka svojmu silnému duchu, odvahe a drobnej technologickej pomoci zvládol úlohu, na ktorú sa odhodlane podujal. Nepochybujem o tom, že po jeho návrate na hvězdolet sa posádka šťastne vrátila domov. Škoda len, že s umelou inteligenciou sa napokon nevysporiadali... Nie ako akt pomsty, lež ako ľudia, ktorí nenechajú vládnuť stroje, čo sa "evolučne" vymkli spod kontroly a môžu byť nebezpečné jednak samy o sebe (hoc možno nie prvoplánovo, ale v tzv. sebaobrane), ale najmä ak by sa dostali do nesprávnych rúk. Je to zbytočné riziko.
Super kniha. Napínavá, ctiva, skvělá. Na to že je to kniha letita tak je až neuvěřitelně nadcasove napsaná...
Vyborna kniha, niekedy az moc technicke a moc opisne na ukor dialogov, co mne trocha chybalo. Lem ale nepotrebuje tolko dialogov, aby to malo taku silu aku to ma
Oblubena kapitola: Laudova Hypoteza.
Četl jsem někdy před 30 lety a znovu nedávno - z knih, které mě zaujmou si vždy něco pamatuji, a stejné to bylo i s touto knihou. Klasická sci-fi, jedna z nejlepších autorových knih.
Rozjezd Nepřemožitelného je velmi dobrý, žádné zbytečné pasáže a jen čistý a strohý popis co, kde, jak a proč. Střední část knihy a šmátrání "v temnotách" na planetě je přímo super, ale konec... Konec je otevřený. A s tím mám já osobně poněkud problém, protože když se něco načne, mělo by se to i dokončit a ne to nechat pouze na (kdo ví jak pokřivené) fantazii čtenáře. Vypůjčil bych si tak známé jednoduché řešení Věry Pohlové, důchodkyně 72 let, a trochu ho upravil: "Tyhle otevřené konce každého jen otravují. Já bych všechny ty useknuté závěry a nedokončené děje zakázala." :-)
Nepřemožitelný řadím ke třem nejlepším románům Stanislava Lema (kromě Návrat z hvězd a Solaris). Příběh jsem četl několikrát a při každém čtení se mi líbil více a více. Vlastně to byl jeden z mých prvních scifi románů v době školní docházky a plně jsem ho pochopil až při pozdějších čteních. Je to klasické dílo té pravé vědeckofantastické literatury.
Začátek a střed knihy byl perfektní. Konec mě trošku zklamal ale i tak to rozhodně stojí za přečtení. Jedna z prvních sci-fi co jsem četl a zklamaný rozhodně nejsem.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1994 |  Solaris |
| 1977 | Futurologický kongres |
| 1962 | Návrat z hvězd |
| 1981 |  Pánův hlas |
| 1956 | K mrakům Magellanovým |
Je zde naprosto všechno, co od té doby kopíruje kdejaký film. Loď přilétá na planetu, kde se ztratila předchozí expedice(nebo něco takového) a má prověřit co se stalo. Samozřejmě to, co najdou, vyvolá více otázek než odpovědí a brzy budou muset sami čelit neznámému nepříteli. Je zvláštní jak tu lidské postavy hrají jakoby druhé housle a daleko víc si z té knihy pamatuji akce všemožné (skvěle promyšlené mimochodem) techniky, kterou si sebou výprava dovezla. Je to vzácný případ, kdy někdo leze na neznámou planetu po zuby vyzbrojen a vybaven pro každý případ a všichni velice důsledně dodržují bezpečnostní postupy. I tak to ale zřejmě nebude proti (tehdy velmi originálnímu, dnes už mnohokrát zkopírovanému) protivníkovi stačit. I když nezapírám jistý obdiv ke knize a bavilo mne to víc než třeba Solaris, stejně mi k dokonalosti něco chybí. Bylo to takové neosobní a neuzavřené. Možná to bude chtít po čase přečíst znovu.