Město v oblacích
Anthony Doerr
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/484494/bmid_mesto-v-oblacich-GZw-484494.jpg
5
218
218
Hrdinové románu Cloud Cuckoo Land se snaží pochopit svět kolem sebe: Anna a Omeir na protějších stranách impozantního městského opevnění v průběhu obléhání Konstantinopole v roce 1453; pubertální idealista Seymour útočící na veřejnou knihovnu v současnosti; a Konstance na mezihvězdné lodi na cestě k exoplanetě několik desítek let v budoucnosti. Stejně jako Marie-Laure v románu Jsou světla, která nevidíme, jsou Anna, Omeir, Seymour a Konstance snílci a outsideři, kteří v sobě dokážou najít vynalézavost a naději uprostřed nebezpečí. Starobylý text – příběh Aethona, který se touží stát ptákem, aby mohl vzlétnout do utopického ráje v nebi – poskytuje těmto nezapomenutelným postavám útěchu, ale zároveň je pro ně jakýmsi tajemstvím. Doerr utkal tapiserii časů a míst, která odráží naše nesmírné propojení – navzájem mezi sebou, s jinými druhy, s těmi, kteří žili před námi, a s těmi, kteří tu budou, až už tady nebudeme. Cloud Cuckoo Land, věnovaný „knihovníkům dneška, včerejška a následujících let“, je neuvěřitelně krásný román od žijícího klasika americké literatury, v němž se minulost, přítomnost i budoucnost propojuje ve velkolepý celek.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2022 , MOBA (Moravská bastei)Originální název:
Cloud Cuckoo Land, 2021
více info...
Přidat komentář
Tohle je druhá kniha, kterou jsem od autora četla a byla nakonec lepší než Světla, která nevidíme. Moc jsem se na ni těšila, ale během čtení mě bolestně drásal příběh dvou volků Měsíce a Stroma; pasáže s jejich utrpením jsem jen prolétla a o jejich trýznivé smrti jsem nečetla vůbec. Nakonec jsem ale ráda, že jsem vydržela, ač jsem knihu z výše uvedených důvodů chtěla několikrát odložit.
Rozsáhlý román se skládá z několika dějových linek propojených zlomkovitými útržky starobylého textu, který má zásadní význam pro celý děj (nebo děje). Kniha obsáhne dlouhé období bezmála dvou tisíc let, je místy nepříjemně dystopická a v mnohém velice aktuální. Je o naději, umanutosti, síle vůle, myšlení a citu. Je o sovách, je o dětech. Je o smrti a o neustávajícím pohybu Kola osudu. Je o tom, jak naše problematická, slabá a nedokonalá lidskost dokáže a musí dokázat přechytračit rozmáhající se technologie.
Přečtěte si ji.
Oslava knih, knihoven a čtenářů. Tomu v knize Město v oblacích vzdává Anthony Doerr hold. A činí tak napříč časem, od daleké minulosti po nedalekou budoucnost. Styl Doerrova psaní se mi vždy líbil a bylo tomu tak i teď. Členění knihy a krátké kapitoly dodávají příběhu spád a nevadilo mi tak skákání v čase, k jednotlivým hrdinům jsem si našla rychle nějaký vztah. Zpětně nejvíc mě asi bavila časová rovina odehrávající se v dobách obléhání Konstantinopole, příběh Anny a Omeira mě dokázal vtáhnout, až jsem měla dojem, že putuji s nimi. Zajímavá byla však i linka budoucí, Konstance, která putuje vesmírem. Celkově pak bylo výborné to, jak autor jednotlivé události propojil.
V této knize na nás čeká hned několik vypravěčů v různých období našich dějin i v budoucnosti.
Anna a Omeir žijí v roce 1453, ona je vyšívačkou a miluje příběhy. On se s armádou chystá na obléhání města.
Kolem roku 2000 se potkáváme se Zénonem, který v knihovně se školáky nacvičuje hru podle starověkého příběhu. Je tu také Seymour, pro něj není současný svět úplně v pořádku a chce na to upozornit, třeba i výbuchem.
V nedaleké budoucnosti se potkáváme s Konstance, jež je uvězněná na palubě vesmírné lodi a vzpomíná na příběhy, které ji vyprávěl otec.
Tři zdánlivě nesourodé příběhy, které jsou však skvěle propojené. Každému z hrdinů na něčem záleží, ať už je to kniha, Země nebo láska.
Když jsem si přečetla anotaci, tak jsem se upřímně dost zděsila. Myslela jsem si, že takový složitý příběh se mi přeci nemůže líbit, navíc ani nejsem milovník řeckých bájí. Ale naštěstí jsem dala na krásnou obálku a na to, že autora „znám“ z knihy Jsou světla, která nevidíme, protože příběh byl nádherný a já jsem moc ráda, že jsem si ho mohla přečíst.
