Město v oblacích
Anthony Doerr
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/484494/bmid_mesto-v-oblacich-GZw-484494.jpg
5
218
218
Hrdinové románu Cloud Cuckoo Land se snaží pochopit svět kolem sebe: Anna a Omeir na protějších stranách impozantního městského opevnění v průběhu obléhání Konstantinopole v roce 1453; pubertální idealista Seymour útočící na veřejnou knihovnu v současnosti; a Konstance na mezihvězdné lodi na cestě k exoplanetě několik desítek let v budoucnosti. Stejně jako Marie-Laure v románu Jsou světla, která nevidíme, jsou Anna, Omeir, Seymour a Konstance snílci a outsideři, kteří v sobě dokážou najít vynalézavost a naději uprostřed nebezpečí. Starobylý text – příběh Aethona, který se touží stát ptákem, aby mohl vzlétnout do utopického ráje v nebi – poskytuje těmto nezapomenutelným postavám útěchu, ale zároveň je pro ně jakýmsi tajemstvím. Doerr utkal tapiserii časů a míst, která odráží naše nesmírné propojení – navzájem mezi sebou, s jinými druhy, s těmi, kteří žili před námi, a s těmi, kteří tu budou, až už tady nebudeme. Cloud Cuckoo Land, věnovaný „knihovníkům dneška, včerejška a následujících let“, je neuvěřitelně krásný román od žijícího klasika americké literatury, v němž se minulost, přítomnost i budoucnost propojuje ve velkolepý celek.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2022 , MOBA (Moravská bastei)Originální název:
Cloud Cuckoo Land, 2021
více info...
Přidat komentář
Čteme knihy a dychtivě krmíme naši hladovou mysl... vyprávíme příběhy a bezmezně sytíme naši hladovou duši... taková ta óda na kouzla, která nevidíme... trochu mi tedy trvalo naladit se na všechny ty strastiplné zákruty osudů všech zúčastněných... nicméně autorův laskavý dar slova mi nakonec nejednu myšlenku vytesal hluboko do hercny... ať už o nekonečném člověčím mamonu či tolik aktuálním environmentálním zmaru... vyzdvihnu do oblak však tu nesmírnou lásku k příběhům... ke knihám... opatrujme je... především kvůli nám samotným.
(SPOILER)
Město v oblacích bylo příjemným překvapením a knižním objevem, na který jsem v roce 2024 (díky výzvě) narazila. Příběh je ze začátku dosti neuchopitelný, ale čím více do něj zabředáváme, tím více se fragmenty příběhů začínají propojovat. Použiji dvě slova, která zazněla již níže v komentářích a která podle mě knihu naprosto vystihují - krásná a laskavá. Za mě bych ještě dodala "dojemná" a "místy kýč." Ale takový ten kýč, který někdy k životu potřebujete.
SPOILER
Téma, které jsem si v knize našla já, bylo jakési hledání smyslu života, nalezení onoho "purpose," tečky. A každá postava tu svou "tečku" našla. Jedinou vadou na kráse (a možná také důvod, proč jsem ubrala jednu hvězdičku), bylo ukončení příběhu Konstance. Za mě perfektní závěr, ona tečka, přišel ve chvíli, kdy opouští "loď," poprvé na ni dopadají kapky deště, poprvé sleduje východ slunce. Konec. Nádherný magický obraz, kterým její příběh pro mě byl ukončen. Autor však pokračuje v epilogu dále, jakoby se bál jakési otevřenosti konce. Nebo snad z potřeby umocnit provázání všech příběhů s příběhem Aethona (v podobě přepisu, který Konstance pořídila a dále jej vypráví/předává své ratolesti)? Já tento epilog opravdu nepotřebovala. Trochu mě "uzemnil" po tom krásném kýči, kterým (za mě) příběh Konstance pro čtenáře měl skončit. Ale to je věcí osobního vkusu :-)
Město v oblacích je můj druhý román od Anthonyho Doerra. Svou strukturou mi trochu připomíná Atlas mraků. Prolíná se v něm několik příběhů v různých časových rovinách. Tím však podobnost zcela končí a po obsahové stránce je příběh zcela jiný.
