Pěšky na Aldebaran
Adrian Tchaikovsky (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/512892/bmid_pesky-na-aldebaran-64102fcf913c4.jpg
4
70
70
Strhující příběh astronauta ztraceného v nitru mimozemského artefaktu. Jmenuji se Gary Rendell. Jsem astronaut. Když se mě jako kluka ptali, čím chci být, až vyrostu, odpovídal jsem: "Astronautem, prosím!" Snil jsem o tom, že se stanu astronautem, studoval a pracoval jsem jako astronaut. Když sonda zkoumající Oortův oblak našla podivnou mimozemskou skálu a byl vyslán mezinárodní tým vědců, aby tu záhadu letěl odhalit, stal jsem se členem posádky. Myslel jsem si, jakou mám kliku. Měl jsem ještě větší kliku, když došlo ke katastrofě, náš tým se rozdělil a zabloudil v nekonečných chladných tunelech. Já jsem nějak přežil.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2023 , Planeta9Originální název:
Walking to Aldebaran, 2019
více info...
Přidat komentář
No nevím... čekal jsem něco trochu jiného. Autor má bezesporu fantastickou představivost. Předkládá jí tak, že ta má musela pracovat na plné obrátky. Děj kvůli přechodům a komplikovamnosti prostředí náročný na udržení přehledu, ale úplně mimo náš ... svět :)
(SPOILER)
Chtěl jsem si přečíst něco kratšího a tak jsem sáhl po Pěšky na Aldebaran. Dopředu jsem si o tom nic moc nezjišťoval a autora jsem zatím neznal, ale Planeta9 mě zatím nikdy nezklamala, tak jsem dlouho neváhal.
Garyho procházení artefaktem mě docela bavilo. Rozjezd byl trochu pomalejší, ale jak postupně potkává další návštěvníky/obyvatele artefaktu objevuje rozdílná prostředí a další návštěvníky artefaktu, tak s to jen zlepšuje. Procházení jednotlivých místností mi trochu připomnělo Piranesi.
Garyho putování se střídá s linkou o objevení artefaktu a následné výpravě k němu. Součástí výpravy je i náš již známý Gary a tak se dozvídáme něco z jeho minulosti a jak se dostal ke svému nynějšímu strádání. Obě linky se nakonec propojí a tak se dozvíme, jak to celé dopadne.
Přál jsem Garymu, aby našel to co hledá. Jak se ale děj blíží ke konci, tak začíná být jasné, že všechno asi nedopadne úplně růžově. Závěr byl dost jiný než jsem čekal a nechal mě trochu s pocitem rozčarování. Kniha je krátká a většinu doby jsem se bavil. Celkově tedy Aldebaran hodnotím spíše pozitivně a Tchaikovskému dám určitě ještě šanci.
Musím říct, že za ta léta jsem si na Adriana Tchaikovskeho už docela zvykl. Má originální nápady a jejich zajímavá zpracování. Jen, pravda, musím říct, že Pěšky na Aldebaran bylo pro mě zatím jeho nejnáročnější čtení.
Už podle námětu zde počítejte s tím, že autor tu na slabých 150 stranách rozjíždí spíše filozofický námět, než technické sci-fi o přežití jednoho kosmonauta uprostřed neprobádaného vesmíru. Nicméně autor se zde vyžívá v popisování mimozemské civilizace, což je super. Horší už je popis okolí hlavního hrdiny, které ale mnohdy ve scénách hraničí se šílenstvím. Stejně tak, jako nevhodně zvolený humor, který tu prostě nesedí.
Tohle mě bavilo určitě víc, než Střepy Země, škoda že to bylo tak krátké. Tchaikovsky do téhle knížky dokázal dostat ten správný poměr děsu a černého humoru, takže ačkoliv jde vlastně o horror, zjišťujete často, že se výborně bavíte. A to přesto, že se pohybujete v temných útrobách záhadných Krypt plných nástrah a mimozemských oblud.
No, Gary se nejspíš tak nebavil. Mimochodem, taky jste si vzpomněli na Lovecraftova Vyvržence?
Veľmi príjemná jednohubka. Uzavretá, trocha psychedelická, hodne mi pripomínala atmosférou neznáma a nepochopiteľnosti Piknik pri ceste.
