Insomnie
Václav Votruba
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/380659/bmid_insomnie-u5Y-380659.jpg
3
24
24
Spánková paralýza, znepokojivé zvuky, nezvaní hosté… Noci ve starém domě na Žižkově třídě v Českých Budějovicích jsou pro mladého muže, který se přistěhoval ke své přítelkyni, stále hrůznější. Co bzučí ve stěnách? Kdo tiše postává v temném rohu ložnice? Pomůže bývalý farář z dalekého Klenčí pod Čerchovem? Českobudějovický spisovatel Václav Votruba se ve své nové knize Insomnie vydává na pole psychologického hororu, který by mohl potěšit čtenáře například H. P. Lovecrafta. „Cílem není za každou cenu děsit, spíše vyvolávat nepříjemné pocity,“ říká autor a zve vás na návštěvu do světa, který překračuje lidské chápání.... celý text
Přidat komentář
Krásná obálka v sobě ukrývá opravdu hodně tíživou ale velmi čtivou novelu. Autor užívá osobní zkušeností, čímž příběh získává ohromnou autenticitu. Kdo zažil období nespavosti, paralýzy, lucidního snění či jiné podobné poruchy, nebude k navození stavu tísně ani potřebovat horrorové detaily, zcela postačí samotný vývoj chování hlavní postavy a situace, ve kterých se nachází. Ony horrorové situace děj skvěle koření, zvyšují napětí i čtivost. Na to, že jde o samonáklad tehdy začínajícího autora, je text téměř prostý začátečnických chyb (ač je vyprávěný v ich formě), nebo dokonce gramatických chyb, i přes absenci redaktora se tu projevuje autorova pečlivost. Zajímavostí jsou i malé černobílé fotky míst, kam čtenáře děj příběhu právě zavedl.
Jedinými negativy knihy jsou za mě až křečovité používání spisovné mluvy v přímé řeči a občasné nevysvětlitelné zjevování a mizení členů domácnosti či navštíveného příbuzenstva. Nevím, zda knize zbytečně neubližuje také jednoduché zařazení do škatulky "horror", text má blíže spíš k psychologickému thrilleru, psychologicko-mysteriózní novele - třeba, ještě více zavádějící je pak nadpis samotné anotace.
Na závěr - přečteno jsem měla za 2 večery, dozvuky budu pociťovat mnohem, mnohem déle...
"Zavřel jsem oči a miloval se s temnotou. Cítil jsem, jak mě objímá. Jak mě hladí po tváři a postupně je všude kolem mě. Byla úžasná. Dokonalá milenka. Milenka přinášející neuvěřitelný klid do mé duše."
Námět sotva na povídku roztažený na novelu/román. Občas se tohle stane, autor nalezne inspiraci ve vlastním prožitku/zážitku a rozhodne se (či je vnitřně nucen – moc dobře to znám) zpracovat ho do beletristického příběhu. Jenže to nejednou skončí přesně takhle – chápu, že nespavost a spánková paralýza jsou silné prožitky a dojmy (sám s nespavostí mám nějaké zkušenosti), ale příběh potřebuje něco více. Měl by čtenáři něco „předat“, zaujmout ho. U Insomnie se přenos nepovedl. Příběh je nesourodý, spousta věcí k sobě nijak nesedí, jsou tam jen proto, že tam jsou (nejabsurdnější mi přijde pes – najednou se v rodině, o které čtete celou dobu, objeví kvůli jedné kýčovité scéně někde ve třetině a pak zase zmizí, přitom se příběh motá kolem rodiny i bytu, kde bydlí, ale ten pes tam prostě dál není) a vlastně vůbec nijak nekončí. Absence pointy by se ještě přijmout dala (někdy je příběhy moc nepotřebují), ale tady mi chybí alespoň nějaký závěr, vyvrcholení. Mohl bych jmenovat hned několik subjektivních negativ (až ubíjející a s příběhem nijak nepropojená přemíra horrorových odkazů, hodně věcí je „jako v amerických/béčkových horrorech“ – tohle je až kontrastní se skvěle zapracovaným odkazem s Janis Joplin, nemám rád, když si příběh se mnou jako čtenářem povídá), ale za největší negativum považuji právě tu nesourodost příběhu. Zdlouhavost (proč tolik popisů nespavosti, které stejně k ničemu nevedou, když by staly dva tři výživné, sdružující všechny nejvýraznější projevy?). Nekonzistentnost (některé scény spolu, dokonce ani se zápletkou, nemají vůbec nic společného a nijak si navzájem nepomáhají). Možná to někomu, kdo má s nespavostí a spánkovou paralýzou větší zkušenosti, než já, něco dá, ale mě tohle nemělo čím zaujmout a přišlo mi to jako mlácení prázdné slámy. PR vějičku na zadní straně obálky raději nechám bez komentáře. Tohle je skoro pět let stará kniha (kdo ví, jak starší, než se dostala k vydání), jestli mi dala něco pozitivního, tak vědomí, že se Votruba od té doby vypsal. 1,5*
Na českou knihu si myslím, že to není úplně špatné. Místy je to tedy zdlouhavé, ale jinak je příběh napínavý a poutavý. Za 2 večery jsem měla přečteno.
