Šest dní hněvu
Ryan Gattis
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/277958/bmid_sest-dni-hnevu-dgg-277958.jpg
4
76
76
Příběhy odehrávající se uprostřed nepokojů, které se rozpoutaly v Los Angeles v důsledku jednoho z nejznámějších a nejbouřlivějších soudních procesů devadesátých let. Dne 29. dubna 1992 ve čtvrt na čtyři odpoledne zprostil soud viny tři strážníky losangeleské policie, kteří byli obviněni z použití nepřiměřeného násilí při zneškodňování černocha jménem Rodney King. Dvě hodiny poté vypukly ve městě nepokoje, které nakonec trvaly šest dní. Během 121 hodin přišlo o život čtyřicet tři lidí. Mrtvých však nepochybně bylo víc: k násilí docházelo i mimo místa výtržností, když mnozí využili nastalého chaosu k vyřizování starých účtů. Odvážná a filmově laděná kniha oživuje bouřlivé a děsivé období v Los Angeles, kterého si tehdy média příliš nevšímala. Ryan Gattis přináší sedmnáct navzájem propojených příběhů, vyprávěných v první osobě, které dohromady vykreslují portrét moderní Ameriky. Gattisovy postavy promlouvají hlasy členů gangů, dětí ulice, zdravotních sester nebo hasičů, kteří se dostali do krizové situace, a katapultují tohoto nekompromisního spisovatele mezi takové legendy, jako je George V. Higgins nebo Dennis Lehane.... celý text
Přidat komentář
Tenhle Gattisův román byl opravdu zdařilý. Jednotlivé příběhy jsou vyprávěné v první osobě, což byl výborný nápad, který se naplno projeví tím jak rozdílné jsou zobrazené postavy. Všechny pasáže na sebe volně navazují, to jsem taky v průběhu čtení dokázal ocenit. Knihu bych určitě doporučil k přečtení.
Drsný příběh, který je o to působivější, že vychází ze skutečných událostí. Pouliční gangy mladistvých (dokonce i dětí) mě naprosto děsí. Jejich členové vidí jediný smysl života ve zviditelnění se v rámci gangu, což se děje samozřejmě trestnou činností , i tou nejzávažnější. Jen výjimečně se někdo snaží z této pasti uniknout, často neúspěšně. Bavilo mě prolínání osudů hlavních postav, barvité zobrazení reálií města a skvělý překlad.
Šest dní hněvu, šest dní, během nichž na jaře dvaadevadesátého roku hořelo Los Angeles. To není námět pro postapokalyptické alternativní dějiny USA, to je román vycházející ze skutečných událostí. V důsledku nepotrestané policejní brutality s rasovým podtextem vzplály na šest dní ohně, docházelo k rabování a gangy Chicanos využily naprostého nedostatku dohledu pořádkových služeb a začaly si vyřizovat účty.
Gattis v sedmnácti různě dlouhých portrétech sedmnácti různých, vzájemně do jisté míry propojených osob, plasticky vykresluje obraz jedné čtvrti, jedné rodiny, jednoho gangu a těch, kteří jsou jejich gravitačním polem chtě nechtě přitahováni a ovlivňováni. Smrt je na tom místě mnohem pravděpodobnější než život, mrtví se neoplakávají, železo je základ a sjetej je každej, kdo má žíly nebo dírky v nose.
Po všech vztahových dramatech a sebezpytu třicátníků a hlavně třicátnic, románech plných našich legračních "first world problems" bylo Šest dní hněvu jako rázné plesknutí přes prsty, které jsem si fakt užila. To, že kniha postupně ztratila nádech gangsterky a začala řešit sociální rámec celého problému neoddělitelně spjatého s problematikou gangů, mi naprosto vyhovovalo, já to bezhlavý vraždění prostě nemusím.
Velký palce hodně vysoko za překlad, skvělá práce.
Děj je výborně vystavěný a provázaný, nejsou v něm jasní kladní a záporní hrdinové, jen lidé, kteří se snaží vypořádat s tím, co jim život nadělil. Střídání úhlů pohledu hodně napomáhá k plastičnosti děje a kontext šesti dnů nepokojů, kdy je vše dovoleno, zase vede situace do extrémů. Jen málokomu se podaří uniknout z prostředí, kde jsou čtyřicátníci vnímáni jako starci a kde někoho zabít je běžná forma řešení problému. Není to zrovna optimistické čtení, ale celkem chytne a nepustí. Jen možná mohl autor lépe zvážit šíři svého záběru. Pohledů na situace se nabízí téměř nekonečně, ale pro knihu je zkrátka potřeba vybrat jen něco - pro mě třeba zařazení Korejců nebo poslední vyprávění byly možná trochu navíc.
