parxel
komentáře u knih
Tim Cook: Génius, který povznesl Apple na novou úroveň
Leander Kahney
Tim Cook je nástupce Steva Jobse ve vedení společnosti Apple. Při čtení této knihy mne upoutala zejména skutečnost, jaké problémy rozebírá. Nedávno jsem totiž četl životopis Steva Jobse od Waltera Isaacsona a tam se řešilo, že textový editor nemá fonty a obdélníky nemají zaoblené rohy atd.
Naproti tomu v téhle knize už se řeší témata, zda jsou všechny díly ze kterých je zařízení apple vyrobeno recyklovatelné, zda jsou ve vedení společnosti rovnoměrně zastoupeni brontosauři, trpaslíci a lesní víly. Zkrátka ten rozdíl, jaké problémy se dostaly do popředí, obzvlášť vynikne při porovnání obou zmíněných životopisů .
Další co mne hodně upoutalo, byla rozdílnost osobností Tima Cooka a Steve Jobse. Ukazuje to, že věci se dají dělat hodně jinak. Velmi těžko se mi to popisuje, ale v případě dvou výše zmíněných leadrů mi to přijde hodně markantní. Ale když nad tím přemýšlím, tak mi to vlastně logické a přirozené. Nová doba si žádá nový přístup a nové leadry.
Velmi čtivě napsaný životopis, který obzvlášť vynikne při porovnání se životopisem Steva Jobse. Dávám 5 hvězd.
Klíč
Džuničiró Tanizaki
Klíč je zvláštní kniha. Vypráví o vztahu manžela a jeho ženy, kteří jsou od sebe věkově vzdáleni 10 let. Je to hodně zvláštní příběh, ve které se misí různé potřeby muže a jeho ženy s tím, jak je ovlivnila výchova a prostředí, ve kterém byli vychováni.
Forma deníku a styl, jakým je příběh vyprávěn jsou zajímavé, ale současně jsem se při čtení necítil moc dobře. Obsah ve mně evokoval, takový pocit znepokojení a vnitřního napětí. Zkrátka nic moc. To se dlouho žádnému autorovi nepodařilo.
Zajímavostí je, že formát deníku je v Japonsku velmi běžná a obvyklá forma. Zde v této knize je tento styl opravdu mistrně využit. To vynikne zejména v závěru, kdy se dozvíte, že ne vše je tak, jak bylo původně zapsáno, ale více už neprozradím. :)
Klíč je kniha, ke které necítím chuť se vrátit. Důvodem je především obsah a znepokojení, které ve mně zanechala. Nepřekvapuje mě, že tento román byl ve své době vnímán kontroverzně. Dávám čtyři hvězdy.
Třicet let na zlatém severu - Největší české dobrodružství až na kraj světa
Jan Welzl
Pokud se někdo v současné době vydá tzv. s batůžkem do světa, tak asi nikoho moc nepřekvapí. I tak může zažít spoustu zajímavých věcí a udělat hromadu fotek na Instagram. Jan Eskymo Welzl tohle udělal před více než sto lety. Žádné online připojení, žádné mapy, žádné sociální sítě, prostě jenom kárka a koník a hurá do světa, protože si vysnil, že bude žít za polárním kruhem. Už jenom tohle zní neuvěřitelně.
Další příběhy vylíčené v knize Třicet let na zlatém severu jsou neuvěřitelné ještě mnohem víc. Těžko lze posoudit, co je pravda a co dotvořila cestovatelská fantasie. V každém případě se mi líbilo léčení zmrzlých prstů. Bouchne se rukou o stůl, prsty upadnou a je vyléčeno. :):) A podobných absurdit je tam více.
Navzdory všemu se mi tahle kniha nečetla zcela snadno. Podle mého názoru je to tím, že není vyprávěné jako příběh, ale spíš jako souhrn poznámek a pozorování. Navíc je nabitá takovými příhodami, že jsem se občas koukal na obálku, jestli jsem si náhodou z knihovny nepřinesl nějaký nový díl Terryho Pratchetta. Za tohle absurdní dobrodružství na ledu dávám tři hvězdy.
Hvězdy, planety, magnety
Petr Kulhánek
Hvězdy, planety, magnety je jednou z několika knih od našeho předního popularizátora vědy Petra Kulhánka. Jak sám název napovídá, zůstaneme tentokrát trochu blíže při Slunci a z velké části se budeme zabývat objekty naší sluneční soustavy. On je to vlastně trochu takový paradox, že kosmologický model založený na Fridmanově rovnici známe už přes 100 let, ale matematický model sluneční soustavy je relativně mladý.