Bohužel je pro mě velmi obtížné vyjádřit o čem tento román vlastně je. Velmi dobře se mi četl, ale nějak nemohu najít, žádný bod o který bych se opřel. Vnitřně mám pocit, že se s tímto autorem mijím a velmi obtížně hledám něco hlubšího, čím by mne v této konkrétní knize oslovil.
Přestože se jedná o oceňovaného a velmi dobře hodnoceného autora, tak já jsem se v této knize nenašel. Mám pocit, že je napsaná hodně "vyumělkovaně" a chybí mi v ní hlubší prožitek. Něco co vám dá jenom život. Z tohoto důvodu dávám tři hvězdy.
Musím říci, že Město v oblacích jsem dlouho odkládala z důvodu obsahu i obsáhlosti, ale jakmile jsem se začetla - nešlo přestat..
Je to taková zvláštní kniha o knihách a o tom jak na nás může takový starodávný příběh působit napříč staletími.
Postupně se nám prolínají příběhy několika lidí v různých časových úsecích, které spojuje právě starořecký příběh pastýře Aethóna, který jim prakticky pomáhá překlenout nějaká jejich těžká životní období.. Anna a Omeir v 15.století, Zenón v 20-21. století, Saymour v 21. století a Konstance v blízké budoucnosti 22.století..
Je až neskutečné, jak vlastně všichni tito lidé jsou propojeni, napříč časem i kontinenty a že je spojuje právě kniha s příběhem bláhového pastýře...
A tedy úplně nejvíc mě dostal ten konec, neskutečné a excelentní..
Také zde můžeme najít spoustu témat k zamyšlení, což naprosto zbožňuji...
Krásný příběh! Je vyprávěn podobně jako Jsou světla, která nevidíme - z několika perspektiv, v několika časových rovinách a zcela nechronologicky; Město v oblacích je v tomto na čtenáře ještě náročnější - perspektiv je více, časové roviny snad nemůžou být od sebe vzdálenější (počítáme-li Mrakoptakohrad, pak od antiky až po budoucnost) a postavy rozdílnější. Co má společného mladistvý terorista z 20. století se znetvořeným bulharským rolníkem obléhajícím v 15. století Konstantinopol nebo s osamělou dívkou na kosmické lodi kdesi v hlubokém vesmíru? Prvních 400 stran máte pocit, že čtete tři rozdílné knihy velmi volně propojené jediným pojítkem, kterým je starověký příběh pastýře Aithóna, ale závěr vše naprosto nečekaným způsobem proplete a celému vyprávění dá smysl.
Za mě mooožná ještě o kousíček lepší než Světla!
Skvělé. Dlouho jsem ji odkládala, protože O dívce Grace opravdu miluju, ale nebylo vůbec třeba se bát. Doerr mě znovu zase naprosto dostal a já se hluboce skláním před způsobem jakým to udělal.
Najviac ma bavila dejová linka s Konštanciou a Annou. Fiktívne antické dielo o Mrakokukučkove a jeho ceste dejinami, bolo tiež zaujímavé.
Nebudem klamať na kúpu tejto knihy ma zlákala nádherná obálka a úžasná oriezka. A až potom som sa začala zaujímať o čom tento príbeh vlastne je. Ako povedal samotný autor: Je to pocta všetkým knihám. A ja súhlasím. V knihe je veľa náznakov, myšlienok, odkazov na pominuteľnosť kníh. Je to kniha o sile ľudského ducha, o túžbe, o nevzdaní sa.
Minulosť: Anna a Omeir, prítomnosť: Zenón a Seymour, budúcnosť: Konštancia a Sibyla.
Narodenie, život, smrť.