Velice dobrá kniha, která má spád a dostane Vás do prostředí, o kterém jsem si dosud myslela, že existuje pouze ve filmu. Zbývá si jen vážit toho, že jsem se nenarodila do prostředí, kde se drogy a zabíjení považuje za "celkem normální a běžnou" věc.
Je krásné, že existují takové země jako USA, kde se neohroženě pouští do takových sociologických experimentú. Vezměte si, kolik pozitivního to přineslo, múžete se dívat na další sérii Námořní vyšetřovací služby L. A., múžete nakupovat tacos a kokain na jednom místě, múžete uzavírat sázky na to jestli L. A. bude letos nejvražednějším městem nebo jestli ho zase předběhne Detroit, který má sice méně obyvatel, ale o to více jsou černí. Ostatně díky nedávným zásahúm americké policie už jsem konečně pochopil význam úsloví "trefa do černého". Takže od této knihy jsem očekával, že podá ucelenou zprávu o tom, co se tehdy stalo a zároveň apeluje na politickou korektnost a řekne, hele, Hispánci to nejsou jen gangsteři, fetky a prodavači tacos. Jenže ne, celá kniha od začátku do konce je plná latinsko-amerických gangú, fetek a prodavačú tacos. Puchica, já vím, že v L. A. je převážně hispánská la raza, ale to ten puto nemohl dát v knize prostor taky nějakým gabachos (ne, gabachos nejsou mexické tousty)? Ani jedna z postav, které odvyprávějí děj není mayate. Trochu rovnoměrnější rasové zastoupení bohužel není jediné, co knize chybí. Autor napsal knihu o situaci, kdy se městská metropole proměnila v peklo a dokázal to bez jakéhokoli myšlenkového přesahu, bez jakéhokoli názoru. Navzdory svižnosti a akčnosti děje jsem se za púlkou začal zasekávat, a nakonec jsem rád, že jsem se dohrabal konce. Que te follen.
"Celá čtvrť se sice jen hemží sociálními pracovníky, sociology, dobrovolníky z Visty a nejrúznějšími dalšími příslušníky humanitární mašinerie, všichni mají jen ty nejčistší úmysly, ale přesto se z nějakého dúvodu nic moc nezměnilo. Pořád jsou tu chudí, poražení, zoufalci i zločinci, kteří projevují až děsivou životaschopnost, a člověk se jich prostě nezbaví"
Knihu sem vzal v knihovně jen tak náhodou kvůli přebalu a přečtení hodnocení ze zadní strany.... byl sem však příjemně překvapen... možná je to i tím, že sem tam byl, ale je to parádní čtení a i když je to fikce, tak to, že inspirací byly skutečné události tomu dává víc k přemýšlení.... Je to jako postapokaliptické čtení, hlavně ze začátku.... A po přečtení to člověku ještě dlouho vrtá v hlavě...
Autor na stránkách popisuje události během rasových nepokojů v Los Angeles v roce 1992. Po kontroverzním zbití a zatčení R. Kinga a následném soudním procesu s danými policisty, město postupně zachvátilo násilí. V dnešním politicky korektním newspeaku by se to dalo označit jako zcela pokojné protesty proti policejnímu rasismu, při kterých se jen několik sociálně vyloučených občanů dopustilo násilných excesů. Ve skutečnosti se ale jednalo o další z vln násilí a výtržností z rádoby ušlechtilých pohnutek. Město bylo postiženo zakládáním požárů kvůli pojišťovacím podvodům, vraždami ze msty a samozřejmě krádežemi (doporučuji autentické videozáznamy, na kterých lidé zdůvodňují proč kradou). A samotná kniha je všemi těmito skutky přímo nasycena. Nevěnuje se sice černošské komunitě, ale ukazuje jak nepokojů využily hispánské gangy, které asi solidaritu s R. Kingem moc nevyjadřovaly. Poznáme tu několik členů včetně žen a seznámíme se s jejich dosavadním životem a typickými charakterovými vlastnostmi. Jsme svědky jejich drsného života, naplněného drogami, pouličními přestřelkami a absolutní neúctou k lidskému životu. Autor zde nastiňuje jak jim postupně narůstala čím dál větší odvaha, protože policie byla v oněch dnech prakticky ochromena a jednotlivé hlídky tak musely zasahovat v různých částech města. Další příběhovou linku tvoří např. zdravotní sestra nebo příslušníci hasičského sboru, který byl během zdolávání plamenů rovněž cílem útoků. Setkáme se tu i s několika místními Korejci, kteří se rozhodli své obchody a svou bezpečnost hájit se zbraní v ruce. Kromě nich se zde mihne třeba narkoman nebo sprejer. Chyběly mi zde ale úhly pohledu řadových členů policie (píše se tu pouze o jedné akci blíže nespecifikované speciální jednotky) a národní gardy, čímž by byl celý děj ještě zajímavější. Kniha je celkově velmi čtivá a díky zvolenému tématu a pouličnímu slangu mě vtáhla hned do děje. Líbilo se mi také propojení jednotlivých příběhů a postav. Jediným záporem pro mě byly závěrečné pasáže, které mě už příliš nebavily. V budoucnu by ale z knihy mohl vzejít velmi dobrý scénář na film.
