Severní vody
Ian McGuire
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/343075/bmid_severni-vody-GMv-343075.jpeg
4
187
187
Devatenácté století a velrybářská loď plující do Arktidy s vrahem na palubě v drsném a velmi originálním příběhu. Vojenský lékař Patrick Sumner měl za to, že v Indii během obléhání Dillí viděl, jak hluboko může člověk klesnout. Doufal, že na lodi Dobrovolník najde načas klid, ale s harpunářem Draxem na palubě je to téměř vyloučeno. Hrůzný nález v nákladovém prostoru přiměje Sumnera k akci. Závěrečný střet mezi oběma muži se odehraje uprostřed mrazivé a temné arktické zimy. Vyvstává osudová otázka: kdo přežije do jara? Temný, inteligentní román, který se žene vpřed nezadržitelným spádem a přináší mimořádný příběh o lidské podstatě v těch nejextrémnějších podmínkách.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Historické romány
Vydáno: 2017 , HostOriginální název:
The North Water, 2016
více info...
Přidat komentář
Nebudu to srovnávat s Terrorem, protože tohle nejde srovnat s Terrorem. Terror byla jedna z nejlepších knížek co jsem v životě četla. Severní vody mají docela plytký děj, rychle se žene vpřed. V popisech je hodně hnusu, špíny, kálení a smradu. Někdy mi to přišlo až moc. Život na takové lody není žádný med včetně hygieny, ale kniha me prostě moc nezaujala.
Anotace mě nalákala, vypadalo to na příběh přesně podle mého gusta. A co z toho vyšlo? Kniha plná fekálií (autor trpí asi nějakou úchylkou). Podobných příběhů jsem četla dost, tady jsem žádnou atmosféru nenašla, jenom ta h...
Výborné čtení pro ty, kteří milují historické příběhy sevřené krutou arktickou zimou a nekonečnými ledovými pláněmi. Děj je poměrně jednoduchý, přímočarý jen s několik flashbaky do minulosti, hrdinové jsou ale vykresleni uvěřitelně, i na poměrně malé ploše. (Román není příliš rozsáhlý.) Konec je sice dobrodružnější, než jsem při tak realistickém vykreslení čekala, ale rozhodně to není na škodu. Každopádně se autor nevyhýbá ani těm nejkrutějším, a také nejnechutnějším, okamžikům, které nebohé námořníky mohly na jejich výpravách potkat. Srovnání s Terrorem není podle mě na místě. Téma je sice podobné, ale žánrově jsou každá někde jinde.
Při čtení Severních vod jsem se nedokázal ubránit srovnávání s geniální knihou Dana Simmonse - Terror, jejíž ledově studený a drsný příběh je na svých 648 stranách sice detailně vykreslený, ale při jejich čtení člověk zjistí, že autor nahodil tak zběsilé a strhující tempo, že sto stran dáte na jeden zátah. Vzhledem k pozitivním recenzím ostatních čtenářů a opravdu slibnému začátku jsem se těšil na zážitek, který se však nedostavil. Severní vody jsem četl s pauzami, posléze určitým sebezapřením. Plytký a jednoduchý děj se snaží dorovnat dávka syrovosti a surovosti, vulgární mluva, téměř hmatatelný smrad a hnus v těžkých podmínkách, kterým musela posádka lodí čelit. Z tohoto námětu se dalo vytřískat mnohem víc, osobně nechápu nadšení ostatních čtenářů.
Rozhodně doporučuji přečíst. Kniha je skvěle napsaná, i při pětiminutové jízdě MHD jsem ji vytahovala a ihned se přenesla na sever. Příběh měl poutavou zápletku a nenarazila jsem na pasáže, které by byly nudné nebo zbytečné.
Naturalistický příběh, který nemá kladné hrdiny. Detektivka, kde už od počátku znáte vraha. Hnus, smrad, výkaly a krev.
"Sípáhijova šavle se zaboří do O'Dowdova podbříšku a vynoří se rudá a mokrá v půli jeho zad. O'Dowd kašle krev, lapá po dechu a tváří se udiveně, co mu to provedli. Sípáhijův výraz, když do něj tlačí šavli stále hlouběji, je naléhavý a vášnivý. "
Oproti McCarthymu chybí náboženské disputace, i když náznaky tu jsou. Nicméně napsané je to výborně, takový dobrodružný román pro dospělé.
