Město v oblacích
Anthony Doerr
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/484494/bmid_mesto-v-oblacich-GZw-484494.jpg
5
241
241
Hrdinové románu Cloud Cuckoo Land se snaží pochopit svět kolem sebe: Anna a Omeir na protějších stranách impozantního městského opevnění v průběhu obléhání Konstantinopole v roce 1453; pubertální idealista Seymour útočící na veřejnou knihovnu v současnosti; a Konstance na mezihvězdné lodi na cestě k exoplanetě několik desítek let v budoucnosti. Stejně jako Marie-Laure v románu Jsou světla, která nevidíme, jsou Anna, Omeir, Seymour a Konstance snílci a outsideři, kteří v sobě dokážou najít vynalézavost a naději uprostřed nebezpečí. Starobylý text – příběh Aethona, který se touží stát ptákem, aby mohl vzlétnout do utopického ráje v nebi – poskytuje těmto nezapomenutelným postavám útěchu, ale zároveň je pro ně jakýmsi tajemstvím. Doerr utkal tapiserii časů a míst, která odráží naše nesmírné propojení – navzájem mezi sebou, s jinými druhy, s těmi, kteří žili před námi, a s těmi, kteří tu budou, až už tady nebudeme. Cloud Cuckoo Land, věnovaný „knihovníkům dneška, včerejška a následujících let“, je neuvěřitelně krásný román od žijícího klasika americké literatury, v němž se minulost, přítomnost i budoucnost propojuje ve velkolepý celek.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2022 , MOBA (Moravská bastei)Originální název:
Cloud Cuckoo Land, 2021
více info...
Přidat komentář
Výborná knížka, za mě nicméně o fous pod "Světly...". Propejení příběhů v konci nefunguje tak dobře a výborné pasáže se přeci jen střídají s méně záživnými. Přesto i přes ten rozsah přečteno rychle a s radostí. 90%.
Nádherná kniha, nemohla jsem ji odložit. Kazdou další kapitolou se mozaika příběhů a různých časových rovin skládala dohromady, až krásne vyvrcholila. Důležitý je motiv domova, přítomných okamžiku našeho života, zvídavosti a překonání strachu jak z našich činu, tak ze smrti. Linka s městem v oblacích byla krásne vymyšlená a jako nit vedla cely pribeh a poháněla ho dopředu. Děkuji autorovu za krásný čtenářský zážitek.
Anthony Doerr je můj oblíbený autor. Vůbec nevadí, kolik má kniha stran, hlavně když se děj na konci propojí a jednotlivé části dávají smysl. Hrdiny nesoudí a čtenáři předkládá zajímavé lidské příběhy.
Krásný vypravečský styl autora v několika časových rovinách, které se lehce dotýkají, setkávají i vzdalují. Příběhy z několika koutů světa a z několika epoch, kde hlavní roli hraje odhodlání jít za svým snem.
Úžasná knížka, od které se nejde odtrhnout. Doerr tady podle mě předvedl ještě vyšší vypravěčský level než v ostatnich knihách. Skvělé pracuje nejen s gradací příběhu samotného, ale i s frekvencí střídání vyprávění jednotlivých hrdinů.
Zajímavé přirovnání k Atlasu mraků od @slezmon - napadalo mě při čtení to samé :)
Velké překvapení, můj nejoblíbenější Atlas mraků v nové podobě. Opět jsem díky čtenářské výzvě narazil na poklad. Celou knížku i mou životní filozofii nacházím v názvu 22. kapitoly: "Všechno, co máš, je mnohem lepší než to, co tak zoufale hledaš" Od Doerra si ještě určitě něco přečtu.
V závěru to byla opravdu překrásná kniha a jsem ráda, že jsem se zpočátku nenechala odradit tím, že jsem se do děje knihy, díky přeskakování mezi postavami, nemohla docela dlouho začíst. Možná kdybych si přečetla popis knihy, což jsem vynechala, začetla bych se do příběhu rychleji.