V této knize se dočtete o tom jaké fyzikální děje probíhají ve hvězdách, což je z pohledu fyziky nesmírně zajímavě oblast. A seznamovat se s fyzikálními principy jak naše Sluníčko funguje, to je jedním slovem nádhera. To mě moc baví. V komentářích níže, je uvedeno, že tato kapitola je trochu obtížnější. Já mám načteno a mně to nepřišlo tak strašné. Myslím si, že lze narazit i na mnohem hutnější vědecko-populární knihy viz například Osudová přitažlivost gravitace. Ta mi dala zabrat mnohem víc.
Dále se dočtete poznatky o planetách naší sluneční soustavy a o jejich výzkumu. Zkrátka je toho tady více než dost a mé astronomické srdce po celou dobu čtení plesalo blahem, jako termojaderná fúze v srdci hvězdy. Jsem moc rád, že u nás máme takto zdatného popularizátora vědy. Přeji mu pevné zdraví a spoustu dalších povedených knih a zajímavých přednášek. Tentokrát dávám plný počet hvězd a planet. :-)
Steve Jobs
Walter Isaacson
Steve Jobs je fenomén, ve kterém se snoubí genialita s čistokrevným buranstvím. Jeho přičiněním civíme každý den několik hodin do telefonů a život nám doslova protéká mezi prsty. Přesto je zajímavé si přečíst jeho životopis a trochu se zamyslet nad tím, jak jeho vize ovlivnila naše životy.
Z velké části je jeho úspěch o tom, že si uvědomil, jak moc podléháme prvnímu dojmu, když něco vypadá hezky. A toto uvědomění přenesl do právě se rodícího odvětví osobních počítačů a následně i do světa mobilních zařízení. Přesto, když si přečtete jeho životopis, tak to nebylo zadarmo. On sám byl s tím, co dokázal spokojen. A na nás zůstalo, abychom se vyrovnali s jeho odkazem, ať už v dobrém či ve zlém.
Životopis Steva Jobse je zajímavý a velmi dobře napsaný. Já osobně jsem kouzlu Steva Jobse a produktům Apple nikdy nepropadl. Kniha mi zprostředkovala náhled do motivace člověka, který ovlivnil technologický vývoj osobních počítačů a mobilních zařízení a zasadil o jejich začlenění do každodenního života téměř všech lidí na této planě. A v tom spatřuji její hlavní přínos.
Velmi dobře napsaná kniha, která se čte jedním dechem. Necelých sedm set stran uteklo doslova jako voda. Přestože cílem Steva Jobse bylo, aby lidé ve svém každodenním životě, co nejvíce používali zařízení, která on navrhoval a spoluvytvářel, tak pokud jde o knihy, vždy raději sáhnu po jejich tištěné verzi. Ten pocit, když otáčím stránky, mi prostě žádný tablet ani čtečka nenahradí, ať už s logem jablíčka nebo bez. Sorry Steve.
V každém případě, za skvěle napsanou knihu dávám pět hvězd.
Naslouchač
Petra Stehlíková
Naslouchač je originální příběh, který není snadné zařadit. Obsahuje prvky jak fantasy tak sci-fi, ale není to ani jedno. Z každého žánru si bere tak akorát, aby to fungovalo. A funguje to moc dobře. Navíc je příběh moc hezky odvyprávěný a já jsem si ho opravdu užil. O to víc mne těší, že pochází od české autorky. Je to prostě radost, že i u nás v české kotlině vznikají takto kvalitní a zajímavé knihy.
Jediné drobné mínus mám k cizím pojmům, neboť jsem se v nich lehce ztrácel. Nicméně to je opravdu drobnost a spíše doporučení pro případné potenciální čtenáře, aby si hned od začátku udělali v pojmech pořádek, protože jsou v knize hojně používány.
Naslouchač je pro mě, takový malý zázrak. Vůbec bych nečekal, že pod tak nenápadnou obálkou se skrývá tak hezký příběh. Zkrátka velmi milé překvapení. Dávám plný počet hvězd a těším se na pokračování.
