Stavitelé mostů
Jan Guillou
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/191867/bmid_velke-stoleti-stavitele-mostu-6G5-191867.jpg
4
252
252
Tři bratři Lauritz, Oscar a Sverre jsou poté, co jejich otec a strýc zmizí v Severním moři, nuceni opustit malou pobřežní vesničku a vydělávat si na živobytí ve městě. Stanou se z nich učni tamějšího provazníka. Jejich řemeslné nadání vzbudí pozornost dobročinného spolku Dobrý úmysl, pod jehož záštitou mají být chlapci vzděláváni jako stavitelé mostů a železnic na univerzitě v Drážďanech. Bratři se po studiích rozdělí a každý si jde svou cestou. Lauritz se vrací do Norska a zapojuje se do stavby jedné z nejambicióznějších železnic, Oscar odchází do Německé východní Afriky a Sverre, jenž uposlechl hlas srdce, se vydává se svou láskou do Anglie. Román Stavitelé mostů, první díl Guillouovy nejrozsáhlejší románové série Velké století, je mezikontinentálním a nadčasovým příběhem o bratrství, lásce a poslání. Jeho hrdinové musí čelit krutým vánicím v západním Norsku i vedru a zákeřným epidemiím v Německé východní Africe. Ale je to rovněž studie o lidstvu a století, které z nás udělaly ty, kým jsme.... celý text
Přidat komentář
diky databázi jsem našel dalšího autora, který se zdá, že by mohl být zajímavý. Mám rád ságy, kterou jdou napříč stoletím, kdy člověk může sledovat několik dějových linek, které se většinou v nějakém bodě znovu protnou.
Tato kniha začíná obdobím před první světovou válkou, kdy si lidé hlavně díky pokroku mysleli, že války již patří do starého železa, a že nic podobného již nemůže přijít, protože pokrok, bude tou hybnou silou a nastolitelem všech změn. O jak krátkozraké to bylo, protože zde jsou vždy zájmy, které předčí všechny a všechno, a tou je moc.
Tato kniha popisuje oblasti, které mám rád a do jedné z nich se rád vracím. Tou oblastí je Norsko. Zajímavé je, že již na začátku dvacátého století lidé viděli potenciál v turismu, hotelech, ale v případě této knihy, hlavně v rozvoji infrastruktury, kterou byla železnice. Škoda, že to nevidí i naše vládnoucí garnitura.
Krásné kontrasty mezi sněhem a horkem afrického podnebí, jsou velmi zajímavé, a příběh, který je vystavěn na třech, ale později na dvou bratrech, je poměnrě poutavý. Nicméně musím zatím říci, že se první díl rozjížděl poměrně pomalu a v porovnání s knihami od Folleta, i trochu méně záživně.
Nicméně své kouzlo a přitažlivost, která vás vtáhne do četby, zde určitě je, a jsem zvědav, jak bude příběh pokračovat dále.
Nórsky spisovateľ milo prekvapil. Zaujímavé pozorovať situáciu pred vojnou a počas 1. svetovej z pohľadu bratov Nórov. Lauritz sa zo štúdií v Nemecku vracia do Nórska, aby staval mosty vo veľmi ťažkých severských podmienkach. Oscar utečie do Nemeckej Afriky, kde takisto stavia mosty, ale musí sa vysporiadať s africkou prírodou a ľudskou rozpínavosťou. Počas vojny Lauritz musí čeliť nenávisti z dôvodu, že jeho manželka je Nemka a majú nemeckých priateľov. Oscar zasa bojuje v Afrike na strane Nemcov.
Príbeh nebol akčný, išiel pomaly, čo nevadilo. Je v ňom veľa zaujímavej histórie, s ktorou som sa doteraz nestretla. Určite stojí za prečítanie.