Páni! Opravdu? Cože? Vážně? Opravdu se to mohlo stát? Neskutečné. Drsné a atd. atd. Přesně taková slova se mně rojila v mysli při čtení a po přečtení této nebojím se říct výjimečné knihy.
Přiznám se, že o této černé kapitole v dějinách jsem neměl ani potuchy a právě proto mě tento titul natolik zaujal, že jsem se ho rozhodl přečíst. Můžu vám teď po jeho přečtení jen říct, že jsem tedy dost koukal (četl). A to ať už na samotnou obálku, která se mně opět líbila (Host je prostě umí) až po samotné příběhy.
Existuje takové jedno motto či heslo a to zní: sex, drogy a rock'n'roll. Přesně takové motto se dá říct, že provází i tuto knihu, jen v trochu pozměněné podobě a to: sex, drogy a násilí. Sex (tak ten je v knize popsán, jako by tam pomalu každý spal s každým na jednu stranu, ale na stranu druhou nevěra je něco za co se jednoduše a prostě zabíjí). Ono samotné popisování žen stylem: Její zadnice by mohla na olympiádu prcinek. To si hned asi uděláte obrázek, jak to tam asi v této oblasti vypadá.
Drogy, tak to je zde obrovský byznys a pomalu každý s tím tu má zkušenost a to ať z té oblasti používání, prodávání či boje proti nim. Namátkově tak použiju pro ilustraci to, že někdo šňupal kokain z koberečku v autě. Protože kokain je prostě kokain.
Co se týče postav, tak přece jenom se mezi nimi občas místy ztrácíte. Vždyť jenom těch hlavních je tu 17 a do toho plno a plno dalších. Autorovi to však ihned odpustíte. Jelikož ty postavy mají takový charakter (no charakter, čtením pochopíte co tím myslím) a sílu, že snad i kdyby jen stály a koukaly do blba tak vy jim to budete žrát i s navijákem. Hltat plnými doušky budete i samotný jazyk, kterým je dílo psané. Celé je to takové sprosté, drsné, a díky glosáři co je vzadu se můžete naučit plno mexických nadávek. Ne, že by jste je potřebovali umět či je snad i používali. Přesto v momentu čtení knihy vám zjištění co je třeba tzv. fifina či že klika je označení pro gang jednoduše pomůže v lepší orientaci a pochopení děje. V glosáři tak najdete i různá mexická jídla a různé jiné pojmy a vy tak jejich význam nemusíte nikde hledat a můžete se tak nerušeně unášet touto skvělou knihou.
