Druhý život pana Roose
Håkan Nesser
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/424967/bmid_druhy-zivot-pana-rosse-Yfo-424967.jpg
4
123
123
Inspektor Gunnar Barbarotti série
< 3. díl >
Když bylo Antemu Valdemaru Roosovi dvanáct let, spáchal jeho otec sebevraždu. Valdemar od té doby vytrvale volil v sázkové kanceláři stejnou kombinaci čísel. Nyní už je mu téměř šedesát a moudrá slova, která praví, že „trpělivost růže přináší“, se ukazují být pravdivá: Roos vyhraje dva miliony korun. Aniž by něco řekl rodině, podá v práci výpověď a koupí si malý domek v lese. Místo, kde může být sám sebou. Jednoho dne ale zmizí a po jeho stopách se musí vydat inspektor Gunnar Barbarotti…... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2020 , MOBA (Moravská bastei)Originální název:
Berättelse om herr Roos, 2008
více info...
Přidat komentář
Nesser zase trochu jinak: první půle věnovaná panu Roosovi, žádná detektivka, žádné psycho, a byť se může dotyčný skoro-šedesátník zdát trochu zvláštní ve svém poměrně náhlém pozdním rozhodování, já bych i všemu věřila, ba dokonce chápala. Ke všemu potřeboval trošku nakopnout okolnostmi, náhodami a nehodami. Anna mi trochu vadila, ale bez ní by se žádný další příběh vlastně neudál - pan Roos by prostě "jen" zdárně zmizel ve svém druhém životě.
Teprve v druhé půli nastupuje (tedy poskakuje o jedné noze) Barbarotti. Sprejerský případ vyřešil o hodně později než já (tedy o polovinu knihy později), ale naštěstí se mezitím věnoval právě panu Roosovi, Anně a spoušti, kterou za sebou zanechávali... Barbarotti na rozdíl od Roose je extrémně spokojený (ani s Bohem nijak zvlášť nerozmlouvá, to už spíš Marianne otevře nezdařbůh Bibli, a ejhle, je zase u Kazatele).
Teprve na konci trocha filosofování, prostě namísto pořádného konce, jak to Nesser dovede.
Ano, detektivka vcelku žádná, policajti takoví pohodoví, asi pro málo jiné práce, zato vhled do jedné dvou lidských duší tam je vydatný. A za to a za čtivost dávám zase plný počet.
Začínám si dávat stále větší pozor na Asundera, již jednou si tak sám v skrytu vyřešil za Barbarottiho aspol. jeden případ a ještě pořád nikdo neví, jak na to přišel. A jeho minimalistické šéfovské vstupy (i bez neposedné zubní protézy) do dění na jeho policejním oddělení jsou vždy příjemným zpestřením.
Tentokrát mne netrkla žádná pěkná moudra, ale jen metafora o nespavosti nad ránem: "jako korek vznášející se na hladině bdělosti..."
A samozřejmě páně Roosův občasný výkřik: "Jsem ve svém vnitřním exilu!" A pak že to byl nudný patron...
Pozn.: po přečtení komentářů níže jen připodotknu, že na obálce nestojí Nejlepší švédský krimiromán, ale že autor je trojnásobným držitelem tohoto národního literárního ocenění, Bästa svenska kriminalroman, a to v 90. letech (a to za tři detektivky s Van Veterenem - viz Ocenění u autora).
A dodám, že v.V. mi chybí čím dál víc, protože s B. je děj vždy hodně pomalý a hodně smutný, byť sám inspektor je až nemilosrdně šťastný jak blecha, povětšinou (však i naň dojde)...
Nuda. Je to spíš psychologický příběh než detektivka. Až do konce se nedočkáme žádného překvapení, zvratu, čehokoliv zajímavého, příběh se vyvíjí podle očekávání. Nic mi to nedalo. Knihy H. Nessera mám rád, ale tady si vybral slabší chvilku.
Knižní série švédských inspektorů nelze jednoduše vtěsnat do kategorie "krimi" - ta zatím poslední je toho jasným příkladem.
Kriminalistickou rétoriku nahrazuje melancholický příběh stárnoucího solitéra bez ambicí a detektivní příběh sám je tu hodně upozaděn, tudíž ne důležitý.
Vnímavý čtenář s přibývajícím počtem stránek vytuší možný konec, což vůbec nesnižuje úroveň příběhu...naopak, rukopis sedmdesátiletého autora se v celé knize logicky zrcadlí a zvětšuje tak aureolu přitažlivosti děje.
Tleskám a netrpělivě vyhlížím další pokračování.
Výborný, ale tak trochu neobvyklý příběh. Smutný. Bylo mně moc líto Valdemara a Anny jak se to s nimi všechno zvrtlo. Ale konec byl v podstatě optimistický. Svůj podíl na tom má i inspektor Barbarotti a Eva Backmanová.
Více než hledání vraha vám tenhle příběh zahraje na emoce.
Håkan Nesser patří k mým oblíbeným spisovatelům a jeho knížky mám moc ráda. Kdo však čeká severskou detektivku na styl Jo Nesba bude zklamán.
