Stavitelé mostů
Jan Guillou
Tři bratři Lauritz, Oscar a Sverre jsou poté, co jejich otec a strýc zmizí v Severním moři, nuceni opustit malou pobřežní vesničku a vydělávat si na živobytí ve městě. Stanou se z nich učni tamějšího provazníka. Jejich řemeslné nadání vzbudí pozornost dobročinného spolku Dobrý úmysl, pod jehož záštitou mají být chlapci vzděláváni jako stavitelé mostů a železnic na univerzitě v Drážďanech. Bratři se po studiích rozdělí a každý si jde svou cestou. Lauritz se vrací do Norska a zapojuje se do stavby jedné z nejambicióznějších železnic, Oscar odchází do Německé východní Afriky a Sverre, jenž uposlechl hlas srdce, se vydává se svou láskou do Anglie. Román Stavitelé mostů, první díl Guillouovy nejrozsáhlejší románové série Velké století, je mezikontinentálním a nadčasovým příběhem o bratrství, lásce a poslání. Jeho hrdinové musí čelit krutým vánicím v západním Norsku i vedru a zákeřným epidemiím v Německé východní Africe. Ale je to rovněž studie o lidstvu a století, které z nás udělaly ty, kým jsme.... celý text
Přidat komentář
Stavitelé mostů je román, který mne zaujal svým názvem. Hlavními postavami jsou tři osiřelí bratři Lauritz, Oscar a Sverre, kteří díky svému talentu a podpoře dobročinného spolku vystudují na univerzitě a stanou se z nich inženýři. Jejich životní cesty se velmi záhy rozejdou. Příběh první knihy ze série Století se dále již soustředí pouze na Oscara a Lauritze.
Podle mého názoru se jedná o velmi dobře a čtivě napsaný román. Jediné co bych knize vytknul, že příběhy hlavních postav jsou místy příliš idealizované. To občas to působí nerealisticky, ale naštěstí to autor udržel v rozumné míře.
Zajímavým momentem pro mne bylo, když se Oscar v Africe přidal k německé armádě, za celou válku neprohráli žádnou bitvu a najednou se dozví, že Německo kapitulovalo a celý oddíl se musí vzdát. Při čtení mne zaujal ta protichůdnost těch pocitů, že se cítím jako vítěz, ale přitom jsem poražený.
Osobně se ztotožňuji s vysokým hodnocením Stavitelů mostů na této databázi a myslím si, že je zcela na místě. V dalším čtení této série však nebudu pokračovat, neboť se mi lépe ztotožňuje s reálněji vykreslenými postavami. Dávám čtyři hvězdy.
Oddechové čtení, tak trochu "červená knihovna", k dočtení jsem se nutila. Pozitivní něco nového z historie Norska. Kdysi dávno jsem v N. byla a tehdy mne nenapadlo, jaké úsilí bylo spojeno s budováním železnice.
Právě dočteno……. Tohle byl literární koncert-
Ingeborg se usmála na relief vikingské lodi, který míjela cestou k východu .Často ji napadalo, že ten příběh o vikingské lodi tří malých bratrů je tak kouzelný, že by ho měl někdo sepsat……
Dala bych i deset hvězd
Chvíli mi trvalo než jsem se začetla, pak jsem si ale užila příběh. SIlné postavy, dějinné zvraty, sága se vším všudy. Moc oceňuji práci s historickými fakty a minimálně pro nás ve střední evropě méně známými částmi historie. Ráda jsem se poučila a upravila si názor jak na koloniální Afriku, tak na život v Severních zemích. Obtížnější pro mě byl styl jakým je první díl celé série napsán, opravdu jsem měla problém se začíst. Rušila mě použitá forma, ty zvláštně krátké věty a neosobní způsob popisu, který psal o vysoce osobních věcech. Nevím, zda budu číst další díly, každopádně přečtení prvního nelituji a bylo to velmi zajímavé.