Kabinet kuriozit
Lincoln Child
Kabinet kuriozit je velmi čtivě napsaný příběh, který balancuje na pomezí detektivky a tajemna. Pro mne je to zároveň má druhá kniha ze série Pendergast. Knihy čtu na přes káčku a vlastně to ani moc nevadí. Přijde mi, že příběhy jsou tak trochu na jedno brdo. Ale nemyslím to ve zlém, prostě mi přijde, že je člověk rychle přečte, užije si je a po pár měsících si z nich moc nepamatuje.
To co mne k této sérii táhne, je perfektně propracovaná postava agenta Pendergasta, který mi evokuje agenta Dale Coopera z Městečka Twin Peaks. A nejlepší na tom je, že to není kopie. Ta postava je jiná, má odlišnou minulost, ale přesto je v něm něco, co mi ho připomíná. Bez takhle skvěle vybudované postavy by to nebylo ono.
Na knize mi trochu nesedl závěr. Podobně jako v jiných dílech od dvojice autorů Lincoln Child a Douglas Preston se mi zdál zbytečně akční. Přijde mi, že někdy je méně více. To však považuji za drobnost a na výsledné hodnocení to nemá vliv.
Podle mého názoru se jedná o velmi zdařilou knihu, která je v rámci žánru vysoko nad průměrem. To co příběh táhne nahoru, je skvěle propracovaná postava hlavního hrdiny. Knihu bych doporučil čtenářům, kteří mají rádi mysteriózně laděné detektivní příběhy. Dávám pět hvězd.
Mort
Terry Pratchett
Tato kniha pro mne představuje návrat k příběhům ze světa Zeměplochy. Kdysi v dětství jsem totiž několik knih přečetl a pak jsem tuto sérii opustil. Sám nevím proč. Mezitím se série rozrostla na několik desítek knih a stal se z ní svébytný fenomén.
Morta jsem si vybral, protože má dobré hodnocení a je to první kniha v linii, kde jako hlavní postava vystupuje Smrť. Musím hned z kraje konstatovat, že to byla volba více než dobrá. Z počátku jsem se decentně usmíval pod vousy, až přišlo přirovnání, že jediný rozdíl mezi Ankh-morporkem a močálem je v počtu nohou u krokodýlů a to mě zbořilo. Od téhle chvíle už jsem se smál, kudy jsem chodil.
Obecně příběhy, kde jako hlavní postava vystupuje "smrt" mají takové zvláštní kouzlo. V této souvislosti se mi vybavila kniha Na bledém oři, kde rovněž hlavní postava představuje personifikaci smrti. Příběh je zcela jiný, více vážný, ale svět v němž se odehrává je rovněž velmi nápaditý.
Mort obsahuje spoustu skvělých hlášek a protože mám rád fyziku a astronomii, tak mne obzvlášť pobavila jedna týkající se rychlosti šíření světla na Zeměploše: "Světlo se na Zeměploše díky jejímu nesmírně silnému magnetickému poli pohybuje velmi pomalu. Není jako světlo jinde ve vesmíru. Je trochu dospělejší, zkušenější, nemá potřebu vrhnout se okamžitě kamkoliv. Zěměplošské světlo dobře ví, že ať přijde kamkoliv, byla tam už před ním tma, takže jakýpak spěch." :-)
Návrat na Zeměplochu se velmi vydařil. Zkoušel jsem rovněž vynikající audio knihu, kterou četl Jan Kantůrek, ale nebylo to ono. Prostě kniha je kniha. Pokud se Zeměplochou začínáte, tak věřte, že je to úžasný fenomén. A když se vám příběhy zalíbí, tak máte před sebou několik desítek knih. Dávám plný počet hvězd, za úžasný zážitek a těším se na další příběh.
Salvatore
Nicolas de Crécy
Salvatore je vtipný komiks nabitý sarkasmem a ironií. Na první pohled by se mohlo zdát, že cílovými čtenáři jsou děti. Hlavní postavy jsou více či méně roztomilá zvířátka, která řeší své trampoty. Nicméně to je klamný dojem. Některé vtipy totiž děti absolutně nepochopí a navíc celkové vyznění je takové půl na půl. Při čtení se ve čtenáři mísí dohromady pocity veselí a smutku a tohle většinou děti moc nedávají.
Podle mého názoru se jedná o originální kousek, ale není to žádné veledílo. Dávám čtyři hvězdy.
Dvě hrsti života
Katharina Fuchs
Dvě hrsti života jsou knihou, která se odehrává v Německu v období od dvacátých let, až po poválečné období na počátku let padesátých.
Je to takové malé historické kukátko do období, které bylo plné dramatických událostí. A ukazuje, že ne každý neměc souhlasil s nacistickým režimem a že tito lidé to neměli vůbec snadné.
