Osamělí
Håkan Nesser
Inspektor Gunnar Barbarotti série
< 4. díl >
Všechno začíná v roce 1969. Během studií v Uppsale se spřátelí šestice mladých lidí. Pořídí si autobus a vyrazí s ním na cestu do východní Evropy. Tento zpočátku bezstarostný výlet jim však přinese zážitky, které je navždy poznamenají. Po nějaké době jeden z nich za záhadných okolností zemře v lesní rokli nedaleko Kymlinge. O pětatřicet let později je na stejném místě nalezena mrtvola dalšího. Co se tady stalo? Jde o mstu po letech? Sebevraždu? O dvě sebevraždy? Souvisejí vůbec spolu oba případy? Složitého vyšetřování se neujme nikdo jiný než inspektor Barbarotti.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2020 , MOBA (Moravská bastei)Originální název:
De ensamma, 2010
více info...
Přidat komentář
Velmi temná a smutná kniha. Nemohu doporučit, ledaže si libujete v depresi. Moc pozitivních momentů v knize není, jako by postavy svoje životy protrpěly. Trvalo mi se do knihy začíst (celkově dost zdlouhavé), dal jsem ji šanci kvůli vysokému hodnocení. Ale spíš jsem čekal na konec a dočetl ji ze zvědavosti. Konec zklamal, vysvětlení banální. Tahle kniha mi bohužel vůbec nesedla. První Nesser. Možná poslední.
Psychologický detektivní román v nesserovském stylu ....
Kvalitně vyprávěný příběh o šestici přátel.... jejichž další osudy ovlivní jedna cesta do východní Evropry .... a také nevysvětlitelné úmrtí ....
Když po 35 letech dochází k další smrti, smyčka se utahuje .... a inspektor Barbarotti ve spolupráci s Evou hledají ten bod zlomu, kde došlo k rozdělení ....
Čtenář tu může vytušit uzavřený kruh a skryté tajemství ....
A přes všechny úvahy o lásce a víře, o smyslu života a hledání štěstí a o implozi člověka přjdeme k ukončení a důvodu osamění postav ....
Zaujaly mne verše Philipa Larkina o životě a smrti :
.... mnoho věcí se možná nestane....ale některé se stanou ... život a smrt jsou sourozenci....
Mne právě tyto filozofické náhledy upoutaly - a knihu hodnotím téměř 5 hvězd ....
Asi jsem si měla přečíst předchozí díly, abych se lépe zorientovala a pochopila lépe inspektorovy pohnutky, ale líbilo se mi to i tak. I když začíst se trvalo déle, než je běžné. Bylo to napínavé a kniha navíc obsahuje jen minimum nechutností, takže jsem spokojená.
V severské krimi nemusí nutně stříkat krev a tento detektivní román je toho důkazem. Kniha je čtvrtým dílem ze série Inspektor Gunnar Barbarotti, ve které už vyšlo v ČR sedm dílů. K sérii se určitě vrátím a začnu číst hezky popořádku. Ale už teď vám prozradím, čím mě okouzlili Osamělí.
Dvě úmrtí, které od sebe dělí 35 let, jsou pro pár vyšetřovatelů hodně tvrdým oříškem. Mají málo informací k tomu, co se na místě nehody vůbec stalo. Vzhledem k omezenému okruhu osob příběh navozoval atmosféru záhady zamčeného pokoje. Dvě časové linky mi daly místy dost zabrat, ale po pár desítek stránkách jsem se již dobře v postavách orientovala.
Autor popisuje krůček po krůčku vyšetřování a já tápala do poslední chvilky, co se skutečně stalo. Vlastně tápali do poslední chvilky i vyšetřovatelé. Vražda, sebevražda, nešťastná náhoda nebo pomsta Autor dokázal navodit napětí, přestože se prakticky nic zásadního v příběhu nedělo. Stejně tak vykresluje charaktery jednotlivých postav do takových detailů, že víte, nad čím uvažují a co je trápí. Ikdyž jednotlivé postavy (rozuměj podezřelí) byly poněkud zvláštní, dva hlavní vyšetřovatelé mi byli velmi sympatičtí i pro svou lidskost a obyčejnost.
Značný počet postav a fiosoficko-psychologických úvah činí text éto krimi poněkud obtížným. Autorovi se myslím velmi dobře povedlo ukázat, jak je pátrání zdlouhavé a co všechno kolem ho ovlivňuje. Ale chudák čtenář, když se má probrouzdat vším tím smetím. Zajímavé jsou kromě psychologie podivínů i jejich cesta po východní Evropě v sedmdesátých letech. Méně už třeba dlouhé úvahy o Bohu, vině a smrti.
