Stanisław Lem

Lem patří už jednoznačně mezi "klasiky" světové SF literatury. Skutečně ve všech směrech výborný autor :-)

Keď mám niekedy chuť na sci-fi, Lem je stávka na istotu. Jeho hlboké znalosti z rôznych vedných odborov sú obdivuhodné, popritom je nesmierne ľudský (a rozumejúci človeku), citlivo vnímajúci prírodu a, nechcem si to namýšľať, ale aj oddane slovanský, čo mi je ako Slovanke sympatické. Námety jeho príbehov sú často dych berúce, spracovania skvelé, detektívne i humorné prvky sú vždy príjemným bonusom, viac či menej nápadne vložená filozofia do textov je zakaždým úderná a technické popisy podané tak pútavo, že laika neznechutia, ale naopak - rozšíria mu obzory. Jeho (niekedy až hrôzostrašné) vízie o ľudstve skrz dopad techniky naň a straty etiky sa, žiaľ, ako roky plynú, stále viac a viac napĺňajú, z čoho by autor asi najskôr zaplakal...

Kdysi jsem si chtěl začít s Lemem.
Byl to Nepřemožitelný.Jo to bylo tenkrát.Přemohlo mě to jeho popisování a pomalý děj atd.Dnes je vše jinde a i u mě je vše tak docela jinak.Na začátku nezjistíš hned všechno je třeba k tomu najít směrovku.Právě ted si ho užívám a naopak v současných sajfinách postrádám ty zlaté věky hard pravověrné vědecké fikce.
Tak hlavně,že jsem nezanevřel.
A proč ho nejvíc žeru ? On neřeší samotné martánky a jiné takové blázniviny.Předpokládeme,že vývoj jinde nešel podle stejných měřítek a evolucí jako u nás.Něco čemu nemůžeme a ani dost možná rozumět nebudeme,Zůstává u představ.Na ty samotné dosáhneme.Něco nám uniká a dopídit se pravdy v našem vidění kosmu není na pořadu dne.Vždyt v našem samotném světě dost dobře nechápeme jak je to možné.Smysly jsou zavádějící a omezující.Číst nám však dovolí i když zrovna nejsme bohužel velrybou nebo netopýrem.Ti vše určitě vidí vše jinak z jejich pohledu vnímání.
Mimozemské civilizace budou určitě tak stejně jiní a vzdálení.
Ve skutečnosti nebude každý mít chut na čaj o páté :)

Lze bez jakékoli nadsázky říci, že dnes autor jeho kalibru v žánru science-fiction neexistuje.

Jeden z mých nejoblíbenějších SF spisovatelů. Hodně se mi na něm líbí, že řeší věci do hloubky. Většina spisovatelů napíše, že loď plula vesmírem, zažila to a to a nakonec se vzali a byli šťastní, ne tak Lem, ten když v jeho románu loď vypluje, tak hrdinové jsou lidé z masa a kostí a musí řešit, kde se najíst, kde jít na záchod a všechny tyhle naprosto podstatné věci, o které jiní autoři se nenamáhají ani zavadit.

Hodně Lemových knih doslova trpí jeho bezbřehou vírou, skoro až náboženskou, ve vědu. Jeho znalosti nejnovějších vědeckých objevů jsou úctyhodné, na druhou stranu jimi tak zahlcuje své knihy, až mizí jakýkoliv příběh. Přesto existuje pár knih, které mám od Lema moc rád - Návrat z hvězd, Deník nalezený ve vaně, Rýma. Zde popouští více uzdu fantazii, dokonce vedle techniky vidí i člověka, filozofická klišé jsou nahrazena nějakými osobními zkušenostmi a hned se ty knihy lépe čtou.

Unikátní kombinace logické a vědecké mysli a básníka. Jeden z mých nejoblíbenějších spisovatelů.

Zajímavost: Lem dostal od Science Fiction Writers of America (SFWA) čestné členství, ale když v USA vyšly úryvky z jeho studie Fantastika a futurologie, zase mu ho vzali – Lem totiž naprostou většinu americké SF odsoudil jako komerční brak (hlavně kritizoval Harlana Ellisona). Pak okolo toho byly různé tahanice a zmatky, Lema se mnoho lidí zastávalo, například Ursula LeGuinová, a Lem zase odmítl stát se regulérním členem SFWA (na což měl po publikaci knihy v USA právo), i když se jeden člen dokonce nabídl, že za něj bude platit členské příspěvky. Ve Fantastice a futurologii jsou dvě významné studie o P. K. Dickovi, kterého jako jediného amerického autora SF Lem nesmírně chválil. P. K. Dick se naproti tomu domníval, že Lem, vzhledem k množství a rozsahu svých prací, je pseudonymem komise řízené Komunistickou stranou, která má za úkol získat kontrolu nad veřejným míněním, a napsal v tom smyslu dopis FBI. FBI si myslela, že Dickovi hrabe z drog (což nebyla tak docela nepravda) a začala místo Lema sledovat jeho.

A já jsem byl se svým plyšovým Tygrem v Zakopaném šestnáct let potom, co tam Lem napsal Nepřemožitelného.