parxel komentáře u knih
Vzpomínka na Zemi uzavírá stejnojmennou trilogii o střetu lidstva s mimozemskou civilizací. A já si po jejím přečtení vůbec nejsem jistý jestli to dopadlo dobře nebo špatně. :) Je to zvláštní pocit, protože to se mi moc často nestává.
Autor jde ve svých představách tentokrát tak daleko do budoucnosti, že si myslím, že některé jeho nápady nejsou v principu vůbec fyzikálně možné. Je to samozřejmě pouze dojem, ale když si představím, že spolu civilizace bojují tím, že v části vesmíru změní nějaké fyzikální zákony a to vede k zániku protivníka, tak mi to přijde už trochu moc.
V závěru se mi líbilo, jak se rozhodli uchovat informace po milióny let. Civilizace, která dovede změnit fyzikální zákony, nakonec vytesá data do skály, protože "geologie". To mi přišlo vtipný. :-)
Podle mne je Vzpomínka na Zemi důstojné završení celé trilogie. Mě osobně se z celé série nejvíce líbil Temný les, protože mi přišlo, že se více drží věcí, které jsou alespoň z části reálné. To nic nemění na závěrečném hodnocení, které je výtečné. Pět hvězd.
Bratrstvo neohrožených: Velitel nese skrytý podtitul co se do filmu nedostalo. Podle mého názoru, je tato kniha tištěnou obdobou stejnojmenného seriálu. Pár věcí tam bylo navrch, ale mě osobně nepřišlo, že by to bylo nějak zásadní a důležité. Takže pokud znáte seriál, tak vám kniha moc nového nepřidá. Navzdory tomu si myslím, že na tom vůbec nezáleží. Číst Bratrstvo neohrožených bylo jedno velké napínavé dobrodružství. Já jsem si vyprávění moc užil a velmi rád se k této knize vrátím.
K této knize mne přivedlo její komiksové zpracování, které podle mého názoru není příliš povedené a tak jsem sáhnul po předloze.
Deník Anne Frankové je výpovědí o době, která přinesla spoustu bolesti, utrpení a smrt mnoha lidem. Zároveň je to psychologická sonda do duše dospívající dívky, která byla vnitřně nesmírně silná a odvážná. A uvědomovala si to.
Myslím, že osobnost Anne nejlépe vystihne krátký úryvek: "Jsem stále nezávislejší na rodičích, navzdory svému mládí mám víc životní odvahy, ve srovnání s mamkou správnější a nepochroumaný smysl pro spravedlnost. Vím, co chci, mám cíl, mám mínění, mám víru a lásku. Nechte mě, ať můžu být sama sebou, to mi stačí ke spokojenosti. Vím, že jsem žena s vnitřní silou a velkou odvahou!" To mluví za sebe a nemám co bych dodal.
Deník Anne Frankové pro mne byl velkým překvapením. Je to kniha, ve které lze nalézt inspiraci pro současnou dobu a podle mého názoru se zcela oprávněně zařadila mezi světovou literaturu. Myslím si, že kdyby Anne přežila válku, tak by se z ní stala velká spisovatelka. Ale když o tom přemýšlím, tak ona se tou vekou spisovatelkou nakonec stejně stala.
V posledních letech vzniká spoustu komiksů, vycházejících z knižní předlohy. Deník Anne Frankové je jednou z mnoha takto předělaných knih. Já jsem po ní v knihovně sáhnul čistě ze zvědavosti.
Čtení mi moc nesedlo, protože mi přijde, že některé pocity lépe vyjádříte textem a komiks mi pro to nepřijde příliš vhodný. Navíc u komiksu mám pocit, že si toho moc nepamatuji. Přínos této knihy spatřuji spíše v tom, že mne postrčila k přečtení originálního textu (překladu). To nyní činím. Mám za sebou asi dvě třetiny knihy a je to mnohem zajímavější.
Ve svém závěrečném hodnocení nechci shazovat dílo Anne Frankové, ale spíše chci vyjádřit, že mi forma komiksu nepřišla příliš vhodná. Podle mého názoru je knižní předloha mnohem hodnotnější a lépe vystihuje osobnost Anne Frankové. Tomuto zpracování dávám tři hvězdy.
Temný les je volným pokračováním Problému tří těles. Název není samoúčelný, ale odkazuje se na paralelu mezi vesmírem a temným lesem, ve kterém číhají predátoři na svou kořist. Vize temná a neveselá.
