parxel
komentáře u knih
Kamenný most
Jaroslav Seifert
Kamenný most mne velmi překvapil. Jaroslava Seiferta jsem si totiž spojoval s jiným tipem poezie. Poezie takové jemné a romantické. Tato sbírka mi přijde jiná. Některé verše mi přišly hodně silné a temné, až mi z nich běhal mráz po zádech. Jeden příklad za všechny:
Kruh zavírá se. Mrtva žije
tvář, která skryta za mříží je.
Mříž jako rouška oči cloní,
nemůže slzy utřít do ní,
- nemůže slzy utřít do ní.
Ale jsou zde i krásné verše, při kterých mé srdce plesalo blahem:
Nad věžemi se hvězdy smály,
ach, povídali, že mu hráli,
copak se hvězda smáti může?
Pod jezem rybář zůstal němý;
jez totiž řeku pod dlaněmi
mu proměňuje v bílé růže.
To je taková krása.
Dávám čtyři a půl hvězdy.
Kluk z kostek
Keith Stuart
Kluk z kostek je příběh o rodině, ve které se velká část rodinného života točí okolo autistického syna. Problémy nakonec vyústí v to, že otec opustí rodinu a posléze skrze navazování vztahu se svým synem se snaží situaci dát do pořádku.
Mě osobě zaujal hned z počátku hlavní hrdina. Působil na mne hodně nevyzrále a skoro se mi chce říci, jako velké dítě. Postupně se to trochu zlepšilo, ale podle mého názoru někteří spisovatelé dovedou vnitřní proměnu svých postav popsat mnohem lépe a uvěřitelněji.
Příběh samotný mi přišel takový běžný. Rodinné trable, změna práce atd. Podobně jako v této knize, tak i v živote se většinou tyto věci sejdou najednou a vznikne z toho pěkný guláš. Dobře se o tom čte, trochu hůře zažívá na vlastní kůži, ale není to nic zvláštního a výjimečného.
Kluk z kostek je pro mne příběh o rodinné soudržnosti a o tom, že rodinu a vztahy se svými blízkými musíme opečovávat a starat se o ně. Přestože příběh je čtivý a jeho vyznění je veskrze pozitivní, tak mne působil trochu jako film pro mládež. Z tohoto důvodu hodnotím knihu jako průměrnou.
Bolest
Cruja Šalev
Bolest je román od izaraelské autorky. Hlavní postavou je žena, která v minulosti přežila teroristický útok a bolest je pro ní doslova součástí každodenního života. Při návštěvě lékaře se náhodou setká se svou bývalou láskou z mládí a staré city se opět probudí k životu.
Na knize oceňuji způsob, jakým autorka dovede vystihnout některé situace a pocity. Jeden takový moment, který mi silně utkvěl v paměti, je když hlavní hrdinka přijde do nemocnice, jak se najednou cítí odosobněně. To mi přišlo velmi dobře popsané a podobných připodobnění je v knize celá řada.
To co mi nesedělo, byl na můj vkus uspěchaný závěr. Působilo to na mne, jakoby někdo stanovil maximální počet stran a autorka musela příběh doslova mávnutím kouzelného proutku ukončit. Přitom je to dobře napsaná kniha a já bych raději dalších 200 stran, než takto ustřihnuté a šablonovité završení příběhu.
Cruja Šalev je autorka, která má podle mého názoru veliký talent. Její román Bolest mne emočně oslovil mnohem hlouběji, než spousta jiných knih. Jediné co mne trochu mrzí je ukvapený závěr, ale i přesto si myslím, že si tato kniha zaslouží 5 hvězd.
Caravaggio
Milo Manara
Caravaggio je komiksové zpracování životopisu slavného italského malíře. Já jsem v tomto směru doslova nepopsaný list papíru a jméno Caravaggio jsem až do tohoto roku nikde neslyšel a nebo jsem ho úspěšně ignoroval. Pak jsem na něj náhle narazil v několika různých knihách. Tak jsem si půjčil jeho životopis, abych se o něm něco dozvěděl.
Z životopisu Caravaggia jsem pochopil, že byl velmi talentovaný a svou tvorbou se navždy zapsal mezi světové malíře. Přesto byl jeho život jedna velká horská dráha a to nikdy nemůže dopadnout dobře. Prostě život si každý musí uspořádat sám a ne každému je přáno. Dávám čtyři hvězdy.