Mrazivá atmosféra se z knížky valí hned od začátku. Tajemné příhody nejsou hnané do extrémů a tak působí reálně. Každého z nás občas vystraší cosi ve tmě a pak o tom přemýšlíme. Někdy se podaří vyfotit či zahlédnout přízrak. Kniha tyto příhody dobře zapracovává do příběhu jednoho nespavce. Mě teda bavila velice.
Muselo to z něj prý ven, nu dobrá... Asi podobně jako hudební výplody, třeba chabí Dark Angels. Někdo holt musí produkovat slabý průměr, aby vynikl nadprůměr. O Kingovu Nespavost se v textu (s kalibrem vleklé středoškolské práce) samosebou otírá. Jenže Kingova Nespavost na mě jako silný nadprůměr příhodně a netrpělivě čeká ve čtecím regálu.
Pozn.: Chvalořečeny vědomostní Knihy kovu! 16/20
Tohle mne bohužel vůbec nebavilo. Autorův styl je zbytečně zdlouhavý a spousta nahuštěných písmenek na stránce tomu moc nepřidala. Dvě hvězdičky za nápad.
Knihu jsem přečetla během dvou (velice příjemných) večerů. Rozhodně se povedlo navodit tu správnou hororovou atmosféru, navíc s hlavní postavou docela sdílím její fobie, takže třeba s takovým líčením hmyzem prolezlé ložnice jsem se prala s určitými obtížemi.
Hned v průběhu četby mě mnohokrát napadlo, jak moc knihu stavíš na vlastních zkušenostech. Tuto otázku mi částečně zodpověděl doslov. Nijak moc mě nezaskočil, říkala jsem si, že autor, který by čerpal pouze z cizích, ne vlastních zkušeností, by s takovou lehkostí a přesvědčivostí pravděpodobně nevystihl stavy hrůzy a beznaděje tak vyčerpané lidské duše.
Rozhodně to není četba pro každého. Už sama ta 'temná aura' sálající z celé knihy kdekoho může odradit (a kdekoho přilákat, ale co si budeme povídat, takových dnes zkrátka tolik není). Odhodlá-li se přesto čtenář se do knihy ponořit, nemusí mít nutně dostatek pochopení s náměty nočních hrůz a děsů, které se (i přes jejich postupnou gradaci) trochu opakují. To trochu zkouší trpělivost čtenáře, tím spíš, když kniha je na popisech vlastně postavená (co si budeme, dějově náročné to zrovna není).
Zkrátka... Ti, kteří mají otevřenou mysl, případně ti, kteří jsou ochotni ji otevřít, si knihu stoprocentně užijí. Ostatně když se při čtení knihy dostane člověk do pasáže, kde si říká, "vždyť to jsem přesně já," hned ho to povzbudí ke čtení dalšího řádku.
Vydávat knihy samonákladem je fajn, ale někdy se prostě hodí další osoba, která knihu přečte a řekne, že s ní něco není v pořádku. Kniha „Insomnie“ to bohužel potřebuje. Text je na horor místy hodně naivní, jako kdyby se Vašek bál zajít trochu dál, ale přitom tajemné, mysteriózní scény umí. Když pak použije sprosté slovo, najednou to zní divně a jaksi nepatřičně. „Insomnie“ má svoje hororové momenty, jsou dobré, ale pak má i nesmírně slabé momenty, kdy se nic neděje a popisy se jen opakují. Je to škoda, potenciál zde byl, nevadilo by pak ani, že se finále snaží o nějaké to lehké zamyšlení nad lidským bytím.
Mělo to atmosféru, nechyběl dobrý nápad, příběh odsýpal, ale to zpracování...
Pro mě je vždy trochu těžké komentovat knihy, když jsem nikdy žádnou nenapsala, co se týče zpracování a slohu. Ale zde mě až udivilo, jaké měl autor vyjadřování. Přišlo mi, že za každou cenu chce psát spisovnou češtinou, ale v přímé řeči to až bilo do očí. Málokdo asi řekne, že jede navštívit "strýčka". Přitom hlavnímu hrdinovy bylo kolem 30-ti let a nebál se říct i slovo kur.., takže proč tak strojeně?
