Řeka ztracených duší
Václav Votruba
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537981/bmid_reka-ztracenych-dusi-663b28cd7bd7f.jpg
5
13
13
Pro většinu kolemjdoucích jsou jenom odpornými pobudy, co utápí svůj život v chlastu. Snad ještě horší se jim může zdát podivín, který ze stoky křičí cosi o tom, jak spasí lidské duše. Zdá se, že už jsou otupělí, snad dokonce mrtví… Ale někteří chtějí žít! Řeka ztracených duší je pochmurná kniha sledující osudy partičky českobudějovických bezdomovců, kolem kterých rejdí temné stíny. Utečou svým vnitřním démonům?... celý text
Přidat komentář
Byl jsem hodně překvapený.
Knihu jsem koupil tak trochu naslepo na letošním HorrorConu. Od Votruby jsem již četl Krev Černých Vran, která mě hodně bavila a doufal jsem, že Řeka bude aspoň podobně kvalitní. No - a je možná ještě lepší.
Kniha strašně rychle odsejpá, neobsahuje naprosto žádnou grafomanskou vatu (na rozdíl od drtivé většiny zaběhnutějších kolegů spisovatelů) aniž by se dostavil pocit uspěchanosti. Snoubí se zde humor, tvrdá životní realita, zajímavé a nápadité situace a postavy, ale má to i dobrý další rozměr v podobě určitého sociálního vhledu a hlubšího poselství.
Nenudil jsem se ani jediný řádek. Nenašel jsem na ničem jediné slabé místo. Pečlivost, nápady a zápal byl znát po celou dobu četby a dlouho se mi nestalo, že bych u knížky se smutkem hleděl na ubývající počet stran čtenářské radosti, které mám ještě před sebou.
Život umí být pes. A pro lidi bez domova a střechy nad hlavou to platí dvojnásob. Po hororově laděném Šumavském Děsu: Paměti okultní (2022) přichází Václav Votruba s knihou, ve které se do popředí dostávají českobudějovičtí bezdomovci.
Na světě je jen málo měst, kde bychom nenarazili alespoň na jednoho bezdomovce. České Budějovice nejsou výjimkou. Na lavičkách zachmuřeně sedí malá skupinka. Předávají si mezi sebou flašku a mlsně se olizují nad pálivou chutí jejího obsahu. Strhané tváře, jejichž věk by si jen málokdo troufal odhadovat, a ušmudlané potrhané oblečení visící na nich jako na věšáku.
Karel. Arnošt. Míla. Bezzubáč.
(...)
Řeka ztracených duší je příjemná svižná oddechovka na jedno odpoledne, která však v některých chvílích může přimět k zamyšlení. Životní styl bezdomovcům asi nikdo nezávidí, ale v jednom má autor pravdu: v jistých ohledech vedou svobodnější a bezstarostnější život než kdokoliv z nás.
Celá recenze:
https://www.fantasyplanet.cz/literatura/reka-ztracenych-dusi/
Pekné. Pekné - a drsné. Pekné a pekne drsné. Václav Votruba má dar písať skvelé, realistické dialógy. Toto v našich zemepisných podmienkach dokáže len prekvapivo malý počet spisovateľov. Prostredie českých bezdomovcov je neopozeraná, zaujímavá, istým tragickým spôsobom originálna téma. Chodíme okolo nich, niektorým sa hnusia, iní s nimi súcitia, pohodia im dve eurá a majú čisté svedomie, iní im pomáhajú prostredníctvom rôznych sociálnych programov, ale možno len málo z nás si naplno uvedomuje, ako málo stačí, možno jedna chyba, a ste na ulici spolu s nimi. Sám som o bezdomovcoch kedysi chcel napísať, ale ja by som išiel viac do hororu. Václav do hororu nejde vôbec. Z toho dôvodu by som skritizoval dve posledné vety anotácie na zadnej obálke, ktoré podľa mňa u niektorých čitateľov teoreticky môžu vzbudzovať dojem, že ich čaká horor. Samozrejme, toto je subjektívne, „temné stíny“ a „vnitřní démoni“ nemusia mať vždy podobu skutočných príšer. Niekedy je najväčšou príšerou sám život. A práve s touto myšlienkou Václav veľmi dobre, mrazivo a výstižne pracuje bez toho, aby moralizoval, vynášať rozsudky. Ešte by som skritizoval záver, kedy som mal pocit, že tu niekto jemne vykráda starého Pichandu z Tisícročnej včely, vrátane magického konca jeho psa Zanzibara. Inak ale skvelá, skvelá kniha.
Řeka ztracených duší je útlá kniha o partě bezdomovců. Chlastají, vedou hluboké filosofické disputace, chlastají a pak zase chlastají. Občas se o slovo přihlásí kus minulosti a ukáže nám je jako lidi, kteří měli své životy a své touhy.
Podle mého názoru autor poměrně dobře vystihl některé typické problémy bezdomovců. Jedné z postav se například podaří vrátit do normálního života a pak přijde znovu strmý pád na dno. Snaha o změnu a nedůvěra okolních lidí apod. Takových situací je v knize několik.
I přes to, že se jedná o příběh bez světla na konci tunelu, obsahuje text i řadu vtipných a přiléhavých přirovnání. Například, když jeden z bezdomovců jde pít, tak je to vylíčeno slovy "vdechl do sebe láhev vína". Celkem dobře to odlehčuje tíživou atmosféru.
