parxel přečtené 512

Holá slova 2018, Marcel Beaujard

Barva kouzel 1993, Terry Pratchett

Nejzasutější vzpomínka na lidi 2023, Mohamed Mbougar Sarr

Kamenný most 2012, Jaroslav Seifert

Kamenný most mne velmi překvapil. Jaroslava Seiferta jsem si totiž spojoval s jiným tipem poezie. Poezie takové jemné a romantické. Tato sbírka mi přijde jiná. Některé verše mi přišly hodně silné a temné, až mi z nich běhal mráz po zádech. Jeden příklad za všechny: Kruh zavírá se. Mrtva žije tvář, která skryta za mříží je. Mříž jako rouška oči cloní, nemůže slzy utřít do ní, - nemůže slzy utřít do ní. Ale jsou zde i krásné verše, při kterých mé srdce plesalo blahem: Nad věžemi se hvězdy smály, ach, povídali, že mu hráli, copak se hvězda smáti může? Pod jezem rybář zůstal němý; jez totiž řeku pod dlaněmi mu proměňuje v bílé růže. To je taková krása. Dávám čtyři a půl hvězdy.... celý text

Prameny Vltavy 2021, Petra Klabouchová

Haiku 2016, Katka Soustružníková

Řeka vypráví 2015, Masudži Ibuse

Řeka vypráví je soubor krátkých povídek s tématem rybaření, řeky a prostých lidí. Nejedná se o žádné rychlé čtení, ale spíše o meditaci nad obrazy přírody. Podle mého názoru tato sbírka povídek krásně zobrazuje duši japonska a přibližuje nás jako lidi jeden druhému. A v tom spatřuji pravý význam literatury.... celý text

Obsluhoval jsem anglického krále (5 povídek) 2023, Bohumil Hrabal

Obsluhoval jsem anglického krále je mé první seznámení s Bohumilem Hrabalem. Současně je to má první kniha, kde jsem pochopil, že nemohu čekat až dočtu větu, protože bych se dřív počůral. :) Touto poznámkou narážím na jedinečný Hrabalův styl, kdy jedna věta obsahuje asi tak 30 čárek a zaplní klidně více než jednu stranu. Mimo vytříbený autorův styl mne zaujala "lehkost" s jakou hlavní hrdina proplouvá životem, dosahuje úspěchu a nakonec získává životní moudrost. Pro mne osobně zůstává poselstvím této knihy památná věta: "Moje štěstí bylo vždycky v tom, že mne potkalo nějaké neštěstí." Dýchá z toho na mne optimismus a životní nadhled. To se mi moc líbí. Styl Bohumila Hrabala je neobvyklý a žádnou podobnou knihu jsem dosud nečetl. Zároveň na mne z jeho textu promlouvá životní moudrost a zkušenost, kterou lze získat pouze tím, co člověk prožije. Přestože nemám nic, co bych této knize vytknul, tak pocitově to jsou 4 hvězdy.... celý text

Zadní dům 2019, Anne Frank

K této knize mne přivedlo její komiksové zpracování, které podle mého názoru není příliš povedené a tak jsem sáhnul po předloze. Deník Anne Frankové je výpovědí o době, která přinesla spoustu bolesti, utrpení a smrt mnoha lidem. Zároveň je to psychologická sonda do duše dospívající dívky, která byla vnitřně nesmírně silná a odvážná. A uvědomovala si to. Myslím, že osobnost Anne nejlépe vystihne krátký úryvek: "Jsem stále nezávislejší na rodičích, navzdory svému mládí mám víc životní odvahy, ve srovnání s mamkou správnější a nepochroumaný smysl pro spravedlnost. Vím, co chci, mám cíl, mám mínění, mám víru a lásku. Nechte mě, ať můžu být sama sebou, to mi stačí ke spokojenosti. Vím, že jsem žena s vnitřní silou a velkou odvahou!" To mluví za sebe a nemám co bych dodal. Deník Anne Frankové pro mne byl velkým překvapením. Je to kniha, ve které lze nalézt inspiraci pro současnou dobu a podle mého názoru se zcela oprávněně zařadila mezi světovou literaturu. Myslím si, že kdyby Anne přežila válku, tak by se z ní stala velká spisovatelka. Ale když o tom přemýšlím, tak ona se tou vekou spisovatelkou nakonec stejně stala.... celý text