Velmi hezká kniha. Střídání afrického horka s norskou zimou mě pohltilo. Oskar mi byl svým příběhem bližší. Díky němu jsem si udělala obrázek o přínosu pokroku do Afriky a jak s tím souviselo drancování a obohacování zainteresovaných.
Čtivé, ze zajímavých míst a doby. Některé potenciálně též zajímavé pasáže (např. studia v Drážďanech) byly zcela opominuty, stejně jako osud jednoho z bratří (ti zbylí dva o něm nic nevěděli, ale stejně tak nevěděli ti dva vzájemně o sobě po velice dlouhou dobu, takže je to trochu nevyvážené). Mne osobně zaujal příběh budování norské železnice, zatímco africké záležitosti jsem kvůli jejich krvavosti a syrovostech páchaných stejnou měrou na zvířatech jako na lidech (všech barev) nechávala raději stranou.
První díl románu, či spíše třídílné rodinné ságy o osudech tří osiřelých bratrů z počátku 20. století, kteří díky dobročinnému spolku vystudovali a stali se stavebními inženýry, mne zaujal jak realistickým vylíčením stavby železnice v těžko přístupném terénu norských hor, kde pracoval jeden z bratrů, zatím co druhý řídil práce na stavbě trati v německé východní Africe. Ve střídavých kapitolách se dovídáme jak o zápasech s krutou přírodou v Norsku, tak s nemenšími obtížemi při práci v afrických močálech a džungli, i o rozdílném osobním životě hlavních protagonistů Lauritze a Oskara i jejich prožitky z období 1. světové války, které jsou hlavně v Africe značně drastické. Knihu jsem četla jedním dechem, velmi mne obohatila a už se těším na další díly.
Velmi čtivý román. Z některých kapitol mrazilo, ale jsou to válečná fakta, která by neměla být zapomenuta. Severské kapitoly se naopak četly až neuvěřitelně lehce a s radostí. Na to, jak je román rozsáhle psaný, jako celek má spád a dynamiku. Doporučuji.
Stavitelé mostů jsou velmi hutné vyprávění.
Dovolte, abych to vysvětlila: Příběh nemá žádné závratné tempo, autor čtenáře během více než 500 stran poučí nejen o stavbě mostů v Norsku a v Německé východní Africe, předá mu mnoho dalších informací, které ze Stavitelů dělají velmi obohacující dílo.
Nedá se říct, že bych knihu přečetla na "jeden zátah", někdy jsem se neubránila pocitu, že pan Guillou naládoval do knihy příliš detailů. Co však fungovalo na jedničku, byly kontrasty mezi sněhovými vánicemi v Norsku a horkem Afriky. Atmosféru obou míst dokázal autor zprostředkovat neuvěřitelně realisticky. Netuším, jestli se pustím do dalších dílů, ale příběh Sverreho mě zajímá...
Výborná knížka a pro mě také objevná. Nejen o životě v Norsku a Německu před 1. světovou válkou, ale i o životě a bojích v Africe. No a samozřejmě v neposlední řadě také o obtížích při budování železnic v extrémních podmínkách. Velmi mě zaujalo srovnání ztrát na lidských životech při budování železnice v USA a v Norsku. Z těchto mých pár neumělých řádků to možná vypadá na hodnocení literatury faktu, ale ve skutečnosti jde o velmi čtivý román, který bez váhání doporučuji všem.
STAVITELÉ MOSTŮ uvádí rodinnou ságu norských bratrů odeslaných hříčkami osudu na inženýrská studia do Drážďan. Po promoci se jejich osudy rozdělí a my sledujeme Lauritze budujícího bergenskou železnici v Norsku a Oskara budujícího železnici v německých koloniích v Africe. Pro mě tím nejzajímavějším bylo ale společensko-politické pozadí knihy vykreslující Německo a Norsko na počátku dvacátého století, probíhající společenské změny, emancipaci žen i „vývoz“ německé kultury do Afriky.
