Satori
Don Winslow
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/125642/bmid_satori-CTM-125642.jpg
4
33
33
V románu Satori se znovu setkáváme s Nikolajem Helem, hrdinou slavného Trevanianova románu Šibumi (Argo, 2006), pokládaného za nekorunovaného krále všech thrillerů a oplývajícího nečekanými literárními přesahy. Nikolaje tu potkáváme už v roce 1951, když zuří válka v Koreji. Je mu teprve šestadvacet let, ale tajné služby už o něm vědí, že je mistrem bojových umění a dokáže se dostat téměř kamkoli. A tak ho kontaktuje CIA a zadá mu úkol, který je zaručenou vstupenkou na onen svět: zabít nejvyššího sovětského komisaře v Číně.... celý text
Přidat komentář
Začátek se trochu táhnul, ale od třetiny je to prvotřídní bondovka. To samozřejmě také znamená, že hrdina je naprosto neomylný, prvotřídně bdělý a schopný a zručný, v jeho případě ani nepotřebuje typickou střelnou či bodnou zbraň, stačí mu vlastní ruce a nohy anebo cokoli nevinného v dosahu. A dovede se ve svých 26 letech takto "ohánět" ve všech směrech i v pro něj novém špionážním prostředí plném samých neznámých.
Však jsme také v jihovýchodní Asii začátku 50. let: Maova Čína, francouzská Indočína, silné protikomunistické zájmy Američanů v oblasti jako nových figurek na šachovnici (nebo černo-bílých kamenů neskutečně složité hry go) a samozřejmě silně prokomunistických Sovětů. Prodej zbraní a vyzbrojování jedné z mnoha stran místních konfliktů, pěstování a pašování opia (ideální trasa pro některé postavy: z Asie šup do Marseille a opracované jako heroin pak šup na trh do New Yorku...).
Hrdina si porozumí s kdekým, najde i nečekaného přítele (mrňavého nepohledného Belgičana!) a nevyhnutelně i lásku, pomáhá mu jazyková vybavenost a šibumi (jestli/kdy dospěl k satori, to není do konce úplně zřejmé, i když ví, kam se bude jeho život a kroky ubírat - nicméně je pomsta tím správným směrem a cílem?).
Moc pěkné vylíčení míst a jejich atmosféry, zejména tehdejšího Pekingu a Saigonu, což vše hrdina ještě srovnává se Šanghají svého dětství, případně Tokiem jeho dospělosti. Jihočínské hory a řeka Mekong ve svém zárodku (a peřejích) dokreslují tamní reálie.
Šibumi jsem četla dávno a nebyl to pro mne primárně špionážní thriller, Satori jím je a nikdy se netváří jinak. Kdyby autor napsal svůj román s podobným hrdinou, a nepřiznal by jistou návaznost na Hela, určitě by ho čtenáři za to pranýřovali, teď ho zase spíš kárají za to, že to není Šibumi 2 - není a nemůže být, ale samo o sobě je to velmi dobrý napínavý bondovský špionážní thriller z 50. let. A jako takový jej hodnotím 85%.
Na rozdíl od Šibumi velice svižné, neztrácející tempo. Klasický špionážní thriller, který má blíž k Ludlumovi než k Trevanianovi. Protivníci jsou skuteční a ne nějaká fiktivní "Mateřská společnost", takže to nepůsobí tak přehnaně nesmyslně. Mnohem zábavnější než Šibumi.
Samozřejmě ne taková úroveň jako Šibumi, avšak velmi zábavné. Je to psané jinak, věci jako sex či bojová umění zde nemáte naznačené, ale opravdu popsané, což je fajn stejně jako mělo své kouzlo naznačení v první míněné knize.
Příběh je zde daleko zamotanější a ukazuje Nikolaje v jiném období, i díky tomu každý kdo byl po přečtení Šibumi nadšen,těžko Satori nesekne.
Nejlepší je nespojovat si knihu s Šibumi a brát ji samostatně, pak je to akční nářez. Pokud začnete porovnávat, je to konec, hned vás sere jak všichni umějí go a podobný nuance.
(SPOILER)
Ta kniha je neuvěřitelně čtivá, jednotlivé kapitoly jsem krátké a tak je ideální na četbu při cestě do práce. Celou dobu jsem byla přesvědčená o 4 hvězdách ale konec mě zklamal. Ani ne tím jak skončil, spíš mi připadá jakoby si najednou autor uvědomil, že se musí vejít do x stránek. Veliká škoda. Jak je celý příběh promyšlený a vše zapadá, tam na konci je jen zmatek a je to prostě taková 8 série GoT :) Kdyby se kapitoly řadili hned za sebe mohla být kniha p dobrých 30-50 stránek užší. Zase nelze neuznat, že autor cítil respekt k původní knižní předloze.