Kdyby ze světa zmizely kočky 2023, Genki Kawamura

Kdyby ze světa zmizely kočky je útlá kniha s tématem blízké smrti. Hlavní hrdina si ujasňuje své vztahy s rodiči a s bývalou partnerkou a zamýšlí se nad tím, co je pro něj v životě důležité. Toto téma bylo v literatuře zpracované mnohokrát, ale zde je podané fantaskně prostřednictvím ďábla, který se zjevuje hlavnímu hrdinovi a pokaždé nechá ze světa zmizet jednu věc. A tím "testuje" co je pro něj v životě doopravdy důležité. Mě osobně nejvíce zaujalo zobrazení ďábla. Hlavní hrdina se ho v závěru ptá, proč vypadá jako on. A ďábel odpovídá, že je obrazem života, který mohl žít. Ďábel představuje personifikaci nenaplněného potenciálu. To mi přišlo vskutku ďábelské. :) Krátký příběh skoro se mi chce říci čtenářská jednohubka s velmi zajímavým zobrazením ďábla. Osobně si myslím, že téma je podané zajímavě, ale mohlo by jít více do hloubky. Dávám 4 hvězdy.... celý text

Normální lidi 2020, Sally Rooney

Normální lidi je román o lásce, o hledání a pozvání vlastní sexuality, o přátelství a o mnoha dalších tématech. Je to takový přímý pohled do života a duše dnešních dospívajících lidí. Nemusí se nám to líbit, nemusíme s tím souhlasit, ale tak to prostě je. Podle mého názoru příběh Mariann a Connella velmi dobře vystihuje to, že dnes nejsou žádné pravidla a hranice pro vztahy a sexualitu. Všechno je možné a je v tom pěkný zmatek. Lidé velmi obtížně nachází to, v čem se cítí dobře. Lépe to asi nedovedu vyjádřit. Kniha se rovněž dočkala seriálového zpracování, které podle mého názoru v mnoha ohledech předčí svou knižní předlohu. Jednak skvělými hereckými výkony hlavních protagonistů Daisy Edgar-Jones a Paul Mescala a dále skvělým hudebním doprovodem. Podle mého názoru se jedná o skvělý román, který si zaslouží plný počet hvězd. Je velmi čtivý a po jeho přečtení na vás čeká ještě lepší seriál.... celý text

Stráže! Stráže! 1995, Terry Pratchett

Wow! Tak tohle byla jízda. Od začátku do konce to byla jedna velká krabice napěchována dobrotami. Jenom místo chuťových pohárků se mi aktivovala centra smíchu. Hlášky typu "kdo chce svítit, musí sám hořet" a podobné lahůdky zůstanou na dobro v mém slovníku. Celou partu "tří mušketýrů" včetně Dartaňana Karotky jsem si oblíbil a nesmírně jsem si to s nimi užil. Překvapilo mne jediné, že do jedné knížky, lze nacpat tolik dobrých a často i velmi chytrých hlášek. Jako příklad dávám v plénum čtení práv zadrženému: "Máte právo mlčet. Máte právo nebýt bez výslechu vhozen do nádrže s piraňami. Máte právo na výslech na mučidlech". :) Zkrátka v téhle knize je tolik zábavy, že je velmi obtížné to vtěsnat do pár slov. Čtení jsem si moc užil a knihu doporučuji jako příručku všem začínajícím drakobijcům! Dávám plný počet hvězd a teď mne omluvte, jdu přikovat ke kameni nějakou pannu. :)... celý text

Klíč 2011, Džuničiró Tanizaki

Klíč je zvláštní kniha. Vypráví o vztahu manžela a jeho ženy, kteří jsou od sebe věkově vzdáleni 10 let. Je to hodně zvláštní příběh, ve které se misí různé potřeby muže a jeho ženy s tím, jak je ovlivnila výchova a prostředí, ve kterém byli vychováni. Forma deníku a styl, jakým je příběh vyprávěn jsou zajímavé, ale současně jsem se při čtení necítil moc dobře. Obsah ve mně evokoval, takový pocit znepokojení a vnitřního napětí. Zkrátka nic moc. To se dlouho žádnému autorovi nepodařilo. Zajímavostí je, že formát deníku je v Japonsku velmi běžná a obvyklá forma. Zde v této knize je tento styl opravdu mistrně využit. To vynikne zejména v závěru, kdy se dozvíte, že ne vše je tak, jak bylo původně zapsáno, ale více už neprozradím. :) Klíč je kniha, ke které necítím chuť se vrátit. Důvodem je především obsah a znepokojení, které ve mně zanechala. Nepřekvapuje mě, že tento román byl ve své době vnímán kontroverzně. Dávám čtyři hvězdy.... celý text