Největší dojem na mě udělal soudní proces s africkými kanibaly a německá právní argumentace a pak taky Lauritzova žena Ingeborg – vzdělaná německá šlechtična, sociální demokratka bojující za volební právo žen a proti předsudkům obecně.
Kniha se dá pojmout buď jako román či rodinná sága – anebo sonda do uvažování lidí té doby a vykreslení její celkové atmosféry. Takové knihy mám nejradši. Rozhodně mě nadchla a chystám se na další (zatím vyšlo pět dílů, v listopadu by měl vyjít šestý). Jedinou výtku mám k občas až příliš násilným „oslím můstkům“ a skokům v čase. Dala bych tak 4,5*
S hodnocením docela váhám, občas se stane, že by chtělo hvězdičky i půlit. Tato by si ještě půlku zasloužila. Ale půlení nemáme, tak dávám jen tři. A to proto, že podle mě jsou i lepší knihy, které si vyšší počet zasluhují a bavily mne víc než tato. Tady jsem se musela začátkem docela prokousávat, byl docela nudný. Nakonec jsem se ale do příběhu začetla a ono hledání a touha dozvědět se o řemeslech více se dostavila. Obě dějové linky byly zábavné, i když jsem se musela v ději vrátit a vzpomnět si, kam že to vlastně třetí bratr odešel a proč o něm nic nevíme. Také jsem horko těžko překonávala zabíjení slonů v Africe a konec, kdy vypukne válka jsem taky přetrpěla. Pokud mě navnadí anotace dalšího dílu, přiřadím si jej do kolonky chci si přečíst, přece jen může být dějově jiný a lepší.
Prvních sto stránek se příběh trochu vlekl, ale jak se bratři Lauritzenové rozdělili začal se děj příjemně rozvíjet. Upřímně, více než příběh Lauritze v Norsku, mě zaujal příběh Oskara v Německé Africe, jeho boj nejen s počasím, malárií, mouchami, ale i s bojovnými kmeny, lidojedy a lvy a hlavně přátelství s domorodými obyvateli bez ohledu na postavení jaké se mu zde dostalo. Už se těším na pokračování. Jan Guillou opět svým vypravěčstvím, ač se může někomu zdát až příliš zdlouhavé, nezklamal.
Řemeslně výborně napsané, zajímavé osudy bratrů, napsáno lehce, čtivě, ale soustředěno víceméně pouze na popis děje, většinou se nedozvíme, jak události jednotlivé postavy vnímají, jak se cítí, po čem touží - s vyjímkou Lauritze, který touží především po svatbě s Ingeborg. Postavy jsou dle mého poněkud ploché.Vlastně jediná postava, u které známe alespoň částečně nějaké vnitřní postoje, názory a duševní pochody je Ingeborg. Muži jsou líčeni především jako gentlemani zapálení do své práce a svého poslání, zodpovědní, nezlomní - ale jaksi plošší, studení, v zajetí jakési sevřené formálnosti, odtažití. Tak nevím - chápu, že doba tehdy byla jiná, na odiv se dávaly jiné přednosti, ale lidé (tedy muži) snad také něco cítili...
Popisy "dobrodružství" v Africe mne místy až fyzicky bolely - detailně číst o tom, jak kolonizaci černého kontinentu včetně neskutečného rabování surovin a brutálního vybíjení slonů chápali tehdejší Evropané jako "dar kultury, náboženství a vzdělání barbarské Africe" je prostě nářez. Za to samozřejmě autor nemůže, to jsou fakta. Nicméně bolestná a následky tohohle šílenství neseme dodnes.
Stejně tak první světová válka - tedy její popisovaná část odehrávající se v Africe. Jak neskutečně nesmyslné a zbytečné.... Prostě nějak nedokážu "docenit" chytrou německou válečnou strategii a taktiku, kdy dokázali úspěšně vzdorovat takové přesile....v místech, která by neměla mít s "evropskou" válkou vlastně nic společného...
