parxel
komentáře u knih
Z Prahy do Lisabonu a zpět
Denisa Vostrá
Z Prahy do Lisabonu a zpět je kniha, která mi připomněla období Covidu. Všechna ta zmatečná nařízení, která se ze dne na den naprosto nelogicky měnila. Učení s dětmi doma a tak dále. Korunu téhle komedii dodala série výměn ministrů zdravotnictví završená návratem k původnímu ministrovi. Tleskám. To se opravdu moc povedlo.
Kniha zmiňované události vtipně glosuje a navíc je doplněna řadou krátkých básniček. Nemá žádný děj a tak mi toho v hlavě moc neutkvělo, ale popravdě při jejím čtení jsem se nejvíce těšil na vtipné básničky. Jinak závidím autorce, že je schopná všechny ty chaotické myšlenky vypsat na papír. Tohle já moc nedovedu, ale hodilo by se mi to.
Shrnutí: krátká a vtipná knížka, která vám připomene absurditu dění okolo covidu. Není to žádné veledílo, ale spíše takový myšlenkový vyprošťovák, který vás sem tam příjemně pobaví. Dávám čtyři hvězdy.
Kettlebell Simple & Sinister
Pavel Tsatsouline
Simple & Sinister je v podstatě příručka pro silový trénink s kettlebel. Soustředí se na minimalistický program, který zahrnuje pouze dva cviky: TGU tzv. turecký vztyk a kettlebell swing.
Já osobně jsem si cvičení s kettlebell oblíbil a několik let jsem chodil pravidelně do gymu. Nyní se po delší pauze ke cvičení vracím. Pro připomenutí mi tato kniha přijde skvělá.
Nicméně pokud se cvičení začínáte, tak doporučuji naučit se cviky s trenérem. Popisované cviky jsou sice velmi jednoduché, ale i tak v nich můžete udělat spoustu chyb.
V tomto případě nedoporučuji knihu, ale spíše cvičení, které zajímavé a současně mi přijde i "chytré".
Šest dní hněvu
Ryan Gattis
Šest dní hněvu líčí nepokoje, které vypukli v roce 1992 v Los Angeles. Hlavním spouštěčem bylo zproštění viny policistů, kteří brutálně napadly Rodneyho Kinga.
Příběh je pojatý celkem netypicky. Je vyprávěn z pohledu jedné postavy a pak přechází na další postavu a na další a tak dále. Každá z postav dostane svých pár stran slávy. Přechod z jedné postavy na druhou není zcela náhodný, ale je to obvykle jedna z osob, která se již v příběhu vyskytla. Podle mého názoru je toto pojetí originální a velmi dobře sedí k tématu a událostem, které popisuje.
Celkově je atmosféra knihy spíše ponurá, ale najdou se v ní i vtipné momenty. Mě osobně nejvíce utkvěl v paměti příběh sprejera Freera, který se rozhodnul, že opustí to strašný město! Jenomže cestou narazí na opuštěný a úplně čistý autobus. Své dojmy popisuje to slovy: "Bylo mi jakobych umřel, prošel nebeskou branou a tam na mě čekala Marylin Monroe a prosila mě, ať si to s ní rozdám." :-) Pak celý autobus posprejuje a když už chce odejít, tak si všimne, že na místě pro řidiče zůstalo sako od uniformy. A to je nejvíc. To je jako zabít medvěda a nosit jeho kůži. :-) Přiznám se, že i já jsem po přečtení této kapitoly dostal chuť, jít něco posprejovat! :-)
Osobně mi přišlo nejzajímavější vidět dění z pohledu různých postav, které mají často zcela protichůdné motivace. Navíc je v knize pár opravdu zdařilých a vtipných momentů. Knihu doporučuji všem začínajícím sprejerům. Celkově ji považuji za mírně lepší průměr a proto dávám tři hvězdy.
Řeka ztracených duší
Václav Votruba
Řeka ztracených duší je útlá kniha o partě bezdomovců. Chlastají, vedou hluboké filosofické disputace, chlastají a pak zase chlastají. Občas se o slovo přihlásí kus minulosti a ukáže nám je jako lidi, kteří měli své životy a své touhy.
Podle mého názoru autor poměrně dobře vystihl některé typické problémy bezdomovců. Jedné z postav se například podaří vrátit do normálního života a pak přijde znovu strmý pád na dno. Snaha o změnu a nedůvěra okolních lidí apod. Takových situací je v knize několik.