Tri príbehy popretkávané spoločnou niťou, ktorou je rozprávanie o bláznovi Aithónovi, ktorá sa rozhodol nájsť čarovné mesto v oblakoch, kde na korytnačkách rastú medovníky, v potoku tečie varené víno a sú tam penisy ako stromy (áno naozaj to tam je).A tak ako sú postupne odhaľované jednotlivé zvitky tohto príbehu, sa postupne odvíjajú aj príbehy našich dvojíc.
Na tejto knihe sa mi veľmi páčilo, ako autor na pozadí jemnulinko rieši aj aktuálne spoločenské otázky. Príbeh má v sebe mnoho filozofických odkazov, ktoré stoja za zváženie. Každá z dejových liniek je špecifická, má svoje čaro a svoje silné a slabé stránky. Mojou najobľúbenejšou časťou boli tie s Konštanciou, jej uvedomenie si vlastnej existencie a smrteľnosti bol pre mňa jedným z vrcholom knihy. Ale...
Tu sa dostávam k tomu, prečo nemôžem dať viac plný počet hviezd. Príbeh je pekný, je cítiť autorov špecifický rukopis, lenže nijako som nebola vtiahnutá do deja. Pripadala som si ako nezaujatý pozorovateľ (neviem ako to vyjadriť), ako keby sledujem nejaký pokus, jednoducho som necítila ten príbeh spolu s postavami.
Od druhej polovice kniha naberie tempo. A posledných cca 200 strán je skvelých. Ale
skoro som to tesne predtým zaklapla, keďže som došla k časti, kde v Konštanciinej linke bol vyspoilerovaný celý záver. Ja nemám problém so spoilerami, niekedy ich dokonca pred dočítaním vyhľadávam, ale tu mi to vyslovene vadilo.
Záver je krásny, všetko do seba zapadne, žasnete nad spôsobom akým autor dokázal jednotlivé linky prepojiť a na konci zistíte, že vám tie postavy budú chýbať. Len škoda, že tomu tak nebolo väčšinu knihy a chýba tam tá štipka niečoho navyše, čo by robila z tohto príbehu nezabudnuteľný.
Výborný. Stylem i strukturou hodně připomíná mého oblíbeného Davida Mitchella, což je pochvala nejvyšší.
Nesmírně laskavá a krásná kniha. Anthony Doerr píše báječně, poutavě, v málo slovech řekne mnoho a zároveň to poví vždy tak moc hezky. Tohle je moje druhá kniha od něj, první byla Jsou světla, která nevidíme, a přijde mi, že tahle kniha je snad ještě o něco lepší. Celou dobu čtení jsem měla úsměv na tváři a teď po dočtení mám takový příjemný pocit, který věřím, že se mnou zůstane ještě hodně dlouho. V knize jsem našla spousty nádherných myšlenek. Milovala jsem úplně všechny linky, které v knize byly, nejvíce asi Zenóna, Annu a Omeira, avšak ke konci jsem si velmi zamilovala Konstance a i Seymoura. Ale hlavně nejvíc jsem milovala celou linku s Aithónem, která je protkaná do příběhu a vytváří nesmírně vřelou atmosféru. Miluju starověké Řecko, v době čtení knihy jsem žila delší dobu v Soluni a i jsem navštívila na pár dní Istanbul, proto pro mě měla kniha ještě osobnější význam. Opravdu moc doporučuji všem, aby si knihu přečetli, protože tolik hezkých momentů a myšlenek pokupě jsem už dlouho nečetla. "Svět stačí tak, jak je."
Anthony Doerr píše tak, že jeho styl si buď zamilujete nebo zošklivíte.
Já jsem se první třetinu knihy potýkala spíš s tím ošklivením. Nedávalo mi smysl skákání mezi různými časovými rovinami a bylo těžké si zvědomnit společnou linku, která všechny příběhy propojovala.
Nicméně další dvě třetiny už jsem byla ke knize skoro přikovaná a příběh, ač na mnoha místech krutý a nelítostný, jsem si zamilovala. Nejvíce mi přirostli k srdci Anna s Omeirem a taky Konstance. Paradoxně vývoj současné linky se Zénonem a Seymourem se mi líbil nejméně, ale to je v pořádku.