Řeka ztracených duší pro mne byla zajímavým překvapením. Autorovi se podle mne podařilo ukázal, že i lidé bez doma jsou také jenom lidé, kteří mají své touhy a občas někde i zbytky rodiny. Dávám čtyři hvězdy, protože podle mne se jedná o knihu, která vybočuje z průměru.
Super kniha! Četla jsem ji v létě na pláži u moře, a tak nějak mě vracela do reality, která umí být pro některé z nás drsná jak šmirgl papír. Možná někoho překvapí, že vyšla u Golden Dog. Nakladatelství, které se zaměřuje na horory, dark fantasy a podobné žánry. Svým pochmurným laděním, ale kniha do portfolia nakladatelství skvěle zapadá a jeho věrné čtenáře by mohla oslovit. (Po pravdě mě překvapuje, že se tak neděje. Nebo alespoň počet hodnocení tady tomu neodpovídá.) Příběh se odehrává v Českých Budějovicích. Autor je evidentně dobře zná, což jeho příběhu dodává na uvěřitelnosti. Votruba píše dobře technicky. Na můj vkus možná až příliš minimalisticky, ale každý čte rád něco jiného. ;-) Co se týče samotného příběhu a postav, obojí působí realisticky. Máte pocit, že jde o skutečné lidi se skutečnými problémy. (Malej spoiler – ta scéna v bordelu, jak se borečci sjedou toluenem, je fakt hustej bizár.) Jediné, co mi na knize vážněji chybí, je nějaký backround. Proč se autor rozhodl napsat příběh z prostředí bezdomovců? Má s tímto prostředím osobní zkušenost? Zná někoho, kdo si podobnou zkušeností prošel? Chci vědět víc a zajímá mě pointa toho všeho!!! :-)))
Smutný a hluboký příběh, byť na pár stranách. Napsáno až neuvěřitelně přirozeně, tohle autorovi sedlo. Moc se mi to líbilo, mohu jen doporučit. A třebaže se vydání ujalo nakladatelství Golden Dog, nejedná se o horor ani o thriller.
Tak tohle byla příjemná jednohubka. Po většinu času smutná, občas šokující, humorem moc neoplývající, i když pár vzácným momentů, které vám dokáží vykouzlit úsměv na rtech, se také najde. Životní osudy několika bezdomovců autor zasadil do jemu známého prostředí českobudějovických ulic. O to je dílo pro českého čtenáře atraktivnější. Možná vám přijde úsměvné srovnávat Václava Votrubu s literárním velikánem Johnem Steinbeckem, ale při čtení jsem si zavzpomínal na jeho díla Pláň Tortilla a Na plechárně.
I přes závažné téma a pochmurnost, která celou knihu provází, je to milé čtení s finálním pozitivním vyzněním, že nikdy není pozdě odrazit se ode dna a že by každý měl dostat druhou šanci.
Zřejmě nejlepší kniha, jakou mi letošní rok zatím přinesl. V příběhu o osudech party bezdomovců, vyprávěných skrze význačné epizody jejich (ne)života, je totiž všechno. Opovržení, ponížení i smrt. Naděje na lepší budoucnost a pády hlouběji než na dno. Pomíjivé chvíle radosti, na uhel černý humor, dobro i zlo v lidech. Takhle bych mohl pokračovat, ale ze všeho nejvíce je to příběh o podstatě lidství, vnitřní katarzi a odpuštění sobě sama.
Kdyby jste mi řekli, že mě takhle rozechvěje svazek o lidech bez domova, asi bych se prve díval dost nedůvěřivě. Jde o realistické čtivo, kde autor uvěřitelně a s citem napsal rozbité postavy. Ty po všech stránkách fungují a text nabírá na čtivosti. Vzhledem k tématu se děj nevyhýbá ani hnusu, který však nemá za úkol samoúčelně znechucovat, ale posouvá příběh dál, což chválím. Pokud se mi něco nezdálo, šlo víceméně jen o detaily. Obálka i vnitřní ilustrace vyprávění krásně dokreslují, ať už je jejich původ jakýkoli.
Řeka ztracených duší mě hodně oslovila. Doporučuji!
Autorovy další knížky
| 2016 |  Kniha kovu |
| 2017 | Šumavský Děs |
| 2018 |  Insomnie |
| 2019 | Krev černých vran |
| 2020 | Dělníci kovu I: Necrocock |
Skvělá jednohubka o lidech na okraji společnosti a jejich životních strastech. Jedná se o velice trpký a syrový čtenářský zážitek, ale z tohoto prostředí by to snad ani jinak nešlo. Příběh je napsán vulgárním jazykem, který zde sedí jak prdel na hrnec. Přestože se jedná o kratičkou knížku s přímočarým, nekompromisním směrem vyprávění autor sdělí čtenáři mnoho příběhů bezďáků. Všechny postavy se postupně proměňující ve stále větší trosky a jsou opravdu realisticky vykresleny. Člověk si někdy ani neuvědomuje, jak těžké je se vymanit z proudu Řeky ztracených duší ...
Supr novinka, kterou jsem pořídil absolutní náhodou. Musím si sehnat od autora další tituly, páč tohle mělo koule. Při čtení vám často nebude dobře po těle. Závěrem se jen dá říci: v ČB by chtěl žít každý. 95%