Kde zpívají raci
Delia Owens
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/447981/bmid_kde-zpivaji-raci-blU-447981.jpg
5
4571
4571
Celá dlouhá léta kolují v poklidném městečku Barkley Cove na pobřeží Severní Karolíny fámy o vlčím dítěti, „holce z bažiny“. Když je roku 1969 objeveno tělo místního krasavce Chase Andrewse, obyvatelé města začnou z jeho vraždy podezírat právě holku z bažiny, Kyu Clarkovou. Jenže Kya vůbec není taková, jak se o ní povídá. Je to inteligentní a citlivá dívka. Žije odkázaná sama na sebe v bažině, které říká domov, jejími nejlepšími kamarády jsou racci a místo školy ji učí okolní příroda. I v jejím životě přichází chvíle, kdy zatouží po blízkosti jiných lidí, dotecích a lásce. Její divoká krása okouzlí dva mladé muže z města a před Kyou se otevírá úplně nový život. Pak se však stane něco nepředstavitelného… Román Kde zpívají raci je překrásnou ódou na přírodu, příběhem opuštěné dospívající dívky, která se učí důvěřovat lidem, a líčením záhadné vraždy s překvapivým koncem. Delia Owensová nám připomíná, že dětství nás všechny poznamená na celý život a že každý z nás podléhá úžasným tajemstvím přírody.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2020 , JotaOriginální název:
Where the Crawdads Sing, 2018
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
Před časem jsem měla náladu na oddechový film, hledala jsem na Netflixu, a zaujal mě ten s názvem Kde zpívají raci. Líbila se mi anotace a ten zvláštní název mi pořád nešel z hlavy. Film se mi moc líbil, byl plný krásných záběrů přírody, dvě hodiny utekly jako voda a mělo to velmi překvapivý závěr. Až po shlédnutí jsem zjistila, že je film natočený podle knižní předlohy Delie Owensové. Než se ke mně ale kniha dostala, uplynulo dost času a některé detaily jsem pozapomněla. A navíc, film není totéž co kniha.
Zprvu mi trochu dělalo problémy začíst se, možná proto, že jsem už věděla co mě čeká. Ale v momentě kdy se začnou střídat kapitoly ze soudního procesu s těmi, ve kterých Kya vypráví svůj příběh, je to čtivé a napínavé. Občas se mi hůř četly popisy prostředí, hlavně na začátku knihy.
Kyu jsem si oblíbila, obdivovala jsem ji, ať už kvůli tomu, že dokázala sama přežít v bažině, že se sama o sebe dokázala postarat už od útlého věku, že si dokázala vydělat peníze na přežití sběrem mušlí nebo za její znalosti mokřadů, ptáků a dalších živočichů. Měla štěstí, že poznala Tatea, Skokana a jeho ženu Mabel (a posléze i Toma Miltona). Bez nich by bylo přežívání v bažině o dost těžší, ne-li nemožné. Tatea jsem měla moc ráda, jen mě zklamal tím, že se za Kyou nevrátil jak slíbil, bez jediného slova ji opustil, člověka, který byl pořád sám nechal napospas další osamělosti. Předsudky lidí z městečka Barkley Cove byly smutné…a když jsem četla větu „Protože lidé na živočichy v mušlích často zapomínají.“ (str.201) evokovalo mi to právě holku z bažiny, připomínala mi přesně toho živočicha, na kterého se zapomíná. Sympatický mi byl i Tateův otec, Mořan. „Tate vzpomínal na otcovu definici muže: pláče beze studu, čte poezii srdcem, v duši mu zní opera a udělá všechno, co může, aby ochránil ženu.“ (str.331) Otec Kyi byl hrozný, bojoval se svými démony, ale neměla to odnášet jeho žena s dětmi. Byla jsem ráda, že se po letech Kya opět potkala s bratrem Jodiem, škoda, že už neměla šanci potkat se znovu se svou maminkou. Alespoň jí po ní zbyly obrazy, ráda bych viděla ten, na kterém je malá Kya s Tatem. A ráda bych si prohlédla knihy spisovatelky a přírodovědkyně Catherine Danielle Clarkové, holky z bažiny. Snad i věřím, že Chase Andrews mohl Kyu milovat. Je tam ovšem jedno velké ALE…pozor na světlušky.
Doporučuji knihu k přečtení, i film k shlédnutí (pustila jsem si ho podruhé když jsem knihu dočítala).
„Co tím myslíš, kde zpívaj raci? Máma to taky říkávala.“ Kya si vzpomněla, jak ji máma vždy povzbuzovala, aby prozkoumala bažinu: „Jdi, co nejdál to půjde. Až támhle do dálky, kde zpívají raci.“
„To znamená jenom daleko v divočině, kde se divoká havěť ještě pořád chová jako divoká.“ (str.107)
Příběh Kyi byl tak smutný, že mi trhal duši... Příběh byl krásný, láska k přírodě
i Kyi "výchova přírodou" , příběh byl napínavý, konec nečekaný, ale kniha jako taková, byla na můj vkus místy moc rozvláčná. Nemám ráda sáhodlouhé popisování, to mě nudilo... Musím říct, že film se mi líbil víc, zvlášť za předpokladu, že jsem pak nějaké části doplnila knihou... Závěr překvapil, ale nakonec vlastně vůbec ne...