Ač autor skáče od jednoho k druhému, vše drží pohromadě, vše dává smysl, je snadné se v příběhu orientovat. A i když je tu tolik postav, všechny jsem si dokázala zamilovat, všechny jsem dokázala pochopit a vcítit se do nich. Je to příběh plný emocí, které mě zasáhly. Při čtení jsem se usmívala i brečela. Zhruba za polovinou mě kniha pohltila natolik, že jsem ji už vůbec nemohla odložit.
Díky krátkým kapitolám, které končí vždy otevřeně, to má spád a nutí nás to číst dál. Je až neskutečné, jak dobře promyšlený příběh autor vymyslel, jak všechno do sebe postupně zapadalo. Čtenář tak odhaluje různá tajemství a nečekané překvapení.
Knížku jsem si zamilovala, k příběhu nemám jedinou výtku, ale něco přeci jenom musím zmínit. Mrzí mě, jaká je spotřeba papíru na tuto knihu. Je v ní spousta prázdných nebo téměř prázdných stránek, což je škoda. Navíc i díky tomu, že se v knize v určité části věnujeme ekologii a záchraně planety, tak toto si úplně protiřečí.
Ale i tak, kniha je nádherná, ať už jste od autora něco četli anebo chcete teprve něco vyzkoušet, tuto knihu Vám mohu jen doporučit.
Mám dojem že pokud se kniha skládá z neustálých vstupů a výstupů, s tím že co druhá, třetí stránka je nová část, kapitola, podkapitola, potom se z toho může stát pouho pouhý slepenec, kde autor je tak trochu mystifikátor a klame. Anthony podle mě tento přístup užívá ve všech svých knihách. Býť jeho jazyk lahodí oku a má v sobě cosi vřelého, cupuje se to s postupem stránek na kousky a vytvořit kompletní atmosféru autor neumí, protože sám sebe dost často přerušuje. Není to špatné čtení, je v něm nota toho co v každé jeho knížce, je to však mírně řečeno povrchní a aura která vyvstane během čtení strašně rychle zmizí. A škoda...3/5
Kniha nebyla vůbec špatná jenom hodně splatitá zato ale nádherně napsaná a měla velké kouzlo. Osobně nechci knihu podhodnocovat jen proto že mi nesedlo to všehomnožství jen jsem se pak vlastně ztrácela v časovém pásmu děje. Na samotném ději se mi líbilo že je nepředvídatelnost sama a co se postav týče krasne mi do děje zapadli :)
Na Doerrových knihách mám ráda to, jak dobře fungují a jaký mají úžasný vnitřní řád. Jak v pravý moment zapadnou do sebe všechny dějové linky, takže to, co zprvu působí trochu nesourodě, dá dohromady geniální komplexní celek.
Pokud má někdo rád fantasy, bezpochyby bude nadšen. Pro mě tato kniha znamenala pouze pár promrhaných odpolední.
Anotace slibovala, že kniha zanechá ve čtenářích hlubokou stopu. Ta jediná, kterou zanechala kniha ve mně je ta, že jak překladatelka, tak korektura absolutně nevnímaly svou práci. Na straně 433 tvrdí, že Zénónovi bylo v roce 2020 osmašedesát let. Takže pokud se v knize do bezvědomí opakuje, že válčil v korejské válce, tak pak zřejmě jako novorozenec. Dobrá práce.
Poučení pro mě - už fakt nesmím číst knihy podle jména autora...
Miluju styl psaní Anthonyho Doerra, jeho květnatý jazyk i schopnost pospojovat nespojitelné.
Novinku od oblíbeného autora jsem si nemohla nechat ujít. Nepohltila mě sice tolik jako Světla či Grace - zřejmě proto, že zde figuruje vícero paralelních příběhů a autor tak nešel do hloubky,ale spíše "do šířky". Ovšem zdařilé propojení tolika dějových vláken a originalita příběhu si zaslouží plný počet.
Štítky knihy
historie, dějiny 15. století divadelní hry cestování budoucnost jiné světy Istanbul, Konstantinopol kosmické lodě sci-fi prolínání minulosti a současnosti
Autorovy další knížky
| 2015 |  Jsou světla, která nevidíme |
| 2017 |  O dívce Grace |
| 2016 | Zeď vzpomínek |
| 2016 | Sběratel mušlí |
| 2018 | Čtvero ročních období v Římě |
Ze začátku mně trochu vadilo rychlé střídání různých dějových linek, ale tak po třetině jsem si zvyknul a kniha mě zcela vtáhla.