Přestože je kniha svým zaměření spíše pro ženy, tak se mi líbila. Některá témata jsou universální. Hledání členů rodiny těsně po válce nebo čekání na to, jestli se vám manželé/synové vrátí z války a v jakém stavu. To bych opravdu nechtěl zažít!
Dvě hrsti života je zdařilý román. I přes své zaměření obsahuje témata, která jsou zajímavá i pro muže. Dávám čtyři hvězdy. Některé knihy mne zkrátka oslovili více a hlouběji.
Hořící most
John Flanagan
Hořící most je pokračováním Hraničářova učně. Příběh je schématický a v mnoha ohledech idealizovaný. Přesto se nejedná o klasický happy end. Pro dospěláky to moc není, ale pro děti okolo deseti let je to podle mne skvělá fantasy kniha. Autorovi se podařilo udržet úroveň série. Doporučuji jako dárek pro malé čtenáře. ;-)
Květy zla
Charles Baudelaire
Květy zla jsou dnes již velmi "protaveným" literární dílem. Nejzajímavější na této sbírce básní je skutečnost, že obsahuje souhrn překladů od různých básníků. Některé překlady jsou povedené, ale u některých by si člověk takzvaně ulomil jazyk.
Mě osobně se líbili například básně: Albatros od Hanuše Jelínka, Had, který tančí od Zdeňka Kalisty a Umrlčí tanec od Františka Hrubína. Naopak mi nesedli překlady básní od Vladimíra Holana. Nicméně tím nechci snižovat hodnotu překladu jako takového. Uvědomuji si, že překládat poezii je nesmírně obtížné.
V dnešní době tato sbírka už asi nikoho nepobouří ani nepohorší. Přesto některá témata zůstávají i po více než 150 letech od prvního vydání Květů zla stále aktuální. Osobně si myslím, že by bylo mnohem intenzivnější číst Květy zla v době, kdy byly poprvé vydány. Dávám 4 hvězdy.
Tobiáš z Blat
Sylvie Germain
Sylvie Germainová je autorka, která nikdy nebude součástí mainstreamu. Její styl je temný a přitom hluboký a krásný. Ponořit se do jejích knih je silný a nezapomenutelný zážitek. Stejně je tomu i v případě Tobiáše z Blat.
Hrdinou tohoto příběhu je mladý Tobiáš, který nešťastnou shodou okolností přijde o svou matku. Tobiášův otec se sám se ztrátou vyrovnává velmi obtížně a o Tobiáše se stará jeho babička.
Sylvia Germainová se nebojí vláčet své postavy životem a nemilosrdně je semlít. Jako v případě jiných knih od této autorky je velká část příběhu o vnitřním niterném prožívání a o tom, jak se jejich zážitky zrcadlí v jejich těle. To někdy působí nereálně až fantaskně. V případě Tobiáše z Blat jsem měl v závěru pocit vnitního smíru se životem.
Mě osobně se styl, kterým Sylvie Germainová píše velmi líbí a obdivuju ji. V jejím psaní nacházím živelnou krutost, ale zároveň i vnitřní usmíření. Žádného dalšího autora/ku, který by se jí i jenom vzdáleně podobal neznám. K jejím knihám se jednou za čas velmi rád vracím. Hodně obtížně se mi vystihuje, jakému okruhu čtenářů bych tuto knihu doporučil. Dávám 5 hvězd.
Zákeřná Ebola
Richard Preston
(SPOILER) Zákeřná Ebola je děsivá kniha. Popisuje události, které se odehrály v polovině devadesátých let v USA. Při pitvě uhynulých opic lékaři zjistili, že příčinou úmrtí byl virus Eboly. Obavy z přenesení na lidskou populaci a vypuknutí epidemie následně vedly k usmrcení několik stovek kusů těchto opů.
Příběh je velmi prostý a čtivý. Napětí zvyšuje skutečnost, že to není žádná fikce, ale tvrdá realita. Nejzajímavější mi přišla závěrečná pointa, že vir byl z 99% totožný s nejhorší formou viru Ebola tzv. Ebola Zaire. Přesto se zdá, že zabíjel výhradně opi a pro člověka nebyl smrtelný. Tuto skutečnost bohužel nebylo možné pořádně ověřit.
Podle knihy byl natočený seriál Hot zone, který podle mého názoru není divácky příliš atraktivní.