Příběhově události navazují na první díl, ale děj se soustředí na zcela jiné postavy. Nejzajímavější mi přišla myšlenka mediátorů, kteří dostanou volnou ruku a takřka neomezený rozpočet k tomu, aby našli řešení pro hrozbu mimozemské invaze. Je to představa strašně zvláštní, ale v kontextu navozené situace dává skvělý smysl. V realitě si ovšem nedovedu představit, že by se pro takové řešení našla široká politická shoda.
Pokud jde o postavy, tak jsem ocenil, že se tam objevil Ta Š aneb Velký Š. :) To je postava, která mi byla zpočátku hodně nesympatická, ale postupně jsem si jí velmi oblíbil, pro její pragmatický pohled na věc. Dále mne zaujal hlavní hrdina Luo Ťi. A to zejména tím, jakým prošel vývojem. To se mi moc líbilo.
Podle mého názoru je Temný les vynikajícím pokračováním Problému tří těles. Já osobně ho považuji za vrchol celé série. Je to sci-fi se vším všudy, kterou ocení zejména lidé se zájmem o kosmologii, protože v ní narazí na spoustu známých myšlenek. Vrním blahem a dávám plný počet hvězd.
P.S. Pokud vás zaujala teorie temného lesa, tak doporučuji výbornou přednášku Tomáše Petráska - Mimozemšťané před branami, která je volně dostupná na YouTube. Tématem přednášky jsou různé názory a postřehy, proč jsme ve vesmíru dosud neobjevili stopy jiné civilizace. Doporučuji.
Černočerná tma je sbírka čtyř hororových povídek. Podle mého názoru jsou to dobré povídky, ale Stephen King umí líp. Já osobně bych z jeho rozsáhlé tvorby raději sáhnul po něčem jiném a k těmto povídkám se nebudu vracet. Dávám tři hvězdy.
Kdyby ze světa zmizely kočky je útlá kniha s tématem blízké smrti. Hlavní hrdina si ujasňuje své vztahy s rodiči a s bývalou partnerkou a zamýšlí se nad tím, co je pro něj v životě důležité.
Toto téma bylo v literatuře zpracované mnohokrát, ale zde je podané fantaskně prostřednictvím ďábla, který se zjevuje hlavnímu hrdinovi a pokaždé nechá ze světa zmizet jednu věc. A tím "testuje" co je pro něj v životě doopravdy důležité.
Mě osobně nejvíce zaujalo zobrazení ďábla. Hlavní hrdina se ho v závěru ptá, proč vypadá jako on. A ďábel odpovídá, že je obrazem života, který mohl žít. Ďábel představuje personifikaci nenaplněného potenciálu. To mi přišlo vskutku ďábelské. :)
Krátký příběh skoro se mi chce říci čtenářská jednohubka s velmi zajímavým zobrazením ďábla. Osobně si myslím, že téma je podané zajímavě, ale mohlo by jít více do hloubky. Dávám 4 hvězdy.
Normální lidi je román o lásce, o hledání a pozvání vlastní sexuality, o přátelství a o mnoha dalších tématech. Je to takový přímý pohled do života a duše dnešních dospívajících lidí. Nemusí se nám to líbit, nemusíme s tím souhlasit, ale tak to prostě je.
Podle mého názoru příběh Mariann a Connella velmi dobře vystihuje to, že dnes nejsou žádné pravidla a hranice pro vztahy a sexualitu. Všechno je možné a je v tom pěkný zmatek. Lidé velmi obtížně nachází to, v čem se cítí dobře. Lépe to asi nedovedu vyjádřit.
Kniha se rovněž dočkala seriálového zpracování, které podle mého názoru v mnoha ohledech předčí svou knižní předlohu. Jednak skvělými hereckými výkony hlavních protagonistů Daisy Edgar-Jones a Paul Mescala a dále skvělým hudebním doprovodem.
Podle mého názoru se jedná o skvělý román, který si zaslouží plný počet hvězd. Je velmi čtivý a po jeho přečtení na vás čeká ještě lepší seriál.
Problém tří těles je fenomén, který zazářil ve sci-fi literatuře, jako kometa na noční obloze. Já osobně jsem se k této knize dostal až po přečtení sbírky povídek Toulavá Země. Ano, jsem tak trochu ignorant. :)
Problém tří těles je kniha, která se svým názvem odkazuje na stejnojmenný problém z Newtonovské mechaniky. V principu jde o to, že soustava tří gravitačně vázaných těles je tak složitá, že analyticky nelze přesně vypočítat, jaká budou mít tato tělesa trajektorii. A to je ústřední problém okolo, kterého se točí zápletka této knihy, přestože to na první pohled není patrné.