Neobyčejná kniha psaná poetickým jazykem, jejímž hlavním tématem je zasněnost, touha po jiných světech a nakonec i hluboké zjištění, kde nebo v čem lze nalézt opravdové štěstí a naplnění. Najdeme tu pět zdánlivě zcela různorodých příběhů, pět hrdinů, které spojuje už na začátku příběhu jediné - handicap - ať už v podobě psychické, fyzické či handicap osamění a vydělenosti. Všichni tito hrdinové svým vyčleněním trpí, jsou hluboce citliví a vnitřně zasnění. Společnost je nepřijímá takové jací jsou, aniž by si to zasloužili a jejich těžkosti se během příběhu stále zvětšují. Svůj ostrůvek naděje hledají často v přírodě, která je čistá a krásná nebo v uměleckých artefaktech jak malba na stěně jeskyně, či text dávné knihy. Jako spojující nit se všemi příběhy táhne dávný Diogenův text o městě v oblacích, příběh o poblázněném pastýři Aithónovi, který tolik touží vidět město, jež podle ostatních neexistuje, že se vydá doslova až na kraj světa, aby jej našel. Hrdinové Doerrova románu se s příběhem v různé formě a za různých okolností setkávají a paralelně jako Aithón vedou svůj neustálý boj o svůj sen, dávný příběh jim často pomáhá přežít ty nejtěžší okamžiky, a tak jako to nejlepší knihy dělávají, obdarovává je během čtení nadějí a nakonec katarzí. Doerrova kniha je čtením, jež má několik úrovní, v životech jednotlivých hrdinů lze hledat zvláštní paralely. Zároveň je to kniha, která má hluboké poselství a je psána neuvěřitelně barvitým a poetickým jazykem.
Úžasné čtení. Moc mile napsané, poeticky ale i napínavě. Všechny příběhy spolu nádherně ladí.
Krásná kniha o starodávném antickém hrdinovi, jehož fantastický příběh znovu a znovu ožívá napříč různým časovým obdobím. Ten nápad se mi hrozně moc líbil, postavy a dej příběhu odehrávající se jakoby paralelně v 3 různých stoletích jsou stvořené fakt skvěle a autorova fantazie spojující a provazující zdánlivě nespojitelné je prostě úžasná. Z mého pohledu je tohle jedinečná a výjimečná kniha. Můžu jen doporučit.
Oslava příběhů, oslava knih, oslava cest, které musíme projít. Konstance v Argu, Anna a Marie a Omeir, Zénón a Ray a děti v knihovně, vnitřní vyhnanec Seymour a pastýř Aithón. Všichni se vracejí domů - a "svět stačí tak, jak je".
Miluji Doerra. Zdánlivě nesourodé příběhy se postupem času spojují a proplétají až dospějí do nádherného finále.
Moje čtvrté setkání s tímto autorem mě opět okouzlilo. Příběh vyprávěný v různých časových rovinách je strhující, napínavý i dojemný a také varovný. Připomněla jsem si oblíbený Atlas mraků. Oslava knih a lidské touhy po vědění a štěstí. Čtenářská lahůdka.
Neskutečné. Příběhy jsou mezi sebou tak propletené, že se nemůžete dočkat jejich rozuzlení. Hrdiny všech jednotlivých příběhů si zamilujete a chvílemi budete mít pocit, že jste v příběhu s nimi.
Autor se v příběhu zabývá i životním prostředí, což považuji za krásný bonus, díky tomu je kniha mírně nadčasová svým obsahem.
Kniha vás pohladí po duši.
Upozornění: rozhodně není pro začínající čtenáře :)
Přečteno se zatajeným dechem, jeden z letošních zážitků roku. Postavy, se kterými dýcháte, ať už je to Anna (jak je statečná), Omeir a Seymour (chce se vám plakat, jak to mají těžké), Zénon (ach, Zénone, ty smutný Zénone, tak osamělý), bystrá Konstance - všechny je musíte milovat. Nadčasové téma a láska ke knížkám a knihovnám.
Další příběh, který se člověka nějakým nepopsatelným způsobem dotkne na duši. Přestože se kniha skládá z více dějových linek, tak jsem hltala každý příběh jak jen možné to bylo. Autorovo psaní je tak milé, čtivé, jazyk je opravdu pestrý a hravý. Můj největší obdiv dostane autor však za vymyšlení tak komplikovaného, promyšleného a skvěle propojeného příběhu. Doufám, že si kouzlo knihy ponesu co nejdéle budu moc.
Doporučuji pro čtenáře, kteří četli a našli si zálibu v knihách jako Zlodějka knih, Jsou světla, která nevidíme, Kroniky prachu nebo Mlčící fontány.
Mám "multižánrové" a "multiepochální" příběhy ráda. Nenudím se, musím se soustředit a těším se na překvapující splynutí osudů všech hrdinů.