Řekla bych, že už tak 200 stran od konce (možná i více) jsem tušila, jak dopadne dějová linka s Konstance a už od začátku mi něco napovídalo i rozzuzlení u Anny a Omeira, ale musím uznat, že nejvíce mě překvapil konec příběhu Seymoura a téměř jsem jej oplakala.
Ve výsledku se jedná o krásnou knihu, ve které čtenář najde všelijaké lidské charaktery, které v něm zmobilizují paletu různých emocí. Ale abych se přiznala, kniha mě neohromila natolik, abych měla někdy motivaci si ji přečíst znovu.
Krásná, čtivá kniha, která propojuje několik lidských životů od středověku až po dalekou budoucnoust. Ústředním bodem knihy je antické dílo Dogena.
Příběhy v této knize by vydaly na tři samostatné romány. Pojítkem mezi dějovými linkami je rukopis starořeckého Diogena - nutno říci, že z mého pohledu rukopis nebyl nic zvláštního či geniálního, jeho vzácnost jsem viděla v jeho stáří, v tom, co všechno přežil. Jako minus a daň za dějový a časový propletenec vidím to, že na mě kniha působila mírně roztříštěně. Některé události v knize mi přišly nepravděpodobné (nebudu spoilerovat). Celkově kniha ale byla čtivá, originální a zajímavá svým námětem i zpracováním.
Nezalekněte se ze začátku více dějových linek a hlavních postav jako já, dostanete se do toho rychle, příběhy nejsou nijak komplikované a těch postav vlastně nakonec taky není tak moc :-)
(SPOILER)
Mala som problém začítať sa a zorientovať sa v tých štyroch príbehoch ktoré sa tu striedajú. Občas som knihu musela odložiť.
Príbeh je krásny a zvláštne prepletený. Nájdete tu kúsok rozprávky, drámu, romantiku ale aj trochu sci-fi.
V každej časovej línii sa mi na postavách páčilo niečo iné.
Pri Anne a Omeirovi ich bojovnosť, ich ťažké osudy ich spojili a nakoniec, chtiac nechtiac mali krásny jednoduchý život.
Konštancia ma uchvátila svojou múdrosťou. Dokázala prekabátiť stroj ktorý im riadil život a zistiť, že im celý život klamala. Riskovala život aby svoj život získala.
Zenón je tu vykreslený od dieťaťa po starca, aj keď jeho postava si toho zažila asi najviac, uchvátila ma najmenej.
Seymoura mi bolo ľúto lebo za to čo sa dialo nemohol, ale na druhej strane ma to hnevalo.
A nakoniec Aithón, somárik ktorý si zmyslel že ich ísť do oblakov? Povezdte, kto z nás sa ním občas nestal?
Mrakokukučkovo krásne spája všetky tri príbehy, príbehy kde Aithón zohral svoju úlohu.
To bylo tak překrásné čtení. Já, bohužel, neznám taková slova, která by dokonale vystihla, jak se mi tato kniha líbila. Bylo to jako zblízka hledět na okno pokryté ledovými květy a bát se zhluboka vydechnout, aby ta krása nezmizela. Neuchopitelna a nepopsatelna krása, kterou jsem nalezla ve všech Doerrovych knihách. Je to výjimečná kniha. A mě zbývá jen poděkovat, že jsem si něco takového mohla přečíst.
Dočteno jen do jedné třetiny. Za mně zdaleka nejslabší Doerrova kniha. Ve Světlech byly tři postavy, každá z nich dobře vykreslená a člověk napjatě čekal co dalšího se jim stane. Tady je hlavních postav prakticky šest a jejich příběhy jsou nudné asi jako šest vydestilovaných Reader's Digest příběhů nacpaných do jedné knihy.