Velice drsný a čtivý příběh z anglického námořnického prostředí 18.století. Autor asi nemusel moc přehánět, taková byla doba. Touha po moci a majetku je celosvětová, někteří si k získání tohoto dovolí téměř vše.
Drsné, kruté, se spoustou krve, špíny a smradu, které téměř opravdu cítíte. Dobrodružná knížka o velrybářích, ve které není ani ta nejmenší špetička romantiky nebo nostalgie. Syrové popisy neskutečné krutosti lovu tuleňů a velryb berou dech. Přesně to vystihl smůlovatý kapitán Brownlee: "Jestli hledáte umírněnou a kultivovanou společnost, tak grónské velrybářství není správný obor." Chybí jednoznačně kladná postava, i Sumner, který v sobě má kus lidskosti, je apatický, vyhořelý z předchozích válečných zážitků a noční můry zahání velkými dávkami laudána. Proti němu Drax, zosobněné zlo bez morálky a svědomí. I těm nejotrlejším námořníkům nad ním zůstává rozum stát.
Tahle knížka rozhodně stojí za čtení.
Veľmi autentický príbeh z atraktívneho prostredia, ktorý sa odohráva v dobe, možno romantickej, ale v skutočnosti drsnej a neistej. Akoby to autor sám zažil. Trocha pokrivkáva spisovateľský kumšt a stavba príbehu.
Silná, sugestivní a napínavá kniha - navíc bolí! Chlapský svět bez příkras, velrybářství bez romantiky, sny a znamení často lžou, lidský život nic neznamená - a jediné, co je k něčemu, je štěstí... Pošmákla jsem si.
Pomocná síla na tulením olejem zamaštěné palubě velrybářské lodi plující mrazivou Arktidou minulého století. Špinavá práce, kam rozhodně nechceš poslat svoje „cévéčko“. Takový Terror Dana Simmonse, ale nahuštěný do výrazně méně stránek a bez mysteriózní dějové linky. Ian McGuire pracuje perfektně nejen se zápletkou, ale hlavně s kulisami. Čekejte tedy chytře vypointovaný příběh a scény vyvolávající až fyzicky nepříjemné pocity – bezcitné postavy, hnis, sodomie, zabíjení zvířat. Několikrát mi bylo šoufl.
Na zaciatku knihy som ziskala dojem, ze bude nasledovat jednoduchy dej s primitivnou zapletkou. Ale nestalo sa. Cim dalej, tym viac som mala vyvalene oci a otvorene usta - uzasne.
Uz to ale staci - je to uz druha kniha za sebou o surovosti, spine, vykaloch a zverstvach na velrybarskych lodiach..teraz nejaku navonanu romantiku
Zručné řemeslo; zápletka vlastně omletá a banální, jako z šestákové detektivky 19. století, jen obalená do postmoderního kabátu "historického" a "exotického" vyprávění. Čte se dobře, ale je to celé takové chladné a bez života, paradoxně s ohledem ke všem těm zvěrstvům a expresím v textu.
Kruté, hutné, úderné ... a velice fascinující. Fouká z toho mrazivý vítr, chlístá krev a hemží se filcky. Kdo má rád Terror od Simmonse a Revenanta, nesmí tohle propásnout. Kdo má rád Trosečníky polárního moře od Běhounka, přijde o iluze.
Nikdy neříkej nikdy... tenhle žánr nemusím...
Kruté, drsné, syrové... takové je vyprávění o posádce velrybářské lodi...
Hlavní postavou je irský lékař, který by rád zapomenul na zážitky z indického povstání roku 1857... nechá se najmout na plavbu do Arktidy
Jak může vypadat chlapská posádka - v každém přístavu chlast, děvky, rvačky a kocovina - tady zdaleka ne morální a svědomí? prostě není...
A to není hlavní problém - na lodi je sadistický vrah a lékař se musí postavit reálné situaci - sodomie, zabíjení zvířat - opravdu pro silné povahy
Dokáže hrdina čelit tomu všemu a najít řešení?
Závěr nachází řešení - ale jak s tím žít dál...
Jak ztratit lidskou důstojnost v jedné knize? Velice snadno a během plavby se posádka a čtenář dostane až na hluboké dno lidskosti. Syrový román plný krutosti a násilí páchané na zvířatech i na lidech. Jak psala aktak, je to jen pro silné povahy.
Severní vody
Četlo se mi dobře, i když příběh byl opravdu drsný.