Astronaut skúma neznámy artefakt v slnečnej sústave a zdá sa, že artefakt skúma aj jeho. Nechcem písať viac, lebo objavovanie tohto príbehu je mimoriadne odmeňujúce. Odporúčam.
Výborná sci-fi jednohubka mě velmi příjemně překvapila. Připadalo mi to jako takový mix Vesmírné odyssey, Rámy a Marťana.
Téma průzkumu mimozemskych artefaktů mám velmi rád a tady navíc autor dokazuje svou úžasnou fantazii při popisu různých druhů mimozemšťanů. Části týkající se celé expedice, jejího vzniku a historie nálezu Artefaktu mě bavily asi nejvíc a připadaly mi až tragikomicky uvěřitelné.
Přes všechnu chválu bych asi preferoval, kdyby byla kniha psaná časově lineárně a nestřídala po většinu obsahuje dvě roviny. Ačkoliv co vlastně jsou pro Artefakt časové roviny ? Nic, co by mělo význam, přesto by se mi asi kniha četla lépe. Taky jsem se moc nepotkal s humorem, kterého sice nebylo mnoho, ale většinou mi nesedl.
Celkově dávám 4* a rozhodně to bylo blíž k pěti, než ke třem. Tchaikovsky přesvědčil, že je dobrý autor a určitě jsem s ním neskončil.
Knihu jsem náhodně vzal do ruky v knihovně a podle popisu se zdála, že by mohla být zajímavá. Nějak se to nesplnilo, připomíná to divadlo pro jednoho herce (kterému časem hráblo). Začátek nevypadal špatně, od poloviny už to šlo hodně ztuha. Kniha je krátká, takže na ukrácení cesty ve vlaku lze použít, ale její smysl mi zůstal skrytý.
Jednoduchá hříčka se sem tam se vynořivším zajímavým nápadem. Nic víc. Nemám obvykle rád prohlášení typu: "Potenciál nebyl naplněn", ale tentokrát mi to mluví z duše. Lehce nadprůměrné hodnocení jen z důvodu, že Planeta9 umí vydávat knihy.
Snad každý autor hard sci-fi má svého bludného kosmonauta, který hledá cestu ven z mimozemského labyrintu. Tento vypadal zpočátku nadějně, ale jak už tu zmiňují jiní, potenciál rozhodně nebyl naplněn. Od autora určitě další knihy zkusím, ale z této uspokojen nejsem.
Pěšky na Aldebaran je kniha, která mne zaujala svým tématem. Bohužel podle mého názoru autor zcela promeškal ohromný potenciál, který toto téma nabízí, a proměnil ho v bezduchou dějovou slátaninu. A to je veliká škoda. Adrian Tchaikovsky totiž psát umí, ale tato kniha se mu moc nepovedla.
Osobně se nezototožnuji s většinovým hodnocením této knihy na DB knih. Podle mne je to slabší průměr a knihu nedoporučuji. Pokud by vás tento autor zajímal, tak zkuste jinou knihu například Klec duší.
Zajímavé, Na malém prostoru poměrně hodně děje, který ani chvilku nenudí. Jsou knhy, kdy mi to, že autor vše nevysvětlí hodně vadí, ale tady tomu bylo naopak. Části vyprávění jsou ponechány jen v náznacích, přesto vše působí důvěryhodně a logicky. Trochu mi vadila poslední třetina knihy, která vyzněla trochu jinak, než předchozí pasáže - už to není takové tajemné, stísněné, intenzivní. Ale i tak to nebylo špatné a samotný závěr překvapil.
Trochu mi vadilo, jak je to místy zbytečně zábavné, snaha o hlášky a tak. Asi bych raději temnější pojetí, které by korespondovalo i s celkovým finále. Jinak ale moc dobrá jednohubka, která zbytečně nezabíhá do detailu, ale základní příběh vysvětlí dostatečně.
Po dočtení jsem byl nadšený a překvapený. Tchaikovsky aldebaranskou anabázi ukončil vtipně, originálně a hlavně nečekaně. A příliš brzy. I já chci odpovědi na otázky, které se mi od té doby honí hlavou. I já mám rád Garyho a chci, aby jeho pouť pokračovala do zdárného a správného konce! Pěšky na Aldebaran vás prostě udrží ve střehu. Více v recenzích.