Za mě jednoznačně palec nahoru.Autor propojil minulost,současnost a budoucnost starověkým až archetypálním příběhem o cestě jedince za bezmezným štěstím a tento příběh se pak fakticky i přeneseně odráží v životech hlavních hrdinů.Dějové linky jednotlivých postav nejsou složité,ale autor dokáže vtáhnout do děje.Je to pocta nezlomnosti lidského ducha,je to o síle příběhů ,o naději a o tom, že na konci se vždycky vrátíme domů.
Lenže aj knihy zomierajú ako my. Pohltia ich plamene a voda, pominú sa ústami červov a rozmarmi tyranov. Ak ich pozorne nestrážime, odídu zo sveta. A s knihou druhýkrát zomiera aj pamäť.
3 dejové, časové línie, ktoré sú vzdialené stáročia, ale v podstate ich spája rukopis gréckeho autora Diogena. Príbeh, ktorý napísal pre svoju chorú neter a rukopis sa zachovával stáročia.
V 15.storočí ho našla Anna, ktorá po smrti sestry uteká z Konštantínopolu. Ten oblieha nový sultán, za ktorého bojuje aj mladý Omeir, chlapec s rázštepom pery, ktorý nemal žiť... Stretnú sa a spoločne sa vracajú na jeho farmu.
Druhá línia sa odohráva v súčasnosti. K rukopisu sa dostane Zenón, ktorý ho preložil a práve nacvičuje v miestnej knižnici s deťmi túto hru. V tej chvíli však na prízemí akýsi mladík postrelil recepčného a chce vyhodiť budovu do vzduchu. Mladíka Seymura zmanipulovala teroristická skupina a presvedčila ho, že vraždením pomáha prežiť našej planéte... Zenón sa podujme zakročiť, bombu vynesie von, tá vybuchne a on tak obetuje svoj život za záchranu mnohých ďalších.
A napokon tretia línia sa odohráva na kozmickej lodi, kde je šesťročné dievčatko Konštancia, ktorá je súčasťou expedície na záchranu ľudstva. Loď letí na novú planétu, prepukne tam však pandémia, musí byť izolovaná od ostatnej posádky a rok v izolácii si kráti výletmi do minulosti planéty Zem. Cez systém Atlas spoznáva otcovu minulosť, dostane sa ku knihe, ktorú čítaval a preložil ju Zenón... Konštancia zisťuje, že nič nie je tak ako vyzeralo, že je to len blud a...
Mesto v oblakoch je niečo úplne iné ako Svetlo, ktoré nevidíme...no stále je tam prítomný rozprávačský talent Anthony Doerra. Zručne prepája viaceré žánre, je to dráma (zánik ľudstva, ničenie planéty, ekologická katastrofa), sci-fi, fantasy, poetický román.....
Silný je autor najmä v tom, ako predkladá čitateľovi ľudské osudy, ako vykresľuje postavy, ktoré sú silné, bojujú aj napriek nepriazni osudu. Je to román o zvedavosti, ľudskom šťastí, obetavosti, nádeji, o domove, ale aj o strachu z neznámeho a o prekonávaní obáv zo smrti.
Výborná knížka, za mě nicméně o fous pod "Světly...". Propejení příběhů v konci nefunguje tak dobře a výborné pasáže se přeci jen střídají s méně záživnými. Přesto i přes ten rozsah přečteno rychle a s radostí. 90%.
Štítky knihy
historie, dějiny 15. století divadelní hry cestování budoucnost jiné světy Istanbul, Konstantinopol kosmické lodě sci-fi prolínání minulosti a současnosti
Autorovy další knížky
| 2015 |  Jsou světla, která nevidíme |
| 2017 |  O dívce Grace |
| 2016 | Zeď vzpomínek |
| 2016 | Sběratel mušlí |
| 2018 | Čtvero ročních období v Římě |
(SPOILER) Na rozdiel od knihy Svetlo, ktoré nevidíme mi tu epilóg nevadil. Tam už ho podľa mňa nemusel dávať.
Ešte ma napadlo, či Konštancia nie je vzdialeným potomkom Omeira a Anny.