Zákeřná Ebola není žádné literární veledílo, ale čte se jedním dechem. Důsledky popisovaných událostí mohly být smrtelné. Přesto se zdá, že jsme se jako lidstvo z tohoto příběhu vůbec nepoučili. Knihu bych doporučil čtenářům, kteří mají rádi příběhy napsané podle skutečných událostí. Za sebe dávám 5 hvězd, protože to byla docela adrenalinová jízda.
Podivné počasí v Tokiu
Hiromi Kawakami
Podivné počasí v Tokiu je krásná a klidná kniha, která se čte téměř sama. Při jejím čtení věty plynou a čas jakoby se zastavil. Není to o žádných silných emocích, ale o jednoduchém poselství, které lze shrnout do jediné věty: "Je krásné mít vztah založený na lásce."
Quo vadis
Henryk Sienkiewicz
(SPOILER) Quo Vadis je historický román z období, kdy Římu vládl despotický císař Nero. Křesťané ještě neměli nic jisté a museli se skrývat před římany, doslova jako krtci před denním světlem. Po historické stránce se tedy jedná o nesmírně zajímavé období.
Hlavními postavami jsou římský patricij Petronius a jeho přítel Vinicius. Vinicius se zamiluje do křesťanky Lygie a Petronius se mu snaží pomoci ji získat. Téma mnohokrát omleté, ale prověřené tisíci lety literární praxe.
Oba dva hlavní protagonisté na mne od počátku působili, jako taková "vykutálená" dvojka. A nad jejich nápady jsem jenom nevěřícně kroutil hlavou. "To nemůže dopadnout dobře", říkal jsem si. Nakonec tomu všemu nasadil korunu Petronius, když se ho Nero ptal na názor na svoji báseň: "Kdyby to byl Aristoteles tak dobrý, ale protože jsi to ty Nero, tak ty plameny nejsou dostatečně plamenné." A tak si Nero udělal z Říma velký táborák. :-) To se Petroniovi opravdu moc povedlo.
Mě osobně se román Quo Vadis moc líbil. Očekával jsem, že Řím lehne popelem, ale nikdy by mě nenapadlo, co za tím bude. To mě opravdu pobavilo. Současně to byla má první kniha od Henryka Sienkiewicze a těším se na jeho další knihy. Quo Vadis bych doporučil všem milovníkům historických románů.
Splátka růží
Ellis Peters (p)
Příběhy bratra Cadfaele mi všechny přijdou "velmi podobné". V kuse bych tuhle sérii asi nebyl schopný přečíst. Nicméně pokaždé, když uvidím jméno Cadfael na obálce knihy, tak si vzpomenu na jeho úžasné seriálové ztvárnění od Dereca Jascobiho, na věrného oslíka Sedmikrásku, v uších se mi rozezní úvodní znělka a to je nostalgie jako hrom. To zahřeje u srdce.
Pro někoho to může být málo, ale pro mne je to dostatečný důvod k tomu, abych si jednou za čas udělal výlet do knihovny a nějakou knihu z této série si přečetl. Příběhy se navíc odehrávají v pro mne velmi atraktivní době, kdy nebyly k dispozici žádné moderní kriminalsitické metody a tak je dopadení pachatele téměř vždy záležitostí důvtipu bratra Cadfaele a to je prostě "sexy".
Příběhy bratra Cadfaela dopručuji všem fanouškům středověkých detektivních příběhů. Rovněž doporučuji úžasný seriál.
Bouře mečů
George R. R. Martin
Třetí pokračování Hry o trůny začalo velmi pozvolna. Já osobně jsem tajně doufal, že se události začnou odehrávat tím "správným" směrem. A ono to stále nepřicházelo a nepřicházelo, až jsem si najednou uvědomil, že k tomu už nikdy nedojde a ani dojít nemůže. Tohle je totiž příběh, ve kterém nejsou vítězové ani poražení, ale pouze poražení a ti po kterých zbyde pouze krvavá skvrna na podlaze. Zkrátka v této knize není o zvraty a mrtvé žádná nouze. A závěr - nemám slov, to byla jízda jako na horské dráze!
V Bouři mečů se mi hodně líbilo, jakým vývojem prošli jednotlivé postavy. Vypíchnul bych například Jaimeho Lanistera a Brien. Tato neobvyklá dvojice mi zpočátku přišla nezajímavá a moc mne nebavilo číst jejich linii, ale s přibývajícími stránkami a s tím co zažili, jsem si je oba oblíbil. Další neobvyklou dvojici vytvořila Arya a Ohař. Ohař je přitom taková krutá, ale současně smutná postava. A už tak nějak od počátku jsem tušil, že mu nebude dopřán dlouhý a spokojený život.
