Severní vody
Ian McGuire
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/343075/bmid_severni-vody-GMv-343075.jpeg
4
186
186
Devatenácté století a velrybářská loď plující do Arktidy s vrahem na palubě v drsném a velmi originálním příběhu. Vojenský lékař Patrick Sumner měl za to, že v Indii během obléhání Dillí viděl, jak hluboko může člověk klesnout. Doufal, že na lodi Dobrovolník najde načas klid, ale s harpunářem Draxem na palubě je to téměř vyloučeno. Hrůzný nález v nákladovém prostoru přiměje Sumnera k akci. Závěrečný střet mezi oběma muži se odehraje uprostřed mrazivé a temné arktické zimy. Vyvstává osudová otázka: kdo přežije do jara? Temný, inteligentní román, který se žene vpřed nezadržitelným spádem a přináší mimořádný příběh o lidské podstatě v těch nejextrémnějších podmínkách.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Historické romány
Vydáno: 2017 , HostOriginální název:
The North Water, 2016
více info...
Přidat komentář
Velmi čtivý román, který má svoje kouzlo přibližně do poloviny knihy, pak už ztrácí dech.
Výprava velrybářská kolem Grónska se nezdařila. Kniha mě přiměla přečíst si, mimo jiné, text Ekonomické dějiny velrybářství, abych dobře porozuměla tomu, proč byly velryby v této době tak žádaným "zbožím" a jaké využití člověk pro jejich těla našel. Autor se s tím nemazal, čtení je to drsné a tvrdé, zejména zpočátku je nutné si na to zvyknout, nic si o tom nemyslet, jen to nechat být, aby si to tak nějak proplulo vědomím. Jakmile se rozum a cit adaptují, je možné text vnímat ze všech možných úhlů a byla jsem jím velmi okouzlená. A to až do konce.
(SPOILER)
Pravá naděje není naivní, planá, to je beznaděj... Naděje otvírá tvůrčí cesty z krizí, je to motor startující odvahu, víru ve štěstí, dodávající pozitivní náladu, která posiluje kognitivní , psychologické, sociální i fyzické síly k překonání potíží, konfliktů, jednotlivých překážek na nekončící cestě k reálnému cíli.
Realita se nesmí zkreslovat ani popírat. Síla lidského myšlení se projevuje v lidské společnosti.
Severský život je mrazivý, pod teplou dekou je četba skvělá . Doporučuji.
(SPOILER)
Parádní temný román. Z Arktického prostředí jsem už pár knížek přečetl a tahle rozhodně vyniká. Je to kniha o lidství v extrémních podmínkách. O tom, že se lze neztratit v mrazu, špíně a strádání.. anebo být vrah a lidská bestie bez svědomí a naopak se v těchto podmínkách krásně schovat a přežívat.
Viděl jsem seriál, který je výtečný a toto jsem nyní poslouchal jako audioknihu namluvenou Filipem Švarcem a musím říct, že báječně. Mrazivé, temné, hnusné.. se zbytkem víry v lidství.
... obzvláštní bonbonek je sugestivní čtení naturalistických scén - od velrybaření a lovu po vraždy či operaci v podmínkách špinavé severské chalupy - to se mistru Švarcovi převelice povedlo.
Strhující, syrový a surový příběh o přežití v krásné, ale nehostinné krajině. Příběh o zbytcích lidskosti v místech, kde je jí zoufale málo.
Mrazivý živel Severního ledového oceánu svírající Grónský ostrov a jeho fjordy proniká hluboko do duší těch, jež se do jeho království odváží vstoupit. McGuire stvořil temný příběh, v němž málokdo má šanci uspět. Lov velryb není voňavé ani snadné živobytí a jen málokdo byl ochoten nechat se k takové práci najmout. Není to ale arktický mráz, ledové vody nebo lední medvědi, kteří jsou největší hrozbou. Tou zůstává vždy a za všech podmínek člověk.
