Neradost
Karel Novotný
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/360960/bmid_neradost-1i1-360960.jpg
4
59
59
Deprese si nevybírá, ocitnout se v ní může každý. Co když však deprese není následkem, ale příčinou. Příčinou k putování v sobě sama. Co byste uvnitř našli? A chtělo by se vám hledat? Jenže jestli se vám chce nebo ne, se vlastně nikdo neptal. Marketér, konzultant, otec dvou dětí, kamarád, syn, partner. Karel. Potkalo ho to, stejně jako tisíce dalších. A měl možnost se tomu poddat, nebo ne. Vydal se jinou cestou. Cestou smíření se s tím, že je v pořádku nežít podle pravidel diktovaných společností, kde nemá místo nikdo, kdo se neustále neusmívá a nevykřikuje do světa, že se má skvěle. Smířil se s tím, že může být ostatním na obtíž, jaký je. Smířil se s tím, že změnit může paradoxně leda tak minulost. Smířil se s tím, že je v pořádku žít s neradostí. Karel pečlivě zapisoval. Aby už nikdy nezapomněl. Do jedné knihy. Růžové knihy. Nebudete se u ní usmívat, nebudete u ní ani plakat. Možná vás donutí se zamyslet, možná zastavit, možná pochopit. Je na vás, jak s Neradostí naložíte. Na pomezí beletrie, prózy a poezie se v ní míchají myšlenky, snové obrazy a výjevy z autorova života. V zádech deprese a smrt, před sebou druhá půlka života. Nemá účel, nemá smysl, každý si z ní odnese, co potřebuje. A tím může mít pro leckoho větší smysl než vypiplané happy endy. Knihu doplnilo patnáct umělců třiceti ilustrovanými pohlednicemi.... celý text
Přidat komentář
Knihu jsem měla delší dobu vyhlédnutou a v momentě, kdy jsem ji kupovala, jsem se ji už nemohla dočkat. Bohužel jsem měla dle recenzí a popisu větší očekávání než co jsem od knihy při čtení dostala. Nejprve jsem byla dost zklamaná, ale postupem čtení mi došlo, že je zde vážně perfektně cítit deprese. Ze čtení jde znát, že si tím autor prošel/prochází a tento pocit dobře zná. V knize není nic úžasného, některé myšlenky mi přišli zajímavé, některé vůbec, kniha se celu dobu nějak táhne, bez emocí.. prostě jak život s depresí, i když se tam žádné velké neštěstí neděje. Vytkla bych ji ale stylizaci textu, i když je to designově moc pěkné, zhoršuje to čitelnost knihy (neustále jsem knihu musela naklánět, vracet se o stránku nebo natahovat strany, abych přečetla větu natištěnou přes ohyb), což je její hlavní účel.
V Neradosti jsem našla Radost.
(Mám pocit, že většina lidí nemá vůbec ponětí, co vlastně čte, nebo co se chystali číst. Že je z knihy cítit deprese? Je to knížka o depresi, respektive o boji s ní a léčení, aha? Že jí nerozumíte? Jste šťastní jedinci, buďte vlastně rádi, ale když vám to není blízké, proč to číst, aha? Že je to chudá kniha? Je to zpověď, ne příběh, lidsky život, aha?)
Neradost je tak intimní a důvěrnou zpovědí samotného autora, že si nedovolím knihu jakkoliv hodnotit. Prostě nemůžu.
Je to jako přímé nahlédnutí do hlavy člověka s depresí. Strašidelný. Reálný. Neradostný.
Bezesporu jedna z knih, ke které se v budoucnu ještě mnohokrát vrátím. (O nádherné vizuální stránce ani nemluvím.)
Díky za ni.
No nevím, kniha jako taková je hezky zpracovaná a třicet pohlednic k tomu se mi líbilo, ale jinak je obsahově dost chudá. Dokonce tak, že kdyby nebyly mezi úryvky tak velké mezery, tak to ani na knihu nevyjde.
Za mě tedy spíš zklamání.
Je to kniha, která se musí číst několikrát.Něco mi sedlo něco ne.....Po grafické stránce je nádherná.
roztříštěná knížka o rozstříštěným srdci a hlavě. mám z ní taky rozstříštěnej pocit. občas bolí, málokdy zahřeje, je krásná, je smutná, je obyčejně neobyčejná. a grafický zpracování... ach, to je překrásný. ráda ji nechávám jen tak ležet na stole, zdobí mi ho, ale zároveň z ní cítím všecku to bolest a sílu autora. ale není to bolest a síla pro každýho, to ne. ale já z ní mám (ne)radost
Čtu si tu recenze a hodně mě překvapují. Čtenáři často píší, že kniha je zklamala a že jim nic nového neřekne. Myslím, že to není čtení, které by bavilo zdravého člověka. Ale jakožto osoba, co se s depresí setkala, musím autorovi vzdát hold. Skvěle přiblíží pocity člověka s depresemi.