SPOILER
Začátek byl parádní. Mimozemský artefakt, který tu je s námi od nepaměti, hezké prolínání současnosti (kdy astronaut bloudí v artefaktu) a minulosti (kdy se artefakt objevil a připravovala se průzkumná mise), ale všechno se vytratilo do ztracena... Prakticky nic se nevysvětlí. Kdo postavil artefakt, jaký to mělo úmysl, co bylo to škrábání, které hrdina slyšel v mozku? Na konci najde "Mechanickou matku", která s ním něco udělá (co to už je asi vedlejší), co je to mechanická matka se taky nedozvíme, co byl ten kovový mimozemšťan, který se objevil někdy v půlce knihy a pak na konci je asi taky jedno...
Po dočtení ve mě převládá velký pocit zklamání.
První dvě třetiny jsou famózní, asi jako kdyby setkání s Rámou napsal H.P.Lovecraft. Je to originální, parádně napsané a astronauta Garyho, ztracného uprostřed mimozemského artefaktu, si prostě zamilujete. Někde kolem těch dvou třetin (setkání se "skřítky") se to ale změní a měl jsem pocit, jako kdybych najednou přepnul na hodně temnou a krvavou epizodu z Červeného trpaslíka. Škoda. Pořád je to příjemné čtení, ale na konci jsem měl trochu pocit promarněného potenciálu.
Můj oblíbený autor tentokrát vykouzlil mňamózní jednohubku...
Je to vlastně onemanshow v podání astronauta Garyho, kterého potkáváme už jako osamělého a ztraceného v labyrintu mimozemského artefaktu. Pomocí Ich formy, promlouvá přímo k tobě a díky flashbackům tě dostane do obrazu a dál bloudíte kryptami pěkně pospolu.
'Krypty jsou umělý výtvor, který dovoluje hmotě, energii a informacím, aby společně udělaly dlouhý nos na relativitu'
Nikdy nevíš jaká je za rohem gravitace, atmosféra, nebo co tam číhá, aby tě sežralo...
'pokud nechtějí aby je něco snědlo, nemají být tak lahodní'
Parádní sci-fi-survival-horor protkán černým humorem, spoustou literárních odkazů a s překvapujícím závěrem...
Taková vesmírná alternace na Beowulfa, až na to, že tady je hlavní postavou Grendel (mrk, mrk...).
Nízký počet stran knížce jenom prospěl. Celou dobu jsem měl pocit, jako bych četl/sledoval jednu z nejlepších epizod Black Mirroru nebo Love, Death & Robots. Tchaikovsky je po tomhle teď rozhodně jedním z mých nových oblíbených autorů!
Vypadá to, že tady mám potenciálního adepta na nového oblíbeného sci-fi autora :)
Pěšky na Aldebaran má sice jen 200 stran, ale plně to stačí. Sedl mi subtilní, mírně černý humor (RIP Pluto jako planeta), jakým je to prodchnuté, i neobvyklý styl vyprávění (hlavní hrdina adresuje vyprávění fiktivní postavě aka čtenářovi). První, co mě při popisu Krypt napadlo, že to zní jak vesmírný Piranesi zkřížený s bludištěm s minotaurem :)) Že si leccos musí čtenář na konci domyslet, to mi nevadí, spíš naopak. Střety s mimozemskými entitami byly skvělé, cením autorovu fantazii při vymýšlení různých druhů emzáků :) Rozhodně mám v plánu přečíst si i další knihy od autora co v nejbližší době.
Autorovy další knížky
| 2018 |  Děti času |
| 2022 | Střepy Země |
| 2020 | Klec duší |
| 2010 | Impérium černé a zlaté |
| 2020 | Psí vojáci |
Tahle knížka je spíš než o ději o atmosféře. Připomínalo mi to stará scifi, hlavní postava Gary byl prototyp klasického hrdiny, ale prostředí planety, kde se ztratí, je úžasně fantaskní a nepříjemné. Nicméně souhlas s komentářem od Malarkey, ten humor mi taky neseděl.