V podání McGuireho však dostává homo sapiens téměř nelidskou podobu. Vraždy, znásilnění, podvody, bitky, brutalita... laskavost a lidský soucit si těžko probíjí cestu skrz páchnoucí nánosy velrybího tuku, krve a hnijících zbytků masa. Je vůbec možné zachovat si aspoň elementární lidskost ve společnosti neurvalých, tvrdých, násilných týpků? Příběh vojenského lékaře Sumnera není černobílý, nemůže být. A přece v sobě skrývá onu špetku naděje, že lidskost snad nakonec přežije, i když možná nezvítězí. Trochu mě mrzí, že temným, živočišným pudům padlo v tomto románu za oběť právě Grónsko, které pro mě má jedinečný půvab. Taky ale chápu, že živly ve své nespoutané podobě jsou děsivé. McGuire nahlédl a čtenáře vede až na jejich dno. Působivé, syrové, přesvědčivé vyprávění, kde čtenář nenalezne krásu ani potěšení, ale hluboký, autentický prožitek.
Kniha mnou kolikrát otevřená. Začátek mi připadal syrový a střepinatý; nevěděla jsem, co tím chtěl autor říci a zda bude ve stejném ražení pokračovat dál. Nicméně úvod je kořením, celá kniha je temná. Úplně jsem viděla tmavá zákoutí lidských povah jako temných uliček, nočních dok, průplavů lodí, jako výprav špinavých prostitutek a hlasů opilců. Levná whiskey, levný sex. Pod tím vždy cítíte nebezpečno, něco nevyřknutého ve vzduchu. Je to jiné, než na co jsem zvyklá. Psáno ladným jazykovým stylem, který přibližuje čtenáři prostředí syrového mužského světa bez příkras s vlastní animální typikou. Je to drsné, syrové, naturalistické, nedělají se zde žádné benevolence. Severská zima mě rychle přenesla do svých podmínek, ale ochota pomoci skrze vlastní vyčerpání a strach tady stále existuje. Kniha se stala předlohou pro stejnojmenný seriál (rok 2021). Pro nevšednost, s jakou se v knize setkávám, dávám ⭐⭐⭐⭐⭐.
Jednou plác mě přes rameno Johny zvanej Knecht
Mám pro tebe, hochu, v pácu moc fajnovej kšeft
Objednal hned litr rumu a pak něžně řval
Sbal se, jedem na velryby, prej až za polár.
Výprava velrybářská kolem grónska nezdařila se protože...
Tak asi takhle by to klidně mohlo bejt, protože je tam ve zkratce to, jak to asi chodí na lodi, která si to brázdí půl roku dost divnejma místama, kde můžou zamrznout i vlastní chcánky tak, že se o ně můžeš v klidu opřít a pomocí obou rukou si zapálit cígo v ledovým větru. Je plná divnejch chlapů, který i kdyby měli koupelnu, využili by jí leda jako sklad na chlast, protože jako záchod sloužej zakyslý kalhoty, který žijou vlastní život a vyvinula se v nich forma inteligence vyšší, než má jejich uživatel.
Tohle všechno Honza Magor věděl, ale věděl toho nakonec o dost víc, než posluchači kapely Pacifik a všechno to hodil na papír.
Díky tomu máme šanci číst stránky, kde jsou detailně popsány všechny možný pachy a smrady všech barev a rozměrů. Fakt je to jako katalog stěn vnitřků hovnocuců a přehlídka humusáků, charakterních úchyláren a zvráceností o kterých byste ani neřekli že existujou. Ty velrybáři byla asi o dost horší cháska, než Adamsova rodina, Osbournovi a Honza Musil dohromady.
Je to na každý stránce tak famózně popsaný, že Honzík musel někdy ve snu projít hvězdnou bránou a plavit se na lodi převlečenej za doktora všech syflů a špinavců. Díky tomu tak dobře věděl, jaký je to smáčet v iglú v nemytý Eskymačce, která má hlásek jako nasraná medvědice co jí ukradli medvídě.
Někomu se bude z každý druhý stránky zvedat kufr a u tý první bude cítit otvírání kudly v kapse, ale já z toho byl nadšenej, jako když jsem pod stromečkem rozbalil Diplomatico a výběr pivních speciálů. Dávám tomu plnou palbu a doufám, že nevypadám jako kapitální úchyla.
Nečakané prekvapenie! Veľmi dobrá a prudko čitateľná kniha s filmovým potenciálom. Riadna nálož brutality a naturalizmu. O lovení rýb tvrdo a neromanticky. No a postava sadistu Draxa, tá mi v hlave ostane určite nadlho!