I přes to, že se jedná o příběh bez světla na konci tunelu, obsahuje text i řadu vtipných a přiléhavých přirovnání. Například, když jeden z bezdomovců jde pít, tak je to vylíčeno slovy "vdechl do sebe láhev vína". Celkem dobře to odlehčuje tíživou atmosféru.
Řeka ztracených duší pro mne byla zajímavým překvapením. Autorovi se podle mne podařilo ukázal, že i lidé bez doma jsou také jenom lidé, kteří mají své touhy a občas někde i zbytky rodiny. Dávám čtyři hvězdy, protože podle mne se jedná o knihu, která vybočuje z průměru.
Neříkej, že nemáme nic
Madeleine Thien
Neříkej, že nemáme nic je hodně náročná kniha. Popisuje události, které vedli k nástupu a upevňování komunismu v Číně. Děj se zaměřuje na životy obyčejných lidí a jaký na ně měl komunismus dopad. Příběh vyvrcholí dramatickými událostmi, které se odehráli na Náměstí nebeského míru v roce 1989.
Mě osobně se tento román nečetl moc dobře. Úvod knihy mi totiž přišel nepřehledný a nebyl jsem si jistý, kdo je kdo. To se, se mnou pak táhlo až do závěru knihy. Podle mého názoru mohl být úvod zpracovaný lépe. Případně kniha mohla obsahovat seznam postav.
Styl vyprávění mi přišel dobrý, ale vlastní příběh je velice pochmurný a neveselý. Při čtení jsem měl podobný pocit, jako když jsem četl 1984. Na tom není nic, co by se mi líbilo! Jenomže v případě téhle knihy je to horší, protože to není fikce, ale realita. A tak nějak jsem měl pocit, že to soudruzi v Číně dotáhli mnohem dál než u nás. Jsou to popisy různých situací, kdy na sebe lidé museli psát sebekritiku, veřejně ji číst a být při tom vystaveni veřejnému ponižování. Poštvávání generací proti sobě a dokonce i uvnitř rodiny. No zkrátka nic moc. V takových situacích není vůbec snadné si uvědomit hranici, kterou člověk nesmí překročit, aby si uchoval vlastní hodnotu a to i za cenu ztráty svého života.
O významu této knihy, asi nelze moc pochybovat. Přesto se nečte snadno. Ukazuje nám, že mi lidé jsme schopní opravdu všeho a to v té nejhorší podobě. Dávám 4 hvězdy.
Stalingrad
François Kersaudy
Útlá kniha, která popisuje bitvu o Stalingradu na přelomu let 1942 a 1943. Osobně jsem si Stalingrad zapůjčil, abych si připomenul co této bitvě předcházelo a jaký měla průběh. V tomto směru kniha splnila mé očekávání. Navíc není moc užvaněná, což hodnotím rovněž kladně. Dávám čtyři hvězdy.
Klub nenapravitelných optimistů
Jean-Michel Guenassia
Francie na počátku 70-tých let. Prezidentem je Charles de Gaulle a právě se završuje tzv. Alžírská válka o nezávislost Alžírska na Francii. Období, ke kterému nemám vůbec žádný vztah. Přesto mne tato kniha zaujala. Nejprve svým názvem a následně i svým příběhem.
Hlavní postavou je středoškolák Michele, který se svým bratrem navštěvuje bar, kde schází parta emigrantů z východní Evropy v Klubu nenapravitelných optimistů. Postupně se příběh Michela začne prolínat s postavami z této neobvyklé party.
Mě osobně se tahle kniha velmi dobře četla. Nejvíce mne oslovila způsobem, jakým byly vylíčeny příběhy a charaktery jednotlivých postav. Přišlo mi totiž, že autor vytvořil skutečné lidi, kteří se chovají někdy jako blbci a máte na ně vztek, jindy soucítíte s jejich osudem. Jedinou drobnou výtku mám k tomu, že není zcela snadné si udržet pořádek v tom, kdo je kdo. Hodí se udělat si poznámky. Ale to je spíše taková drobnost.
Nejhezčím momentem pro mne bylo těch pár vět, když se Michele náhodně srazí se svou budoucí milou. Ona četla to, já to, neměl jsem nejmenší šanci. To bylo kouzelné. :-)
Jean-Michel Guenassia je pro mne objevem roku. Vůbec jsem nečekal, že mne jeho kniha takhle chytne za srdce. Bylo to moc hezké čtení. Knihu bych doporučil čtenářům, kteří mají rádi silné lidské příběhy. Dávám pět hvězd, protože tohle je kniha, ke které se rozhodně rád vrátím.