Dobrodružný historický román z let 1900-1919. Bylo zajímavé pozorovat kontrasty mezi stavbou železnice a vlastně celkově životem v norských horách a v afrických tropech, kde se děj střídavě odehrává. Četlo se to dobře. Ale pak ke konci už mi všech těch absurdit, brutalit a mrtvých přišlo tolik, že jsem byla nakonec ráda, když jsem knihu dočetla.
Kniha se mi moc líbila. Její síla nespočívá v množství převratných myšlenek, ale v krásném příběhu zasazeném do reálných historických událostí. Styl psaní je poměrně jednoduchý a příjemný, kniha se čte opravdu dobře. Přestože autor nepoužívá květnatá souvětí apod., dokáže ve čtenáři vyvolat jasné představy a obrazy o nádherné norské přírodě či o nástrahách africké krajiny. Musím říct, že přestože nemám ráda zimu a jsem mizerný lyžař, zatoužila jsem v průběhu čtení nazout lyže a vypravit se k nějakému tomu norskému ledovci a užít si tu krásu na vlastní oči :-)
Moc hezky se četla.
Příběhy obou bratrů byly zajímavě popsané. Rozdílnější prostředí si snad ani není možné představit. Pohled na 1. světovou válku ze strany "Německa" je pro mě poněkud neobvyklý, přístup Anglie a Belgie v Africe sice známý, ale o to krutější.
Už se těším na druhý díl a doufám, že se zde objeví i třetí bratr.
Velmi zajímavý román, který vás "chytne" od první stránky. Osud tří talentovaných bratrů, kteří díky svým mimořádným schopnostem mohou vystudovat na prestižní universitě v Drážďanech, aby se z obyčejných synů norského rybáře stali významní stavitelé mostů, je úžasným příběhem o vytrvalosti a houževnatosti hlavních hrdinů. Je to ale také příběh, který vás poučí o historii počátku 20. století, které přineslo lidstvu nejen velký technický pokrok, ale také dvě světové války. Už teď se těším na další pokračování...
Hlavní postavou díla Jana Guilloua není ani tak člověk nebo mosty, jak by se dalo z názvu usuzovat, je to 20. století. Stejně jako ty předchozí, má i toto století, do kterého se většina z nás narodila a prožila část svého života, světlé, ale i stinné, mimořádné kruté stránky. V knize popisované dopady průniku civilizace do tzv „necivilizované“ Afriky, lhostejnost a povýšenost nad jinými etniky, průběh první světové jsou toho důkazem.
Každého z nás vlečou dějiny a ukrýt se před nimi nelze. Lauritz byl nadaný inženýr, čestný, rovný k lidem, přesto důsledky smluvního vztahu s Anglii ho donutili emigrovat, opomněl, že jeho podnikání není izolovaným ostrovem. Nebo Oskar, mladší bratr, kterému válka vnutila zabíjení, přitom věděl, že nenávist vyvolává pouze další nenávist.
Není jednoduché se orientovat ani v dnešním světě, autor nám ale předal čtivé, hutné dílo, které umí zaujmout, máme nad čím přemýšlet. To, že někoho „neberou“ dějiny, považuji za krátkozraké.
Abych byla upřímná, tak jsem knihu četla, jenom abych měla všechny souvislosti pro Norského dandyho. A taky jsem knihu nečetla poctivě, ale hodně brutálním rychločtením. Tahle kniha nebyl můj šálek kávy, já prostě nemusím rodinné ságy a generační románové cykly. Navíc tahle byla hodně "mužná" - hlavně tématickým zaměřením na válku, techniku, finance a politiku. Bezpochyby má kniha své kvality, je napsaná velmi dobře, některé pasáže, hlavně ty z Afriky byly poutavé. Knihu hodnotím pozitivně, ale pro mě prostě nebyla, což jsem ani nečekala.