Teď už ale přejděme k samotným kapitolám. Celý děj začíná vraždou Ernesta, který nebyl zapojený (nebyl součástí gangu). Nejdřív ho zmlátili a pak ho táhli za jedoucím autem. Poté za něj svou pomstu vykoná jeho sestra Paysa, která už je součástí gangu. My tak sledujeme dívku (která je živým ztělesněním postavy nevěsty z Killa Billa akorát s pistolí a s gangem za zády). Zabije tak ty co jí zabili jejího bratra Ernesta a to stylem, že některé z nich např. střelí do hlavy a vystřelí jim mozek. Obecně máte z knihy pocit, jako by nastala lovecká sezóna. Akorát místo zvířat se tu střílí do lidí. Kniha a její kouzlo je pak v oné propojenosti děje a v detailech z každé kapitoly. Sám jsem vám jich pár vybral: Chlap se dostane do domu, tak že se pořeže žiletkou na čele a do domu ho pustí žena, která si myslí, že je chudák zraněný (Pak s ní má sex a nakonec do ní napumpuje jehlu s nějakou drogou a onen dům s ní uvnitř i zapálí). Policisté co ignorují hasiče a požár. Vázne vyzvedávání těl. 228 dolarů za odvoz Ernestova těla. Pyroman co hází zápalné láhve je pak postřelen do hlavy a díky tomu se v nemocnici zjistí, že má v mozku nádor. Někteří se snaží i zastavit hasiče (hází po nich cihly). Záchranu života vidí někteří jen jako prodloužení života v pekle, jelikož časem je ten člověk stejně nalezen zabitý. Jen za tři dny se v oblasti nepokojů vystřílelo třicet šest tisíc nábojnic. Objeví se i pojízdná márnice. Mladí kluci v gangu dorazí oběti ranou do hlavy, aby si taky užili to zabíjení. Gangsteři se chovají jako kriminalisté (zkoumají zda nemají na rukách stopy po střelném prachu). Někdo popíše mlácení jako rychlé občerstvení. V kapitole Nejmenovaný se objevuje tolik citu v bezcitném mlácení (lámání žeber, vyhození ramene z kloubní jamky atd.)Opět pochopíte jinak až po přečtení co tímto podivným tvrzením myslím. Zaujala i věta, že člověka ani nenapadne jakej je vlastně krásný den, dokud nemá pocit, že každou chvíli zhebne. Objeví se i 12/13 pasák a dealer. Nábor nových členů do gangů probíhá tak, že je zmlátí již stávající členové gangu. Bezdomovec se označuje jako táborník a LA označuje jako: Má paní.
Nutno říct, že začátek knihy je nabitý akcí a napětím a konec už je pak takový melodramatický snad i klidný. Přesto i konec má své kouzlo a bez něj by toto dílo nebyl tak skvělý celek.
Zatímco se určité věci v této knize tak opravdu mohly ale i nemusely stát, tak ohledně těchto nepokojů existují jasná daná fakta. Zatčeno při nich bylo přes 10 904 osob, zraněno více jak 2383 osob, bylo založeno 11 113 požárů, hmotné škody přesáhly 1 miliardu dolarů a je potvrzeno 60 mrtvých. Několik dalších se, ale už nikde neuvádí, ale má se za to, že i ony se staly obětí těchto nepokojů. Rovnou na rovinu říkám, že nejsem věřící a ani se o tuto tématiku nějak nezajímám, ale po přečtení knihy mě napadla tato myšlenka: Z pekla je daleko do nebe a na zem je to tudíž blíž. Zem je prostě mezi peklem a nebem a tak nám to dělá ze země bojiště těchto dvou světů. Až takovou sílu tato kniha má, když ve mně vyvolává takovéto myšlenky. Los Angeles (andělské město) je možná město andělů, ale dle těchto nepokojů se zde na moment usídlil i ďábel.
Kniha šest dní hněvu je jako gejzír. Pořád to tak nějak bublá pod povrchem až to na povrchu vystřelí a pak zase dokola a dokola a dokola. Gejzír je rozhodně krásný úkaz. Tím je i tato kniha, i když takovým smutně krásným úkazem. Nutno říct, že se jedná o jednu z nejlepších knih co jsem kdy četl a tady nemůžu jinak, než že ji doporučím absolutně všem a uděluji jí 100%. Neskutečné, Neskutečné dílo, které bude převedeno i na televizní obrazovky. Stanice HBO totiž získala televizní práva na tuto knihu. No, už se nemůžu dočkat až toto dílo uvidím i ve formě seriálu či filmu.
První polovina skvělá, za 5 *, ale ke konci mi přišlo, že už kniha ztrácí tempo a tak druhá polovina jen za 3 *. Je to vlastně příběh těch šesti dnů, prvních pár dnů největší tempo rabování a vraždění a pak už jen ustávání, tak mi to přijde i psané. Jestli i jen polovina z toho všeho co bylo zde psáno je pravda, tak to muselo být skutečně zajímavé a hnusné. Vyřizování účtů, vraždy, krádeže. Jen využití toho, co je možno. Ukázka lidské chamtivosti a nesmyslnosti...Ať žije "skvělá Amerika"...!!!
První kniha,kterou jsem četla s otevřenou pusou a o které vím,že znovu číst nebudu. Nerada se vracím ke špatným věcem,které se dějí všude ve světě a mám z nich husí kůži. Ale dávám pět hvězdiček,nedalo se přestat číst. Výborně napsáno a dostalo se mně to pod kůži.
Thrilery, krimi a ostatni napinave krvaky nevyhledavam, tohle ovsem bylo neco jineho. Krev tekla proudem avsak celkovy zazitek - velkolepy! Prakticky jsem pri cteni stravil sest dni v roce 1992 v Los Angeles.