Trosečníci polárního moře
František Běhounek
Trosečníky polárního moře jsem měl dlouho v seznamu knih, které jsem si chtěl přečíst. Lákalo mne zejména to, že se jedná autentický popis událostí, které vedly ke ztroskotání vzducholodi Italia za polárním kruhem v roce 1928 a následně k záchraně trosečníků. Navíc autorem knihy je český vědec František Běhounek, který se této mezinárodní expedice osobně zúčastnil.
Jaká ta kniha vlastně je? Mě osobně se nečetla moc dobře, protože mi její styl přišel takový těžkopádný a ne moc záživný. Dovedu si představit, že podobný příběh lze vylíčit mnohem lépe. Nicméně já osobně jsem četl vydání z roku 1957 a je možné, že novější verze mohla projít korekcí a úpravami a čte se o něco lépe, ale to nedovedu posoudit.
Přínos této knihy spatřuji zejména v historické autenticitě, ale jinak jsem si čtení z výše uvedených důvodů moc neužil. Pokud máte o tuto knihu zájem, tak doporučuji zkusit novější vydání. Za autentický popis dávám tři hvězdy.
Druhý život pana Roose
Håkan Nesser
(SPOILER) Druhý život pana Roose je třetí knihou ze série inspektor Gunnar Barbarotti. Osobně jsem předchozí knihy nečetl a tak tento román nedovedu posoudit v kontextu celé série, ale posuzuji ho jako samostatnou knihu.
Ústředním příběhem je existencionální krize nebo chcete-li krize středního věku pana Roose. A to vede k tomu, že se nám hlavní hrdina začne chovat mimo své obvyklé zaběhlé vzorce. Což v kombinaci s náhodným setkáním s osobou opačného pohlaví :-) vyustí ve více či méně předvídatelnou zápletkku.
Detektivního příběhu na tom pro čtenáře mnoho není a tak asi jedinou postavou, která pátrá po tom co se děje, je nešťastná paní Roosová. Nejedná se tedy o klasické krimi schéma. Avšak i přes odlišné očekávání se mi příběh líbil a nepřišel mi vůbec hloupý. Závěr ne mne působil lehce depresivně a bezvýchodně.
Podle mého názoru se tento román vymyká z klasického detektivního žánru. To ve výsledku nevadí, protože se jedná o slušně napsaný příběh. Dávám čtyři hvězdy.
Kde zpívají raci
Delia Owens
Kde zpívají raci je moc hezký román. Ústředním tématem je soud s dívkou obviněnou z vraždy, která vyrůstá sama na okraji společnosti. A tak se soudní líčení stává zároveň i soudem o tom, zda někoho odstoudíme na základě důkazů a nebo na základě toho, jak je vnímaný ve společnosti.
Osobně si myslím, že se jedná o moc hezky odvyprávěný příběh. Autorka velmi dobře vystihla pocity, které prožívá hlavní hrdinka. Hodně se mi také líbila závěrečná pointa, protože dávala smysl a přitom působila věrohodně.
Kde zpívají raci považuji za velmi kvalitní román. Oceňuji zejména prolnutí soudního procesu s morálně sociálním dilematem. Jednoho dne se k této knize moc rád vrátím, protože mne hluboce oslovila. Knihu bych doporučil čtenářům, kteří mají rádi silné lidské příběhy. Dávám plný počet hvězd.
P.S. Podle románu byl rovněž natočen stejnojmenný film. Zajímavostí je, že do role hlavní hrdinky byla obsazena Daisy Edgar-Jones. Tuto herečku můžete znát se seriálu Normální lidi, kde rovněž ztvárnila roli lehce nespolečenské dívky. :-)
Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování
Haruki Murakami
Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování je kniha, která se ke mne dostal v době, kdy jsem se cítil zavalený každodenním stresem. Její čtení mi poskytlo protiklad k tomu, co jsem zažíval v životě. Pomalé tempo vyprávění pro mne bylo doslova balzámem na duši.
Příběh neobsahuje téměř žádné bizarnosti, což pro Murakamiho není zcela typické. Mně osobně to vyhovovalo, protože jsem se dovedl lépe vcítit do hlavní postavy a neztrácel jsem se v mnohdy obtížně srozumitelné symbolice. Navíc jsem si moc užil krásné dialogy mezi postavami.
