Insomnie přehled

06.07.2024

Insomnie má v jádru zajímavý nápad, který by mohl v kratším rozsahu fungovat; v současné podobě se to ovšem nepovedlo. Příběh tápe ve svém vlastním obsahu a je plný nikam nevedoucích popisů, dialogů či situací. Mnoho věcí se čtenář navíc dozví jakoby mimochodem až „post mortem“. Nejviditelnější je to u psa, který je zničehonic v půlce knihy členem domácnosti a za druhou třetinou děje už po něm kdovíproč neštěkne ani pes (a to nemá v rámci vyprávění ani pořádný štěk). Nebo když hlavní hrdina údajně trpí arachnofobií až v okamžiku, kdy celá „hmyzí linka“ záhy zmizí (a jaký měla účel se patrně nikdy nedozvíme). Podobně je to s řadou dalších částí děje, osob či detailů, které sice dovedou vybudovat horrorové pocity, ale často plytce a bez atmosférického pojiva.
Korunu tomu nasadí samotný závěr, který v podstatě jen s neutrálním tónem sdělí, že pravda je někde venku a pointa... hele, já mám otevřené a nejasné konce rád, ale tady k jakémukoli dalšímu přemýšlení chyběla hlubší logická struktura. Logika mi tu hapruje obecně; když slyšíte zvuk, který ostatní popírají, asi bude logičtější ho nejprve zkusit nahrát na záznamové zařízení než jít rovnou kladivem rozbíjet zeď... a znovu, mně by podobné absurdity nevadily, ale to by příběh musel hrát na humornou notu a nesnažit se tvářit vážně. A ačkoli se kniha zaklíná jménem Lovecrafta a může názvem evokovat Kinga, toto srovnání je zcela mimo a ničemu neprospívá.
Našla by se i další negativa, ale nerad píšu vyloženě záporné reakce; vypíchnu tedy pár pozitiv. Především mě zaujala krásná obálka, která na první pohled evokuje, že držíte v ruce horror. Děj knihy se odehrává v období 2012 až 2015 a nevím jak, ale tu dobu z toho skutečně subjektivně cítím. Navzdory výše uvedeným výtkám se kniha čte poměrně svižně. Text samotný by po zkrácení a zkoncentrování myšlenky mohl být parádní povídkou či novelou. Nebo sbírkou horrorových povídek, kde je hlavním tématem spánek (což bych si i rád přečetl).
Václav Votruba od doby vzniku Insomnie napsal daleko lepší kusy, ale pokud rádi čtete a sbíráte horrorové autory, dal bych knize šanci. Zejména jste-li méně nároční čtenáři, než má maličkost.

16.05.2023

Krásná obálka v sobě ukrývá opravdu hodně tíživou ale velmi čtivou novelu. Autor užívá osobní zkušeností, čímž příběh získává ohromnou autenticitu. Kdo zažil období nespavosti, paralýzy, lucidního snění či jiné podobné poruchy, nebude k navození stavu tísně ani potřebovat horrorové detaily, zcela postačí samotný vývoj chování hlavní postavy a situace, ve kterých se nachází. Ony horrorové situace děj skvěle koření, zvyšují napětí i čtivost. Na to, že jde o samonáklad tehdy začínajícího autora, je text téměř prostý začátečnických chyb (ač je vyprávěný v ich formě), nebo dokonce gramatických chyb, i přes absenci redaktora se tu projevuje autorova pečlivost. Zajímavostí jsou i malé černobílé fotky míst, kam čtenáře děj příběhu právě zavedl.
Jedinými negativy knihy jsou za mě až křečovité používání spisovné mluvy v přímé řeči a občasné nevysvětlitelné zjevování a mizení členů domácnosti či navštíveného příbuzenstva. Nevím, zda knize zbytečně neubližuje také jednoduché zařazení do škatulky "horror", text má blíže spíš k psychologickému thrilleru, psychologicko-mysteriózní novele - třeba, ještě více zavádějící je pak nadpis samotné anotace.
Na závěr - přečteno jsem měla za 2 večery, dozvuky budu pociťovat mnohem, mnohem déle...
"Zavřel jsem oči a miloval se s temnotou. Cítil jsem, jak mě objímá. Jak mě hladí po tváři a postupně je všude kolem mě. Byla úžasná. Dokonalá milenka. Milenka přinášející neuvěřitelný klid do mé duše."