Text sám o sobě vlastně není nic extra. Nedošla jsem k něčemu novému, přelomovému. Ovšem to nic nemění na zpovědi, k níž se autor odhodlal v podobě těchto krátkých textů. Knihu jsem četla víceméně na 2 zátahy a pokaždé mě naprosto odrovnala, brečela jsem a připadalo mi, že je celá společnost zkažená, že mě nic hezkého a dobrého už nečeká. Cítila jsem neradost. Stejně jako autor. Z toho vyplývá: talent tam je a kniha je velice emotivní.
Kniha mě zklamala. Grafické zpracování zajímavé, jiné, ovšem ne dokonalé (není dobré mít text u vazby, slova se ztrácejí!). Obsah pak takový... no, težko čitelný (krátké věty).
Kdybych neveděla, že je kniha o depresi, neřekla bych to o ní. Necítila jsem z ní témeř nic (a to jsem se s depresí již setkala, a né se svojí). Jen zmatek, časté otázky, myšlenkové pochody. Spíš bych řekla, že je to změť úvah a otázek, které si ve spěchu autor napíše a pak možná někdy se k nim vrátí. Pravděpodobně napsané, aby již k nim autor už nevracel.
Líbily se mi delší příběhy: děda, Adam...
Ale asi chápu, proč kniha vznikla.
Některé texty úžasné, pravdivé, k zamyšlení,... u některých jsem zase moc nevěděla, co mi tím chce autor říci. Ale po celou dobu čtení, jsem měla v hlavě myšlenku, že by bylo skvělé, kdyby se mi kniha dostala do rukou, když jsem byla na střední... třeba by mi dala aspoň trochu pocit, že v tom nejsem sama... 3,5*
Hodně zvláštní kniha vhodná k zamyšlení a postupnému pročítání. A k tomu krásné pohlednice...
Fakt není co vytknout -ptám se sebe, když dočítám..A není.. protože pohlednice, protože vizuální podoba knihy a hlavně slova. Sousloví. Věty a větná spojení, která mě nutí duševně přikyvovat. I já se dost často ptám, " jak tenká je hranice mezi samotou a osaměním" a jestli mě bolí obojí ...
Chlape, rozumím Vám, věřím, že všichni ti komáři jsou na zabití, že všechny ty pózy jsou jen odvrácenými stranami upřímnosti, že souoslova rezonují s podneškem... ale čte se to blbě, protože každá neradost je proklatě osobní.
Velmi osobitá kniha. Čekala jsem možná něco trochu jiného, ale zklamaná rozhodně nejsem. Je tam spousta vět, se kterými se ztotožňuji a přiznám se, že mě to maličko vyděsilo. Člověka to donutí, aby se během čtení zamyslel na sebou a nad tím, jak žije. A to je dobře. Moc dobře.
Vizuálně nemůžu vytknout vůbec nic, kniha je zpracovaná nádherně a velmi nezvykle - a to se mi líbí!
Neuvěřitelná kniha. Růžová zvenčí a černá (nebo bílá?) uvnitř. Spousta myšlenek. Jak by řekla dnešní omladina - je to hodně ''deep''. Temné? Hluboké? Lidské? Vidím samu sebe a pak zase ne. Neradost bude jednou z těch knih, ke které se stoprocentně vrátím. Ve které budu listovat. Nacházet zapomenutý text, který objevím ve hřbetu dvoustrany nebo otočený vzhůru nohama. Bude to kniha, kterou si otevřu kde chci a kdy chci. Něco mi předá a připomene.
Vážně. Téhle knihy se nezbavím. Velmi nápaditý koncept prodeje knihy - společně s třicítkou pohlednic formátu A5 od různých autorů. Můžete je rozeslat nebo vystavit nebo s nim nedělat nic, jen si je prohlížet a zkoumat. To samé také s knihou. Můžete v ní listovat, číst si na přeskáčku. Ve mně Karel Novotný zanechal stopu. A ta vizualizace je na jedničku. Díky.
Ačkoliv jsem se na knihu dost těšila, obsahem mě krapet zklamala. Po vizuální stránce není co vytknout, kniha je udělaná opravdu krásně - barevně, hrátky s textem aj.
Pro člověka, který se teprve začal zajímat o psychologii, deprese, tak mu kniha něco dá. Pro ostřílené zájemce o toto téma/obor kniha nabízí pouze nahlédnutí do jednoho života, ale nic moc navíc mu nenabízí.
Neradost
Vizuálně je kniha krásná, obsah mě nijak neoslovil. Je vidět, že se autor vypsal z tíživých myšlenek.