Někdy se za sebou zvláštně sejdou dvě knihy. Jestliže jsem předchozí přečtenou knížku Zeď vzpomínek přirovnala k pomalé vyhlídkové jízdě v otevřeném kabrioletu, pak Šest dní hněvu bylo, jako by mě někdo přesadil do Bugatti Veyron a snažil se překonat rychlostní rekord. Rychlé, hutné, drsné jak dávka z kalašnikova. Sedmnáct příběhů různých lidí zasazených do bouřlivých dnů v roce 1992 v LA. Postavy pocházející ve velké většině ze stejného prostředí, které ale osud pohodil různorodě, zapojení i nezapojení (nebo ti, co zapojení být nechtějí). Členové gangů, ale i záchranáři, děti, sprejeři, feťáci nebo bezdomovci. Na všechny tyhle typy narazíte v knížce Ryana Gattise. Každý promlouvá svým osobitým jazykem a hrne příběh kupředu k další kapitole a k dalšímu "svědkovi" oněch událostí, které se občas prolnou nebo alespoň proběhnou okolo sebe. Každý se tu zná přes druhého či třetího, jak je to koneckondů i všude jinde. Různorodé osoby tu na sebe narážejí ve více či méně závažných situacích, znají se už dlouho, nebo se teprve poznávají. A každá z těch osob dodá kousek střepu do té rozmlácené skládačky tenhdejších dnů. Ty náznaky a návraty či pohledy různých osob jsou skvěle promíchané, natolik, že mám chuť si knihu přečíst ještě jednou, abych si tam každého znovu napasovala. Opravdu výrazný počin, je to silné jak několik dní tažený vývar.
Konečně! Konečně zase něco, co mi bralo dech... počáteční rozčarování z gangsterského prostředí vystřídala nekompromisní závislost na každém písmenku... nejvíc si mě zaháčkoval styl vyprávění, kdy každý chvilku tahá pilku... v tomhle případě spíše kvér... ani k jednomu z nich se už nevrátíte a sledujete jeho osud očima zase toho dalšího a to jen na základě chytře hozených indicií... což vás nenechá vydechnout a je to... geniální!
Roztříští vás myšlenkové pochody dětí ulice... syrovost života v gangu i mimo něj... zároveň se pozastavíte nad lidskostí a hlavně... tu všudypřítomnou krev a špínu ze sebe jen tak nevydrhnete!
Sedmnáct vypravěčů, sedmnáct pohledů na šest dní rasových nepokojů v Los Angeles 90. let - pohledů, které s rasou a ideologií nemají zdánlivě vůbec nic společného. Hasiči, zdravotní sestry, příslušníci speciálních jednotek, gangsteři, sprejeři, bezdomovci i úplně obyčejní slušní lidé, kteří se přichomýtli proti své vůli. Není to příjemné oddechové čtení, ale stojí za to.
Šest dní hněvu
Šest dní hněvu líčí nepokoje, které vypukli v roce 1992 v Los Angeles. Hlavním spouštěčem bylo zproštění viny policistů, kteří brutálně napadly Rodneyho Kinga.
Příběh je pojatý celkem netypicky. Je vyprávěn z pohledu jedné postavy a pak přechází na další postavu a na další a tak dále. Každá z postav dostane svých pár stran slávy. Přechod z jedné postavy na druhou není zcela náhodný, ale je to obvykle jedna z osob, která se již v příběhu vyskytla. Podle mého názoru je toto pojetí originální a velmi dobře sedí k tématu a událostem, které popisuje.
Celkově je atmosféra knihy spíše ponurá, ale najdou se v ní i vtipné momenty. Mě osobně nejvíce utkvěl v paměti příběh sprejera Freera, který se rozhodnul, že opustí to strašný město! Jenomže cestou narazí na opuštěný a úplně čistý autobus. Své dojmy popisuje to slovy: "Bylo mi jakobych umřel, prošel nebeskou branou a tam na mě čekala Marylin Monroe a prosila mě, ať si to s ní rozdám." :-) Pak celý autobus posprejuje a když už chce odejít, tak si všimne, že na místě pro řidiče zůstalo sako od uniformy. A to je nejvíc. To je jako zabít medvěda a nosit jeho kůži. :-) Přiznám se, že i já jsem po přečtení této kapitoly dostal chuť, jít něco posprejovat! :-)
Osobně mi přišlo nejzajímavější vidět dění z pohledu různých postav, které mají často zcela protichůdné motivace. Navíc je v knize pár opravdu zdařilých a vtipných momentů. Knihu doporučuji všem začínajícím sprejerům. Celkově ji považuji za mírně lepší průměr a proto dávám tři hvězdy.