Květy zla 1997, Charles Baudelaire

Květy zla jsou dnes již velmi "protaveným" literární dílem. Nejzajímavější na této sbírce básní je skutečnost, že obsahuje souhrn překladů od různých básníků. Některé překlady jsou povedené, ale u některých by si člověk takzvaně ulomil jazyk. Mě osobně se líbili například básně: Albatros od Hanuše Jelínka, Had, který tančí od Zdeňka Kalisty a Umrlčí tanec od Františka Hrubína. Naopak mi nesedli překlady básní od Vladimíra Holana. Nicméně tím nechci snižovat hodnotu překladu jako takového. Uvědomuji si, že překládat poezii je nesmírně obtížné. V dnešní době tato sbírka už asi nikoho nepobouří ani nepohorší. Přesto některá témata zůstávají i po více než 150 letech od prvního vydání Květů zla stále aktuální. Osobně si myslím, že by bylo mnohem intenzivnější číst Květy zla v době, kdy byly poprvé vydány. Dávám 4 hvězdy.... celý text

Mort 2013, Terry Pratchett

Tato kniha pro mne představuje návrat k příběhům ze světa Zeměplochy. Kdysi v dětství jsem totiž několik knih přečetl a pak jsem tuto sérii opustil. Sám nevím proč. Mezitím se série rozrostla na několik desítek knih a stal se z ní svébytný fenomén. Morta jsem si vybral, protože má dobré hodnocení a je to první kniha v linii, kde jako hlavní postava vystupuje Smrť. Musím hned z kraje konstatovat, že to byla volba více než dobrá. Z počátku jsem se decentně usmíval pod vousy, až přišlo přirovnání, že jediný rozdíl mezi Ankh-morporkem a močálem je v počtu nohou u krokodýlů a to mě zbořilo. Od téhle chvíle už jsem se smál, kudy jsem chodil. Obecně příběhy, kde jako hlavní postava vystupuje "smrt" mají takové zvláštní kouzlo. V této souvislosti se mi vybavila kniha Na bledém oři, kde rovněž hlavní postava představuje personifikaci smrti. Příběh je zcela jiný, více vážný, ale svět v němž se odehrává je rovněž velmi nápaditý. Mort obsahuje spoustu skvělých hlášek a protože mám rád fyziku a astronomii, tak mne obzvlášť pobavila jedna týkající se rychlosti šíření světla na Zeměploše: "Světlo se na Zeměploše díky jejímu nesmírně silnému magnetickému poli pohybuje velmi pomalu. Není jako světlo jinde ve vesmíru. Je trochu dospělejší, zkušenější, nemá potřebu vrhnout se okamžitě kamkoliv. Zěměplošské světlo dobře ví, že ať přijde kamkoliv, byla tam už před ním tma, takže jakýpak spěch." :-) Návrat na Zeměplochu se velmi vydařil. Zkoušel jsem rovněž vynikající audio knihu, kterou četl Jan Kantůrek, ale nebylo to ono. Prostě kniha je kniha. Pokud se Zeměplochou začínáte, tak věřte, že je to úžasný fenomén. A když se vám příběhy zalíbí, tak máte před sebou několik desítek knih. Dávám plný počet hvězd, za úžasný zážitek a těším se na další příběh.... celý text

Podivné počasí v Tokiu 2019, Hiromi Kawakami

Podivné počasí v Tokiu je krásná a klidná kniha, která se čte téměř sama. Při jejím čtení věty plynou a čas jakoby se zastavil. Není to o žádných silných emocích, ale o jednoduchém poselství, které lze shrnout do jediné věty: "Je krásné mít vztah založený na lásce."... celý text

Z Prahy do Lisabonu a zpět 2022, Denisa Vostrá

Z Prahy do Lisabonu a zpět je kniha, která mi připomněla období Covidu. Všechna ta zmatečná nařízení, která se ze dne na den naprosto nelogicky měnila. Učení s dětmi doma a tak dále. Korunu téhle komedii dodala série výměn ministrů zdravotnictví završená návratem k původnímu ministrovi. Tleskám. To se opravdu moc povedlo. Kniha zmiňované události vtipně glosuje a navíc je doplněna řadou krátkých básniček. Nemá žádný děj a tak mi toho v hlavě moc neutkvělo, ale popravdě při jejím čtení jsem se nejvíce těšil na vtipné básničky. Jinak závidím autorce, že je schopná všechny ty chaotické myšlenky vypsat na papír. Tohle já moc nedovedu, ale hodilo by se mi to. Shrnutí: krátká a vtipná knížka, která vám připomene absurditu dění okolo covidu. Není to žádné veledílo, ale spíše takový myšlenkový vyprošťovák, který vás sem tam příjemně pobaví. Dávám čtyři hvězdy.... celý text