Dopisuji dodatečně: knížka je výborně vystižená ve výše uvedeném komentáři ArwenAragorn.
Prý detektivka, krimi. První polovina knihy je věnována charakteristice dvou hlavních protagonistů, na krimi zápletku marně čekáte. V polovině knihy se objeví policejní inspektor, trošku se začne něco dít, ale inspektor řeší i jiné případy, sprejery apod, takže náš příběh moc rychle nepokračuje. Napínavějšího děje jsem se dočkala až na posledních zhruba stech stránkách.
Nebylo to úplně špatné čtení, ale rozhodně bych to neprezentovala jako detektivku.
Tři a půl *.
První setkání s uvedeným autorem nedopadlo podle očekávání. Zřejmě mylně jsem si ho zařadil mezi autory tzv. severských detektivek, když je Švéd (myslím tím ponuré drsné a temné krimi). Tato kniha nebyla ten případ.
Je to spíš psychologický vhled do duše důchodce, který se na sklonku života snaží nalézt nějaký smysl života, který nalezne v koupi domku na samotě a následné pomoci mladé uprchlici z výchovného ústavu. O jejich životech si čteme na prvních 200 stranách 400 stránkové knihy, kdy se v podstatě vůbec nic neděje. Pak se konečně na scéně objeví inspektor Barbarotti a člověk by čekal, že se něco začne dít. Nezačne, děj je dál pomalý a vlažný, vyšetřování nemá spád, stejně jako další osudy pana Roose a jeho chráněnky. Nikde žádný zvrat nebo aspoň zajímavý děj či překvapivé rozuzlení.
Za mě zklamání. Kdyby to autor zkrátil do formátu povídky, tak... tak by to byla asi stejná nuda, ale zabrala by kratší dobu.
Miluji knihy pana Nessera. Styl psaní a vyprávění mě neskutečně baví. Už se těším na další díl :-)
Nelepší švédský krimiromám, tak to alespoň stojí na obálce knihy. Bohužel nesouhlasím. Děj o ničem, napětí nulové, snad jen zvláštní hledání postaršího může něčeho neuchopitelného, něčeho, co mu život dluží, bylo ve své podstatě zajímavé.
Opravdu jsem si oblíbila Nesserovy postavy starších mužů, samotářů a trochu mrzoutů, nezapadajících zcela do konvenčních schémat. Tady mi přál a přihrál dokonce dva, vedle mého milovaného Gunnara ještě pana Roose. Do jedné třetiny to vypadalo na psychologický román o krizi muže hledajícího na stará kolena něco prchavého z dětství – a vypadalo to, že mu osud přeje a on poprvé v životě nebude muset přistupovat na to, co se má. S jeho postavou není spojeno mnoho promluv, ale pokud se nějaké objevily, stály za to. A když tam nastoupili i Barbarotti s kolegyní Evou a začali glosovat vyšetřování a život vůbec, byla má čtenářská spokojenost úplná.
Van Veeteren mi chybí, ale Gunnar Barbarotti je jeho dobrá náhrada.
Kniha ve mně zanechala hluboký dojem, byla to pro mě taková detektivka s přesahem.. Sonda do nitra člověka.. Četla jsem všechny autorovy knihy, ale tahle byla trochu jiná a nejlepší.. Celkově se mi série s Gunnarem Barbarottim moc líbí a doporučuji k přečtení..
Souhlasím s komentářem níže - jako vždy vynikající. Jeho knihy jsou takový balíček 2 v 1. Dobrá detektivka a ještě pohled do lidských duší a životů. Dost mi připomíná knihy Fredrika Backmana. Po přečtení jsem o knize a hlavně o jejím závěru ještě dlouho přemýšlela. A tak to podle mého má být, ať už se jedná o složitější díla nebo i o lehké čtení. Kniha by měla čtenáře vždy alespoň trochu obohatit. A to mi knížky H. Nessera splňují.
Dobrá kniha jako vždy, od autora nic jiného nečekám :-) ikdyž tentokrát se odklonil od své rutiny a zvolil trochu jinou strukturu knihy a vůbec to nebylo naškodu :-) Kdo má rád jeho styl, určitě nebude zklamaný :-) Za mě pět hvězd zaslouženě :-)
Autorovy další knížky
| 2015 |  Muž bez psa |
| 2012 | Síť |
| 2016 | Dívka, která nikomu nechyběla |
| 2013 | Hlavolam |
| 2019 | Úplně jiný příběh |
Jedna kniha od tohoto autora lepší než druhá! A opět jsem četla jedním dechem. A ještě mě moc potěšilo podobenství s Lolitou, zvláště když jsem ji četla nedávno. Navíc jsou na ní v knize 2 odkazy. Myslím si, že i tolik cizích vět a výrazů, které tam najdeme, má na toto dílo odkazovat. A samozřejmě i to zapisování mouder mi k tomu taky ladilo. Takže kdo ji četl, asi ví, jak to celé mělo dopadnout. Možná v tom ale vidím víc než tam ve skutečnosti je. Na každého to prostě může působit jinak. Já jsem tedy nadmíru spokojená.