Byť měla kniha hodnocení 90%, moc jsem od ní nečekala. Ale tentokrát jsem se pletla. Příběh je nepředvídatelný, krásný a smutný zároveň, moc se mi líbily pasáže o bažině i vykreslení postav a míst, ve kterých se příběh odehrává. Fantazie mi mohla jet na plné obrátky. Už dlouho se mi nestalo, abych se nemohla od knihy odtrhnout, abych věděla jak skončí.
Nádherná dojemná kniha o přírodě, úžasný příběh... nejlepší co jsem za poslední dobu četla...
Tak jo, vydal jsem se mimo svoji komfortní zónu a nechal se přemluvit naší paní knihovnicí, abych si přečetl tuhle knihu. No a jak se dalo asi tak nějak čekat, kniha se mi fakt líbila a skvěle se četla. Navíc bych řekl, že to není prvoplánově čtení výlučně pro ženské publikum, já za sebe jsem byl spokojený a závěr mě docela překvapil. Pět stars jak vymalovaných a velké doporučení! :)))
Kde zpívají raci je moc hezký román. Ústředním tématem je soud s dívkou obviněnou z vraždy, která vyrůstá sama na okraji společnosti. A tak se soudní líčení stává zároveň i soudem o tom, zda někoho odstoudíme na základě důkazů a nebo na základě toho, jak je vnímaný ve společnosti.
Osobně si myslím, že se jedná o moc hezky odvyprávěný příběh. Autorka velmi dobře vystihla pocity, které prožívá hlavní hrdinka. Hodně se mi také líbila závěrečná pointa, protože dávala smysl a přitom působila věrohodně.
Kde zpívají raci považuji za velmi kvalitní román. Oceňuji zejména prolnutí soudního procesu s morálně sociálním dilematem. Jednoho dne se k této knize moc rád vrátím, protože mne hluboce oslovila. Knihu bych doporučil čtenářům, kteří mají rádi silné lidské příběhy. Dávám plný počet hvězd.
P.S. Podle románu byl rovněž natočen stejnojmenný film. Zajímavostí je, že do role hlavní hrdinky byla obsazena Daisy Edgar-Jones. Tuto herečku můžete znát se seriálu Normální lidi, kde rovněž ztvárnila roli lehce nespolečenské dívky. :-)
Krásná kniha, krásný příběh, krásné prostředí. Knížka se četla sama. Moc mě bavily detaily o bažinách, prakticky nic jsem o nich nevěděla, takže mě tohle prostředí zaujalo. Upřímně jsem vůbec nečekala takový konec.
Výrazné pokusy o romantiku smíchané s biologickými pojmy na mě působily jako kostrbatý a neumělý mix. Z psychologie postav bylo hrozně znát, že knihu napsala žena. Místy až červená knihovna. Působilo to na mě celé nepřirozeně.
Moc krásný příběh. Jak už tady někdo uvedl, i já jsem se knize vyhýbala, protože jsem obvykle měla smůlu, když jsem podlehla nátlaku reklamy. Ale tahle knížka nemá chybu. Zaslouží si přední místo v mé knihovně.
Byla jsem vůči knize skeptická, protože mi vadilo, že na ni všude narážím a všichni o ní mluví. Nakonec jsem podlehla a to totálně! Příběh, který se odehrával uprostřed divoké přírody bažin a mokřadů byl pro mě strhující. Nádherné popisy divoké přírody a soužití s ní. Byla jsem unešená! Vždy jsem se těšila, až knihu vezmu do rukou a budu se moct zase začít. Příběhy s detektivní zápletkou mě normálně moc nebaví, ale celé rozpletení příběhu pro mě bylo překvapující a nečekané. Bylo to skvělé, skvělé, skvělé!
Pokud máte někdo tip na knihu, kde je tolik věnováno i popisu přírody, prosím, napište mi do zpráv. Děkuji!
Ke knize jsem po všech těch pozitivních ohlasech přistupovala trochu skepticky, ale byla jsem nadšená.
Je to velmi zajímavý příběh s kriminální zápletkou, která se hodně zabývá předsudky. Mladá dívka Kya je nucena postarat se sama o sebe poté, co ji všichni opustí. Není divu, že Kya na lidi zanevřela a raději se jim vyhýbá. Přesto ji obviní ze zločinu a nakonec stane před soudem. Zvítězí spravedlnost, nebo předsudky, nebo je všechno ještě jinak?
