Tak akorát přehled
Jostein Gaarder
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/423077/bmid_tak-akorat-kratke-vypraveni-temer-o-Oso-423077.jpg
4
146
146
Dojemný a pravdivý příběh o tom, co je v životě důležité a jak se vyrovnat s tím, že na tomto světě nebudeme věčně. První den na univerzitě potkává Albert u automatu na kávu dívku Eirin. Po třiceti sedmi letech spokojeného společného života obdrží Albert neblahou zprávu, se kterou se musí vyrovnat. Eirin zrovna není doma, a tak Albert impulzivně odjede na chatu u jezírka, kde se během 24 hodin pokusí sepsat příběh svého života. Je spousta věcí, které musí pochopit. A je jedno důležité rozhodnutí, které během toho jednoho dne musí učinit.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 2019 , Kniha ZlínOriginální název:
Akkurat passe, 2018
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Tak akorát. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (32)
Vyrovnat se se smrtí není jednoduché. Ani čtení této knihy není, ale pro mě byla krásná.
Ta délka knihy byla "tak akorát", abych ji dočetla a neodložila. I když je téma i prostředí zajímavé, autorův mdlý, nevýrazný styl mě opět uspal do čtenářské nespokojenosti.
Související novinky (1)
Knižní novinky (43. týden)
20.10.2019
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Tak akorát v seznamech
| v Právě čtených | 3x |
| v Přečtených | 187x |
| ve Čtenářské výzvě | 37x |
| v Doporučených | 10x |
| v Mé knihovně | 98x |
| v Chystám se číst | 114x |
| v Chci si koupit | 28x |
| v dalších seznamech | 3x |
Autorovy další knížky
| 2002 |  Sofiin svět |
| 2004 | Dívka s pomeranči |
| 2002 | Kouzelný kalendář |
| 1999 | Jako v zrcadle, jen v hádance |
| 2017 |  Loutkář |
(SPOILER) "Dlouho zůstanu stát a dívám se na jezero. Podivné, jak se mi v noci jevilo temné a hrozivé. Teď je modré jako podléška a jako den sám." (s. 96)
Jezero, noc, les, hvězdy. Lidé. K zešílení krásný svět (jak říkal strýc Pepin). To všechno tu zůstane, když už tu nebudeme. Jak se s tím smířit? Stačilo málo a vypravěč by provedl něco pochopitelného, snad odpustitelného, ale neodčinitelného, něco, čím by poznamenal všechny, kteří ho milují. "Tak se mi zdá, že nesete těžké břímě, člověče." (s. 86) "Dojdu k názoru, že člověk vlastně nežije sám." (s. 93) "Nejsme jen příroda. Jsme součástí husté sítě rodinných, sociálních a kulturních souvislostí. (...) Já osobně mám odpovědnost za dva členy rodiny, za to, že jsem je přivedl na svět. (...) I oni jednou budou muset odejít a rozloučit se svou rodinou. Jak na ně přenést své smíření? Možná to bude smysluplná náplň dnů a týdnů, jež mě čekají." (s. 93-4)
Vím, jaké to je pro ty, jejichž rodiče podobné rozhodnutí neudělali. Je to zavazující. A přesto nevím, kde brát tu odvahu.
A ano, souhlasím s tím, že Gaarderův styl je poněkud těžkopádný (zvlášť když píše o lásce). Ale pojednává takové zásadní otázky lidského života a smrti způsobem, který nenechá čtenáře v klidu.