Oproti Střetu králů mne trochu mrzelo odsunutí Tyriona do pozadí. Tyrion je obdivuhodná postava a bylo mi líto, jak se k němu choval jeho otec. Velikým překvapením pro mne bylo, jak se v závěru zachovala Sansa. Z toho mne lehce zamrazilo a jsem zvědavý, kam se tato postavu bude dále vyvýjet.
Přestože celkové vyznění tohoto románu je vážné, tak příběh nabídne i vtipné glosy, neboť jak kdosi přiléhavě poznamenal: "V poslední době se zdá, že svatební hostiny jsou nebezpečnější, než bitevní pole." O tom ví své i chudák královna Margaery, která se v šesnácit letech stala podruhé vdovou. :)) Tento druh humoru já můžu!
Bouři mečů jsem si moc užil. Je skvělé číst knihu, kde se autorovi podaří překročit vaše očekávání a nabídne vám úžasný čtenářský zážitek. Ke knize se jednohe dne až mi v paměti vyblednou vzpomínky velmi rád vrátím. Dávám plný počet, protože tohle byla jízda.
Severní vody
Ian McGuire
Severní vody jsou temným a mrazivým románem. Když ho jsem začínal číst, tak jsem v podstatě vůbec netušil do čeho jdu.
Velmi záhy jsem pochopil, že tady nebudou žádní vysloveně kladní hrdinové. Pouze lidé, kteří bojují se svými vnitřními démony a pak ti, kteří v tomto boji již podlehli. Jestli totiž ve mne něco zanechalo silný dojem, tak jsou to postavy. Hlavní hrdina je člověk závislý na morfiu, pořád shání a když není, hned se potí. Najít si k němu cestu, pro mne nebylo zcela snadné. Vrcholem je hlavní záporák. To je typ člověka, který nemá žádný morální kompas a neštítí se ničeho. Musím říct, že už dlouho ve mne žádná postava nezanechala tak hluboký pocit znechucení.
Samotný příběh velmi rychle plyne a o zvraty není nouze. Někoho asi překvapí více jiného méně. Občas zasáhne náhoda, což je vždy tak trochu v uvozovkách, ale za mne to bylo v pohodě. Někde hodně v zadu jsem měl při čtení podobný pocit, jako když jsem četl Terror od Dana Simmonse. Narozdíl od Terroru však Severní vody nepůsobí tak mrazivě a tak bezvýdchodně.
Podle mého názoru se jedná kvalitní, ale temný příběh. Hlavní podíl na tom mají postavy, které rozhodně nejsou žádným ideálem ctnosti. A to je dobře. Mne samotného překvapilo, jak rychle jsem tuhle knihu přečetl. Knihu bych doporučil lidem, kteří mají chuť si přečíst si dobrodružný příběh, odehrávající se na mrazivém severu. Dávám čtyři hvězdy.
Stavitelé mostů
Jan Guillou
Stavitelé mostů je román, který mne zaujal svým názvem. Hlavními postavami jsou tři osiřelí bratři Lauritz, Oscar a Sverre, kteří díky svému talentu a podpoře dobročinného spolku vystudují na univerzitě a stanou se z nich inženýři. Jejich životní cesty se velmi záhy rozejdou. Příběh první knihy ze série Století se dále již soustředí pouze na Oscara a Lauritze.
Podle mého názoru se jedná o velmi dobře a čtivě napsaný román. Jediné co bych knize vytknul, že příběhy hlavních postav jsou místy příliš idealizované. To občas to působí nerealisticky, ale naštěstí to autor udržel v rozumné míře.
Zajímavým momentem pro mne bylo, když se Oscar v Africe přidal k německé armádě, za celou válku neprohráli žádnou bitvu a najednou se dozví, že Německo kapitulovalo a celý oddíl se musí vzdát. Při čtení mne zaujal ta protichůdnost těch pocitů, že se cítím jako vítěz, ale přitom jsem poražený.
Osobně se ztotožňuji s vysokým hodnocením Stavitelů mostů na této databázi a myslím si, že je zcela na místě. V dalším čtení této série však nebudu pokračovat, neboť se mi lépe ztotožňuje s reálněji vykreslenými postavami. Dávám čtyři hvězdy.