Podle mého názoru Murakami vyniká právě v okamžiku, kdy se oprostí o symbolů a soustředí se na mezilidské vztahy. To pak dovede v několika větách krásně vystihnout něco hlubokého a tím mne osloví. V této knize to byl okamžik, kdy se Cukuru Tazaki vyrovnává se svou minulostí a kdy přijme, že lidská srdce nepojí vjedno jen mír a harmonie, ale spíš mnohem hloub je dokážou propojit jejich vzájemné rány. Přesně takto to cítím.
Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování je kniha, která se k vám musí dostat ve správném okamžiku. Jinak okolo propluje a neosloví vás. Pokud se ovšem trefíte, tak dostane zdánlivě "obyčejný", ale krásný příběh. Knihu bych doporučil čtenářům, kteří mají rádi příběhy o vztazích mezi lidmi. Dávám plný počet hvězd, protože tohle kniha, ke které se jednou určitě vrátím.
Hvězdná pěchota
Robert A. Heinlein
Hvězdná pěchota je kniha od jejíhož vydání uběhlo více než 60 let. To je zvlášť v žánru sci-fi strašně dlouhá doba. I přes to má svým čtenářům stále co nabídnout. Nejedná se totiž o žádnou jednoduchou řezničinu, ale o promyšlené dílo s tématy, které byly a i nadále zůstanou aktuální.
Hvězdná pěchotu doporučuji jako povinnou četbu pro všechny fanoušky sci-fi, neboť v rámci žánru se jedná o nestárnoucí klasiku.
Evoluce
Alice Roberts
Příběh člověka je kniha, která má charakter encyklopedie. V úvodu vás seznámí s vědeckými metodami, střední část se věnuje poznatkům o lidoopech a hominidech. Poslední třetina se soustředí na to, jak se lidský druh rozšířil do různých částí světa.
Osobně jsem si tuto knihu půjčil zejména kvůli poznatkům o jednotlivých druzích hominidů. Nejvíce mne zaujalo, že některé druhy hominidů byly ustanoveny jako samostatný druh pouze na základě nálezu několika málo kostí. Další zajímavostí pro mne bylo, že slovo Neandrtálec je odvozeno od místa nálezu a znamená člověk z Neanderova údolí. Zajímavostí je v knize samozřejmě mnohem více, ale to už nechám na čtenářích, aby si v knize nalezli to své.
Příběh Člověka bych doporučil lidem, kteří v této oblasti nemají žádné znalosti a chtějí získat stručný přehled o vývoji hominidů. Kniha je psaná heslovitě a je doplněna spoustou fotografií fosilních nálezů nebo rekonstrukcí našich vzdálených prapředků. V tomto ohledu může být kniha dobrou pomůckou pro případný referát do školy.
Satori
Don Winslow
Satori je volným pokračováním románu Šibumi. Vlastně se ani nedá říci pokračováním, ale spíše takovým doplněním, protože pokrývá časové období, které bylo v původní knize přeskočeno. Hl. postava Nikolaj Hel je vyslán na nesplnitelnou misi do Číny, ale jak se dá "očekávat", tak si se všemi problémy hravě poradí.
Podle mého názoru je Satori dobrý román, ale zdaleka nedosahuje kvality původního Šibumi. Chybí mu totiž taková těžko popsatelná, ale charakteristická práce s jemnými náznaky a namísto toho nastupuje akce a děj. Výsledkem je průměrný příběh, který těží ze slávy svého předchůdce, ale nepřidává nic navíc.
Terra nullius
* antologie
Tato sbírka českých sci-fi povídek mi udělala velikou radost. Měl jsem totiž pocit, že čtu povídky, které se svojí kvalitou vyrovnají zahraniční tvorbě. Některé povídky se mi líbili více jiné méně, ale celkově jsem měl pocit, že se jedná velmi dobře sestavenou knihu.
Jsem rád, že i mezi českými spisovateli se najdou kvalitní autoři sci-fi povídek a držím všem palce, aby se jim v jejich tvorbě i nadále takto dařilo. Knihu doporučuji všem fanouškům vědeckofantastických příběhů.
Game Industry 2
Jan Jirkovský
Game Industry je obsahově unikátní kniha, která dává průřezový přehled o problematice gamedesignu z pohledu jednotlivých profesí. Bohužel se mi nečetla moc dobře, protože styl této knihy není moc čtivý. Osobně to bylo spíše čtení silou silou vůle, než že by mne to bavilo.