Vyspala jsem se na to a hodlám uvést pár věcí, co mě především na závěru knihy štvaly:
1) Nikolaj převážnou část nebezpečí s kterými se potká může vyřešit, nebo alespoň zjistit přes svůj 6 smysl. Vojenská výchova no
2) Úplně klidně vás už po pár dnes mezi sebe na "kávičku" pozvou všechny hlavy všech gangů v okolí. Tak prodáváte zbraně, musíte být padouch xD
3) Především v závěru se krabice s raketomety asi naučí levitovat, protože mi uprostřed střelby a požáru je záhadou jak se dostanou do úkrytu. Btw otvor do podzemní chodby je tak úzký, že se tam přes svá mohutná ramena jen tak dostane hlavní hrdina. Ne tak krabice s raketomety. Asi mají vlastní vstup značky De Luxe.
4) Zbraně a osádka se dostanou do úkrytu podzemí, který je ale tak skvělý, že se jim při bombardování začne sypat na hlavu. Kvalitní místo kam se ukrýt.
5) Předpokládám, že pan Gold musel uniknout, protože je hlavní postavou Sibumi (zatím jsem nečetla).
6) Přes bombardování a sypající se ukrýt jsou Nikolaj a Solage jediný kdo se snaží utíkat a překvapivě pan Gold čeká až mu to spadne na hlavu jen, aby si počkal.
To je asi vše ;)
Don Winslow bravurně navázal na Trevanianovo Šibumi, jež je mezi fanoušky vysoce ceněno. Sice používá jiné vypravěčské postupy, ale duch a atmosféra zůstává neposkvrněna. Umně přitom pracuje s japonskými kulturními i filozofickými odkazy, stejně jako s pitoreskními postavami. Ty se mu obzvláště vyvedly - a to tak, že figury, jako byly Francouz De Lhandes či převozník Tasser, si v mých očích získaly větší oblibu, než ústřední protagonista Nikolaj Hel.
Ale abych jen nechválil. Podobně jako Šibumi, i Satori je vážně nevážným thrillerem, a na tu kombinaci jsem si musel zvykat. Nebo na východní folklorní zvyklosti, jako je pití čaje, které občas zabírají stranu, či dvě. Případně na všudypřítomnou deskovou hru Go. A opět mi vadil sám hrdina, který všechno ví, všechno zná, všechno umí, všechny zdolá, ačkoliv je mu šestadvacet a zkušenosti se špionáží nemá žádné. Takže jsem nakonec fandil spíš Nikolajovým protivníkům, kteří když už nic jiného, byli opravdoví padouši se srdcem na pravém místě.
Na Šibumi se teprve chystám, ale jestli je to ještě lepší než Satori, tak už se moc těším! Satori má podle mého osobního měřítka vše, co má mít skutečně dobrý román. Četlo se mi to dobře, nutilo mě to zamyslet a i ta nečekaná překvapení se konala. Za mě rozhodně palec nahoru!
Podle mě se to nedá srovnávat s Sibumi. Když to trochu prezenu, mohl by byt hlavním hrdinou i někdo jiny než Hel. Trocha minulosti, náznaky hry go. To je asi vse co mají tyto dvě knihy spolecne. Prislo mi to i trochu preplacany. Takový všeho moc na vysokou hromadu. Necítil jsem to kouzlo. Neva. Je to příběh inspirující se. Beru na vědomí. Sypalo to, není to špatný. Jen ještě ten konec.... Závěr mi zkazil celý dojem na knihu. Ale jinak jo. Kniha čtiva. Ale s původem to má pramálo spolecne.
Pocity a dojmy z knihy se nedají srovnávat se Šibumi, na který román Satori navazoval, nikoliv z důvodů nižší kvality, ale prostě Satori je jiný než Šibumi. V Satori je hlavní hrdina mladší o 25 let, nemá zkušenosti a klid jako v Šibumi, učí se. Satori je také výpravnější příběh, více se intrikuje a je plný poněkud neuvěřitelných zvratů. Přesto si myslím, že je to důstojné pokračování úspěšné předlohy a stojí za přečtení.
Podle popisu jsem čekal více. Knížka navazuje na román Šibumi (teprve se na něj chystám - má samá výborná hodnocení). Přišlo mi to jako rychle nahozený politický thriller, který se odehrává v padesátých letech v Asii. Kdyby takovouto materii zpracovával Forsyth, asi by to dopadlo jinak. Nejzajímavější jsou nakonec popisy reálií, tehdejšího Saigonu, Pekingu atd.
Satori je volným pokračováním románu Šibumi. Vlastně se ani nedá říci pokračováním, ale spíše takovým doplněním, protože pokrývá časové období, které bylo v původní knize přeskočeno. Hl. postava Nikolaj Hel je vyslán na nesplnitelnou misi do Číny, ale jak se dá "očekávat", tak si se všemi problémy hravě poradí.
Podle mého názoru je Satori dobrý román, ale zdaleka nedosahuje kvality původního Šibumi. Chybí mu totiž taková těžko popsatelná, ale charakteristická práce s jemnými náznaky a namísto toho nastupuje akce a děj. Výsledkem je průměrný příběh, který těží ze slávy svého předchůdce, ale nepřidává nic navíc.