Dobývat nebe
Louis de Wohl
Dobývat nebe je román inspirovaný životem svaté Kateřiny Sienské. Když to vezmu z dnešního pohledu, kdy se spousta žen živí tím, že zveřejňuje své intimní fotky na různých sociálních sítí a porovnám to s dobou, kdy ty samé ženy řekly, že chtějí být nevěstou Kristovou a bylo hotovo, tak to působí naprosto neuvěřitelně.
V každém případě mě se líbila více první polovina knihy, která popisuje mládí Kateřiny, její vystupování před církevním soudem atd. Tam doopravdy působí jako světice. V druhé části knihy mi to spíše přišlo jako takové vyjadřování ke všemu, prostě politika. Nic moc.
Osobně na tuto knihu nahlížím jako na historický životopis. Vůbec nehodnotím, zda všechny události v ní popsané jsou nebo nejsou pravdivé. Něco je doložené historicky a něco na mne spíše působí ve stylu "říká se". V každém případě podle mne je tento román napsaný velmi čtivě a za sebe dávám čtyři hvězdy.
Řeka vypráví
Masudži Ibuse
Řeka vypráví je soubor krátkých povídek s tématem rybaření, řeky a prostých lidí. Nejedná se o žádné rychlé čtení, ale spíše o meditaci nad obrazy přírody. Podle mého názoru tato sbírka povídek krásně zobrazuje duši japonska a přibližuje nás jako lidi jeden druhému. A v tom spatřuji pravý význam literatury.
Nepřemožitelný
Stanisław Lem
Nepřemožitelný je kniha od jejíhož vydání uběhlo více než padesát let, což je podle mne ve sci-fi literatuře velmi dlouhá doba. Přesto si myslím, že tato kniha má stále co nabídnout i současným čtenářům. Na rozdíl od různých space oper vás totiž nezahltí směsicí neznámých a často matoucích pojmů, ale nabídne celkem prostý příběh ve stylu: "o co tady ksakru jde."
Podle mého názoru kniha není moc čtivě napsaná, alespoň mně se nečetla moc dobře. Styl mi přišel trochu kostrbatý. Nicméně je celkem krátká a to co nabídne je velmi zajímavé vyústění, které považuji za jedno z nejoriginálnějších ve sci-fi literatuře. A navíc je to srozumitelné i bez hlubších vědeckých znalostí. A to se mi na této knize velmi líbilo. Dávám čtyři hvězdy.
P.S. Zajímavostí je, že kniha se stala inspirací pro stejnojmennou video hru. Děj hry je nenásilně zasazen do doby, ve kterém se odehrává příběh vylíčený v knize. Nicméně pokud znáte knihu, tak už vás pointa zdaleka tolik nepřekvapí. Přesto je zajímavé projít se po planetě Regis III a zažít ji na "vlastní" kůži. :)
Mráz
Bernard Minier
Mráz je kriminální příběh odehrávající se v prostředí mezinárodní věznice pro obzvlášť závazné psychicky poznamenané jedince. Tohle trochu připomíná Mlčení jehňátek, ale chybí tady dr. Hannibal Lecter. A místo Jodie Foster je zaprděný páprda, který nevyhraje cenu sympaťák roku ani kdyby se třikrát rozpůlil. Zkrátka hlavní postava nic moc. I Lysbeth Salanderová s tím bordelem v obličeji byla sympatičtější.
Pokud jde o příběh, tak zápletka je uvedena situací, která se zdánlivě vzpírá racionálnímu vysvětlení. Na úvod dobré, ale rozřešení je v celku pragmatické a ne příliš originální. Navíc ta omáčka okolo, že se hlavní hrdina zaplete s manželkou kolegy, který je gay! No nevím, tak proč se k sakru brali?! Ale to je holt moderní trend, na kterém se spousta spisovatelů veze a proto zůstanou ve škatulce průměr a nikdy nevybočí z řady, což je i případ této knihy.
Mráz je průměrná detektivka, která má celkem blbého a nesympatického hlavního hrdinu. A ani příběh mi nepřišel nijak výjimečný. Tohle zkrátka není kniha, ke které se chci vracet. Dávám tři hvězdy.
Obsluhoval jsem anglického krále (5 povídek)
Bohumil Hrabal
Obsluhoval jsem anglického krále je mé první seznámení s Bohumilem Hrabalem. Současně je to má první kniha, kde jsem pochopil, že nemohu čekat až dočtu větu, protože bych se dřív počůral. :) Touto poznámkou narážím na jedinečný Hrabalův styl, kdy jedna věta obsahuje asi tak 30 čárek a zaplní klidně více než jednu stranu.