Mě se tato kniha velmi líbila, ale současně na mne při jejím čtení doléhala znepokojivá a tíživá atmosféra. Zkuste sami sobě položit otázku, jak moc by vám společnost musela ublížit, aby jste byli schopní ji zradit. Samotná otázka není moc příjemná. Přestože atmosféra není příliš optimistická, tak je to vše vyvážené tím, že na vás autor doslova srší jeden originální nápad za druhým. A v závěru přichází i s poměrně vtipným a pragmatickým pohledem na vzniklou situaci.
V knize se vyskytuje plno odkazů na různé oblasti fyziky, což pro někoho může být trochu složitější na "vstřebání". Já čtu hodně vědeckopopulární knihy z oblasti astronomie a kosmologie a tak mi to celkem nedělalo problém, ale kamarád mi říkal, že se v některých pasážích ztratil a musel je číst vícekrát. Takže úplně jednoduché čtení to není.
Problém tří těles je velmi originální román a podle mého názoru se autorovi podařilo posunout hranice žánru o kousek dál. Knihu bych doporučil všem lidem, kteří mají rádi chytré příběhy se sci-fi tématikou. Dávám pět hvězd.
P.S. Tato knižní série se dočkala rovněž seriálového zpracování. Mě se první série velmi líbila, ale doporučil bych nejprve si přečíst knižní předlohu. Seriál má totiž jinou strukturuje a od počátku se tam objevují dějové linky ze všech tří knih.
Město v oblacích je můj druhý román od Anthonyho Doerra. Svou strukturou mi trochu připomíná Atlas mraků. Prolíná se v něm několik příběhů v různých časových rovinách. Tím však podobnost zcela končí a po obsahové stránce je příběh zcela jiný.
Bohužel je pro mě velmi obtížné vyjádřit o čem tento román vlastně je. Velmi dobře se mi četl, ale nějak nemohu najít, žádný bod o který bych se opřel. Vnitřně mám pocit, že se s tímto autorem mijím a velmi obtížně hledám něco hlubšího, čím by mne v této konkrétní knize oslovil.
Přestože se jedná o oceňovaného a velmi dobře hodnoceného autora, tak já jsem se v této knize nenašel. Mám pocit, že je napsaná hodně "vyumělkovaně" a chybí mi v ní hlubší prožitek. Něco co vám dá jenom život. Z tohoto důvodu dávám tři hvězdy.
Dvojice knih Dívka, která si hrála s ohněm a Dívka, která kopla do vosího hnízda završují trilogii Milénium. Obě knihy na sebe velmi úzce navazují a proto dávám jeden společný komentář.
Příběh se soustředí na Lisbeth a na její minulost. Zatímco první díl byla taková čistokrevná detektivka, tak pokračování má už více prvky thrilleru. Významnou úlohu hrají tajné služby a některé příhody jsou takřka na hranici uvěřitelnosti. Přesto je to čtení velmi napínavé a co do kvality se drží prvního dílu.
Velmi pozitivně vnímám, že postavy nejsou černobílé. Mají své kladné i záporné stránky a jsou prostě dobře prokreslené. Hlavně Lysbeth ta holka je fakt "psycho" a přijde mi, že jediné co je na ní sexy, jsou její geniální hackerské dovednosti. :)
Podle mého názoru se jedná o velmi nadprůměrnou detektivní trilogii, která si v rámci žánru vydobyla své nezastupitelné místo. Pokud bych měl někomu doporučit nějakou detektivku, tak bude právě tato trilogie. Dávám plný počet hvězd, protože jsem si to užil.
Dvojice knih Dívka, která si hrála s ohněm a Dívka, která kopla do vosího hnízda završují trilogii Milénium. Obě knihy na sebe velmi úzce navazují a proto dávám jeden společný komentář.
Příběh se soustředí na Lisbeth a na její minulost. Zatímco první díl byla taková čistokrevná detektivka, tak pokračování má už více prvky thrilleru. Významnou úlohu hrají tajné služby a některé příhody jsou takřka na hranici uvěřitelnosti. Přesto je to čtení velmi napínavé a co do kvality se drží prvního dílu.