Oceňuji, že hlavní postava není žádný akční hrdina ani bezchybný světec. Je to obyčejný člověk, co má klady i zápory a moc mě bavilo sledovat jeho osud. Celkově knihu hodnotím dobře, je zajímavé číst, jak to na severních výpravách chodilo. Popis je poměrně surový, hodně krve, zimy, smradu... Přesto myslím, že podmínky na ledových krách i na lodi byly ve skutečnosti ještě tvrdší, než jak je popsáno a mohlo to být více rozvedeno. Detektivní dějová linka sice příběh oživuje, nicméně napětí nijak zvlášť nepřináší.
Překvapení roku si bohužel nedokázal udržet verbální mortal kombat Karla Janečka v dvtv a musel jej předat Severním vodám! Kniha o kuchání tuleňů, ledních medvědů a velryb zaujme syrovostí a brutalitou a tak se ani nedivím, že se nelíbila mladší dceři, když jsme ji četli před spaním.
10/10.
Kniha mi pripomínala dve iné. Bielu veľrybu a Terror. Ich kvality však nedosahuje. Keď som si prečítal Bielu veľrybu, pochopil som, že lov veľrýb nebolo žiadne romantické povolanie, že život na lodi bol nebezpečný, špinavý a zapáchajúci. Ale dokázal som sa stotožniť s hlavnou postavou a mám s odstupom rokov na knihu pozitívne spomienky. Rovnako som prežíval s námorníkmi z Terroru ich utrpenie, hlad a zimu. Ale bolo to tak preto, lebo tam boli postavy, s ktorými som sa vedel stotožniť a boli mi sympatické. V Severných vodách je kladných postáv málo. Až by som povedal, že žiadna. A rovnako je to aj s pozitívnymi alebo svetlými momentmi. Je ich veľmi málo a nedokážu vyvážiť všetku negativitu a beznádej, ktorá z diela vyžarovala. Neľutujem, že som si knihu vypočul. Rád si pozriem aj miniseriál z produkcie HBO. Ale kým ku Bielej veľrybe a Terroru sa ešte niekedy vrátim, táto kniha mi zrejme bude stačiť raz.
Velmi realistické popisy tvrdého života na velrybářské lodi. Lékař Patrik Summer se musí vyrovnat s tvrdými poměry na lodi ,vlastní závislostí a nepřátelstvím harpunáře Draxe. Je to boj o vlastní přežití.
Citát z jakési recenze zveřejněný na přebalu hovoří o pocitu, že se v knize potkal duch Josepha Conrada a Cormaca Mc Cartyho. Oba mám rád a na to toho prvního jsem si při četbě Severních vod také vzpomněl. A kromě toho také na Melvillovu Bílou velrybu a Simmonsův Terror. Ale do srovnávání se pouštět nebudu. Myslím, že srovnávat nelze.
Severní vody jsou syrovým vyprávěním o drsných časech a drsných mužích, kteří se - z dnešního pohledu – živili barbarských řemeslem, totiž zabíjením velryb a dalších mořských savců. Přesněji řečeno, příběh se odehrává v době, kdy tito drsní lidé počet velryb podstatně zredukovali, což sice literárně nepodstatné, ale je to jedna ze „zápletek“, na nichž je kniha vystavěna.
Byli to lidé, již podstatnou část života strávili obaleni směsí velrybí krve, tuku, vlastních výměšků všeho druhu a ledu. Není třeba pochybovat o tom, že v tomto prostředí se kultivovaly leda tak četné infekce, vzpoury a zločinné úmysly, rozhodně ne však povahy členů posádek velrybářských škunerů.
McGuire se rozhodl příběh jedné takové posádky popsat bez příkras, iluzí a nadbytečných slov. Pro přecitlivělé duše je to možná zbytečné brutální a vulgární, ale osobně považují za přínosné, že i v dnešní době se objevují autoři, kteří nám neradostné stránky lidské historie vyprávějí bez příkras. (I tak se nám vrší snahy přemalovat naši historii a vylíčit ji jako Rajskou zahradu).
Je to příběh, v němž i kladné postavy s sebou nesou záporný náboj a tudíž se všechny navzájem více či méně odpuzují. Pojem happyend je v něm silně relativizován, ale o ten asi nejde.
Je to impuls k zamýšlení se nad podstatou člověka a podvědomý kontrast s hrdinským eposem Ilias, jenž se mezi řádky vnucuje, to nutkání jenom umocňuje.