Mimo vytříbený autorův styl mne zaujala "lehkost" s jakou hlavní hrdina proplouvá životem, dosahuje úspěchu a nakonec získává životní moudrost. Pro mne osobně zůstává poselstvím této knihy památná věta: "Moje štěstí bylo vždycky v tom, že mne potkalo nějaké neštěstí." Dýchá z toho na mne optimismus a životní nadhled. To se mi moc líbí.
Styl Bohumila Hrabala je neobvyklý a žádnou podobnou knihu jsem dosud nečetl. Zároveň na mne z jeho textu promlouvá životní moudrost a zkušenost, kterou lze získat pouze tím, co člověk prožije. Přestože nemám nic, co bych této knize vytknul, tak pocitově to jsou 4 hvězdy.
Vzpomínka na Zemi
Liou Cch'-sin
Vzpomínka na Zemi uzavírá stejnojmennou trilogii o střetu lidstva s mimozemskou civilizací. A já si po jejím přečtení vůbec nejsem jistý jestli to dopadlo dobře nebo špatně. :) Je to zvláštní pocit, protože to se mi moc často nestává.
Autor jde ve svých představách tentokrát tak daleko do budoucnosti, že si myslím, že některé jeho nápady nejsou v principu vůbec fyzikálně možné. Je to samozřejmě pouze dojem, ale když si představím, že spolu civilizace bojují tím, že v části vesmíru změní nějaké fyzikální zákony a to vede k zániku protivníka, tak mi to přijde už trochu moc.
V závěru se mi líbilo, jak se rozhodli uchovat informace po milióny let. Civilizace, která dovede změnit fyzikální zákony, nakonec vytesá data do skály, protože "geologie". To mi přišlo vtipný. :-)
Podle mne je Vzpomínka na Zemi důstojné završení celé trilogie. Mě osobně se z celé série nejvíce líbil Temný les, protože mi přišlo, že se více drží věcí, které jsou alespoň z části reálné. To nic nemění na závěrečném hodnocení, které je výtečné. Pět hvězd.
Bratrstvo neohrožených: Velitel
Dick Winters (p)
Bratrstvo neohrožených: Velitel nese skrytý podtitul co se do filmu nedostalo. Podle mého názoru, je tato kniha tištěnou obdobou stejnojmenného seriálu. Pár věcí tam bylo navrch, ale mě osobně nepřišlo, že by to bylo nějak zásadní a důležité. Takže pokud znáte seriál, tak vám kniha moc nového nepřidá. Navzdory tomu si myslím, že na tom vůbec nezáleží. Číst Bratrstvo neohrožených bylo jedno velké napínavé dobrodružství. Já jsem si vyprávění moc užil a velmi rád se k této knize vrátím.
Zadní dům
Anne Frank
K této knize mne přivedlo její komiksové zpracování, které podle mého názoru není příliš povedené a tak jsem sáhnul po předloze.
Deník Anne Frankové je výpovědí o době, která přinesla spoustu bolesti, utrpení a smrt mnoha lidem. Zároveň je to psychologická sonda do duše dospívající dívky, která byla vnitřně nesmírně silná a odvážná. A uvědomovala si to.
Myslím, že osobnost Anne nejlépe vystihne krátký úryvek: "Jsem stále nezávislejší na rodičích, navzdory svému mládí mám víc životní odvahy, ve srovnání s mamkou správnější a nepochroumaný smysl pro spravedlnost. Vím, co chci, mám cíl, mám mínění, mám víru a lásku. Nechte mě, ať můžu být sama sebou, to mi stačí ke spokojenosti. Vím, že jsem žena s vnitřní silou a velkou odvahou!" To mluví za sebe a nemám co bych dodal.
Deník Anne Frankové pro mne byl velkým překvapením. Je to kniha, ve které lze nalézt inspiraci pro současnou dobu a podle mého názoru se zcela oprávněně zařadila mezi světovou literaturu. Myslím si, že kdyby Anne přežila válku, tak by se z ní stala velká spisovatelka. Ale když o tom přemýšlím, tak ona se tou vekou spisovatelkou nakonec stejně stala.
Deník Anne Frankové
Ari Folman
V posledních letech vzniká spoustu komiksů, vycházejících z knižní předlohy. Deník Anne Frankové je jednou z mnoha takto předělaných knih. Já jsem po ní v knihovně sáhnul čistě ze zvědavosti.
Čtení mi moc nesedlo, protože mi přijde, že některé pocity lépe vyjádříte textem a komiks mi pro to nepřijde příliš vhodný. Navíc u komiksu mám pocit, že si toho moc nepamatuji. Přínos této knihy spatřuji spíše v tom, že mne postrčila k přečtení originálního textu (překladu). To nyní činím. Mám za sebou asi dvě třetiny knihy a je to mnohem zajímavější.