Neni to vlastne vubec detektivka, ale kupodivu mi to vubec nevadilo. Clovek si jen musi zvyknout na pomalejsi tempo vypraveni.
Tentokrát tady nic napínavého ani detektivního není. Plynoucí poklidný, ale ne nezajímavý příběh šesti lidí. Když se dozvíme, kdo za tím stojí, tak mě to trochu zklamalo, ale to bylo opravdu až pár stránek před koncem. A epilog? Ani nevím, proč a k čemu byl důležitý.
Opět poklidně plynoucí detektivka bez potoků krve, za to se zajímavým pokračováním rodinných životů hlavních vyšetřovatelů. A také se švédskými reáliemi, které jistě stojí za pozornost. Čtenáři kolegové, všimli jste si, že nemocnice zajistila manželovi taxíka do jiného města, když mu tam převezli manželku k operaci? A v minulém díle státní zaměstnanec (inspektor Barbarotti) dostal hypotéku milion korun na koupi domu, když měl na účtu pouhých pět tisíc korun. V tomto srovnání se mi zdá, že v ČR je něco špatně... Příběhu, kde jsem nejvíce politoval pana faráře, dávám 4,2 hvězdy, takže zaokrouhluji na čtyři celé.
Tenhle díl měl ještě pomalejší děj než předchozí, a detektivka se konala až na posledních stránkách, ale série mě stále baví a a styl vyprávění se mi líbí. Jen toho humoru tentokrát moc nebylo.
Myslim, ze autor nebude muj salek caje. Celkove to nebylo uplne spatne, ale vleklo se to, misty me to nudilo, detektivove mi nebyli sympaticti, vlastne nikdo v cele knizce, vysetrovani nemelo hlavu ani patu, docetla jsem jen ze zvedavosti jak to vlastne cele bylo.
Objeveno diky čtenářské výzvě a jsem naprosto spokojen. 15 stránek před koncem jsem stále netušil jak se může příběh rozuzlit. Postavy, reálie i příběh mě bavili, takže za mě naprostá spokojenost.
Takhle - kniha nebyla špatná, ale ve druhé polovině mi přišla trochu rozvleklá. Navíc mi některé věci/teorie z vyšetřování nepřišly reálné, spíš trošku postavené na vodě (jo, vím, není to dokument a je to jen detektivka, na druhou stranu jsem "vyrostla" na E. S. Gardnerovi, který si podle mě na takových detailech dal záležet).
Tak to bylo peklo. S detektivkou to nemá nic společného, s psychologickém románem taky ne a s kvalitním románem taky ne. Zdá se, že se pokouší zakomponovat do knihy od každého trochu a fakt to nejde. Detektivové nepřišli na jednou stopu, věčně jen dumali, přemýšleli, řešili své osobní situace a na konci jim jim osoby všechno vyžvanili. jako WTF.
Skvělý styl, promyšlená zápletka a pěkně popsané prostření, osoby a i různé dějové linky jsou na sebe navázané. Ale připadá mi, že toho bylo tentokrát více, než bych akceptoval. Tápání obou inspektorů v současnosti je moc pomalé, dokola se točící, a zavádějící příběh s cestováním autobusem po Evropě mi tam nesedí a i boj o život Marianne bych vypustil. Ale dobrá kniha to je!
Zatím asi nejlepší díl série. Kniha je čtivá a napínavá a to i bez zbytečného násilí či krve. Příjemná, čtivá, lehká detektivka.
Škoda, že není tenhle rok ve výzvě Nejhezčí obálka. Tahle se mi opravdu líbí, stejně jako kniha. Určitě si od autora přečtu další.
Pokud je toto nejlepší švédský krimi-román, tak jsou dost chudáci. Krimi to není, kromě pár posledních kapitol to je o ničem. A jako román taky žádná sláva.
Štítky knihy
detektivní a krimi romány pomsta východní Evropa severské krimi krimi švédské detektivkyAutorovy další knížky
2015 | Muž bez psa |
2012 | Síť |
2016 | Dívka, která nikomu nechyběla |
2013 | Hlavolam |
2019 | Úplně jiný příběh |
Knížky Håkana Nessera mám moc ráda. Bývají pomalejší, ale čtivé, často vtipné, napínavé a bez akčních hrdinů a potoků krve. A i když Osamělí jsou tentokrát knížkou dost smutnou a nepovažuji ji za autorovu TOP, určitě jsem z ní nebyla zklamaná.
A ještě v návaznosti na hodnocení kap66, ty chyby a překlepy bohužel nejsou jen v elektronické podobě, ale i v té tištěné.