Dalším mínusem byl Karel. To už mi přišlo úplně na hlavu postavený. Dobře, chápu, že autor měl k "situaci" kolem nějaký vztah, ale to je jako kdyby nám dával najevo - "Máme doma strašidlo, ale je to takový dobrák, ten náš Karel." Skoro jak domácí mazlíček.
Takže za tři, ať nežeru.
Ty 4* jsou spíš za čtivost než obsah. Obsah byl spíš zajímavý než dechberoucí nebo snad dokonce hororový.
Asi jsem od insomnie čekala více, než mohla skutečně nabídnout. Byl to příběh, který bych čekala někde na blogu a ne přímo tištěný. Od autora jsem nic jiného nečetla, tak nevím, jak je na tom se psaním a jazykem, jeho styl mi připadal poněkud strohý, ale konec konců, bylo to psáno formou deníku... (nebo alespoň podkapitoly byly nadepisovány datem). I přes průměrné vyjadřování (nebo možná díky němu?) mi některé strašidelné pasáže připadaly celkem autentické a některé popsané pocity strachu znám sama, když si ze mě moje fantazie dělá občas srandu :-D Pokud po knížce sáhnete, pusťte se do čtení v noci, ať atmosféře trochu pomůžete ;-)
Od knihy tohto typu som čakal viacej hororovej atmosféry. Autor mohol knihu podať ako román a nie ako vlastný denník, v ktorom sú len predkladané skutočnosti z jeho života. No a Karel vyznel skôr ako vtip než ako hororová postava.
Četl jsem ve stejné době jako knihu Lovci duchů, tuzemská Insomnie mě bavila víc, i když se nedají úplně srovnávat. Příjemné překvapení.
Skvělá kniha, kjterá zaujme hnedka na poprvé a od chvíle, kd yjí otevřete, tak se vám začnou dít podivné věci doma. A těžko se vám bude pak spát. Nic pro zbabělce.
Štítky knihy
horory poruchy spánku, nespavost Český Krumlov duševní poruchy, duševní nemoci České Budějovice lovecraftovský horor české horory DomažlickoAutorovy další knížky
| 2016 |  Kniha kovu |
| 2017 | Šumavský Děs |
| 2018 |  Insomnie |
| 2019 | Krev černých vran |
| 2020 | Dělníci kovu I: Necrocock |
Insomnie má v jádru zajímavý nápad, který by mohl v kratším rozsahu fungovat; v současné podobě se to ovšem nepovedlo. Příběh tápe ve svém vlastním obsahu a je plný nikam nevedoucích popisů, dialogů či situací. Mnoho věcí se čtenář navíc dozví jakoby mimochodem až „post mortem“. Nejviditelnější je to u psa, který je zničehonic v půlce knihy členem domácnosti a za druhou třetinou děje už po něm kdovíproč neštěkne ani pes (a to nemá v rámci vyprávění ani pořádný štěk). Nebo když hlavní hrdina údajně trpí arachnofobií až v okamžiku, kdy celá „hmyzí linka“ záhy zmizí (a jaký měla účel se patrně nikdy nedozvíme). Podobně je to s řadou dalších částí děje, osob či detailů, které sice dovedou vybudovat horrorové pocity, ale často plytce a bez atmosférického pojiva.
Korunu tomu nasadí samotný závěr, který v podstatě jen s neutrálním tónem sdělí, že pravda je někde venku a pointa... hele, já mám otevřené a nejasné konce rád, ale tady k jakémukoli dalšímu přemýšlení chyběla hlubší logická struktura. Logika mi tu hapruje obecně; když slyšíte zvuk, který ostatní popírají, asi bude logičtější ho nejprve zkusit nahrát na záznamové zařízení než jít rovnou kladivem rozbíjet zeď... a znovu, mně by podobné absurdity nevadily, ale to by příběh musel hrát na humornou notu a nesnažit se tvářit vážně. A ačkoli se kniha zaklíná jménem Lovecrafta a může názvem evokovat Kinga, toto srovnání je zcela mimo a ničemu neprospívá.
Našla by se i další negativa, ale nerad píšu vyloženě záporné reakce; vypíchnu tedy pár pozitiv. Především mě zaujala krásná obálka, která na první pohled evokuje, že držíte v ruce horror. Děj knihy se odehrává v období 2012 až 2015 a nevím jak, ale tu dobu z toho skutečně subjektivně cítím. Navzdory výše uvedeným výtkám se kniha čte poměrně svižně. Text samotný by po zkrácení a zkoncentrování myšlenky mohl být parádní povídkou či novelou. Nebo sbírkou horrorových povídek, kde je hlavním tématem spánek (což bych si i rád přečetl).
Václav Votruba od doby vzniku Insomnie napsal daleko lepší kusy, ale pokud rádi čtete a sbíráte horrorové autory, dal bych knize šanci. Zejména jste-li méně nároční čtenáři, než má maličkost.