Stanisław Lem

Přidat do oblíbených Koupit knihy

polská, 1921 - 2006

Populární knihy

/ všech 32 knih
Solaris
Solaris
Nepřemožitelný
Nepřemožitelný
Futurologický kongres
Futurologický kongres
Návrat z hvězd
Návrat z hvězd

Nové komentáře u knih Stanisław Lem

Solaris Solaris

„Lemův styl mi opravdu sedne. Je velká radost jeho texty číst a i když je Solaris tématem a laděním jiná než skvělé Příběhy pilota Pirxe , má hodně co do sebe. Dodnes jsem viděl jen poslední film podle knihy natočený a byl jsem velmi příjemně překvapen, že má v sobě originál ukryto mnohem víc témat a dominantní nejsou zdaleka jen ony známé kopie. Výzkum celoplanetárního organismu v Lemově pojetí je víc než vědecký a člověk by až věřil, že solaristika je reálná. Navíc stejně jako u Pirxe, i tady jsou popisy řádně rezavé, ušpiněné desetiletím provozu, plné olejových skvrn, různých zápachů, světel a nepořádku z dlouhodobé lidské činnosti. Tak, jak to oproti "čistým" sci-fi filmům v realitě opravdu bývá... Jediná věc, která snad na Solaris nemusí úplně všem sednout, je nedokončení všech linek a ponechání některých otázek i nadále ukrytých ve stínech. Nemusím mít vysvětlení všech dějů, o to snad ani v knize nejde, ale dozvědět se trochu víc by mi nevadilo. Přesto, kvůli atmosféře prýštící z každé stránky, kniha Solaris za přečtení určitě stojí.“... celý text
— puczmeloun

Kyberiáda (12 povídek) Kyberiáda (12 povídek)

„Až mě překvapilo, že je Kyberiáda od stejného autora, který napsal Solaris nebo Příběhy pilota Pirxe. Pryč je ta alespoň domnělá reálnost a syrovost, která z Lemových textů čiší. Chybí mi lehkost humoru a "boje" s vesmírem, nebo naopak nějaká hloubka myšlenek. A je to škoda. Neříkám, že nemám rád přehánění a absurditu, ale i když mě někdy povídky bavily - např. Ideální protivník, elektrobard nebo úvodní stroj vyrábějící věci jen na N - zbytek šel docela výrazně mimo mě. Nemá to prostě takový ten šmrnc, který jsem si u tohoto autora oblíbil.“... celý text
— puczmeloun

Příběhy pilota Pirxe Příběhy pilota Pirxe

„Pro mě velké překvapení. Knihu jsem zahlédl v knihovně, sehnal si ji a očekával nějakou klasiku 70. let. Jenže Příběhy pilota Pirxe jsou psány lehkou rukou, dobře se čtou, neberou se tak strašně vážně (někdy jsou až vtipné) a zároveň se soustředí i na temnější témata. Navíc, i když je kniha původně z roku 1973 a některá vesmírná témata (technika, objevy...) už jsou překonaná, velká většina jich zůstává aktuální. Člověk si tak může vyloženě užívat skvělé popisy krajin Měsíce nebo Marsu, "nudy a rutiny" vesmírných patrol nebo mnoho let používané raketové techniky. Jako by byl autor přímo u toho. A pochválit musím i samotný styl příběhů, kdy jde o rozkrývání nějakých problémů/záhad na způsob "technických detektivek" Asimova a knihy Já, robot - rozdílem je ale civilnější a uvolněnější styl psaní, který mi velmi sedne.“... celý text
— puczmeloun

Hvězdné deníky Hvězdné deníky

„Vesmírný Baron Prášil... Hříčky s časem, náboženstvím, planetologií či technikou, ve svém výsledku ale jednoduše s lidstvím (člověka i mimozemšťana). Něco svou nápaditostí připomíná skvělého Pirxe, část je zase absurdně nesmyslná jako Kyberiáda. Knihu je tak nutno brát jako sbírku povídek s velmi různorodou skladbou, kde si přečtete velmi dobré příběhy o ovlivňování historie, časových paradoxech nebo vesmírné OSN přes pravděpodobně době poplatné vesmírné parodie náboženství nebo výrobních vztahů po podivné absurdní části spletené hned z několika témat a příběhů (především druhá polovina knihy). Každopádně představivost a schopnost vypíchnout zajímavé věci Lemovi rozhodně nechybí: "Duismus hlásá, že každý život zná dvě smrti, přední a zadní, tedy tu z doby před narozením a tu po agonii. Dichtonští teologové se údivem chytali za záklopky, když se ode mě později dověděli, že my na Zemi neuvažujeme tímto způsobem a že existují církve, které zajímá jen jediný, totiž zadní, posmrtný život. Nemohli pochopit, proč je lidem nepříjemné myslet na to, že jednou nebudou, a není jim stejně tak nepříjemné myslet na to, že předtím nikdy nebyli."“... celý text
— puczmeloun

Futurologický kongres Futurologický kongres

„Na prvních pět zápisů Hvězdných deníků už jsem narazil a první vzpomínka mezi ně svou šíleností i autorovou představivostí zapadala. Samotný Futurologický kongres, tedy druhá vzpomínka, byl ale natolik nekonečný, že jsem to po mnoha dnech přerušovaného čtení několikrát skoro vzdal. Když jsem nakonec povídku dočetl, musím říct, že je to něco jako zmíněné Hvězdné deníky dohromady s Kyberiádou, ale na steroidech a v drogovém rauši (doslova). Zvraty, pokud se jim tak dá říkat, jsou mimo jakýkoli rámec příčetnosti a objevuje se v nich cokoli, co člověka může napadnout. Začátek je sice šílený, ale drží se jakési pochopitelné jednotné linky. Po nějaké době se ale z textu stane ničím nehlídaná jízda měnící prostředí, roky, těla, či úrovně chemického narušení vnímání a vlivu... A úplně poslední třetí vzpomínku už jsem po pár stránkách vzdal. Autorovu představivost a zajímavou imaginaci beru, ale tohle už je totální ma*ořina bez ladu a skladu.“... celý text
— puczmeloun

Přejít na knížky autora