Druhý život pana Roose
Håkan Nesser
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/424967/bmid_druhy-zivot-pana-rosse-Yfo-424967.jpg
4
123
123
Inspektor Gunnar Barbarotti série
< 3. díl >
Když bylo Antemu Valdemaru Roosovi dvanáct let, spáchal jeho otec sebevraždu. Valdemar od té doby vytrvale volil v sázkové kanceláři stejnou kombinaci čísel. Nyní už je mu téměř šedesát a moudrá slova, která praví, že „trpělivost růže přináší“, se ukazují být pravdivá: Roos vyhraje dva miliony korun. Aniž by něco řekl rodině, podá v práci výpověď a koupí si malý domek v lese. Místo, kde může být sám sebou. Jednoho dne ale zmizí a po jeho stopách se musí vydat inspektor Gunnar Barbarotti…... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2020 , MOBA (Moravská bastei)Originální název:
Berättelse om herr Roos, 2008
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
Druhý život pana Roose je třetí knihou ze série inspektor Gunnar Barbarotti. Osobně jsem předchozí knihy nečetl a tak tento román nedovedu posoudit v kontextu celé série, ale posuzuji ho jako samostatnou knihu.
Ústředním příběhem je existencionální krize nebo chcete-li krize středního věku pana Roose. A to vede k tomu, že se nám hlavní hrdina začne chovat mimo své obvyklé zaběhlé vzorce. Což v kombinaci s náhodným setkáním s osobou opačného pohlaví :-) vyustí ve více či méně předvídatelnou zápletkku.
Detektivního příběhu na tom pro čtenáře mnoho není a tak asi jedinou postavou, která pátrá po tom co se děje, je nešťastná paní Roosová. Nejedná se tedy o klasické krimi schéma. Avšak i přes odlišné očekávání se mi příběh líbil a nepřišel mi vůbec hloupý. Závěr ne mne působil lehce depresivně a bezvýchodně.
Podle mého názoru se tento román vymyká z klasického detektivního žánru. To ve výsledku nevadí, protože se jedná o slušně napsaný příběh. Dávám čtyři hvězdy.
Tuto knihu považuji za psychologický román zabývající se myšlenkami stárnoucích mužů. Hlavní hrdinové poskytují mnoho námětů k přemýšlení – komu a jak můžeme být užiteční, jaký máme smysl života, co doopravdy chceme. Celkově knihu považuji za velmi smutnou, protože příběh je velmi emotivní. Přestože jsem litovala Valdemara a Annu, že se jim zkomplikoval život, nakonec je závěr optimistický. Poslechnuto jako audio v podání skvělého interpreta Martina Zahálky.
Vypočula som si oba predchádzajúce diely série s Inšpektorom Gunnarom Barbarottim, a vedela som, že nemám očakávať klasickú detektívku, ale skôr úvahy o živote a trochu vyšetrovania. Páčili sa mi. Ale "Druhý život pana Roose" ma skoro dorazil. Stále som čakala, že sa dej trochu pohne, že sa niečo prihodí, ale nič. Nuda, nuda, nuda. Miesto tabletky na spanie vynikajúce.
Bohužel zklamání. Tohle není detektivka, ale psychologický román s krimi zápletkou, která ovšem nehraje až takovou roli. Důležitá je postava Roose a Anny. A jejich příběh. Dosytosti si užijeme vnitřních monologů i filozofujících postav -prostě Ingmar Bergmann jak vyšitý. V předchozích dílech si tohle bylo taky, ale nakonec "se to rozjelo" a byla to detektivka. Tady ne - vše běží jakýmsi pomalým tempem až dokonce. Tento titul jsem zakoupil jako audiobook a opravdu lituju vyhozených peněz, přičemž na vině není interpret Martin Zahálka.
Tento díl nemá s detektivkou nic společného. Kdo čeká severskou krimi, bude zklamán. Já jsem se těšila na Barbarottiho kšefty s bohem, ale ani těch jsem se nedočkala. To bylo ale moje jediné zklamání.
Jinak jsem si román (audioknihu) moc užila. Bylo to příjemné až relaxační čtení. Jen nečekejte tu detektivku, no.
Jako dvě stě stránek a pořád se nic neděje :), zajímavá detektivka. P. Roos mě trošku vytáčel svým přístupem k Anně po úrazu hlavy. Ale jinak dobrý, vlastně ani ne tak tolik jako detektivka, spíš právě pro ten příběh p. Roose a jeho vztahu k životu a svému okolí.