V každém případě oceňuji, že někdo zpracoval toto téma. Mě osobně nejvíce zaujala kapitola o historii českých her a dále část od Dana Vávry, která byla napsaná hodně pragmaticky a popisovala rozpor mezi tím co chci dělat a co požaduje ten kdo platí. :-)
Střet králů
George R. R. Martin
(SPOILER) Druhá kniha ze série Hry o trůny plynuje navazuje na události z první knihy. G.R.R. Martin opět nešetřil stránkami, až to na mne místy působilo, že se nic něděje. Ale to byl jenom takový klamný pocit, protože ve skutečnosti všechno spělo k velké bitvě o královo přístaviště.
Velký prostor tentokrát dostal Tyrion přezdíváný skřet, kterého jeho otec vyslal do králova přístaviště, aby se v komplikované politické situaci ujal nelehké role králova pobočníka. Tyrion to učinil to s "grácií" jemu vlastní. Naplno se ukazázalo, že Tyrion je i přes drobné lidské slabosti nejenom velmi inteligentní, ale také velmi statečný. A že si v sobě nese pohnutý životní příběh. Svůj prostor dostalo i mnoho dalších postav. Nicméně jejich příběh mě zdaleka toliku neoslovil jako u zmiňovaného Tyriona. Spíše mi přišlo, že si autor jednotlivé postavy připravuje dlouho dopředu, aby je pak v příhodném okamžiku využil.
Zároveň mne trochu mrzelo, že téměř žádný prostor nedostal Rob Stark. Přitom to byla postava významná, která musela učinit obtížná rozhodnutí a myslím si, že je škoda, že jí autor vynechal a my čtenáři jsme se o něm dozvídali pouze z pohledu ostatních postav. Já osobně bych ožel například Theona Greyjoye a nebo bych ubral u Daenerys, jejíž příběh mi přišel zbytečně nastavovaný. Nicméně tohle je můj subjektivní názor a nevím, jaké další osudy si autor pro zmíněné postavy přichystal.
Střet králů je podle mne plnohodnotným pokračováním skvěle rozjeté série a i když jsem měl občas pocit, že se příběh moc neposouvá, tak to bylo jenom zdání. Autor si ve skutečnosti připravoval půdu proto, aby ho o pár stovek stran krásně vygradoval a nakonci jsem co by vášnivý čtenář plesal blahem. Doporučuji a dávám plný počet hvězd.
Tak akorát
Jostein Gaarder
Tak akorát je útlá kniha o vyrovnávání se s vlastní smrtelností. Toto téma bylo v litaratuře zpracováno mnohokrát. Jostein Gaarder k němu přistupuje se svou charakteristickou invencí a doslova na pár strankách vykouzlý milý komorní příběh, který je trochu smutný, ale zároveň velmi lidsky a citlivě pojatý. Prostě takové pohlazení po duši.
Podle mého názoru je toto velmi milá kniha, která chytne za srdce, ale ne zase tak moc. Prostě "tak akorát". Doporučuji všem čtenářům, kteří mají rádi citlivě napsané příběhy o lidské smrtelnosti.
Pěšky na Aldebaran
Adrian Tchaikovsky (p)
Pěšky na Aldebaran je kniha, která mne zaujala svým tématem. Bohužel podle mého názoru autor zcela promeškal ohromný potenciál, který toto téma nabízí, a proměnil ho v bezduchou dějovou slátaninu. A to je veliká škoda. Adrian Tchaikovsky totiž psát umí, ale tato kniha se mu moc nepovedla.
Osobně se nezototožnuji s většinovým hodnocením této knihy na DB knih. Podle mne je to slabší průměr a knihu nedoporučuji. Pokud by vás tento autor zajímal, tak zkuste jinou knihu například Klec duší.
Křehké životy
Stephen Westaby
Křehké životy jsou knihou, ve které autor líčí svou životní cestu od pomocného pracovníka při uklízení a osvětlování operačního sálu až po významného kardiochirurga. Hlavní jádro knihy tvoří různé neobvyklé a komplikované případy, které Stephen Westaby řešil.
Já osobně jsem při čtení této knihy doslova přestal vnímat čísla stránek. Jednotlivé popisované případy mi přišli velmi zajímavé a občas se za nimi skrýval i silný lidský příběh. Zároveň bych dodal, že to pro mne často bylo stresující, protože popisy operací mi přišli velmi detailní a živé. Zkrátka působilo to na mne hodně silně. Co víc si jako čtenář mohu přát?!
Křehké životy jsou velmi působivou knihou. Pro nás pacienty je někdy velmi obtížné pochopit jednání lékařů a podobné knihy nám umožňují vidět situaci z druhé strany a přispívají tak k pochopení jejich práce a toho si na této knize cením nejvíce. Knihu doporučuji všem čtenářům.