"Pod temnou oblohou sledoval stovky světlušek. V dalekých zákoutích bažiny vábily samečky. Až támhle do dálky, kde zpívají raci."
Po knize Dcera krále močálů jsem toužila po nějaké další, která se bude odehrávat někde v mokřadech.
Zde šlo sice o román, ale vražda se tu také řešila, což bylo bližší mému žánru.
Kniha mi dala přesně to, co jsem chtěla.
Poutavý příběh o životě dívky v mokřadech (ale s větším důrzem na milostný život) a vyšetřováním vraždy.
Knize jsem se velmi dlouho vyhýbala, protože mi nepřišlo, že by to mohla být kniha pro mne. Nakonec na doporučení a po shlédnutí filmového zpracování jsem se odhodlala, že knize dám šanci. A byla jsem teda hodně překvapená, že od prvních stránek mne kniha vtáhla, protože je napsaná velmi pěkným výpravným stylem a s nádhernými popisy okolní přírody, kde se děj odehrává. Navíc je kniha úplný emoční uragán, který každého zasáhne a věřím, že po dočtení bude každému chvilku rezonovat v hlavě. Proto všem vřele doporučuji.
Krásný silný příběh o přírodě, bažině, opuštění a osamělosti, o smutku a naději, o svobodě a vlastně i o lásce... Doporučuji.
"Možná nějaký primitivní nutkání, nějaký prastarý geny, který už dneska nejsou přiměřený, dohnaly mámu k tomu, že nás opustila. Z obrovskýho napětí, strachu a skutečného nebezpečí života s tátou. Samozřejmě ji to neomlouvá. Měla si vybrat zůstat tu s námi. Ale vědomí, že takovýhle sklony máme ve svý biologický genetický výbavě, může pomoct dokonce i zoufalý mámě k odpuštění. Může to vysvětlit, proč nás opustila, ale pořád nechápu, proč se nevrátila. Proč mi ani nenapsala. Mohla mi psát jeden dopis za druhým, rok co rok, než by se ke mně nakonec jeden dostal."
"Řekl bych, že některý věci nejdou vysvětlit. Jenom odpustit, anebo ne. Já neznám odpověď. Možná ani žádná neexistuje. A mrzí mě, že jsem ti přinesl tak špatný zprávy."
Jeden z nejkrásnějších příběhů (jaký jsem četla) o opuštění, odpuštění, nedobrovolné i dobrovolné samotě, lásce, spravedlnosti...
Kniha, při které jsem hodněkrát plakala smutkem nebo dojetím.
Knihu jsem delší dobu odkládala, na táhlé opisy moc nejsem a tady to dle recenzí místy vypadalo na ten typ literatury. Nakonec jsem se odhodlala v rámci výzvy a dobře jsem udělala.
Kniha je sice psaná velice poeticky (jak je to na prózu možné), ale taky čtivě a zajímavě. Vůbec jsem neměla pocit, že se nic neděje, nebo že se něco zbytečně táhne.
Nádherné opisy přírody podané způsobem, že čtenář má pocit jako by tam byl. Dojímavý příběh hlavní postavy Kye – kterou všichni opustili a musela se postarat sama o sebe. Tady mi to přišlo trochu méně reálný, jsou situace, kdy má i samotný dospělý člověk problém bez pomoci jiných, ale není to úplně nemožné. Hlavní postava je sympatická od začátku až do konce. Její síla, životaschopnost a nevzdávání se, soulad s přírodou a nezanevření na city a emoce i po mnoha negativních zkušenostech, včetné soudního procesu, je inspirativní.
V postoji vůči Kye, nebo vůči muži, který jí pomáhal můžeme zhlédnout i postoje vůči lidem jiné rasy, nebo společenského postavení v současné společnosti. Knihu určitě doporučuju, je jednou z mála, na které jsem i po delší době nezapomněla :- )
Kniha bude určité dlouho v TOP10 nejlepších knih, které jsem kdy četl. Nádherný příběh, od kterého se nešlo odtrhnout.
Nádhera! Zprvu jsem se nemohla začíst a znovu koukala na komentáře a hodnocení, zda jsem se v titulu nespletla… ale jak jsem se nořila do močálu víc a víc, už jsem byla chycená a nešlo knihu odložit. Konec mě trochu překvapil, možná až zamrzel, ale i tak dávám plný počet hvězd, kniha je opravdu nádherná a bude ve mě dlouho odeznívat.
Štítky knihy
vraždy zfilmováno příroda americká literatura dospívání tajemství člověk a příroda bažiny, mokřady, močály thrillery pro ženy Severní Karolína
Kde zpívají raci
Tahle knížka se mi dostala do ruky úplně náhodou, takže jsem k ní přistupovala prakticky bez očekávání. Od prvních stránek mě ale příběh chytil a už nepustil. Intenzivní čtenářský zážitek, který ve mně ještě dlouho bude rezonovat.