Řeka ztracených duší 2024, Václav Votruba

Řeka ztracených duší je útlá kniha o partě bezdomovců. Chlastají, vedou hluboké filosofické disputace, chlastají a pak zase chlastají. Občas se o slovo přihlásí kus minulosti a ukáže nám je jako lidi, kteří měli své životy a své touhy. Podle mého názoru autor poměrně dobře vystihl některé typické problémy bezdomovců. Jedné z postav se například podaří vrátit do normálního života a pak přijde znovu strmý pád na dno. Snaha o změnu a nedůvěra okolních lidí apod. Takových situací je v knize několik. I přes to, že se jedná o příběh bez světla na konci tunelu, obsahuje text i řadu vtipných a přiléhavých přirovnání. Například, když jeden z bezdomovců jde pít, tak je to vylíčeno slovy "vdechl do sebe láhev vína". Celkem dobře to odlehčuje tíživou atmosféru. Řeka ztracených duší pro mne byla zajímavým překvapením. Autorovi se podle mne podařilo ukázal, že i lidé bez doma jsou také jenom lidé, kteří mají své touhy a občas někde i zbytky rodiny. Dávám čtyři hvězdy, protože podle mne se jedná o knihu, která vybočuje z průměru.... celý text

Klub nenapravitelných optimistů 2012, Jean-Michel Guenassia

Francie na počátku 70-tých let. Prezidentem je Charles de Gaulle a právě se završuje tzv. Alžírská válka o nezávislost Alžírska na Francii. Období, ke kterému nemám vůbec žádný vztah. Přesto mne tato kniha zaujala. Nejprve svým názvem a následně i svým příběhem. Hlavní postavou je středoškolák Michele, který se svým bratrem navštěvuje bar, kde schází parta emigrantů z východní Evropy v Klubu nenapravitelných optimistů. Postupně se příběh Michela začne prolínat s postavami z této neobvyklé party. Mě osobně se tahle kniha velmi dobře četla. Nejvíce mne oslovila způsobem, jakým byly vylíčeny příběhy a charaktery jednotlivých postav. Přišlo mi totiž, že autor vytvořil skutečné lidi, kteří se chovají někdy jako blbci a máte na ně vztek, jindy soucítíte s jejich osudem. Jedinou drobnou výtku mám k tomu, že není zcela snadné si udržet pořádek v tom, kdo je kdo. Hodí se udělat si poznámky. Ale to je spíše taková drobnost. Nejhezčím momentem pro mne bylo těch pár vět, když se Michele náhodně srazí se svou budoucí milou. Ona četla to, já to, neměl jsem nejmenší šanci. To bylo kouzelné. :-) Jean-Michel Guenassia je pro mne objevem roku. Vůbec jsem nečekal, že mne jeho kniha takhle chytne za srdce. Bylo to moc hezké čtení. Knihu bych doporučil čtenářům, kteří mají rádi silné lidské příběhy. Dávám pět hvězd, protože tohle je kniha, ke které se rozhodně rád vrátím.... celý text

Evoluce 2012, Alice Roberts

Příběh člověka je kniha, která má charakter encyklopedie. V úvodu vás seznámí s vědeckými metodami, střední část se věnuje poznatkům o lidoopech a hominidech. Poslední třetina se soustředí na to, jak se lidský druh rozšířil do různých částí světa. Osobně jsem si tuto knihu půjčil zejména kvůli poznatkům o jednotlivých druzích hominidů. Nejvíce mne zaujalo, že některé druhy hominidů byly ustanoveny jako samostatný druh pouze na základě nálezu několika málo kostí. Další zajímavostí pro mne bylo, že slovo Neandrtálec je odvozeno od místa nálezu a znamená člověk z Neanderova údolí. Zajímavostí je v knize samozřejmě mnohem více, ale to už nechám na čtenářích, aby si v knize nalezli to své. Příběh Člověka bych doporučil lidem, kteří v této oblasti nemají žádné znalosti a chtějí získat stručný přehled o vývoji hominidů. Kniha je psaná heslovitě a je doplněna spoustou fotografií fosilních nálezů nebo rekonstrukcí našich vzdálených prapředků. V tomto ohledu může být kniha dobrou pomůckou pro případný referát do školy.... celý text