Pohodový příběh jednoho pro okolí tak nudného muže, který byl nakonec nejzajímavějším mužem pro policii.
Tak tenhle příběh se hodně povedl. Jak pan Roos, tak Anna byli sympatičtí, a pátrání - nejen po sprejerovi - Barbarottimu a Evě odsýpalo.
Sama nevím, proč se mi knihy tohoto autora tak líbí. Pomalé tempo, do poloviny se celkem nic neděje, ale skvěle vypracovaná charakteristika postav a humor to vše vyvažuje.
Opět příjemné čtení pro ty, kteří neholdují potokům krve a mají rádi příběhy. Až do půlky sledujeme druhý život pana Roose a teprve pak se na scéně objeví inspektor Barbarotti. Kromě vyšetření dvou případů jsem se také dozvěděl o posunu v osobním životě sympatického policisty. Za mě tedy celková spokojenost. Na celou pětku to není, ale silnější čtyřka je z mého pohledu určitě zasloužená.
Trochu zkouška mé trpělivosti. Když jsem ještě na straně 180 čekala na zločin či inspektora Barbarottiho, propadla jsem čtenářské krizi. Naštěstí jsem to s panem Roosem nevzdala a na konci této zvláštní detektivky jsem opravdu spokojená. Všechno do sebe hezky zapadlo.
Nesser převzal štafatu od Mankella ve vytváření nového švédského sociálního románu s kriminální zápletkou. Tato kniha je spíše psychologickým románem, možná studií do myslí stárnoucích mužů, možná "červenou knihovnou mužů předdůchodového věku", než nějakou detektivkou nebo krimi-příběhem. Autor se do problému zakousne s takovou vervou, a pitvá ho ze všech stran, až to mnohé čtenáře odradí zbytečným protahováním děje a opakováním myšlenek. Mne ne, jako kmet ) tedy skoro kmet), chápu o čem píše a jdu na další díl.
"Kus nábytku?" Nudný...? Nebo je Valdemar Roos "ve skutečnosti mnohem složitější člověk, než jak ho vidí jeho okolí"? (str. 259) Může i pro něj platit, že "Život musí být příběh, jinak nemá smysl, a je tudíž k nevydržení"? (str. 260) A Valdemar svůj zajímavý příběh začne odhodlaně psát ve svých padesáti devíti. Ten chlápek stále se ujišťující, že nic lepšího už nezažije, je nejen hodný, jak ho vidí Anna, je vlastně urputný a v té své urputnosti, ač vlastně jen reaguje na přicházející okolnosti, obdivuhodný. My lidé jsme složitější..., ne, nikdo z nás není jen jakýmsi nudným, kusem nábytku.
Mankell a Nesser, dva autoři, pro které je detektivka jen prostředkem, ne cílem. Cílem je vyprávět o životě, o jeho zákrutách, propadech i nadějích. Proto čtu. A Valdemar Roos i Anna v první a druhé půlce, Eva Backmanová i Gunnar Barbarotti jen v druhé půlce poskytují mnoho námětů k zamyšlení - proč žijeme, co opravdu chceme, komu a jak můžeme pomoci či prospět. Chvíli mi trvalo (teď myslím tu sérii s G. Barbarottim), než jsem tomu přišel na chuť, ale vyplatilo se. Konec je malinko otevřený, ale rozřešení je svým způsobem i rozhřešením.
Tak velice dobře napsaná a čtivá kniha, ne detektivka. Je to spíše příběh jedno člověka nespokojeného se svým životem. U této knihy jsem si odpočinul a i se pobavil.
Trápila jsem se. Kdyby to aspoň nebylo tak rozvláčné, když už to není napínavé.
Kniha se čte příjemně, autor je dobrý vypravěč, příběh poměrně rychle plyne. Bohužel mi ale přišla velmi slabá zápletka - spíše než krimiromán, bych knihu nazvala románem či snad jen příběhem. Neurazí, nenadchne. Ale s ohledem na lehkost vyprávění dám jejímu autorovi ještě jednu šanci.
Autorovy další knížky
| 2015 |  Muž bez psa |
| 2012 | Síť |
| 2016 | Dívka, která nikomu nechyběla |
| 2013 | Hlavolam |
| 2019 | Úplně jiný příběh |
(SPOILER) Příběh se mi moc líbil
Spoiler - závěr bych změnila, nemám ráda tento typ závěrů