Ve svém závěrečném hodnocení nechci shazovat dílo Anne Frankové, ale spíše chci vyjádřit, že mi forma komiksu nepřišla příliš vhodná. Podle mého názoru je knižní předloha mnohem hodnotnější a lépe vystihuje osobnost Anne Frankové. Tomuto zpracování dávám tři hvězdy.
Temný les
Liou Cch'-sin
Temný les je volným pokračováním Problému tří těles. Název není samoúčelný, ale odkazuje se na paralelu mezi vesmírem a temným lesem, ve kterém číhají predátoři na svou kořist. Vize temná a neveselá.
Příběhově události navazují na první díl, ale děj se soustředí na zcela jiné postavy. Nejzajímavější mi přišla myšlenka mediátorů, kteří dostanou volnou ruku a takřka neomezený rozpočet k tomu, aby našli řešení pro hrozbu mimozemské invaze. Je to představa strašně zvláštní, ale v kontextu navozené situace dává skvělý smysl. V realitě si ovšem nedovedu představit, že by se pro takové řešení našla široká politická shoda.
Pokud jde o postavy, tak jsem ocenil, že se tam objevil Ta Š aneb Velký Š. :) To je postava, která mi byla zpočátku hodně nesympatická, ale postupně jsem si jí velmi oblíbil, pro její pragmatický pohled na věc. Dále mne zaujal hlavní hrdina Luo Ťi. A to zejména tím, jakým prošel vývojem. To se mi moc líbilo.
Podle mého názoru je Temný les vynikajícím pokračováním Problému tří těles. Já osobně ho považuji za vrchol celé série. Je to sci-fi se vším všudy, kterou ocení zejména lidé se zájmem o kosmologii, protože v ní narazí na spoustu známých myšlenek. Vrním blahem a dávám plný počet hvězd.
P.S. Pokud vás zaujala teorie temného lesa, tak doporučuji výbornou přednášku Tomáše Petráska - Mimozemšťané před branami, která je volně dostupná na YouTube. Tématem přednášky jsou různé názory a postřehy, proč jsme ve vesmíru dosud neobjevili stopy jiné civilizace. Doporučuji.
Černočerná tma
Stephen King
Černočerná tma je sbírka čtyř hororových povídek. Podle mého názoru jsou to dobré povídky, ale Stephen King umí líp. Já osobně bych z jeho rozsáhlé tvorby raději sáhnul po něčem jiném a k těmto povídkám se nebudu vracet. Dávám tři hvězdy.
Kdyby ze světa zmizely kočky
Genki Kawamura
Kdyby ze světa zmizely kočky je útlá kniha s tématem blízké smrti. Hlavní hrdina si ujasňuje své vztahy s rodiči a s bývalou partnerkou a zamýšlí se nad tím, co je pro něj v životě důležité.
Toto téma bylo v literatuře zpracované mnohokrát, ale zde je podané fantaskně prostřednictvím ďábla, který se zjevuje hlavnímu hrdinovi a pokaždé nechá ze světa zmizet jednu věc. A tím "testuje" co je pro něj v životě doopravdy důležité.
Mě osobně nejvíce zaujalo zobrazení ďábla. Hlavní hrdina se ho v závěru ptá, proč vypadá jako on. A ďábel odpovídá, že je obrazem života, který mohl žít. Ďábel představuje personifikaci nenaplněného potenciálu. To mi přišlo vskutku ďábelské. :)
Krátký příběh skoro se mi chce říci čtenářská jednohubka s velmi zajímavým zobrazením ďábla. Osobně si myslím, že téma je podané zajímavě, ale mohlo by jít více do hloubky. Dávám 4 hvězdy.
Normální lidi
Sally Rooney
Normální lidi je román o lásce, o hledání a pozvání vlastní sexuality, o přátelství a o mnoha dalších tématech. Je to takový přímý pohled do života a duše dnešních dospívajících lidí. Nemusí se nám to líbit, nemusíme s tím souhlasit, ale tak to prostě je.
Podle mého názoru příběh Mariann a Connella velmi dobře vystihuje to, že dnes nejsou žádné pravidla a hranice pro vztahy a sexualitu. Všechno je možné a je v tom pěkný zmatek. Lidé velmi obtížně nachází to, v čem se cítí dobře. Lépe to asi nedovedu vyjádřit.
Kniha se rovněž dočkala seriálového zpracování, které podle mého názoru v mnoha ohledech předčí svou knižní předlohu. Jednak skvělými hereckými výkony hlavních protagonistů Daisy Edgar-Jones a Paul Mescala a dále skvělým hudebním doprovodem.
