• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Masudži Ibuse

Řeka vypráví

„Řeka vypráví je soubor krátkých povídek s tématem rybaření, řeky a prostých lidí. Nejedná se o žádné rychlé čtení, ale spíše o meditaci nad obrazy přírody. Podle mého názoru tato sbírka povídek krásně zobrazuje duši japonska a přibližuje nás jako lidi jeden druhému. A v tom spatřuji pravý význam literatury.“... celý text
— parxel

---

Černý déšť

„Cist na kazde strance o hruzach lidi, kteri si prozili doslova a do pismene peklo na zemi uplne nedavam. Knihu nechavam nedoctenou... Zpetne si rikam, ze je skoda, ze se clovek nesetka s uryvkem a nejakymi ukoly k analyze textu v hodinach dejepisu. Urcite by to utkvelo cloveku v pameti...“... celý text
— f.enjoy6

---

Kosatec

„Sbírka přináší výběr 17 Ibusových povídek. Začíná jeho prvotinou Mlok, která vyšla v roce 1923, a poslední je Kosatec, který popisuje události po odpálení bomby na Hirošimu v nedaleké vesnici. Povídky popisují život obyčejných lidí, jejich každodenní radosti a starosti a plynou velmi pozvolna. Když už se vžijeme do hlavních hrdinů a doufáme, že se stane něco zásadního, co jejich život změní, povídka skončí. Zaujaly mě povídky z minulosti Osadník Josaku, který se odehrává na počátku 19. století a popisuje znesvěcování šlechtických hrobek rolníky, kteří v nich uskladňovali brambory nebo hráli hazardní hry. Jak vodníci řádili se odehrává v roce 1769, kdy na venkově kdosi ničil hráze rybníků a obtěžoval mladé dívky a rolníci svalovali vinu na vodníky - kappy. Dojemná je povídka Wabisuke (Příběh z Ostrova vysokých vln), který byl smeten z povrchu při zemětřesení způsobeném výbuchem sopky Fudži v roce 1707. Pojednává o lidech vězněných v trestaneckém táboře za to, že porušili zákon o soucitu s živými tvory (např. vybírali hnízda, lovili ptáky, nepohřbili těla jezevců utopených při povodni nebo lovili pomocí kormoránů pstruhy). Ze současnosti jsou zajímavé práce Savan na střeše o ochočeném divokém houserovi, Starý Ušitora o vesničanovi a jeho plemenném býkovi, s kterým obcházel jalovice, Vesnice Tandžiko - deníček místního policisty, Dnes se neordinuje - lékařské případy gynekologa a policejního lékaře, Císařův věrný poručík - příběh idealistického vojáka, který se z fronty vrátil jako duševní invalida. Pro proniknutí do japonských reálií první poloviny 20. století je to skvělá sbírka.“... celý text
— cori

---

---

Černý déšť

„Mrazivý román opisujúci jednu z najväčších tragédií v dejinách ľudstva vychádzajúci z denníkových záznamov o tejto udalosti. Hlavný hrdina Shigematsu (aj jeho manželka Shigeko a neter Yasuko) si píše denník a pritom sa ako jeden z relatívne nezranených snaží viesť normálny život. Do toho sa snaží nájsť ženícha pre svoju neter poznamenanú chorobou z ožiarenia a pomaly a postupne umierajúcu. Nikto z Japoncov nevie, čo sa deje, názov zbrane sa dozvedáme až v závere knihy. Nikto nepozná liečbu následkov ožiarenia, tak ľudia skúšajú, čo sa dá. Niektorí umreli okamžite po zásahu bombou, iní boli nejakým spôsobom poznačení, ale trpia chorobou z ožiarenia. Príbeh hlavného hrdinu dopĺňa verný, až desivý opis udalosti, prežívania zasiahnutých Japoncov a spôsobených škôd. Kniha končí trpko. Cisár oznámi kapituláciu Japonska, Shigematsuov zamestnávateľ sa snaží pozdvihnúť zdeptaných zamestnancov na duchu a samotný Shigematsu si nahovára, že až vyjde dúha, jeho umierajúca a pomaly sa rozpadávajúca neter sa uzdraví. Aj napriek vážnosti témy knihou občas prebleskne Ibuseho čierny humor.“... celý text
— Shindo

---

Řeka vypráví

„Nepatetické životné múdro od starého Kósekiho, v preklade Antonína Límana: “Na živou vějičku se dá chytat různě. Ale to, jak jsem ti to teď ukázal já, je asi ten nejvymakanější zbůsob ze všech, teda pokud mohu mluvit ze svojí čtyřicetileté zkušenosti. Tys teď tímto zbůsobem taky lehce jednu rybku vytáh. Jenže, zhruba někdy tak za rok, až nasbíráš nějaké vlastní zkušenosti, zatoužíš si sám tuto metodu nějak upravit a vylepšit. A pak za rok budeš chtít přidat další vylepšení. A tak ti postupně přestanou ryby brát. Za tři nebo za čtyři roky budeš jak naprosté jelito. Buch prásk. Úplně marný. A tak když budeš pořád chytat a sám si metodu vylepšovat, někdy kolem desátého roku se na základě svých desetiletých zkušeností budeš chtít vrátit zase zpátky k tomu zbůsobu, kterému jsem tě teď naučil já. Čili dostaneš se zpátky k principům, které ses naučil na začátku, a v koněčném důsledku si pak vypěstuješ takové vnitřní sebevědomí, jako kdybys ty princípy sám objevil. Kdybych to měl k něčemu přirovnať, tak je to stejné jako studium poetiky. V poetice taky můžeš zkusit různá vylepšení, ale nakonec se stejně vrátíš k tomu, že Macuo Bašó byl prostě nejlepší.”“... celý text
— Macvosik