Nepřestávej tančit
Helena Tyburcová
Asi lze jen těžko říci, která bolest je ze všech největší. Už proto, že je nám dána rozdílná citlivost. Ztráta dítěte, odcházení rodičů, týrání nebo ponížení, jsme-li opuštěny, odmítnuty. S tím vším se musí vyrovnat hrdinky prózy Heleny Tyburcové. Osudy přítelkyň podkresluje autorka vlastní životní zkušeností, tím, co ji samotnou zaskakuje. Příběhy se prolínají a odehrávají v různých časových rovinách. Dominuje období, které se autorky dotklo obzvlášť silně. Odcházení rodičů. Čas, kdy se ocitáme uprostřed… z jedné strany děti (natažená ruka), z druhé rodiče (prosebně se natahující), s nimiž se pouto začíná nenávratně trhat. „Nejsme už mladé a nejsme ani staré. Ztrácíme dřívější sebejistotu a odolnost, přitom se od nás žádá nemožné, že to všechno ustojíme. “ Ženské hrdinky knihy Nepřestávej tančit mají jedno společné. Jsou sice zranitelné, ale silné. Stejně jako mnoho jiných žen tancují životem rychlými kroky. A přes své pády se na sebe a na svět nepřestávají dívat s nadhledem.... celý text
Přidat komentář
Úvod na přebalu knihy sliboval dojemné a vzletně popsané těžké chvíle, s humorem a nadhledem překonané. Což se zpočátku i dařilo. Ale knížce moc nepomohlo neustálé opakování bolavých životních událostí, jakoby drsná fakta sama o sobě nestačila. Také slovo "nevyučená" asi pětkrát čtené, ztratilo původní kouzlo. Popisováné pracovní záležitosti vyloženě nezáživné jsem přeskakovala. Škoda.
Ono je asi dost těžké psát o životě, který je sám o sobě v podstatě pořád dokola. Pokud ho člověk jenom "opisuje", pak je stereotypní i kniha o něm. A právě to se bohužel autorce povedlo. Podle mého názoru by knize prospělo více škrtů v textu. Je prostě....příliš užvaněná, monotónní. A málo vtipná.
Docela čtivá knížka, ale místy jsem četla mezi řádky, někdy až přílišné pitvání a na můj vkus zbytečně podrobné a zdlouhavé popisování. Ale celkově určitě zajímavý příběh několika životů, někdy hodně smutné vyprávění, ale tak to ostatně bývá.
Je to krásná kniha, čte se výborně a je k zamýšlení. Myslím si, že se hodí pro všechny generace.Doporučuji k přečtení.
Je to takové čtení pro ženy, nejsou zde žádné "velké" myšlenky, ale rozhodně to není čtení bezduché a laciné. Prostě každý věk má své kouzlo a své zcela specifické problémy. A tohle jsou problémy zralých žen. Bojí se o své již odrosté děti, o svá vnoučata o rodiče, které chtějí chránit před nemocemi a špatnými zprávami, ... a na druhé straně mají pocit / a pravdivý pocit/ , že i ony chtějí ještě mít trochu radosti z toho svého, tak rychle ubíhajícího vlastního života.
Kniha mě bavila, nachází se v ní humor, vážnost i místa, kdy člověk přemýšlí, jak to má vlastně on sám ve svém životě. Zvláště pak ve vztahu k rodičům...doporučuji přečíst, určitě si zaslouží vyšší hodnocení.