Velkoryse pojatá rodinná sága, do níž bylo snadné se začíst a dost špatně se mi po poslední stránce zavírala. Strhující děj v extrémních a přitom, jak se zdá, celkem dobře zvládnutých reáliích, životné postavy a zajímavé epizody jedna za druhou - i taková jízda vánicí může být popsaná čtivě. :-) Každopádně se těším na pokračování.
První díl ságy mě oslovil. Donutil mě si vyhledat i dotyčná místa, kde hrdinové zápasí se svými osudy, které se od sebe velmi liší. Bojím se ovšem, co z tohoto díla vzejde za pokračování.
Milé překvapení. Na to, že jsem si knihu vybrala podle názvu a že se mi líbila vazba a vůbec nevěděla do čeho jdu, tak fakt dobrý:). Přišlo mi to psané s nadsázkou a trochu humoristické, než se dostalo k té válce, no. To s tím malým... obdivuju Ingeborg, že se dokázala takhle zachovat. Na to, že to mělo více stránek, tak se to četlo rychle. Lauritz, Oscar i Ingeborg (která mě fakt mile překvapila) super. Škoda, že tam nebyl i Sverre a ke konci, že chyběl pohled Lauritze. Určitě stojí za přečtení.
Neprozřetelně jsem knihu začala číst po Clavellově skvělém Šogunu a po Posledním království od Cornwela. Váhám mezi 3 - 4 hvězdičkami. Je to dobré vyprávění, ale většinou zbytečně zdlouhavé, často jsem se přistihla, že oči jezdí po řádcích, ale nevnímám, co čtu. Hlavní postavy jsou ploché, nijak nezaujali a bylo mi celkem jedno, jestli ten most postaví či ne. Smekám klobouk před staviteli mostů v Norsku, ale jako kniha prostě - dobré. Proto tři hvězdičky. A když to budu srovnávat se ságou od Folleta, Clavella nebo Cornwella, tak víc hvězdiček nemůžu dát.
Pro mě skoro 600 stránek, které se dají přečíst jedině, když na Vás doma na poličce nečekají jiné knihy. Třeba kdybych si jí vzala na dovolenou tak to přečtu, ale takhle? S pravdou ven - KNIHU JSEM NEDOČETLA. Nemůžu říct, že by tato kniha nebyla hezky napsaná, jen mi tam chybí ta pointa. Čekat skoro celou knihu, jestli oba bratři postaví most, mě vážně neoslovilo.
Štítky knihy
první světová válka (1914–1918) Afrika Norsko 20. století řemesla švédská literatura bratři společenské romány ságy dandysmusAutorovy další knížky
| 2014 |  Stavitelé mostů |
| 2010 | Cesta do Jeruzaléma |
| 2014 |  Norský dandy |
| 2010 | Templář |
| 2015 | Klapky na očích |
Nečekala jsem, že mě to bude takhle bavit. Ale od první stránky po poslední jsem se ani na chvíli nenudila. Stavitelé mostů shrnují dobu prvních zhruba 20 let 20. století, začínají odloučením bratrů kvůli lásce, končí jejich shledáním kvůli válce. Ukazují nám uvažování o společenských otázkách z germánského pohledu.
V příběhu se střídají kapitoly o životě jednotlivých bratrů - chvíli je čtenář v Norsku, chvíli v Africe. Bavilo mě, že jsem ani v jednom okamžiku netušila, zda kniha skončí šťastně nebo smutně. Zajímavý byl i rovněž vhled do 1. světové války na africkém kontinentě. Ale nejen o válce je tato kniha. Válka samotná v ní vlastně zahrnuje až poslední kapitoly.
V knize není žádná zbytečná vata. Každá věta dává smysl a musí se pečlivě vnímat, aby čtenáři neuniklo něco zásadního. Samozřejmě má kniha i své mouchy, ale klady v tomto případě přebily zápory natolik, že sahám k nejvyššímu hodnocení.