Podle mého názoru se jedná o skvělý román, který si zaslouží plný počet hvězd. Je velmi čtivý a po jeho přečtení na vás čeká ještě lepší seriál.
Problém tří těles
Liou Cch'-sin
Problém tří těles je fenomén, který zazářil ve sci-fi literatuře, jako kometa na noční obloze. Já osobně jsem se k této knize dostal až po přečtení sbírky povídek Toulavá Země. Ano, jsem tak trochu ignorant. :)
Problém tří těles je kniha, která se svým názvem odkazuje na stejnojmenný problém z Newtonovské mechaniky. V principu jde o to, že soustava tří gravitačně vázaných těles je tak složitá, že analyticky nelze přesně vypočítat, jaká budou mít tato tělesa trajektorii. A to je ústřední problém okolo, kterého se točí zápletka této knihy, přestože to na první pohled není patrné.
Mě se tato kniha velmi líbila, ale současně na mne při jejím čtení doléhala znepokojivá a tíživá atmosféra. Zkuste sami sobě položit otázku, jak moc by vám společnost musela ublížit, aby jste byli schopní ji zradit. Samotná otázka není moc příjemná. Přestože atmosféra není příliš optimistická, tak je to vše vyvážené tím, že na vás autor doslova srší jeden originální nápad za druhým. A v závěru přichází i s poměrně vtipným a pragmatickým pohledem na vzniklou situaci.
V knize se vyskytuje plno odkazů na různé oblasti fyziky, což pro někoho může být trochu složitější na "vstřebání". Já čtu hodně vědeckopopulární knihy z oblasti astronomie a kosmologie a tak mi to celkem nedělalo problém, ale kamarád mi říkal, že se v některých pasážích ztratil a musel je číst vícekrát. Takže úplně jednoduché čtení to není.
Problém tří těles je velmi originální román a podle mého názoru se autorovi podařilo posunout hranice žánru o kousek dál. Knihu bych doporučil všem lidem, kteří mají rádi chytré příběhy se sci-fi tématikou. Dávám pět hvězd.
P.S. Tato knižní série se dočkala rovněž seriálového zpracování. Mě se první série velmi líbila, ale doporučil bych nejprve si přečíst knižní předlohu. Seriál má totiž jinou strukturuje a od počátku se tam objevují dějové linky ze všech tří knih.
Město v oblacích
Anthony Doerr
Město v oblacích je můj druhý román od Anthonyho Doerra. Svou strukturou mi trochu připomíná Atlas mraků. Prolíná se v něm několik příběhů v různých časových rovinách. Tím však podobnost zcela končí a po obsahové stránce je příběh zcela jiný.
Bohužel je pro mě velmi obtížné vyjádřit o čem tento román vlastně je. Velmi dobře se mi četl, ale nějak nemohu najít, žádný bod o který bych se opřel. Vnitřně mám pocit, že se s tímto autorem mijím a velmi obtížně hledám něco hlubšího, čím by mne v této konkrétní knize oslovil.
Přestože se jedná o oceňovaného a velmi dobře hodnoceného autora, tak já jsem se v této knize nenašel. Mám pocit, že je napsaná hodně "vyumělkovaně" a chybí mi v ní hlubší prožitek. Něco co vám dá jenom život. Z tohoto důvodu dávám tři hvězdy.
Dívka, která kopla do vosího hnízda
Stieg Larsson
Dvojice knih Dívka, která si hrála s ohněm a Dívka, která kopla do vosího hnízda završují trilogii Milénium. Obě knihy na sebe velmi úzce navazují a proto dávám jeden společný komentář.
Příběh se soustředí na Lisbeth a na její minulost. Zatímco první díl byla taková čistokrevná detektivka, tak pokračování má už více prvky thrilleru. Významnou úlohu hrají tajné služby a některé příhody jsou takřka na hranici uvěřitelnosti. Přesto je to čtení velmi napínavé a co do kvality se drží prvního dílu.
Velmi pozitivně vnímám, že postavy nejsou černobílé. Mají své kladné i záporné stránky a jsou prostě dobře prokreslené. Hlavně Lysbeth ta holka je fakt "psycho" a přijde mi, že jediné co je na ní sexy, jsou její geniální hackerské dovednosti. :)
Podle mého názoru se jedná o velmi nadprůměrnou detektivní trilogii, která si v rámci žánru vydobyla své nezastupitelné místo. Pokud bych měl někomu doporučit nějakou detektivku, tak bude právě tato trilogie. Dávám plný počet hvězd, protože jsem si to užil.