Pokud má někdo pocit, že takové knihy by neměly být vydávány a čteny, jen podává pomyslný pilník dnešním Draxům. Zlo, jenž není pojmenováno a popsáno, se stává příliš abstraktním a hrozí, že nebude včas rozeznáno.
Drsný dobrodružný román, napsaný moderním thrillerovským způsobem. A to je podle mě hlavním důvodem, proč jsem byla z této kniha tak nadšená. Neznám totiž žádnou jinou, která by jí byla podobná. Mnozí zde sice Severní vody přirovnávají k Terroru, ale to podle mě není možné, protože se žánrově jedná o zcela rozdílné knihy. Znám několik podobně dobrých detektivních thrillerů, ale čistě dobrodružnou knihu již žádnou. Kniha je napsána tak dobře, že jsem při poslechu této audioknihy přímo cítila vítr, zimu a smard, což jsou v podstatě tři hlavní atributy tohoto příběhu. Možná bylo té vulgarity a drsnosti některých popisů až příliš, ale ono to krásně vykreslilo tehdejší dobu a místo ve kterém se příběh odehrával. Jinde by mi to vadilo opravdu moc, ale sem to pasuje. Sledujeme dobrodružnou pouť lékaře Patricka Sumnera. To co si prožije, bych nechtěla prožívat ani ve snech. Audiokniha je neméně vydařená a načetl jí pan Filip Švarc.
Velice zdařilé. Tohle byla knížka, u které jsem měl pocit, že i cítím, jak to tam smrdí. A že tam teda rozhodně má co smrdět.
Prečítať túto knihu je niečo ako vziať jednu šichtu na jatkách. Nasilie na ľuďoch mi nejak nevadí, môžu ich píliť, porcovať, štvrtit, upaľovať za živa a nejak to so mnou nezamáva ale násilie na zvieratách vstrebávam pomerne ťažko. Ale kniha fajn, bavil som sa aj napriek značnej dávke samoúčelného násilia a určite si ju nechám vo svojej knihotéke.
Syrové, surové, chladné i krvavě teplé, animální dílo, do kterého se jako pes zakousnete a nepustíte... První dvě třetiny je to jízda, zbytek pomalejší a filmově jednodušší... jednodechovka jak vyšitá!
Celkem čtivé, až na tu místy používanou "zhrublost" některých výrazů. Také trochu podobné Terroru, s kterým chtě nechtě musím srovnávat - a na ten tato kniha rozhodně nemá a mít nebude.
Severní vody
Severní vody jsou temným a mrazivým románem. Když ho jsem začínal číst, tak jsem v podstatě vůbec netušil do čeho jdu.
Velmi záhy jsem pochopil, že tady nebudou žádní vysloveně kladní hrdinové. Pouze lidé, kteří bojují se svými vnitřními démony a pak ti, kteří v tomto boji již podlehli. Jestli totiž ve mne něco zanechalo silný dojem, tak jsou to postavy. Hlavní hrdina je člověk závislý na morfiu, pořád shání a když není, hned se potí. Najít si k němu cestu, pro mne nebylo zcela snadné. Vrcholem je hlavní záporák. To je typ člověka, který nemá žádný morální kompas a neštítí se ničeho. Musím říct, že už dlouho ve mne žádná postava nezanechala tak hluboký pocit znechucení.
Samotný příběh velmi rychle plyne a o zvraty není nouze. Někoho asi překvapí více jiného méně. Občas zasáhne náhoda, což je vždy tak trochu v uvozovkách, ale za mne to bylo v pohodě. Někde hodně v zadu jsem měl při čtení podobný pocit, jako když jsem četl Terror od Dana Simmonse. Narozdíl od Terroru však Severní vody nepůsobí tak mrazivě a tak bezvýdchodně.
Podle mého názoru se jedná kvalitní, ale temný příběh. Hlavní podíl na tom mají postavy, které rozhodně nejsou žádným ideálem ctnosti. A to je dobře. Mne samotného překvapilo, jak rychle jsem tuhle knihu přečetl. Knihu bych doporučil lidem, kteří mají chuť si přečíst si dobrodružný příběh, odehrávající se na mrazivém severu. Dávám čtyři hvězdy.