Velmi pozitivně vnímám, že postavy nejsou černobílé. Mají své kladné i záporné stránky a jsou prostě dobře prokreslené. Hlavně Lysbeth ta holka je fakt "psycho" a přijde mi, že jediné co je na ní sexy, jsou její geniální hackerské dovednosti. :)
Podle mého názoru se jedná o velmi nadprůměrnou detektivní trilogii, která si v rámci žánru vydobyla své nezastupitelné místo. Pokud bych měl někomu doporučit nějakou detektivku, tak bude právě tato trilogie. Dávám plný počet hvězd, protože jsem si to užil.
Faja velmi úzce navazuje na první díl a bez jeho znalosti nemá smyl tuto knihu číst číst. Příběh se tentokrát mnohem více soustředí na historii světa a odkrývá jeho temnou postapokalyptickou minulost. Odhaluje se tak úplně nová rovina toho, jak nazírat na události, které utvářeli podobu světa a na jeho aktéry. V tomto směru hodnotím knihu pozitivně.
Pokud jde o postavy, tak jejich vývoj mne mírně zklamal. Oni se totiž moc neposouvají a vše se tak nějak ustaluje ve schématu, že hlavní hrdinka něco udělá, něco co narušuje zaběhlé zvyklosti, ale vzápětí je jí odpuštěno. A tak pořád dokola. Zatímco v první dílu to bylo sympatické, tak na konci Faji už to začalo být lehce otravné.
Mě osobně pokračování Naslouchače mírně zklamalo. Při čtení Faji jsem měl pocit, že se z příběhu vytratilo takové to hezké vyprávění a postavy se začínají ve svém jednání "opakovat". Stále si myslím, že se jedná o slibnou sérii, ale osobně bych si raději přečetl znovu první díl než pokračování. Dávám čtyři hvězdy.
Toulavá země je sbírka povídek od dnes již hodně známého čínského autora Liou Cch'-sina. Pro mne osobně to byla zároveň i jeho prvotina a vůbec jsem netušil, že je tak známý díky Problému tří těles. Prostě mě to minulo.
V každém případě jsem se velmi rychle začetl a pochopil, že tento autor mne bude bavit. Jeho příběhy jsou originální a zajímavé. Navíc pokud se zajímáte o astronomii a kosmologii, tak tento autor ve své tvorbě vychází ze znalostí, které o vesmíru v současné době máme.
Z této sbírky mne nejvíce zaujala povídka Hora o civilizaci, která vznikla uvnitř planety. Příběh líčí jak se utvářel její kosmologický obraz světa. To se mi teda líbilo moc.
Jako výsledné hodnocení dávám čtyři hvězdy. Je to hlavně z důvodu, že některé povídky mne zaujaly méně. Obecně však považuji tuto kniha za vysoce nadprůměrnou sci-fi a pokud se vám líbil problém Tří těles alis série Vzpomínka na Zemi, tak toto je kniha přesně pro vás.
Wow! Tak tohle byla jízda. Od začátku do konce to byla jedna velká krabice napěchována dobrotami. Jenom místo chuťových pohárků se mi aktivovala centra smíchu. Hlášky typu "kdo chce svítit, musí sám hořet" a podobné lahůdky zůstanou na dobro v mém slovníku.
Celou partu "tří mušketýrů" včetně Dartaňana Karotky jsem si oblíbil a nesmírně jsem si to s nimi užil. Překvapilo mne jediné, že do jedné knížky, lze nacpat tolik dobrých a často i velmi chytrých hlášek. Jako příklad dávám v plénum čtení práv zadrženému: "Máte právo mlčet. Máte právo nebýt bez výslechu vhozen do nádrže s piraňami. Máte právo na výslech na mučidlech". :)
Zkrátka v téhle knize je tolik zábavy, že je velmi obtížné to vtěsnat do pár slov. Čtení jsem si moc užil a knihu doporučuji jako příručku všem začínajícím drakobijcům! Dávám plný počet hvězd a teď mne omluvte, jdu přikovat ke kameni nějakou panu. :)
Muži, kteří nenávidí ženy je moderní detektivní příběh, který mne hned od počátku zaujal svou zápletkou. Měl jsem z ní pocit tajemna a hodně mne to navnadilo. Následoval pomalý rozjezd, který mírně schladil mé nandšení, ale pouze do doby, než se začali propojovat jednotlivé dějové linie. Pak už to jelo jako "nůž po krku". :) Závěr byl poměrně dramatický a navíc byl okořeněn i špetkou dojetí.