V tomto případě však musím srovnávat.
V excelentním románu Davida Mitchella Atlas mraků byly pojítky mezi šesti hrdiny napříč staletími, minulými i budoucími, znaménko ve tvaru komety a literární či jiná umělecká díla. Spojnicí pěti Doerrových hrdinů jeho nejnovějšího románu Město v oblacích jsou skutečná antická romance, byť se z ní dochovalo jen pár fragmentů, a jejich houževnatost. Zatímco Mitchell se v čase posunoval méně chaoticky, nejdříve tam a pak zpět, Doerr udržuje čtenáře ve střehu neočekávanými změnami nejen vypravěčů a jejich ér, ale také časových úseků... Více v recenzích
Je to moje druhá kniha, kterou jsem od autora četla. Zas a znovu oceňuji autorův květnatý jazyk, obrovskou slovní zásobu a schopnost pospojovat na první přečtení nespojitelné. Moc hezká fantasy kniha.
Román o strastiplné pouti staletími, kde je poutníkem bájný příběh o pošetilci, který se chtěl stát ptákem a doletět do zlatého města nad oblaky. Propojení jednotlivých dějových linek bylo úžasné.
Kniha je poměrně dlouhá a ne vždy záživná, ale když do sebe na konci všechny dílky skládačky zapadnou, uvědomíte si, že to za to občasné trápení stálo.
Štítky knihy
historie, dějiny 15. století divadelní hry cestování budoucnost jiné světy Istanbul, Konstantinopol kosmické lodě sci-fi prolínání minulosti a současnostiAutorovy další knížky
| 2015 |  Jsou světla, která nevidíme |
| 2017 |  O dívce Grace |
| 2016 | Zeď vzpomínek |
| 2016 | Sběratel mušlí |
| 2018 | Čtvero ročních období v Římě |
Lenže aj knihy zomierajú ako my. Pohltia ich plamene a voda, pominú sa ústami červov a rozmarmi tyranov. Ak ich pozorne nestrážime, odídu zo sveta. A s knihou druhýkrát zomiera aj pamäť.
3 dejové, časové línie, ktoré sú vzdialené stáročia, ale v podstate ich spája rukopis gréckeho autora Diogena. Príbeh, ktorý napísal pre svoju chorú neter a rukopis sa zachovával stáročia.
V 15.storočí ho našla Anna, ktorá po smrti sestry uteká z Konštantínopolu. Ten oblieha nový sultán, za ktorého bojuje aj mladý Omeir, chlapec s rázštepom pery, ktorý nemal žiť... Stretnú sa a spoločne sa vracajú na jeho farmu.
Druhá línia sa odohráva v súčasnosti. K rukopisu sa dostane Zenón, ktorý ho preložil a práve nacvičuje v miestnej knižnici s deťmi túto hru. V tej chvíli však na prízemí akýsi mladík postrelil recepčného a chce vyhodiť budovu do vzduchu. Mladíka Seymura zmanipulovala teroristická skupina a presvedčila ho, že vraždením pomáha prežiť našej planéte... Zenón sa podujme zakročiť, bombu vynesie von, tá vybuchne a on tak obetuje svoj život za záchranu mnohých ďalších.
A napokon tretia línia sa odohráva na kozmickej lodi, kde je šesťročné dievčatko Konštancia, ktorá je súčasťou expedície na záchranu ľudstva. Loď letí na novú planétu, prepukne tam však pandémia, musí byť izolovaná od ostatnej posádky a rok v izolácii si kráti výletmi do minulosti planéty Zem. Cez systém Atlas spoznáva otcovu minulosť, dostane sa ku knihe, ktorú čítaval a preložil ju Zenón... Konštancia zisťuje, že nič nie je tak ako vyzeralo, že je to len blud a...
Mesto v oblakoch je niečo úplne iné ako Svetlo, ktoré nevidíme...no stále je tam prítomný rozprávačský talent Anthony Doerra. Zručne prepája viaceré žánre, je to dráma (zánik ľudstva, ničenie planéty, ekologická katastrofa), sci-fi, fantasy, poetický román.....
Silný je autor najmä v tom, ako predkladá čitateľovi ľudské osudy, ako vykresľuje postavy, ktoré sú silné, bojujú aj napriek nepriazni osudu. Je to román o zvedavosti, ľudskom šťastí, obetavosti, nádeji, o domove, ale aj o strachu z neznámeho a o prekonávaní obáv zo smrti.