Když se do něčeho pouštím zároveň s manželem a prožijeme knihu spolu, pak té knize nemohu dát špatné hodnocení ani za nic. To už mám tak nastavené
A tohle bylo boží, tedy pardon, skoro jsem tomu ani nemohla uvěřit jak to do sebe zapadlo. Vyprávět autor natolik že mu člověk sní všechno. Namíchal to výborně..
Vzhledem k tomu, že mám velmi rád Norsko a v oblasti Bergenu jsem byl, tak jsem si nemohl nechat ujít tuto knihu a jsem z ní nadšený :-) Já mám rád rozsáhlé ságy a už se těším na druhý díl :-)
Na Stavitele mostů jsem se velmi těšila, představovala jsem si něco podobně čtivého a napínavého jako Na věky věků Kena Folletta. Chyběl mi tam dějový spád, vygradovaný příběh, pečlivě vylíčené spletité osudy hlavních i vedlejších postav. Při nezáživných popisech událostí jsem se přistihla, že mám tendenci přeskočit odstavec a poslední kapitoly o válce v Africe jsem dočetla jen vlastní "zaťatostí"... Přestože rozsáhlé ságy miluji, tato sága mne jako "top" neoslovila. Nebo mne zastihla v nedostatečném rozpoložení k četbě a autor za to v žádném případě nemůže ...
Knížku jsem si koupila po té, co jsem na nižním veletrhu v Plzni absolvovala diskuzi s autorem. Pan Guillou je velmi příjemný, stejně tak jeho kniha. Už se těším na daší díl.
Potěšilo mě, že na českém trhu vyšel překlad ze švédštiny a nejedná se o další pokleslou detektivku :D
Celková myšlenka ságy odehrávající se v průběhu 20. století se mi zdá opravdu skvělá a její první díl mě opravdu zaujal a příjemně překvapil, zejména pak odborná znalost autora. Ale i děj, který má spád, střídání kapitol, ale Sverre chybí. Na liberální pohled autora na svět si budeme muset zřejmě přivyknout, od Švéda se zřejmě ani nedá nic jiného čekat... Těším se na další vývoj!
Né že by první světová válka v Africe nebyla sama o sobě hodně silným tématem (Belgie už nikde nebude tím, čím byla dřív) a inženýrská odysea v Norsku spíš bojem o život než prací, ale i přes ty spousty zajímavých informací ze všech možných kontinentů a oborů (mimochodem mě velmi pobavil plán - vlastně oba plány jak dosáhnout souhlasu jednoho tvrdohlavého otce se svatbou) mi tam přeci jen něco k naprosté spokojenosti chybělo. Možná to je právě Sverre do jehož příběhu se za malý okamžik pouštím. Takže ještě uvidíme.
Celá sága od Jana Guillou mě nesmírně bavila. Jednotlivé díly trochu kvalitativně kolísají, ale vyvažuje to, že člověk už zná hrdiny a prochází se moderními dějinami Evropy skrze rodinné příběhy. Pro mě absolutní vrchol ságy je kapitola v Norském Dundym o uvedení Stravinského Svěcení jara v Paříži v roce 1913 (originální choreografie zde: https://www.youtube.com/watch?v=jF1OQkHybEQ). Díl Modrá hvězda je tematicky podobný knize Dívka, která spadla z nebe Simona Mawera.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) Afrika Norsko 20. století řemesla švédská literatura bratři společenské romány ságy dandysmusAutorovy další knížky
2014 | Stavitelé mostů |
2010 | Cesta do Jeruzaléma |
2014 | Norský dandy |
2010 | Templář |
2015 | Klapky na očích |
Začátek 20. století, Norsko, Afrika, stavba železnice. Na jedné straně zima, na druhé úmorné vedro... Překážky, které je třeba překonat. A že teda některé byly...
Krásně napsané, čtivé, zajímavé, občas lehce červené, ale zvládla jsem to :-).
Slibný začátek série, kterou si moc ráda přečtu celou.