Kamenný most
Jaroslav Seifert
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/138302/mid_kamenny-most-6Gc-138302.jpg
4
30
30
Jaroslav Seifert, přední český básník a první nositel Nobelovy ceny za literaturu, ukončil svou alegorickou protiokupační tvorbu sbírkou Kamenný most. Jedná se o pět romancí oslavující krásu Prahy.
Přidat komentář
Když pobývá člověk na jaře v Praze, není snad vhodnější náladové četby, než Seifertovy verše o Praze. A to přesto, že oproti svým pozdějším rýmům, v nich lyricky zpívá někdy na dnešní dobu až příliš.
Libě znějící verše, krásné zacházení s naším mateřským jazykem.
Vše umocňuje vydání z r.1944 s ilustracemi Karla Svolinského.
Vzpomínám si, jak nám na základce na druhém stupni třídní češtinář říkal: "Když nebudete číst poezii a dostane se k Vám Jaroslav Seifert, přečtěte si ho, stojí za to." A mně nezbývá než to potvrdit. Verše pana Seiferta se s láskou čtou i v dnešní době.
"Čas, který jde a všechno boří,
tichý jak peří nočních sov,
má klíče k radosti i hoři,
k úsměvu dívek, pláči vdov.
Ovoce dní je na ošatce
a zardívá se, chutná sladce
den nakrojený v orloji.
Čas klíč má k radosti i hoři
a otvírá nám obojí."
Jedna z nejkrásnějších básnických sbírek, které jsem četl.
Opravdu nádherné básně. Doporučuji.
Kdo někdo žil v Praze, měl by si ji přečíst. Je plná lásky k životu a k městu a zejména hluboké životní zkušenosti.
Pro toho, kdo má Prahu rád, může se tato sbírka stát jednou z těch nejkrásnějších, která kdy Prahu oslavovala, a to i přesto, že byla původně psána pro celý národ, který v době války tak moc potřeboval povzbudit a pohladit po ztrápené duši.
Štítky knihy
česká poezie
Autorovy další knížky
| 1925 |  Na vlnách TSF |
| 1971 |  Maminka |
| 1999 | Všecky krásy světa |
| 1950 | Píseň o Viktorce |
| 1984 | Býti básníkem |
Kamenný most mne velmi překvapil. Jaroslava Seiferta jsem si totiž spojoval s jiným tipem poezie. Poezie takové jemné a romantické. Tato sbírka mi přijde jiná. Některé verše mi přišly hodně silné a temné, až mi z nich běhal mráz po zádech. Jeden příklad za všechny:
Kruh zavírá se. Mrtva žije
tvář, která skryta za mříží je.
Mříž jako rouška oči cloní,
nemůže slzy utřít do ní,
- nemůže slzy utřít do ní.
Ale jsou zde i krásné verše, při kterých mé srdce plesalo blahem:
Nad věžemi se hvězdy smály,
ach, povídali, že mu hráli,
copak se hvězda smáti může?
Pod jezem rybář zůstal němý;
jez totiž řeku pod dlaněmi
mu proměňuje v bílé růže.
To je taková krása.
Dávám čtyři a půl hvězdy.