Mě osobně hodně zaujala nesourodost ústřední dvojice. Ať už věkově, vzhledem nebo čímkoliv jiným, na co si vzpomenete. Je to taková obdoba jiných detektivních dvojic, ale s tím rozdílem, že rozdělení rolí není zdaleka tak černobílé a jednotvárné. Ale přesto je velmi zdařilé. A pokud mluvím za sebe, tak mi chvilku trvalo, než jsem si oblíbil hlavní hrdinku. To se mi na druhou stranu líbí, protože ta postava je napsaná takovým způsobem, že si musíte dát práci ji lépe poznat.
Přestože nejsem vyloženě skalní fanoušek detektivek, tak osobně tento román považuji za jeden z nejlépe napsaných moderních detektivních příběhů. Obsahuje zajímavé a nesourodé postavy, chytrou a netypickou zápletku a více či méně dojemné zakončení. Moc jsem si to užil. Knihu bych doporučil všem čtenářům bez ohledu na to, jestli mají tento žánr v oblibě či nikoliv. Dávám 5 hvězd a ztotožňuji se s vysokým hodnocením ostatních uživatelů.
Zrušený rozsudek je detektivní příběh ze světa Harryho Bosche. Hlavní postavou je advokát Mickey Haller. Pro mne byl tento román první knihou z této paralelní dějové linie.
Příběh mi přišel celkem předvídatelný a ničím mne nepřekvapil. To co mu dává šťávu, je kombinace advokáta Mickeyho Hallera a detektiva Harryho Bosche. Užijete si jak soudní přelíčení, tak vyšetřování a dohromady to funguje velmi dobře. V případě, že Harryho Bosche neznáte, tak se jedná o sérii více jak dvaceti knih. Některé byly zfilmovány.
Zrušený rozsudek mi přišel jako zajímavá kombinace detektivního příběhu se soudní bitvou. Velmi mne potěšilo, že jako vedlejší postava v příběhu vystupuje i Harry Bosch. Dávám 5 hvězd, protože já jsem si tento příběh užil.
Loutkař je pro mne asi nejslabší kniha, kterou jsem od Josteina Gaardera četl. Téma mi přišlo celkem zajímavé, ale tak nějak jsem pořád čekal, co z toho bude a ono se nic nedostavilo. Nevím zda je to tím, že jsem příběh nepochopil nebo něčím jiným. Zkrátka vůbec jsem se nedovedl naladit na vnitřními pochody hlavního hrdiny. Z tohoto důvodu dávám tři hvězdy. Podle mého názoru napsal Jostein Gaader mnohem lepší knihy. Za sebe bych doporučil spíše Sofiin svět nebo Tajemství karet.
Čingischán je historický román o jednom z největších vojevůdců v dějinách lidstva. Žádný jiný vůdce nezaložil říši tak rozlehlou, která by přervala ještě do doby jeho vnuka. V tomto ohledu je příběh Čingischána naprosto unikátní a jedinečný.
Román je směsicí historických událostí a fiktivní představy o Čingischánovi. Autor vykreslil Čingischána jako člověka, který dovedl být velmi krutý, ale současně byl schopný překročit své emoce a rozhodovat moudře. V tomto ohledu autor vykreslil Čingischána velmi věrohodně jako výjimečnou osobnost.
Samotný příběh se drží historických faktů a přišlo mi, že nijak zásadně nevybočoval z obecných znalostí o mongolech a jejich vůdci. Osobně se mi kniha četla tak půl na půl. Je na ní poznat, že byla vydána před více než padesáti lety a její styl mi moc nesedl. Přišlo mi to trochu ucourané. Mnohem více mi sedla kniha Džingischán od Harolda Alberta Lamba, která nezabíhala tolik do detailů a naopak se soustředila i na události týkající se dobývání Evropy.
Tento román o Čingischánovi si ode mne vysloužil 4 hvězdy. Příliš mi nesedl styl, jakým byl příběh vyprávěný. A spíše než k této knize bych si znovu přečetl Džingischána od Harolda Alberta Lamba.
Země je román, který je o manipulaci s lidmi prostřednictvím médií. Tohle téma není nijak nové a ani příběh není zcela originální. Přibližně někde v polovině jsem už začínal tušit oč tady běží. Nicméně tento román ještě jednu další více skrytou pointu, kterou už není tak snadné odhalit a ta se mi líbila mnohem víc.
Obecně tento druh literatury přímo nevyhledávám, ale jednou za čas rád zařadím podobnou knihu do svého repertoáru. Je to pro mne hlavně o změně. Země je román čtivý a není příliš složitý. Navíc se mi líbila pointa. Spousta lidí si totiž může přát zachránit Zemi, ale málokomu se to doopravdy podaří! :)
Dávám čtyři hvězdy.